Zálom: Čeká nás skutečně zákaz uhlí?

Zálom: Čeká nás skutečně zákaz uhlí?

Tzv. uhelná komise by měla připravit v nejbližší době scénář pro konec uhlí v ČR v letech 2030 až 2050. Klimatičtí záškoláci, kteří minulý pátek opět stávkovali a demonstrovali, dle svých slov za záchranu klimatu, tak mohou být spokojeni. Prvního kroku bylo dosaženo. Zásadnímu poškození naší ekonomiky byly otevřeny dveře: konec uhlí je nyní reálným politickým tématem a cílem, a diskuze se nadále omezí jen na praktické nebo časové aspekty.

V první řadě je třeba varovat před tím, aby aktuální rozhodování o koncepci energetiky (a to nejen v ČR, ale platí to i pro celou Evropskou unii) bylo motivováno nikoliv ekonomicky, ale výlučně politicky a ideologicky, a to s velkým důrazem na současnou lobby klimatických alarmistů. Cílem této aktivistické lobby totiž není chránit přírodu, natož snad zlepšovat podmínky a kvalitu života lidí, ale soustavně poškozovat i poslední zbytky našeho skomírajícího kapitalismu a tržního prostředí tím, že jej zbaví nezbytného zdroje: efektivní energetiky. Fosilní paliva je stále nutné pokládat za nejefektivnější zdroj energie – jsou efektivnější než jádro. Jaderná energie je sice čistá, elegantní, má punc technologické vyspělosti, a v dnešní době je i bezpečná – ale pořád je to luxus, který si mohou dovolit jen bohaté země, k nimž naštěstí patříme.

Do určité míry lze alespoň vyjádřit uspokojení nad tím, že uhelná komise nehodlá bránit využívání jaderné energie. Je však třeba varovat před dalším upřednostňováním tzv. obnovitelných zdrojů. Ty jsou pouhým módním, vysoce neefektivním výstřelkem, což jen podtrhuje skutečnost, že jejich používání musí být soustavně dotováno nebo vynucováno zákonem. Klást důraz na neefektivní, tzv. obnovitelné zdroje, znamená plýtvat cennými zdroji a položit tak na oltář zelené politiky prosperitu a další ekonomický růst této země.

Lze však předpokládat, že jakmile environmentalistická lobby dosáhne konce uhelné éry, stane se jejím terčem jaderná energie. Projevy iracionálního nepřátelství vůči jádru koneckonců vidíme v praxi u našich německých sousedů.

Morální pozici bojovníků za klima dostatečně shrnuje památný citát Paula Ehrlicha, jednoho z prominentních věrozvěstů ekologického alarmismu, který dlouhá léta varoval před vyčerpáním zdrojů a světovým hladomorem. Ten kdysi napsal: “Dát lidstvu levnou a široce dostupnou energii by bylo stejné, jako podat imbecilnímu dítěti samopal.” Současná generace klimatických aktivistů přemýšlí stejně. Jim nejde o čistotu energetických zdrojů a o to, jaký mají dopad na okolní prostředí. Problém je pro ně vysoká efektivita a snadná dostupnost fosilních paliv. Všimněme si, že aktivisté vůbec nemluví o jaderné energii. Vyzdvihují tzv. obnovitelné zdroje – přestože jejich neblahé dopady na životní prostředí jsou dnes již dostatečně známé. To však aktivistům nevadí, protože tím hlavním kritériem pro upřednostňování tzv. obnovitelných zdrojů je jedno jediné: jejich mizerná efektivita a skutečnost, že na těchto zdrojích prostě zatím průmyslovou civilizaci postavit nelze. Jinak řečeno, pokud chcete úplně zničit kapitalismus, zadupat jej do země, rozmetat jeho zbytky na cimpr campr, donuťte lidi používat tzv. obnovitelné zdroje.

Ideálem by měla být co nejvíce deregulovaná a tedy svobodná energetika; současné snahy násilně zbavit hospodářství vyspělých zemí efektivního zdroje energie, tedy fosilních paliv, jsou oproti tomu jen dalším projevem jakéhosi centrálního plánování – přístupu, kterého jsme se před třiceti lety zbavili. Pouze tržní principy mohou prokázat efektivitu jednotlivých zdrojů energie. Aktivistům, kteří volají že “uhlí patří pod zem”, však, jak již bylo řečeno, o efektivitu vůbec nejde. Do určité míry lze uznat námitky některých ekologických aktivistů, že využívání fosilních paliv je neférově podporováno nebo přímo dotováno státem. Nelze však souhlasit s tím, že situaci může napravit ideologicky motivovaný přesun politické podpory z jednoho zdroje energie na jiný. Pokud nejsou žádné vyhlídky, že by se snad mohlo v dohledné době podařit zbavit stát moci nad energetikou nebo ji alespoň důrazně omezit, je nutné alespoň hlasitě apelovat na to, aby stát uplatňoval maximálně racionální hlediska.

Podívejme se na graf výroby elektrické energie podle typu výrobního zařízení, který na svém webu zpřístupňuje společnost ČEPS a. s., která zajišťuje na území České republiky provoz elektroenergetické přenosové soustavy. Uhelné elektrárny se v tuto chvíli podílejí na produkci energie v této zemi zhruba z poloviny. Druhá v pořadí je energie z jádra. Tzv. obnovitelné zdroje jsou naprosto marginální, jejich význam je nepatrný – a musíme si uvědomit, že takto nepatrného podílu tzv. obnovitelné zdroje dosahují i při poměrně masivní míře státní podpory a soustavné zelené masírky prostřednictvím médií nebo vzdělávacího systému.

Je třeba též připomenout, že už před deseti lety zde jedna politická strana varovala před iracionální podporou tzv. biopaliv, především řepkového oleje, jehož zákonem vynucené používání se stalo jednou z vlajkových lodí podnikání současného premiéra Andreje Babiše. Tou stranou jsou samozřejmě Svobodní. Stejně jako tehdy Svobodní varovali před politickou, ideologicky motivovanou podporou biopaliv, spatřujeme dnes podobná úskalí a podobné hrozby v politicky a ideologicky motivovanému odklonu od uhlí. A nejde samozřejmě jen o Českou republiku.

Novopečená předsedkyně Evropské komise vyhlásila politiku uhlíkové neutrality za svoji prioritu. Do roku 2050 má být podle ní Evropa uhlíkově neutrálním kontinentem. Ve využívání tzv. obnovitelných zdrojů energie dokonce vidí potenciál masivního ekonomického růstu – což podle mě hraničí s pominutím mysli. Celosvětová podpora biopaliv způsobila před lety obrovské problémy. Krátkodobě kvůli biopalivům například vzrostly ceny potravin, což mohlo znamenat pouhé nepohodlí pro nás, pro obyvatele chudých zemí to však znamenalo vážné nebezpečí. Koneckonců, pokud sedíte někde ve slumu v některém z afrických velkoměst a kručí vám v břiše hlady, jen těžko se můžete radovat, že Evropané používají čistší zdroj energie a vozí se automobily na biopaliva. Celoevropský odklon od uhlí by nepochybně způsobil mnohem hlubší a obtížněji napravitelné problémy, a obávám se, že jejich hloubku si dnes jen stěží dokážeme představit. Stále ještě jich můžeme být ušetřeni.

 

 

Luboš Zálom 

Zastupitel Berouna, místopředseda Strany

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31