Karel Diviš i přes neúspěch v prezidentských volbách na politiku nezanevřel a hodlá se angažovat i nadále. „Hovořit o pravici či levici je dnes téměř zakázaná idea. Mám pocit, že vesměs všem stranám vyhovuje, když ráno mohou říci, že daně budou snižovat a odpoledne přesný opak,“ tepe Diviš dnešní parlamentní politiky. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také vysvětluje, jak to bylo s jeho postojem k protiepidemickým opatřením během pandemie covid-19, co si myslí o cenzuře a svobodě slova i boji dnešní vlády s inflací a konsolidací veřejných rozpočtů. „Kde je ale nějaká dlouhodobá vize, nějaký strategický plán a cíl, jak dlouhodobě rozhýbat naši ekonomiku, v čem má být Česká republika světovým leadrem, aby výrazně zvýšila svoje HDP a na důstojné důchody jsme prostě měli?“ ptá se Karel Diviš.
Od prezidentských voleb uběhlo již čtvrt roku. Jak se s odstupem času díváte na váš volební výsledek i to, jak vlastně prezidentské volby dopadly?
Má to pro mě dva úhly pohledu. Konečný výsledek 1,35 %, tedy 75.475 voličů, je určitě méně, než jsem očekával a plánoval. Z druhé strany vzhledem k okolnostem vyřazení z volby na 16 dní v horké fázi kampaně, ale také k pozitivním ohlasům ze zákulisí i od běžných lidí je dobře, že jsem do poslední chvíle bojoval a voleb se zúčastnil. Bylo pro mě do jisté míry až trochu frustrující, kdy mě mnoho lidí, dokonce i z mého blízkého okolí, říkalo a psalo, že za normálních okolností jsem pro ně byl jednoznačně kandidát číslo 1, ale že raději již v prvním kole volili Petra Pavla, protože v těchto volbách šlo o to porazit Andreje Babiše a že Pavel má dle průzkumů a médií největší šanci.
Práce médií, ale také svoboda slova a s ní spojená cenzura se v posledních měsících opět stala horkým tématem, především díky krokům vlády, než hájila nutností boje s dezinformacemi po vypuknutí války na Ukrajině. Jak se na toto téma díváte vy?
Já jsme člověk, kterému se jakákoliv cenzura příčí. Přeci jen si ještě pamatuji dobu, kdy mi rodiče při společném poslechu Hlasu Ameriky říkali, tohle ale prosím tě spolužákům, učitelům, ani nikomu na fotbale nevyprávěj a bylo dosti složité mi vysvětlovat proč. Jen pro představu v roce 1989 mi bylo 13 let. Nedávno jsem se ale o problematice úřadu pro boj s dezinformacemi bavil s jedním bývalým kolegou z České televize a musím uznat, že i jeho pohled byl pro mě zajímavý, když říkal: „Uvědom si, že v dnešní době, kdy je těch informací tolik, prostě už nemusíš vždy poznat, co je pravda, co lež, co dezinformace, atd. A někdo by v tom plevelu lidem pořádek dělat měl.“ Do jisté míry mohu připustit, že může mít i pravdu, já ale řešení vidím úplně jinde. Klíčem je vzdělávání, vzdělávání a do třetice vzdělávání lidí všech věkových skupin. Doba se skutečně změnila, už pochopitelně nestačí základní novinářská poučka, ověř informaci alespoň ze dvou nezávislých zdrojů, protože je těžké tyto zdroje určit. Těžké ano, ale nemožné nikoliv, pokud se lidé naučí, jak používat technologie a např. umělou inteligenci nejen ke generování obsahu, ale i k jeho verifikaci, jak informace třídit, jak je používat, jak s nimi pracovat, pak nepotřebujeme žádný cenzorský úřad.
Avšak o dezinformacích se mluvilo již dříve, například v souvislosti s těmi, ktěří kritizovali minulou vládou za přísná protiepidemická opatření. Na které straně barikády jste vlastně během pandemie stál vy?
