Libor Vondráček poskytl rozhovor na téma změny volebního zákona s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu a říká: „pan prezident byl tím, kdo v době opoziční smlouvy zadával vznik volebního zákona, který byl vyhodnocen v roce 2001 jako protiústavní a protiústavní byla i jeho oprava ze stejného volebního období vytvořená podle stejného politického zadání.“ Libor Vondráček se v rozhovoru též vracel k demonstraci za Otevřené Česko – „z demonstrace mám v podstatě čím dál lepší pocit. Myslím, že šlo o velmi reprezentativní vzorek společnosti, který pamatoval na mnoho komunit, od mladých až po staré, od sportovců po hospodské atd.“

Co říkáte na rozhodnutí Ústavního soudu, které zrušilo některé pasáže volebního zákona? Jakožto právník se zaměřením na ústavní právo s diplomovou prací v této oblasti, přibližte nám, co přesně soud změnil.

Mám radost z toho, že soudce zpravodaj Filip, kterého si nesmírně vážím jako odborníka, dovedl tuto kauzu k výsledku, který jsem od něj v podstatě očekával.

V roce 2019 jsem pod jeho vedením psal dlouhou práci na toto téma a jeho konzistentní přístup k problematice od devadesátých let oceňuji. V jednom jiném rozhovoru jsem ještě před zveřejněním verdiktu říkal, že pokud by bylo jen na něm, pak bych očekával zrušení sčítací klauzule pro koalice.

K mému pozitivnímu překvapení, o tom dokázal přesvědčit celé plénum Ústavního soudu a § 49 byl tedy zrušen. Díky tomu, že o věci rozhodovalo celé plénum, mohlo tedy dojít k odchýlení se od judikatury Ústavního soudu z roku 2001.

Kromě toho byla změněna také ta část, která při existenci volebních krajů vytváří nerovnost mezi ziskem hlasů a ziskem mandátů.

Zjednodušeně se tvrdí, že byl zrušen D’Hondtův dělitel. Pokud ovšem zachováme 14 volebních krajů, pak pouhé nahrazení tohoto dělitele jiným dělitelem přinese velmi podobné výsledky a Ústavní soud jistě předpokládá složitější a důkladnější úvahu o volebním zákonu.

Rozhodnutí Ústavního soudu je každopádně v souladu se závěry mé práce, a proto by bylo zvláštní, kdybych se neradoval. Byť bych se samozřejmě raději radoval trochu dříve.

Pro lepší pochopení efektu různých volebních nastavení, bych rád čtenářům pro názornost exkluzivně ukázal dva obrázky z mé rigorózní práce, kterou právě dokončuji. Na prvním je a) proporčnost zákona platného od voleb 2002 a b) proporčnost zákona platného do voleb 1998.

A na druhém je e) proporčnost zákona platného na Slovensku, kde je jediný volební obvod, a pak i) teoretické nejproporcionálnější nastavení při zachování 14 volebních obvodů.

U variant e) a i) je zcela evidentně černá křivka daleko blíže červené lince, která naznačuje ideální proporcionalitu. To dokazuje, že známe velmi snadná řešení, jak vyhovět znění ústavy, což umíme dokázat maximálním množstvím dat, která se dala od roku 1990 získat.

Osobně v rigorózní práci tak používám historicky největší objem dat používaný v českém právním prostředí a pracuji s devíti nastaveními volebního zákona. Mám díky tomu množství argumentů, proč by rozdělení mandátů mělo odpovídat rozložení názorů ve společnosti tak, jak předpokládá ústava.

Prezident Miloš Zeman varoval, že rozhodnutí Ústavního soudu může způsobit rozsáhlou ústavní krizi. „V situaci, kdy Ústavní soud nebyl schopen rozhodnout v řízení po dobu více než tří let, považuji úvahy o zrušení části volebního zákona několik měsíců před volbami za silně destabilizující politický a ústavní systém České republiky s nedozírnými následky a otázkami, na které nemůže znát odpověď ani prezident republiky, ani Ústavní soud,“ psal ve svém dopise ústavním soudcům. Souhlasíte se slovy prezidenta?

Pan prezident byl tím, kdo v době opoziční smlouvy zadával vznik volebního zákona, který byl vyhodnocen v roce 2001 jako protiústavní a stejně tak protiústavní je dle mého názoru jeho oprava ze stejného volebního období vytvořená podle stejného politického zadání. Pokud se chce někdo skutečně zabývat hledáním viníka ústavní destability, měl by hledat někdy v tomto roce.

Na rozdíl od prezidenta jsem rád, že Ústavní soud rozhodl před podzimními volbami, protože bych považoval za velmi alibistické, pokud by rozhodl až po nich.

Není přece možné nechat proběhnout volby podle zjevně protiústavních pravidel ve chvíli, kdy protiústavnost je oficiálně namítána zákonodárci a tato kauza leží Ústavnímu soudu na stole.

