Podle místopředsedy Svobodných Luboše Záloma je snaha o další omezení národní suverenity v rámci Evropské unie dlouhodobým plánem a současné snahy jsou jen reakcí na umělé záminky. „Pokud se EU není schopna domluvit na společném postupu ve věci sankcí, znamená to zkrátka, že neexistuje nic jako evropský postoj a evropská zahraniční politika. Protože zde stále existují jednotlivé zájmy členských zemí,“ myslí si Luboš Zálom s tím, že diskutované zrušení práva veta by vedlo jen k pošlapávání zájmů členských států a pokud by naše vláda skutečně začala pro toto zrušení nějak „pracovat“, je to podle jeho názoru jasná vlastizrada.

Co říkáte na usnesení Evropského parlamentu, které vyzývá ke zrušení práva veta jednotlivých členských států EU?  

Nijak mě toto usnesení nepřekvapuje. Ostatně omezovat postupně práva členských zemí, to je jasně vytyčený směr. Teď europolitici dostali vhodnou záminku: posílení akceschopnosti v řešení závislosti na ruských energiích. Chci věřit tomu, že naše vláda využije svého předsednictví k akcentování jasného postoje ve prospěch zachování dosavadní míry suverenity členských zemí. Bylo by hanebné, kdyby Fialova vláda, jakožto vláda malého členského státu, pracovala proti zájmům České republiky. 

Německý kancelář Olaf Scholz dokonce mluví o tom, že právo veta je překážkou k zachování významného postavení EU ve světové politice. Jiní unijní politici dokonce kritizují země, jako je Maďarsko, za to, že blokují například jednání o protiruských sankcích a EU se tak stává neakceschopnou. Ani to nejsou podle vás důvody, proč dnešní systém změnit?  

Má vůbec EU nějaké významné postavení, které by bylo možné zachovat? To všechno jsou pouze záminky. Je to dlouhodobá snaha. Kdyby se záminkou nestala válka na Ukrajině, mohla by to stejně dobře být třeba změna klimatu nebo cokoliv jiného. Pokud se EU není schopna domluvit na společném postupu ve věci sankcí, znamená to zkrátka, že neexistuje nic jako evropský postoj a evropská zahraniční politika. Protože zde stále existují jednotlivé zájmy členských zemí. A přinejmenším na papíře stále platí, že v EU se postupuje jednotně ve společných věcech, zatímco v tom, co není společné, se ponechává inciativa na členských státech. Pokud si Maďarsko definuje svoje vlastní národní zájmy tak, že je vhodné s Ruskem jednat, je třeba to respektovat. Nemůžeme si ani na minutu myslet, že existuje, a v oblasti energií zvlášť, něco jako společný zájem občana Španělska a občana Polska nebo České republiky. A i kdyby šlo o nutnost zajištění společného postupu proti Rusku, co se bude dít, až válka skončí? Zrušení práva veta povede jen k pošlapávání zájmů členských států. Třeba ve věci daňové politiky, rozpočtové politiky, armády, zkrátka všude, kde si budou chtít evropští mocipáni posilovat svoji moc. 

Postoj představitelů české vlády k diskusi o zrušení práva veta je zatím poměrně vyhýbavý. Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek dokonce připustil, že by se o nějakých jednotlivostech dalo jednat. Co si o tom myslíte?  

Vyhýbavý postoj je pro mě signálem, že vláda ustoupí a postaví se proti zájmům České republiky a českých občanů. Podvolí se a bude zrušení veta snaživě prosazovat. Veřejnosti se bude tvrdit, že si nemůžeme dovolit být za potížisty. Českými sociálními sítěmi proletělo video ze zasedání evropského parlamentu, kde jeden z nejhorších europoslanců, nepřítel práva veta Belgičan Guy Verhofstadt školil premiéra Fialu a nabádal ho, aby pracoval pro zrušení práva veta. Fiala tam seděl jako poslušný káraný školáček. Ani řečí těla nedal najevo nesouhlas. Ani jediným gestem neodporoval a neoponoval. Vydal tím jasný signál. Pokud ovšem skutečně začne pro zrušení práva veta nějak pracovat, je to podle mého názoru jasná vlastizrada. 

Může si vůbec Česká republika ve chvíli, kdy předsedá Radě EU dovolit ostře se vymezit proti těmto snahám o odstranění práva veta jednotlivých členských zemí? 

Nejenže si to dovolit může, dovolit si to prostě musí. Jsme malá členská země, právo veta je to jediné, co nám snad ještě potenciálně zaručuje, že náš hlas má nějakou sílu. Bez práva veta už ani nepotřebujeme naše vlastní europoslance, a s trochou nadsázky už nepotřebujeme ani poslance v našem vlastním Parlamentu. Naše vlastní česká politika přestane zcela dávat smysl. Znovu opakuji, pokud premiér Fiala začne pracovat pro zrušení práva veta, je to prachsprostá vlastizrada.  

Podle pirátského europoslance Matěje Kolaji se v Evropské unii začíná čím dál častěji mluvit o tom, že by mělo Maďarsko kvůli svým „extrémním“ postojům opustit EU. Patří podle vás Maďarsko do unie, nebo nikoliv?  

To je složitá otázka. Já tak trochu nejsem schopen uvažovat v kontextu, zda nějaká země do unie patří, nebo nepatří. Jsem zásadním odpůrcem samotné existence Evropské unie, takže otázka, zda do EU nějaká země patří, nebo ne, mi nedává smysl. Žádná země nepatří do EU. Žádná země by neměla být členem tohoto novodobého žaláře národů. Ale Evropská unie tady bohužel je, má nějaká pravidla, a podle mě neexistuje žádný důvod tvrdit, že by Maďarsko nemohlo být členem. Bylo přijato standardní přijímací procedurou, splnilo všechny podmínky, a zahraniční politika je stále ještě věcí jednotlivých členských států. Je neobyčejně domýšlivé, pokud někteří europolitici kádrují jednotlivé členské země. Maďarsko kvůli zahraniční politice. Polsko kvůli potratům. Nás třeba kvůli něčemu dalšímu. Vystoupení z EU podle mě není otázka, která by byla na pořadu dne, jak v Maďarsku, tak u nás, nicméně moc bych si přál, kdyby Maďarsko ukázalo cestu a z unie vystoupilo. Ale nestane se to. Orbán je pragmatik, hraje to na všechny strany, a mimochodem dělá to dobře. Nejsem zcela jeho obdivovatel a příznivec, ale je potřeba uznat, že je to v rámci dnešní evropské politiky jeden z mála skutečných státníků. 

Na druhou stranu se EU rozrůstá, v těchto dnech zahájila přístupová jednání s Albánií a Severní Makedonií. Je to podle vás správné rozhodnutí vlád těchto dvou zemí? 

Znovu musím zopakovat, že podle mého názoru žádná země nepatří do žaláře národů, žádná země si nezaslouží tak hrozný osud a být členem EU. Nejsem bohužel příliš obeznámen s poměry uvnitř Albánie a Makedonie, jestli se nepletu, mezi ekonomické tygry tyto země zrovna nepatří. Samozřejmě očekávají přísun evropských peněz, přístup k fondům, rozvojové pomoci, a tak dále. To je legitimní. Tím se ovšem ekonomickými tygry také nestanou. Stanou se jen ekonomickým protektorátem. Cesta k prosperitě nevede skrze Evropskou unii. Vede skrze masivní deregulaci, mohutnou liberalizaci trhu. Vede skrze kapitalismus.

Luboš Zálom, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy