Jablonecká koordinátorka a liberecký koordinátor se rozhodli koordinovaně darovat krev, aby pomohli komukoliv, kdo by ji mohl potřebovat. Jedním z argumentů etatistů pro vysoké zdanění a velkou angažovanost státu je údajná lidská neochota pomáhat druhým, která by vedla k tomu, že bez pomoci státu by byli potřební ponecháni nepřízni osudu napospas. Pravdou je, že vzhledem k míře zdanění u nás si jen málokdo může dovolit z té třetiny peněz, která pracujícímu člověku po zdanění zůstane, darovat charitě či jiným organizacím zajišťujícím pomoc více než jen pár drobných. Na druhou stranu jsem ale při odebírání vzorků krve viděl kolem sebe opět desítky lidí, kteří nezištně a na úkor vlastního času a pohodlí šli a pomohli alespoň nějak. Nikdo je k tomu nemusel nutit, a přesto to udělali. Nechme jim jejich peníze, aby i v případech, které nelze vyřešit krevní transfuzí, měli možnost vzít pomoc potřebným do vlastních rukou, svobodně a v míře, v jaké uznají za vhodnou. Možná bychom byli překvapeni, o kolik více dobra by bylo vykonáno. ( autor textu Darek Sas )
Libor Vondráček v OVM prosazoval striktní zásadu „na státních budovách jen české vlajky“, podpořil okamžité zrušení trestného činu „práce pro cizí moc“ bez náhrady a zdůraznil obecnou skepsi ke „vágním“ skutkovým podstatám i symbolické politice gest, čímž vyvolal ostré střety s Vítem Rakušanem a Janem Bartoškem o bezpečnost, symboly a zahraničně‑politický kompas státu.
Vlajky na státních budovách
Vondráček trval na tom, že na veřejných budovách mají viset pouze české a zemské/krajské vlajky; cizí vlajky (včetně EU) by nevyvěšoval a preferuje výjimku jen při státních návštěvách.
Moderátor a Rakušan akcentovali rozpor: proč šla dolů jen ukrajinská vlajka; Bartošek to označil za pokrytectví a slabý signál směrem k napadené zemi a k hodnotám zahraniční politiky.
EU vlajka a symbolika
Na dotaz, zda by na Sněmovně ponechal vlajku EU, Vondráček uvedl, že by nechal „jen českou“, tedy EU vlajku by nesl; připomněl, že „na Hradě před Zemanem také nebyla“.
Rakušan a Bartošek zdůraznili význam symbolů (vlajky, vlčí mák) jako srozumitelných signálů o hodnotách a směrování státu; kritizovali relativizaci symbolů a přirovnání ke klubovým praporům.
„Práce pro cizí moc“ (§ 318a) a bezpečnost
Vondráček označil paragraf za „vágní“ a typický pro totalitní praktiky; prosazuje jeho „zmizení z právního řádu“ bez náhrady, s odkazem na už existující přesnější skutkové podstaty (vyzvědačství apod.) a riziko selektivního postihu verbálních projevů.
Rakušan uvedl konkrétní případy, které podle něj bez dané normy nebylo možné postihnout (vynášení necitlivých, ale nezutajovaných informací z MZV; systematické fotografování politiků, jejich rodin a kritické infrastruktury pro cizí moc), přičemž podmínkou je prokázání úmyslu a vazby na cizí moc.
Radek Vondráček (ANO) potvrdil snahu paragraf zrušit a odmítl, že by záměrem bylo oslabit bezpečnost; připustil debatu o rozšíření vyzvědačství, ale ne o udržení „pendrekového“ ustanovení.
Rétorické střety a pozicování
Vondráček zdůraznil, že jeho stanovisko k vlajkám je konzistentní od roku 2021 a není projevem antiukrajinství; připomněl legální rámce pro vyvěšování cizích vlajek a kontroverze kolem „bikolóry“ na NM.
Rakušan mluvil o „změně kompasu“ nové vládní většiny: sundání ukrajinské vlajky, ticho v programovém prohlášení o Ukrajině, úmysl zrušit klíčový bezpečnostní paragraf; varoval před dopady na obranu proti cizím vlivům.
Bartošek označil krok za protiukrajinskou akci a symbol izolace; zdůraznil, že přes symboly stát sděluje hodnoty a spojence; vyzval k respektu k hrdinům a bojům o svobodu.
Kontext a závěr pořadu
Debata o vlajkách rámovala širší konflikt o hodnoty a bezpečnostní politiku; v závěru pořad přešel k ekonomickým tématům (HDP, inflace, sazby ČNB), která s první částí kontrastovala mírou konsenzu odborníků.
Vondráčkův výkon profiloval Svobodné jako zastánce „institucionální střídmosti“ v symbolech, národního rámce na budovách a tvrdého požadavku na přesnost trestního práva, i za cenu sporu s bezpečnostní komunitou a kritiků v koaliční části opozice.
