Zálom: Nenechme si ukrást volby

Zálom: Nenechme si ukrást volby

Jeden z důležitých milníků na naší více než třicetileté cestě od jedné verze nesvobody k druhé je zápas o funkční, spravedlivé a nezpochybnitelné demokratické volby. Ty stále zůstávají zásadním mechanismem, který nám dává jakous takous naději, že lze poměry v naší republice založit na racionální a hlavně svobodné bázi. Návrh zákona o korespondenční volbě však tento křehký mechanismus významně ohrožuje.

Nepostradatelným atributem skutečně demokratických voleb je anonymita voliče, který nemá důvod se obávat, že by jeho volba mohla být kdykoliv v budoucnu záminkou pro případnou perzekuci. Korespondenční volba, kdy volič do obálky kromě volebního lístku vkládá i svůj volební průkaz či identifikační lístek, tento atribut eliminuje. Zároveň se taková volba automaticky stává manifestační. Standardní systém, kdy volič zajde za plentu, kde má poslední možnost hlasovací lístek upravit a poté jej vložit do obálky, manifestační volbě brání.

Volby, které o tyto dva zásadní atributy přijdou, je nutné z logiky věci pokládat za nedemokratické a legitimita mandátu politiků, kteří z takové volby vzejdou, je značně pochybná. A je v zásadě již nepodstatné, pro jak velkou množinu voličů by byly volby takto nastaveny.

Má-li se možnost korespondenční volby týkat pouze občanů, kteří žijí v zahraničí, znamenalo by dále schválení návrhu určitý ne zcela nevýznamný prvek nerovnosti. Rovnost volebního práva znamená rovné podmínky pro každého. Každý občan s právem volit se musí dostavit do volební místnosti a provést naprosto samostatně a anonymně stejný úkon (s určitou malou výjimkou pro osoby ve zdravotnických zařízení nebo ve výkonu trestu odnětí svobody). Volební právo občanů žijících v zahraničí je funkčně zajištěno a tito občané se také voleb účastní. Možnost korespondenční volby však pro vybranou skupinu lidí tento mechanismus značně zjednodušuje oproti občanům, kteří musí provést standardní úkon. Lze se tedy obávat, že dalším krokem bude zavedení možnosti korespondenčního hlasování pro všechny občany ČR, bez ohledu na to, kde žijí. Tím by bylo jeviště připraveno pro vážnou politickou diskuzi o možnosti elektronických voleb se vším všudy, včetně možnosti získat sjetiny všech neanonymizovaných voličských dat.

Je nutné se dále zmínit o možnosti volebních podvodů, zvláště v případě, kdy by se volební výsledek blížil nerozhodnému stavu. Vygenerovat falešné voličské průkazy a odeslat do systému falešné volební lístky je až příliš snadné a lákavé. Mnohé volby v zahraničí byly v posledních letech zpochybňovány právě proto, že se na poslední chvíli objevilo velké množství volebních lístků zaslaných korespondenčně. Šlo o podvod? Kdo ví. Dějiny píší vítězové. Je však důležité si uvědomit, že náš třicet let fungující systém, kdy se o součet hlasů postará v každém okrsku volební komise, do níž může každá kandidující strana vyslat svého zástupce, možnost podvodu téměř zcela eliminuje.

Měli bychom si položit otázku, proč korespondenční volbu právě v tuto chvíli tak vehementně prosazují strany vládní koalice a co si tím chtějí ve skutečnosti zajistit. Je nutné pokládat tento záměr za významný útok na naši demokracii a kategoricky jej odmítnout.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog Echo24

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31