Bonzáctví jako zábava. Šichtařovou ale veselý plukovník moc nepobaví

Bonzáctví jako zábava. Šichtařovou ale veselý plukovník moc nepobaví

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Máme premiéra, který je veden nikoli skutečnými geopolitickými zájmy naší země, ale osobní touhou být vidět a sehrát nějakou velkou dějinnou roli. Jeho stranický kolega a lídr Spolu do europarlamentu se chlubí fotkou, na níž se naparuje u české vlajky počmárané nápisem Brusel. A vláda zřídí funkci vládního koordinátora strategické komunikace a obsadí ji bývalým náčelníkem Vojenské policie. Ten se chystá zmáknout veřejnost, aby potřebné narativy šířili sami občané a média. „Je to výzva k uvědomělému bonzáctví, k uvědomělému potlačování všech, kdo odmítají opakovat provládní narativ,“ hodnotí pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová.

Na jednání, ke kterému si Petr Fiala pozval do Kramářovy vily polského prezidenta, dánskou a lotyšskou premiérku, nizozemského a ukrajinského předsedu vlády, se probíralo, jak dostávat na Ukrajinu rychleji munici. „Je skutečně znepokojivé, že svou neustále zdůrazňovanou rolí asistenta ve válce dvou jiných států Fiala zrušil skoro všechny ostatní role, které by jako premiér České republiky měl hrát,“ napsal k tomu Daniel Kaiser v komentáři pro Echo24. Dá se takové počínání Petra Fialy nějak vysvětlit, aniž bychom se uchýlili ke znevažující a často používané nálepce, že je ukrajinským premiérem?

Myslím, že Petr Fiala je v tomto případě veden nikoliv skutečnými geopolitickými zájmy naší země, ale osobní touhou být vidět a sehrát nějakou velkou dějinnou roli. Bohužel, ale zdá se mi, že nesprávně odhadl povahu konfliktu a svou roli v něm. Neustálá dodávka munice na Ukrajinu ten konflikt nijak nevyřeší. Povede k chronické, zákopové válce a ke spálené zemi. Tlačit na dodávky zbraní má smysl, když to zvýší šanci vyhrát. Ale toto nejsou zbraně, které by zajistily drtivou převahu. Prodlužování těchto dodávek munice na Ukrajinu ten konflikt nevyhraje.

Před týdnem skončené mistrovství světa v hokeji přineslo českým reprezentantům zlaté medaile a fanouškovské obci obrovskou radost i důvod k bujarým oslavám. Dá se mluvit i o tom, co úspěšný šampionát přinesl české ekonomice?

Možná pro mnohé lidi překvapivě ano, i když to není efekt kdovíjak velký. Zlato zůstalo doma, ale na tom Česko přímo nezbohatne. Obsah ryzího zlata ve zlatých medailích je totiž v současné době zanedbatelný. Guvernérovi Aleši Michlovi se tak nerozroste zlatý „poklad“ České národní banky, který aktuálně dosahuje necelých 36 tun. Zajímavější je, že v roce 2015 (při předchozím domácím šampionátu) do české ekonomiky navíc nateklo 1,5 miliardy korun. Letos by to podle odhadu Českého svazu ledního hokeje mělo být okolo dvou miliard korun.

Díky rekordní návštěvnosti by to podle nás nakonec mohlo být o trochu víc. To ale samo o sobě českou ekonomiku nespasí. Dodatečné nové výdaje spojené s mistrovstvím by totiž dokázaly celkovou letošní spotřebu českých domácností vylepšit o méně než 0,1 procenta. Navíc jde jen o jednorázový příliv peněz, protože za rok bude mistrovský turnaj světa zase v jiné zemi.

Přesto to má jednu vadu na kráse. Tou je dotace 200 milionů korun na pořádání mistrovství světa z kasy Národní sportovní agentury. Dotace měla pokrýt situaci, kdy by bylo mistrovství ztrátové. To se ale vzhledem k rekordní návštěvnosti nestane. Největší nemravnost je ale spojená s tím, že Český svaz ledního hokeje nemusí dotaci vracet, i když mistrovství skončí v černých číslech. Skoro se chce říci: „Kdo nečerpá dotace, není Čech!“

Může si kandidát do eurovoleb – v tomto případě lídr Spolu Alexandr Vondra – přát víc, než aby si ho voliči i díky této fotce spojovali s čerstvým triumfem českých hokejistů na světovém šampionátu?

Tak každému, co jeho jest, někdo si evidentně přeje být spojován s tak neempatickým sdělením… Nakolik mu to pomůže ve volbách, to už je jiná věc. Předpokládám, že nepomůže. Předpokládám, že právě naopak.

