Zálom: Destinační management: tunelování krajských peněz nebo snaha o turistické perpetuum mobile?

Zálom: Destinační management: tunelování krajských peněz nebo snaha o turistické perpetuum mobile?

Destinační management: tunelování krajských peněz nebo snaha o turistické perpetuum mobile?

Středočeský kraj před pár týdny vyhlásil spuštění kampaně na podporu cestovního ruchu, která má do Středních Čech přilákat návštěvníky a turisty ze všech koutů České republiky. 

Roadshow, s níž se krajští pracovníci a politici rozjeli do vybraných měst okolních krajů, má tamním obyvatelům představit krásy Středních Čech a rozdat jim štosy letáčků a propagačních předmětů. Celá akce se koná pod záminkou podpory středočeských podnikatelů, kteří působí v cestovním ruchu – majitelů atrakcí, ubytovacích zařízení či restaurací. Jinak řečeno, jde o to, jak přimět obyvatele z Jižních Čech, z Plzeňského kraje a dalších utratit své peníze u nás, ve Středočeském kraji. 

Jaký to celé má vlastně smysl? Pracovat s tzv. destinačním managementem, zakládat destinační agentury, které vypracovávají různé krajské či regionální koncepce a akční plány cestovního ruchu, se stalo běžnou praxí. U kraje to vyplývá do určité míry ze zákona: krajské zastupitelstvo schvaluje koncepce cestovního ruchu – přičemž samotná forma takové koncepce není samozřejmě nijak stanovena. Jako u všeho, co plyne ze zákona, i zde lze postupovat racionálně nebo nesmyslně. Snaha o usměrňování cestovního ruchu, o vytváření koncepcí a centrálních plánů, jako by předpokládala, že lidé dosud necestovali. Nebo že cestovali nedostatečně. Nebo že cestovali naopak příliš. Nebo tam, kam by neměli. 

Jedno okřídlené rčení praví, že dotace jsou jako dávat sám sobě transfuzi z levé do pravé ruky a polovinu krve přitom vybryndat na podlahu. Pokud krajské či místní zásahy do cestovního ruchu mají být jakousi pomocí, podporou či vzpruhou pro místní podnikatele a oživením pro region, platí toto rčení stejně dobře. Stačí podívat se na rozpočet krajů, měst a obcí, do příslušné kapitoly, která se věnuje cestovnímu ruchu, spočítat si náklady činnosti destinačních agentur, vyčíslit náklady na projekty jako je např. aktuálně probíhající středočeská roadshow, a uvědomit si, kolik lidí se na takových projektech přiživí – a hlavně kdo to všechno musí platit. Samozřejmě v zásadě ti samí podnikatelé, jimž se má dostat pomocí destinačního managementu podpory .

V praxi se však samozřejmě nemůže dostat stejné podpory všem. Jako vždy, když se stát, kraj či město naoko pokouší podpořit podnikatele, jsou zde ti, kteří nesou náklady, a pak hrstka těch vyvolených, kteří sklidí ovoce. Pokud chceme hypotetický příklad, představme si podnikatele s velmi úzkými vazbami na vedení kraje, který je majitelem a provozovatelem zajímavě architektonicky provedené „ekologické farmy“ nazvané poeticky třeba „Vrabčí hnízdo“ – objeví se upoutávka na takovou atrakci, která nabízí zábavu i poučení pro celou rodinu nebo školní třídy v krajském informačním letáčku? Skoro bych vsadil své boty, že ano.

Vedle tohoto plíživého, třebaže legálního tunelování veřejných rozpočtů je třeba si uvědomit neutuchající snahu řídit lidem život – protože politik a úředník ví přece nejlépe, co je pro lidi dobré! Nebo proto, že si lidé dovolují chovat se jinak, než jak si to přeje politik či úředník. 