Tohle je pro mě také naprosto zásadní otázka, která mě velmi poškodila u některých mých potenciálních voličů. Můj postoj byl, je a bude zcela konzistentní. Říkal jsem i do médií v době kampaně, že lidem stát nikdy nepředložil relevantní pandemická data a na tom si trvám. Co tím myslím? Všichni bez rozdílu (doktoři, politici, komentátoři) se shodovali, že nechceme zbytečně zahlcovat nemocnice a že mezi nejrizikovější skupiny, které končí v nemocnici, na Áru nebo v márnici patří především starší ročníky a obéznější lidé, bez ohledu na cokoliv dalšího. Jestliže mám tuto hypotézu a dejme tomu po půl roce pandemie veškerá relevantní data, protože o každém pacientovi na příjmu v nemocnici mám záznam o jeho věku, pohlaví, výšce a váze, pak je naprosto triviální úloha tato data sesbírat a vyhodnotit. Místo nekonečných a často nesmyslných televizních debat „odborníků“ na téma pandemie, mohli přijít matematici a statistici, ale možní i běžní studenti gymnázia, vzít tato data a zveřejnit jednoduchou pravděpodobnostní tabulku v závislosti na pohlaví, věku a indexu obezity, ze které bychom se možná dozvěděli, že 8 letá středně obézní holka skončí v nemocnici s covidem s pravděpodobností 0,… %, zatímco 90 letý 150 kilový děda naopak s pravděpodobností třeba 99,…%. Teprve na základě těchto dat mělo smysl mluvit o nějakém povinném očkování pro určité skupiny, zavírání škol, atd. Proč to nikdy nikdo neudělal nechci spekulovat. Chci věřit, že za tím byl „jen“ naprostý amatérizmus vlády a nic dalšího.
Velmi mi ale vadí, když významný zpravodajský portál vytrhne z kontextu jednu moji větu a titulek zní, že Diviš byl pro zpřísnění covidových opatření v době pandemie. Přitom moje úplná teze zněla zcela jinak. Pokud jsme skutečně nechtěli zahlcovat nemocnice a vláda říkala, že musí chránit lidi, tak v době před krajskými volbami 2020 nebo před Vánoci, měla restrikce buď zpřísnit nebo to defacto znamenalo, že zabíjela nevinné lidi na popud jejich marketingových poradců, kteří se báli výrazného poklesu preferencí v případě zavedení restrikcí.
Terčem ostré kritiky i početných demonstrací nebyla jen minulá vláda Andreje Babiše, ale i dnešní kabinet Petra Fialy. Proč se podle vás vládě nedaří nastolit „změnu“, kterou před volbami tak tvrdošíjně představitelé pětikoalice slibovali?
Tady budu poměrně ostrý. Jednak asi všichni vidí, že to, co Fialova vláda kritizovala na té předchozí nejvíce, a sice špatnou komunikaci, se bohužel vůbec nezměnilo. Vezměte si např. komunikaci o zastropování cen energií, o posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu, daňový balíček, apod. Tady už se snad nedá mluvit ani o vypouštění testovacích balónků na voliče, ani o mlžení, ale přímo o dezinformacích. Když se navíc bavíte s lidmi ze zákulisí a dozvíte se, jakým způsobem komunikují o zásadních věcech někteří naši ministři na evropské půdě, říkáte si, takový amatérismus snad ani není možný a nechcete tomu vůbec věřit.
Velkou diskusi vyvolal krok vlády, kterým snížila valorizaci penzí. Bylo to podle vás nezbytný krok k tomu, aby se důchodový systém nezhroutil, nebo zrada na seniory?
Z čistě krátkodobého ekonomického hlediska, kdy zažíváme defacto komplexní rozvrat veřejných financí a to nerozdílnou „zásluhou“ obou předchozích vlád, to samozřejmě dává smysl. Jak k tomu ale přijdou ti samotní důchodci? Mě nejvíce vadí, že se všichni baví o tom, kde ušetřit na výdajích států, které daně případně zvýšit. Ano to není nic jiného než krátkodobý krizový plán. Kde je ale nějaká dlouhodobá vize, nějaký strategický plán a cíl, jak dlouhodobě rozhýbat naši ekonomiku, v čem má být Česká republika světovým leadrem, aby výrazně zvýšila svoje HDP a na důstojné důchody jsme prostě měli?
Zdroj: Parlamentní listy
