Správa státních hmotných rezerv

Správa státních hmotných rezerv

Příjmy (2017): 45 000 000 Kč
Výdaje (2017): 2 559 094 440 Kč
Z toho na platy: 145 043 020 Kč
Počet zaměstnanců (2017): 378

Hospodaření

Úřad hospodaří s penězi ze státního rozpočtu a z vlastních příjmů (1,7 % rozpočtu).

Činnost

Úřad skladuje ve vlastních i pronajatých skladech ropu a další „strategické“ zásoby nakoupené z peněz daňových poplatníků v celkové hodnotě 25 miliard korun. Kromě ropy úřad skladuje luštěniny, maso a máslo (připomeňme že máslo, maso a obilí navíc kupuje za peníze daňových poplatníků i Státní zemědělský intervenční fond). Úřad dále skladuje 52 nákladních vozidel, 49 cisteren s pitnou vodu, 1 500 spacích pytlů, 13 tisíc litrových balených vod, 1 500 párů holínek, 1 500 konzerv s bramborovým gulášem, 1 500 žvýkaček. V roce 2012 nakoupil úřad ropu a ropné produkty za 1,4 mld. korun.

Hodnocení

Držení státních hmotných zásob je pozůstatkem socialismu, kdy stát udržoval zásoby strategických surovin, aby i v případě blokády země trvala výroba těžkého průmyslu. Dnes si vytvářejí případné strategické zásoby samy soukromé firmy na základě vlastního uvážení a státní zásobárna surovin je nadbytečná. V případě lokální katastrofy dokáže lidem nouzově dodat balené vody efektivněji soukromá humanitární pomoc. A v případě katastrofy většího rozsahu 1 500 spacích pytlů, párů holínek, konzerv s bramborovým gulášem a žvýkaček výrazně nepomůže.

Strategické vojenské zásoby si udržuje armáda. Státní nákupy ropy zbytečně – skrze zvyšování poptávky – zdražují ropu pro spotřebitele a svádí státní úředníky k nekalému obchodování s ropou (roční obrat úřadu je 40 miliard). Problémovost tohoto počínání ukázala kauza zkrachovalé firmy Viktoriagruppe, jež úřadu dodávala naftu.

Kromě toho je dodávání zásob do státních hmotných rezerv výhodný byznys pro privilegované, včetně Agrofertu Andreje Babiše. Ten dodával obilí, maso, máslo i mléko, přičemž je kvůli podivným smlouvám na dodávku obilí prověřován policií.

Verdikt

Správa státních hmotných rezerv se přežila. Zásoby by se měly prodat a úřad rozpustit. Privatizací ropy, luštěnin, holínek a bramborového guláše ze skladů Správy státních hmotných rezerv by se dalo získat 25 miliard, roční úspora nákladů na provoz úřadu by činila přes 2 miliardy a další peníze by vynesl prodej skladů a budov úřadu.

Zdroj: rozpočet úřadu

Novinky

Nejnovější video

V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.

Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až  populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.

Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.

V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.

Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.

Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.

V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31