Státy bojují s efektivitou výběru daní každý po svém. Česká Republka za dva a půl týdne spustí přelomový koncept, který funguje ve státech jako je například Slovensko, či Tchajwan. Samotná účtenková loterie, která přímo motivuje zákazníky kontrolovat účtenky a zadávat je do systému za vidinou zisku, sice dává větší smysl než například zákon v Chorvatsku, který nařizuje brát si kompletní účtenku pod hrozbou pokuty. Sama o sobě je ovšem pouze opět další regulací která sama o sobě nemůže efektivně „státu“ přinést vůbec nic. Aby nám stát tentokrát dokázal, že to myslí opravdu vážně, dokázal ještě před startem celého projektu pouze za jeho logo utratit 100 000 Kč. Kdo ovšem na účtenkovce vydělá? Jak říká ministr financí Pilný: „Efekt si lze těžko představit. Určitě to ale musí mít pozitivní vliv, to je bez debaty,“ Dle Svobodných to ovšem pozitivní vliv mít nemůže. Peněz je omezený počet a jejich dalším přerozdělováním nikomu žádná další hodnota nevzniká. Reálným efektem bude pouze to, že i když se vybere na daních více peněz z důvodu striktnější a všudypřítomné kontroly, náklady na jejich výběr se opět zvýší. Přitom právě náklady na výběr daní úměrně rostou s jejich výší, která dnes dosahuje tak absurdních hodnot, že státy dokonce vytvářejí své vlastní loterie a rozdávají dárky občanům za to, když půjdou a sami zkontrolují svého souseda, zda jim za prodanou kávu dal správnou účtenku a odvedl daně. Co si už ovšem zákazník neuvědomuje je to, že zvýšení daní reálně znamená pouze a pouze to, že dojde k jejich promítnutí do ceny výrobku který si kupuje. Nedochází tak ke kontrole obchodníka, zákazník kontroluje, zda sám ve zboží zaplatil DPH a doufá, že se mu jeho část vrátí ve vysněném SUV, které mu možná stát na konci období vylosuje, když bude poctivě sbírat a zadávat účtenky do systému. Svobodní odmítají to, aby stát provozoval loterii. Svobodní mají jednodušší recept na zvýšení efektivity výběru daní. Snižme daně na úroveň, kdy se je zkrátka neplatit nevyplatí. Neplacení daní vždy provázejí náklady s tím spojené. Čím bude rozdíl mezi náklady na neplacení daní a reálnou výší daní větší ve prospěch obcházení zákonů, tím se bude platit daní méně. Link: http://ekonomika.idnes.cz/uctenkova-loterie-tiskova-konference-pilny-schillerova-pkq-/ekonomika.aspx?c=A170912_091552_ekonomika_fih
Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.
Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.
Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.
Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.
Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky