Ustavující zastupitelstvo hl. m. Prahy očima Svobodných

Ustavující zastupitelstvo hl. m. Prahy očima Svobodných

Čtvrtek 15. listopadu 2018 byl ten slavný den, kdy k nám nebyl zaveden elektrický proud, nýbrž byl do funkce zastupitele hl. m. Prahy složením slavnostní slibu oficiálně uveden první zástupce Strany svobodných občanů, Tomáš Štampach. Pro Svobodné je to další z řady postupných volebních úspěchů, navazující na post europoslance Petra Macha (později Jiřího Payna) či krajské zastupitele ze Zlína Tomáše Pajonka a Helenu Lasztoviczovou.

Jak ustavující zasedání zastupitelstva probíhalo, na jaké vedení se může matička Praha těšit či co obyvatele hlavní města v následujících 4 letech nemine? Dejme slovo tomu nejpovolanějšímu z nás, tedy Tomášovi, který nás na následujících řádcích s potřebnými informacemi seznámí.

„A je to tady, v sálu Nové radnice se ozvalo jméno Tomáš Štampach a já jdu směrem k Adrianě Krnáčové slavnostně splnit zastupitelský slib, převzít pamětní plaketu a podepsat se do pamětní knihy. Štípněte mě někdo, jestli se mi to jen nezdá… Nezdá, Svobodní opravdu mají 1 z 65 zastupitelů hl. m. Prahy. A i když u mého jména svítí titulek ODS, jelikož jsem členem tohoto zastupitelského klubu, tak vždy budu reprezentovat Svobodné. A ačkoliv nejsem olympijský vítěz či mistr světa poslouchající na stupních vítězů hymnu své země, tak se mi stejnak hlavou honí různé vzpomínky. Jedna z nich patří i mým studijním létům (a kamarádům) v Plzni. Proto je asi „paradoxní“, že jedním z protokolů celého slavnostního aktu, na kterého se zrovna dívám, je Martin Churavý. Spolužák právě ze zmíněného období. Holt, nebyli jsme špatný ročník!

Ale dost bylo toho již řečeno ve stylu „Andersena“, hlavní důvod proč toto čtete je politika, tudíž k ní teď přistoupím. Nejdříve musím zmínit kolegy z klubu ODS. Byl jsem až příjemně překvapen, o jak přátelský kolektiv se jedná. V lavici sedím s Petrem Fifkou, který mi dává cenné rady ohledně různých kanadských žertíků kolegů (jistě můžu zmínit dělání „oslích uší“ a „dloubání se v nose“ při záběru kamery či přihlášení do diskuse při vzdálení se ze svého křesílka). Takže o zábavu bude 4 roky postaráno… Ale toto pochopitelně uvádím jen pro zpestření. Daleko důležitější je, že kolegové z klubu jsou ve všech možných oblastech nesmírně fundovaní a ctí názor druhých. Tudíž rozhodně nehrozí praktiky „nátlaku na moji osobu na to správné hlasování“. Občas jsem se v průběhu kampaně setkal s hlasy „laické veřejnosti“, která mě od kandidatury v „dresu“ ODS odrazovala s ohledem na její prý „nedemokratické a mafiánské pozadí“. S klidným svědomím mohu po svých zkušenostech z Prahy 3 a hl. m. Prahy prohlásit, že ODS je demokratickou stranou bez jakýchkoliv jiných vlivů. Takže veškeré obdobné výkřiky do tmy prosím berte ve stylu „potrefená husa nejvíce kejhá“.

A teď s k samotnému programu ustavujícího zastupitelstva. Všichni jsme již dopředu věděli, že na koaliční spolupráci se domluvili Piráti, Spojené síly pro Prahu a Praha sobě. Několik dní před zasedáním jsem pak obdržel návrh nové koalice na obsazení Rady a programové prohlášení. Ačkoliv je programové prohlášení textově bohaté, tak slovem a významem je silně neurčité. Chybí jakékoliv konkrétnosti a termíny, osobně se tak domnívám, že stagnace Prahy bude bohužel nadále pokračovat. V klíčové oblasti dopravy chybí závazná prohlášení o vnitřním i vnějším okruhu. Okruhy jsou sice priorita, ale… Stále jsou v plánu hledat další a nová řešení, tudíž nové projekty, analýzy a studie, které budou zadávány za nemalý obolus „kamarádíčkům“. Touha po bouchnutí do stolu a prosazení dalšího pokračování staveb chybí, to radši se budou překreslovat pruhy na silnicích ve prospěch těch pár desítek cyklistů a to i formou život ohrožujících cykloobousměrek.