Jeden příklad za všechny? Před časem jsme v berounském zastupitelstvu jednali o záměru vedení města zřídit a spravovat destinační agenturu Berounsko, která by měla sdružovat veřejné i soukromé organizace z okolí Berouna, a koordinovat zdejší cestovní ruch. Dovolil jsem si zpochybnit samotný smysl takové instituce – koneckonců Berounsko je turisticky velmi vyhledávanou oblastí. Český kras, Karlštejn, Koněprusy, povodí Berounky, okolní lesy – to vše se každoročně stává cílem mnoha tisíců návštěvníků z celé České republiky. Proč zde něco řídit? Proč vstupovat do přirozeného procesu a koordinovat nějak shora svobodné lidské jednání? Dostalo se mi od zastupitelů a radních, kteří zřízení destinační agentury podporovali (někteří spíše z důvodu stranické disciplíny, než že by vůbec věděli, o co jde), zajímavého zdůvodnění: lidé nám nenavštěvují lokality oblasti Berounska tak, jak bychom si představovali. Kupříkladu starosta obce Svatý Jan pod Skalou (je zde klášter a nádherná vyhlídka do širokého okolí, a v blízkosti se nachází expozice starobylé důlní techniky) má problém. Do vesnice mu jezdí příliš mnoho turistů. Parkují si, kde je napadne a vedení obce si s tím neví rady. Co tedy dělat? Co takhle pomocí destinačního managementu nasměrovat část turistů jinam? Třeba do vesnice, kde vůbec nic k vidění není? 

Zdá se vám to absurdní? Zní to jako pasáž z cimrmanovské hry, v níž hospodský řeší problém, že mu do lokálu chodí lidé…

Cíle jsou samozřejmě jiné: nesmíme totiž zapomenout, že členy destinační agentury se mohou stát i soukromé podniky působící v cestovním ruchu. Destinační agentura pak může koordinovat například přístup k dotačním programům. Že se podnikatelům, jimž bude umožněno stát se členy destinační agentury, dostane z toho titulu významné konkurenční výhody, je nabíledni. 

Zřízení destinační agentury Berounsko samozřejmě přes racionální námitky opozice prošlo pohodlnou většinou. A dokonce již zahájila činnost. Na začátek dubna měla zorganizovat jarní turistický pochod z Berouna do Srbska (obec kousek dále po proudu Berounky). Akce se však nemohla konat kvůli karanténním opatřením na ochranu před nákazou koronavirem. Jak si však všichni vzpomínáme, začátek dubna svým krásným počasím přiměl enormní množství lidí, kteří by se jinak nudili doma v režimu všeobecné karanténny a vypnutí ekonomiky, vyrazit do přírody, do lesů, k vodě. Potřebovali na to snad destinační agenturu? Potřebovali, aby jim armáda úředníků radila, co mají dělat? 

Jdou zde ruku v ruce dva politické nešvary naší doby, vzájemně propojené. Klientelismus a korupce v mezích zákona, a touha řídit lidem jejich životy. Oboje působí zhoubně. 

Ale zpět ke kraji. Zdá se mi, že krajští politici a úředníci se pokoušejí vyvinout jakési turistické perpetuum mobile. Každý kraj má svůj destinační management. A který by jej náhodou ještě neměl, ten jej nepochybně brzy zřídí – je to hlas doby. Agentura z Libereckého kraje se tak pokusí přilákat Středočechy k návštěvě Ještědu. Středočeská destinační agentura zase pozve Plzeňáky na Karlštejn (hlavně ne do Svatého Jana pod Skalou!). A plzeňská agentura na oplátku pozve Liberečáky třeba na slovanské hradiště ve Starém Plzenci. Peníze, které ten či onen turista, zlákaný nádherně vyvedeným a na voskovaném papíře vytištěným krajským letáčkem, utratí na Karlštejně, pak už nemůže utratit ve Starém Plzenci nebo na Ještědu. A tak dále. Nula od nuly pojde. Radovat se mohou snad jen ti, kteří stále ještě věří na jakési ekonomické multiplikátory, které magickým způsobem zvyšují celkový produkt a blahobyt.

Ba ne – je to ve skutečnosti ještě o něco horší. Ohromná spousta peněz se vyplýtvá na letáčky, na reklamu na internetu, na předražené webové projekty, na opulentní roadshow, na platy úředníků, koordinátorů a marketérů. O tom to totiž celé je: o přisátí se na „veřejné“ penězovody, z nichž tryská nevyčerpatelný proud peněz daňových poplatníků. Je to snadná obživa – kritéria, zda ten či onen projekt podpory cestovního ruchu v tom či onom regionu měl nějaký reálný dopad, nikoho nezajímá. Ostatně divil bych se, kdyby se vůbec někdo obtěžoval s jejich vytyčením. 

