Zálom: Čeká nás skutečně zákaz uhlí?

Zálom: Čeká nás skutečně zákaz uhlí?

Tzv. uhelná komise by měla připravit v nejbližší době scénář pro konec uhlí v ČR v letech 2030 až 2050. Klimatičtí záškoláci, kteří minulý pátek opět stávkovali a demonstrovali, dle svých slov za záchranu klimatu, tak mohou být spokojeni. Prvního kroku bylo dosaženo. Zásadnímu poškození naší ekonomiky byly otevřeny dveře: konec uhlí je nyní reálným politickým tématem a cílem, a diskuze se nadále omezí jen na praktické nebo časové aspekty.

V první řadě je třeba varovat před tím, aby aktuální rozhodování o koncepci energetiky (a to nejen v ČR, ale platí to i pro celou Evropskou unii) bylo motivováno nikoliv ekonomicky, ale výlučně politicky a ideologicky, a to s velkým důrazem na současnou lobby klimatických alarmistů. Cílem této aktivistické lobby totiž není chránit přírodu, natož snad zlepšovat podmínky a kvalitu života lidí, ale soustavně poškozovat i poslední zbytky našeho skomírajícího kapitalismu a tržního prostředí tím, že jej zbaví nezbytného zdroje: efektivní energetiky. Fosilní paliva je stále nutné pokládat za nejefektivnější zdroj energie – jsou efektivnější než jádro. Jaderná energie je sice čistá, elegantní, má punc technologické vyspělosti, a v dnešní době je i bezpečná – ale pořád je to luxus, který si mohou dovolit jen bohaté země, k nimž naštěstí patříme.

Do určité míry lze alespoň vyjádřit uspokojení nad tím, že uhelná komise nehodlá bránit využívání jaderné energie. Je však třeba varovat před dalším upřednostňováním tzv. obnovitelných zdrojů. Ty jsou pouhým módním, vysoce neefektivním výstřelkem, což jen podtrhuje skutečnost, že jejich používání musí být soustavně dotováno nebo vynucováno zákonem. Klást důraz na neefektivní, tzv. obnovitelné zdroje, znamená plýtvat cennými zdroji a položit tak na oltář zelené politiky prosperitu a další ekonomický růst této země.

Lze však předpokládat, že jakmile environmentalistická lobby dosáhne konce uhelné éry, stane se jejím terčem jaderná energie. Projevy iracionálního nepřátelství vůči jádru koneckonců vidíme v praxi u našich německých sousedů.

Morální pozici bojovníků za klima dostatečně shrnuje památný citát Paula Ehrlicha, jednoho z prominentních věrozvěstů ekologického alarmismu, který dlouhá léta varoval před vyčerpáním zdrojů a světovým hladomorem. Ten kdysi napsal: “Dát lidstvu levnou a široce dostupnou energii by bylo stejné, jako podat imbecilnímu dítěti samopal.” Současná generace klimatických aktivistů přemýšlí stejně. Jim nejde o čistotu energetických zdrojů a o to, jaký mají dopad na okolní prostředí. Problém je pro ně vysoká efektivita a snadná dostupnost fosilních paliv. Všimněme si, že aktivisté vůbec nemluví o jaderné energii. Vyzdvihují tzv. obnovitelné zdroje – přestože jejich neblahé dopady na životní prostředí jsou dnes již dostatečně známé. To však aktivistům nevadí, protože tím hlavním kritériem pro upřednostňování tzv. obnovitelných zdrojů je jedno jediné: jejich mizerná efektivita a skutečnost, že na těchto zdrojích prostě zatím průmyslovou civilizaci postavit nelze. Jinak řečeno, pokud chcete úplně zničit kapitalismus, zadupat jej do země, rozmetat jeho zbytky na cimpr campr, donuťte lidi používat tzv. obnovitelné zdroje.

Ideálem by měla být co nejvíce deregulovaná a tedy svobodná energetika; současné snahy násilně zbavit hospodářství vyspělých zemí efektivního zdroje energie, tedy fosilních paliv, jsou oproti tomu jen dalším projevem jakéhosi centrálního plánování – přístupu, kterého jsme se před třiceti lety zbavili. Pouze tržní principy mohou prokázat efektivitu jednotlivých zdrojů energie. Aktivistům, kteří volají že “uhlí patří pod zem”, však, jak již bylo řečeno, o efektivitu vůbec nejde. Do určité míry lze uznat námitky některých ekologických aktivistů, že využívání fosilních paliv je neférově podporováno nebo přímo dotováno státem. Nelze však souhlasit s tím, že situaci může napravit ideologicky motivovaný přesun politické podpory z jednoho zdroje energie na jiný. Pokud nejsou žádné vyhlídky, že by se snad mohlo v dohledné době podařit zbavit stát moci nad energetikou nebo ji alespoň důrazně omezit, je nutné alespoň hlasitě apelovat na to, aby stát uplatňoval maximálně racionální hlediska.

Podívejme se na graf výroby elektrické energie podle typu výrobního zařízení, který na svém webu zpřístupňuje společnost ČEPS a. s., která zajišťuje na území České republiky provoz elektroenergetické přenosové soustavy. Uhelné elektrárny se v tuto chvíli podílejí na produkci energie v této zemi zhruba z poloviny. Druhá v pořadí je energie z jádra. Tzv. obnovitelné zdroje jsou naprosto marginální, jejich význam je nepatrný – a musíme si uvědomit, že takto nepatrného podílu tzv. obnovitelné zdroje dosahují i při poměrně masivní míře státní podpory a soustavné zelené masírky prostřednictvím médií nebo vzdělávacího systému.

Je třeba též připomenout, že už před deseti lety zde jedna politická strana varovala před iracionální podporou tzv. biopaliv, především řepkového oleje, jehož zákonem vynucené používání se stalo jednou z vlajkových lodí podnikání současného premiéra Andreje Babiše. Tou stranou jsou samozřejmě Svobodní. Stejně jako tehdy Svobodní varovali před politickou, ideologicky motivovanou podporou biopaliv, spatřujeme dnes podobná úskalí a podobné hrozby v politicky a ideologicky motivovanému odklonu od uhlí. A nejde samozřejmě jen o Českou republiku.

Novopečená předsedkyně Evropské komise vyhlásila politiku uhlíkové neutrality za svoji prioritu. Do roku 2050 má být podle ní Evropa uhlíkově neutrálním kontinentem. Ve využívání tzv. obnovitelných zdrojů energie dokonce vidí potenciál masivního ekonomického růstu – což podle mě hraničí s pominutím mysli. Celosvětová podpora biopaliv způsobila před lety obrovské problémy. Krátkodobě kvůli biopalivům například vzrostly ceny potravin, což mohlo znamenat pouhé nepohodlí pro nás, pro obyvatele chudých zemí to však znamenalo vážné nebezpečí. Koneckonců, pokud sedíte někde ve slumu v některém z afrických velkoměst a kručí vám v břiše hlady, jen těžko se můžete radovat, že Evropané používají čistší zdroj energie a vozí se automobily na biopaliva. Celoevropský odklon od uhlí by nepochybně způsobil mnohem hlubší a obtížněji napravitelné problémy, a obávám se, že jejich hloubku si dnes jen stěží dokážeme představit. Stále ještě jich můžeme být ušetřeni.

 

 

Luboš Zálom 

Zastupitel Berouna, místopředseda Strany

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31