Od mala žiji v malém městě Golčově Jeníkově. Studovala jsem na Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě. Promovala jsem v roce 2008 s cenou rektora MZLU. Poté jsem začala v oboru podnikat. V roce 2014 jsem uspěla v komunálních volbách a byla jsem zastupitelkou. V současném volebním období jsem místostarostkou – neuvolněnou, stále podnikám v oboru.
Proč kandiduji
Mnoho problémů nyní vnímám nejen z pozice občana, ale i z pohledu obce/města a také z pohledu živnostníka/podnikatele. Daňový systém, zaměstnanecká politika, dotace, byrokracie, státní „šiml“ – ale i životní prostředí, navazující problémy s vodou, pohled na zemědělství a na naši krajinu, to vše je důležité a vše v horizontu desetiletí může přinést beze změn velké problémy. Problémy mohou přijít i z úplně jiné strany – „nálada“ ve společnosti, chování nás všech jako kolektivu, národa. Vadí mi, že se ze společnosti vytrácí slušnost, respekt, úcta jeden k druhému, že zákony často více chrání „ty špatné“. Platí u nás stále: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“? (John Stuart Mill, britský filozof a politický ekonom 1806 – 1873)
Nechci nečinně přihlížet tomu, co se děje na státní úrovni. Věřím, že spousta mladších lidí se dívá na budoucnost našeho státu realisticky a uvažují o tom, co bude například za 50 let a jaký život zde budou mít naše děti, jakou jim zajistíme budoucnost.
Ztotožňuji se s naším: „Hájíme slušnost, svobodu a respekt k naší zemi. Máme právo určovat svět, ve kterém žijeme. Bojujeme za Českou republiku sebevědomých občanů, ve které státní aparát občanům slouží a nevytváří zbytečné překážky. S tím se pojí i přijetí odpovědnosti každého z nás za lepší budoucnost, která vzniká naším kolektivním snažením. Podporujeme svobodné podnikání za rovných a férových podmínek, soukromý majetek považujeme za nedotknutelný.
Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.
Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“
Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.
Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá
Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.
Sporná otázka veřejného financování
Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.
Název a identita organizace jako klíčový argument
Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.
Silná slova a jejich meze
Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.
Kontext celého sporu
Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.