A to je právě to, co by mělo občany krajů ale samozřejmě i měst a obcí zajímat. Peníze, které se spláchnou projektem „Podpora turismu v obci, kde nic není“, zákonitě nemohou být využity jinde – na chodníky, na silnice, nebo třeba na rekonstrukci školy. Tím spíš, že chodníky, silnice nebo školy prostě nikdo jiný, než kraj nebo obec opravit nemůže. V takovém politicko-ekonomickém řádu žijeme.

Když už nám stát z kapes krade takovou spoustu peněz, zajímejme se, aby se alespoň na krajích či v obcích neutrácely za bohapusté nesmysly. Proto jsem zcela zásadně proti tomu, aby středočeský krajský úřad jakýmkoliv způsobem ovlivňoval či usměrňoval cestovní ruch a vynakládal na takové projekty peníze daňových poplatků, a aby si tak krajští politici paní hejtmankou počínaje dělali líbivou reklamu. 

Jako krajský lídr Svobodných neříkám, narozdíl od jiných, že bychom peníze v destinačním managementu utráceli „jinak a lépe“ – odmítám destinační management jako princip, v němž nejde z logiky věci peníze utrácet dobře, i kdybychom se snažili sebevíce. V našem kraji je mnoho věcí, které se dlouhodobě zanedbávají – dívám se například právě z okna na místní střední školu, která vloni slavila sto let od svého založení, a která by si zasloužila konečně důkladnou rekonstrukci. Stanovení rozumných priorit – to je heslo, které by nás mělo zajímat.  Když už nejde lidem peníze přímo vrátit, zacházejme s nimi v rámci kraje alespoň v rámci možností racionálně.

 

 

Luboš Zálom 

Zastupitel Berouna, místopředseda Strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Republikáni v amerických volbách do Kongresu ztratili obě komory a v pořadu 360° na CNN Prima News se řešilo, co porážka Donalda Trumpa znamená pro Ukrajinu, Írán a Česko. Libor Vondráček v ní vidí lekci: Američané potrestali prezidenta za válku, kterou neměl začínat. Za největší problém Evropy ale dál považuje její vlastní zelenou politiku.

Moderátor Jakub Kokoška pozval k debatě ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé sobě), poslance Jana Papajanovského (STAN), místopředsedu TOP 09 Matěje Ondřeje Havla a předsedu Svobodných Libora Vondráčka, zvoleného za SPD. Zatímco opozice mluvila o zhrouceném kultu Donalda Trumpa a ministr Červený hájil úder na Írán jako nutnou cenu za bezpečnost, Vondráček nabídl třetí pohled. Ne obhajobu Trumpa, ale výklad jeho porážky.

Volili mírotvorce, dostali válku

Český politik se podle Vondráčka musí na americké volby dívat optikou českých zájmů, a tou je především konflikt kolem Hormuzského průlivu. Doufá, že výsledek bude pro Trumpa vzkazem. Lidé ho před dvěma lety volili jako muže, který bude války ukončovat. Trump dlouhodobě kritizoval politiku intervencí, která podle Vondráčka přinesla zpackaný odchod z Afghánistánu a návrat islamistických hnutí, proti nimž se v regionu původně bojovalo. Na této kritice postavil i kampaň.

Slib ukončit válku na Ukrajině do čtyřiadvaceti hodin podle Vondráčka nesplnil. „Na druhou stranu udělal pro to rozhodně nejvíc ze všech státníků, protože všichni ostatní nedělali vůbec nic, jenom vymýšleli nejrůznější balíčky sankcí, které tu válku nijak nepřibližovaly ke konci,“ řekl. Upozornil ale i na stinnou stránku: vítězství demokratů povzbudí íránský režim, který teď bude stupňovat podmínky příměří. Trumpova vyjednávací pozice je dnes podle něj horší, než by byla před měsícem.

Moderátor se ptal, zda by Česko mělo po amerických volbách změnit zahraniční politiku. Podle Vondráčka nemůže: musí dál hájit své zájmy, a v českém zájmu nebylo a není, aby konflikt pokračoval a Hormuz zůstal zablokovaný. Přímý byl i ve věci Íránu. „Nikdo není světový policajt,“ prohlásil. Fanouškem íránského režimu není a v Íránu by se narodit nechtěl, voliči ale podle něj intervenci vnímali jako zradu myšlenek, s nimiž Trump do voleb šel. „Jsem bytostně přesvědčený, že kdyby to neudělal, tak by volby neprohrál takovým způsobem. Možná by si i udržel většinu,“ řekl. Pro Česko je podle něj útěchou, že po takové lekci od Trumpa další podobný konflikt nečeká.