Ve vysílání Rádia Impuls řekl lídr SOCDEM ve volbách do europarlamentu a bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek: „Jedním z problémů této země je, že my jsme bohatá země, ale lidé jsou chudí.“ Dá se to takhle hodnotit? Jak je to u nás s bohatstvím a s chudobou?

To je bezobsažný výrok. Já v tom tak trochu cítím ono tradiční komunistické dělení společnosti, kdy chudí lidé byli štváni proti bohatým lidem, aby jim vzali majetky. Když pak po revoluci v roce 1948 skutečně davy vzaly majetky bohatým lidem, zchudli jsme v důsledku toho všichni.

Nevím, zda toto je pokus o podobné štvaní, od SOCDEM by to nepřekvapilo. Možná je to jen nějaké plácnutí do vody, kdy ani sám řečník nevěděl, co tím chce říci. Každopádně země jako taková nemůže být bohatá, ačkoliv se tak obvykle o zemích mluví. Říká se, že ta která země je chudá a jiná zase bohatá. A dokumentuje se to třeba prostřednictvím HDP na hlavu. Ale to je vlastně – technicky vzato – chybné vyjadřování, byť zažité. Země nemůže být chudá nebo bohatá, protože chudí nebo bohatí jsou v průměru její obyvatelé. A pokud by podle Zaorálka byli v průměru chudí naši obyvatelé, tak tak druhá polovina věty nedává smysl.

Evropské předpisy vyžadují, aby banky vyhodnocovaly, zda jsou nebo budou vystaveny významným rizikům, a aby to zohlednily ve svých kapitálových rezervách. Evropská centrální banka (ECB) v minulosti upozorňovala, že banky nedělají dost pro to, aby se připravily na dopady extrémních výkyvů počasí na hodnotu svých aktiv. Podobně je to také s riziky, že klienti s velkou uhlíkovou stopou jednoduše zkrachují. Nyní se ECB chystá k uložení pokuty několika bankovním domům za jejich selhání při řešení dopadů klimatické změny. Čím to, že banky v USA něčemu podobnému této unijní přísnosti čelit nemusí?

Já bych si tu vaši otázku dovolila upřesnit. Říkáte, že předpisy vyžadují, aby banky vyhodnocovaly, zda jsou nebo budou vystaveny významným „rizikům“. Tady je potřeba doplnit, že Evropská komise a ECB pod těmi riziky mají na mysli zejména onu hypotézu o údajném riziku způsobeném údajnou změnou klimatu. A snažení ECB se čím dál víc zaměřuje na to, aby banky „bojovaly se změnou klimatu“.

Nu, na to upozorňuji už drahný čas, že ideologie ESG postupně pohltí každého a drtivou většinu lidí dramaticky poškodí, zatímco několika málo korporacím přihraje obrovské peníze. Toto je jeden z nástrojů. Banky v USA se takto chovat nemusejí, protože USA ještě pořád v téhle zvrácené ideologii nezašly tak daleko.

Samozřejmě to nemá s žádným klimatem vůbec nic společného. Samozřejmě je to jenom hloupá propaganda a nástroj, jak donutit banky spolupracovat s ESG ideology na vytvoření utopické totality, v níž všichni budeme chudí, kontrolovaní a poslušní. A strašení klimatickou změnou je jenom nástroj. Lidé ovládaní strachem poslouchají a nebouří se. Je to jen záminka, cílem je spolupráce korporací včetně bank se státem za účelem přestavby tržní ekonomiky na korporátní socialismus.

Od čtvrtka je vládním koordinátorem strategické komunikace bývalý náčelník Vojenské policie Otakar Foltýn. V nově zřízené funkci povede odbor o deseti zaměstnancích. Nechal se už slyšet, že nepožaduje žádný velký rozpočet. „Budeme se snažit, aby ta komunikace byla autentická, pravdivá, ale zároveň zábavná a přitažlivá. Pokud budeme schopni komunikovat opravdu dobře, tak tím, kdo by měl šířit samotné narativy, by měla být média a případně samotní občané,“ řekl také. Na mě to působí jako výzva, aby byli občané a média uvědomělí a aby raději šířili jediný povolený výklad. Nebo takové podezření nesdílíte?

Není co dodat, je to skutečně výzva k uvědomělému bonzáctví, k uvědomělému potlačování všech, kdo odmítají opakovat provládní narativ. A zmínka o „zábavnosti“ ještě naznačuje, že to bude uskutečňováno manipulativně, aby to lidi bavilo, to znamená, aby to dělali sami od sebe a aby tomu fakt věřili.

Převzato z Parlamentních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31