Z postupného představování všech 11 členů nové Rady mám právě nejhorší dojem z náměstka pro dopravu, pana Adama Scheinherra. Obávám se, že jeho jedinou kvalifikací pro daný post je zviditelnění se v iniciativě nebourání Libeňského mostu (bez jakéhokoliv odborného základu a posudku) a řidiče jaderného odpadu v objektu ÚJV Řež. Trošku smutná vizitka. Auto*Mat tak jistě již stojí velice blízko náměstka Scheinherra a bude určovat jeho kroky…

Naopak pozitivní dojem na mně zanechává primátor Zdeněk Hřib. Je rozhodný, nechybí mu sebevědomí, má rétorické schopnosti. Rozhodně se nebude jednat o slabou figurku na šachovnici, jak si mysleli lídrové dvou zbylých koaličních stran – Jiří Pospíšil a Jan Čižinský. A asi nebude dlouho trvat, než dojde k názorovému střetu uvnitř koalice.

Ostatně jeden už jsme viděli hned v tento den ustavujícího zasedání zastupitelstva. Konkrétně se jednalo o stanovení počtu členů výborů. Koalice navrhla pro Prahu klasicky 9 členné výbory s tím, že poměr koalice : opozice bude 6 : 3, ačkoliv zažitá nepsaná pravidla pro naše hl. m. mluví o poměru 5 : 4. Strhla se tak více než 3 hodinová debata, kdy zejména Pirátům bylo nepříjemné sedět na svých koaličních židlích, jelikož s návrhem opozice by neměli žádný problém (dokonce primátor Hřib v týdnu opozici poměr ve výborech 5 : 4 přislíbil). Ale za koaliční nitky holt tahají jiní, ti, kteří v Radě radši nesedí, zdráhají se odpovědnosti za Pražany a radši inkasují peníze z Bruselu, Poslanecké sněmovny či Prahy 7. V napjaté atmosféře se tak čekalo, než si své vlastní promo na Václaváku udělá právě europoslanec Jiří Pospíšil, vrátí se zpět na zasedání zastupitelstva a odsouhlasí kompromisní návrh 7 : 4, který byl následně jednomyslně schválen. „Krásné“ pak bylo sledovat, jak pan Pospíšil toto hned uměl prodat přítomným médiím, v tu chvíli největší „maladěc“ celého dne. Jak se asi v daný okamžik cítili Piráti či radní Kordová Marvanová a náměstek Hlaváček, kteří v tomto s opozicí evidentně souhlasili hned od počátku, nemusím rozepisovat… Čtyři roky budou dlouhá doba…

A závěrem musím zmínit i počet uvolněných zastupitelů. V Praze se jejich počet v minulosti pohyboval okolo čísla 14, naposledy vlivem krize uvnitř koalice primátorky Krnáčové vystoupal na číslo 18. I toto je však cifra, kterou dokázala nová koalice snadno překonat, numero uvolněných zastupitelů se prozatím zastavilo na kolonce 21. „Já na bráchu, brácha na mě.“ Mrzí mě, že přímými aktéry rozdávání pašalíků jsou Piráti. Velice dobře si pamatuji časy, kdy jsme jako Svobodní se s Piráty potkávali na demonstracích a měli společné přesvědčení, že nechceme být „jako oni“. Ačkoliv svoji DNA patří Svobodní a Piráti do jiného politického spektra, tak vždy jsme se shodovali, že politika nemá být o vlastním byznysu typu „trafik“ či omezování slova opozice a neparlamentních stran. Piráti od té doby politicky značně vyrostli, zato my Svobodní začali stagnovat na těch 2 %. A výsledek? Piráti jsou součástí koalice, která rozdává nejvíce placených funkcí zastupitelů a ještě měla návrh omezit slovo opozice ve výborech. Dle mého názoru tak Piráti nejsou „jako oni“, oni jsou totiž ještě daleko horší! A jelikož tabulky neuvolněných členů zastupitelstva jsou veřejné, tak jen pro připomenutí, o jakých částkách se bavíme. Např. předseda či místopředseda (opětovně pražské „novum“) výboru neklesne se svým platem pod 80.000 Kč / měsíc. Dotyčným finance nezávidím, naopak přeji, ale budu bedlivě sledovat jejich práci a výstupy. Řízení jednání daného výboru jednou za měsíc totiž tuto hodnotu rozhodně nemá!“

Děkujeme Tomášovi za náhled do zákulisí zastupitelstva hl. m. Prahy a předání informací o nové koalici. Pevně věříme, že Svobodné bude na Mariánském nám. dobře reprezentovat a bude i nadále takto „informačně otevřen“.

KrP Praha + Tomáš Štampach

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31