Spravedlivý mír určí Ukrajinci

K jednání zástupců Ruska a Ukrajiny v Bílém domě připomněl slova mluvčí ukrajinského prezidenta, že nejlepší čas na mír je teď, ideálně už dříve. Pokud má Evropa vyslat vlastního vyjednavače, neměl by podle Vondráčka sehrát roli, jakou kdysi sehrál Boris Johnson. Mír má být spravedlivý, o tom, co je spravedlivé, ale nemají rozhodovat Češi. Rozhodnout to musí ukrajinský lid. Ne všichni Ukrajinci, s nimiž mluví v Česku, podle něj vnímají, že Volodymyr Zelenskyj má po tolika letech od voleb legitimitu mluvit za ně.

Na otázku, proč premiér Andrej Babiš dosud nebyl v Oválné pracovně, odpověděl věcně. Babiš je premiérem necelý rok a Trumpův program je nabitý. Na jiných úrovních, od ministra zahraničí po Trumpovu inauguraci, hráli čeští politici z frakce Patriotů důstojnou roli. Česko podle něj reprezentuje podobné racionální hodnoty jako současná Amerika, ať jde o Green Deal, svobodu slova, nebo migraci.

Nezávislost není soběstačnost

Když Andrej Babiš mluvil o paralýze, Vondráček krotil emoce. Shutdown má v Americe jiný význam než české rozpočtové provizorium, protože federální instituce opravdu zavírají. Trump si ho ale zažil už v prvním mandátu, kdy většinu v Kongresu neměl. Voliči podle něj mají tendenci moc vyvažovat, a obě strany se nakonec vždy nějak dohodnou.

Nejostřeji se Vondráček ozval, když Jan Papajanovský vyzval k evropské soběstačnosti. „Pokud chceme být soběstační, tak přestaňme tady ideologicky ztěžovat výrobu takových automobilů, které vyrábět umíme. Přestaňme zavírat uhelné elektrárny, když uhlí máme na našem území,“ odpověděl. Baterie do elektromobilů i solární panely podle něj vyrábí Čína, takže jedna závislost by se jen vyměnila za druhou. Na námitku, že ropu Evropa netěží, odpověděl rozlišením, které se v debatě často ztrácí: ropu lze dovážet z mnoha částí světa, a nezávislost tedy neznamená soběstačnost.

Opravil i výklad celní války. Nezačal ji podle něj Donald Trump, ale Evropská unie, když schválila uhlíková cla. Trump na to reagoval. „Chybu chybou opravit nelze,“ dodal. Netvrdí tedy, že Trump postupoval správně, jen že první krok udělal Brusel.

Green Deal, nebo rozpad

V závěru debaty se Vondráček vrátil ke svému hlavnímu tématu. Po finanční krizi v letech 2007 a 2008 byly podle něj ekonomiky Spojených států a Evropské unie bez Británie zhruba vyrovnané. Lisabonská strategie dokonce slibovala, že Evropa Ameriku předběhne. Místo toho americké HDP podle Vondráčka rostlo zhruba o 35 procent rychleji, bez emisních povolenek, které vymyslel Brusel. Na Havlův příklad Škody, která podle něj dobře zvládá přechod k elektromobilům, odpověděl otázkou, kolik takových aut si lidé kupují sami a kolik díky dotacím.

Papajanovský namítl, že kvalita života nejsou jen statistiky HDP, ale i délka dožití či kvalita zdravotní péče. Vondráček souhlasil, že má mnoho rozměrů. Ekonomické trendy jsou ale podle něj prostě špatné. „Buďto se rozpadne Evropská unie, nebo se Evropská unie vykašle na Green Deal, anebo tady bude na úbytě svoboda slova a základní práva,“ shrnul. Ani v tom podle něj Evropa za Amerikou nevede: svoboda slova tam není potlačovaná tak jako tady.

Vondráček tak z amerických voleb vyvodil závěr pro obě strany Atlantiku. Trumpovi vzkázal, že voliči netolerují zradu mírového programu, Evropě, že ji neohrožují americká cla, ale její vlastní ideologie.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31