Při kritice dlouhého trvání je třeba vědět, že soudce Filip byl i soudcem zpravodajem v kauze Lex Babiš, ve kterém loni rozhodl ve prospěch Andreje Babiše. A nikdo po rozhodnutí nevykřikoval, že jde o kampaň nebo účelovku. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo pro lajka nepředstavitelně dlouhé, a ne každý si umí představit, jak složité je odůvodňovat podobně zásadní kauzy.

Ano, soud jistě mohl rozhodnout trošičku dříve, ale nikdo neví, zda by to nebylo na úkor kvality. Proto je zásadní, že rozhodl a zjevnou protiústavnost deklaroval a odůvodnil.

Může zrušení některých pasáží volebního zákona Ústavním soudem pomoct malým stranám, jako jsou právě Svobodní, kde jste předsedou?

Může. Rozhodnutí Ústavního soudu v důsledku může pomoci všem, nakonec i ANO.

Záleží, jak se na to podíváme, jaká bude finální úprava a jak daleko dokážeme vidět.

V první řadě, a to zejména, ale může pomoci lidem a jejich důvěře v právní stát a demokratické rozhodování. To si myslím, že je v dnešní době mimořádně potřeba.

Sama ústava v podstatě říká, že úprava volební formule voleb do Poslanecké sněmovny nesmí být nástrojem pro snazší zisk moci některých politických stran, ale má věrně promítat do obsazení Sněmovny všechny názory ve společnosti poměrným způsobem.

Tvůrci ústavy podle toho chtěli tímto zněním jednoduše říct, že samotní politici, ne volební zákon, mají zajistit vznik stabilní vlády.

Je velmi zajímavé, že v době tvorby ústavy se právě tento článek podrobně rozebíral a není tedy náhodou ani omylem, že je v ústavě právě v tomto znění.

Při přemýšlení, proč jsme tu 20 let měli „protiústavní pravidla“ si musíme uvědomit, že Ústavní soud sám od sebe, bez podání ústavní stížnosti nemůže protiústavní zákony rušit. A také to, v jaké době úprava vznikla.

V době opoziční smlouvy jej stvořili dva hegemoni tehdejší Sněmovny.

ČSSD a ODS se po roce 1998 pokusily o opak, než o co šlo tvůrcům ústavy, když úmyslně velmi tvrdě zakotvily poměrný systém pro Poslaneckou sněmovnu. Pokusily se vytvořit něco jako „směs většinového a poměrného systému“.

Chtěly v podstatě pomocí zákona pokřivit vůli občanů, aby se jim pohodlněji vytvářely povolební politické dohody. Jako sportovec bych mohl říct, že si chtěly zkrátit trať.

Tato zbraň se ale za ty roky obrátila proti nim a z rozhodnutí mají dnes evidentně upřímnou radost jak v ČSSD, tak v ODS.

Co si myslíte o politikaření kolem rozhodnutí soudu?

O politických tlacích a motivacích nechci spekulovat, může to měnit „jen“ můj názor na konkrétní lidi, ale ne názor na správnost rozhodnutí.

V hlavní roli byl reálně profesor Filip, který je asi největším odborníkem na volební zákony v zemi a jeho názory jsou konzistentní, takže myslím, že ho ani nebylo třeba přesvědčovat, aby rozhodoval právě takto.

Přesto bych tu rád vyjádřil alespoň to, že od Pavla Rychetského bych očekával trochu větší zdrženlivost v mediálních výstupech. Lidé mu pak velmi snadno a oprávněně předhazují nekonzistentnost v názorech, a to autoritě Ústavního soudu nesvědčí.

S jakými tématy, popřípadě v jaké koalici budou Svobodní kandidovat do Poslanecké sněmovny?

Svobodní k těmto volbám přistupují docela odlišně než jindy v historii. Dnes máme velmi turbulentní dobu. Nálada lidí je nestabilní a čím dál více negativní. Proto si nemůžeme dovolit opakovat staré chyby.

Současně ale ani nemůžeme sedět v koutě a čekat, že se za lidi bude prát někdo jiný lépe než my. Proto pracujeme na vzniku něčeho většího, než jsou samotní Svobodní. Rádi bychom spojili ty, kteří chtějí zachovat českou korunu, české migrační i zbraňové zákony a souhlasí s tím, že pravidla na úrovni zákonů mají vznikat u nás, ne v Bruselu.

Zároveň by tyto všechny strany měly v podstatě říkat: „Ty si o svém životě rozhodneš lépe, než za tebe rozhoduje vláda (např. Hamáček). Ty své vydělané peníze utratíš lépe než vláda (např. Maláčová), která ti je bere.“

Pokud by se to povede, Svobodní budou navždy v roli těch, kteří přispěli ke sjednocení takového názorového proudu a napevno získali své zástupce pro tyto myšlenky v Poslanecké sněmovně.

Celý rozhovor najdete zde.