Zálom: 18 let od útoku na WTC

Zálom: 18 let od útoku na WTC

Dnes si připomínáme osmnáct let od bezprecedentního útoku islámu na západní civilizaci. Co si z toho výročí vzít pro současnou dobu?

Za prvé, je potřeba si neustále připomínat, jak ničemně se chovali mnozí intelektuálové a filozofové. Nikdy ze své paměti nedostanu vystoupení filozofa Erazima Koháka na České televizi, pár hodin poté, co spadly obě věže WTC, který s výrazem morální jistoty a převahy pronesl, že Amerika a Západ si za ten útok mohl sám, svojí sobeckostí, zpupností, pýchou, a že WTC bylo symbolem této západní zkaženosti, a v podstatě si o útok celou dobu říkalo. Bylo by velmi poučné, kdyby se záznam pořadu objevil někde na internetu, nejlépe v archivu ČT. Patrně bychom se v té době setkali i s podobnými, i když ne tak otevřeně drzými názory jiných filozofů, ale vystoupení Erazima Koháka je tou nejvýmluvnější ukázkou toho, co je tím skutečným, dlouhodobým nebezpečím pro Západ. Nejsou to bandy otrhaných, vousatých barbarů, schopných naučit se s letadlem narazit do mrakodrapu nebo náklaďákem přejet lidi na chodníku. To je pouze symptom. Tím skutečným smrtelným nebezpečím jsou antiracionální, kolektivističtí a altruističtí filozofové a takřka celá dvoutisíciletá tradice západní filozofie, z níž tito intelektuálové čerpají a jsou s ní v souladu.

Za druhé, vidíme, kam jsme se za těch osmnáct let posunuli? Představme si podobný útok dnes (i když věřím, že dnes něčeho takového nejsou muslimové schopni a jejich fundamentalistické buňky jsou pod lepším dohledem západních tajných služeb). Zatímco Amerika se bezprostředně po útoku semkla kolem svého politického vedení a prezidenta a byla odhodlána útok na WTC tvrdě potrestat (zda se tak skutečně později stalo je jiná věc), dnešní reakce by v západním světě byla jiná: nemá to nic společného s islámem, nesmíme generalizovat, nesmíme trestat, musíme na nenávist odpovědět láskou, wir schaffen das! Po osmnácti letech je západ sice možná silnější co do důrazu na práci tajných služeb (což je něco, co se my obyčejní smrtelníci samozřejmě nemáme šanci dozvědět – na veřejnost nemohou proniknout informace, kolik útoků různých rozsahů bylo zmařeno), ale je vnitřně odzbrojen, nemá vůli bojovat, postavit se nepřátelům s adekvátní tvrdostí a nesmlouvavostí. Pojmenovat věci tak, jak jsou, tedy že nepřítelem je islám, nikoliv terorismus, protože ten je jen metodou boje, se nesluší. Koneckonců, vůle západu bojovat a správně definovat nepřítele nevydržela příliš dlouho. Velmi brzy po útoku na WTC začal prezident Bush prohlašovat, že islám není nepřítelem, a že muslimové sami jsou obětí fundamentalismu. Jaký je důvod? Je jím to, co jsem pojmenoval v první bodě: intelektuální a morální marasmus, v němž se západní civilizace nachází, antiracionální kolektivistická filozofie a altruistická etika, která pokládá sledování vlastního zájmu, jakým je například obrana před nebezpečím, za morální zlo.

Za třetí, zatímco Západ stále patrněji upadá do naprostého relativismu a nihilismu, a to, co by před osmnácti lety bylo nemyslitelné, je dnes mediálním a kulturním mainstreamem. Od bezbřehé otevřenosti v rámci ideologie multikulturalismu, přes naprostou iracionální dekadenci v podobě ideologie LGBT, až k pozvolné demontáži politických jistot, které dělaly Západ Západem, ať už jde o svobodu slova nebo právo na nesouhlas. Islám si je v porovnání se Západem naprosto jistý svoji aktuální kulturní převahou. Ve střetu dvou ideologií vždy zvítězí ta, která je více konzistentní. Západ v tuto chvíli konzistentní není a nemáme před sebou ani známku toho, že by ztracenou konzistenci v dohledné době našel. Islám je ve svém totalitářství naopak maximálně konzistentní a jeho kulturní, populační a tedy následně i politická hegemonie je něco, před čímž nelze zavírat oči.

Osmnáct let po útoku na WTC jsme stále ve válce. Západ prohrává a ztrácí postupně poslední zbytky morálních sil. Je jen otázkou času, kdy si islámský totalitarismus vezme vše, po čem touží a na co si klade nároky.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31