Ustavující zastupitelstvo hl. m. Prahy očima Svobodných

Ustavující zastupitelstvo hl. m. Prahy očima Svobodných

Čtvrtek 15. listopadu 2018 byl ten slavný den, kdy k nám nebyl zaveden elektrický proud, nýbrž byl do funkce zastupitele hl. m. Prahy složením slavnostní slibu oficiálně uveden první zástupce Strany svobodných občanů, Tomáš Štampach. Pro Svobodné je to další z řady postupných volebních úspěchů, navazující na post europoslance Petra Macha (později Jiřího Payna) či krajské zastupitele ze Zlína Tomáše Pajonka a Helenu Lasztoviczovou.

Jak ustavující zasedání zastupitelstva probíhalo, na jaké vedení se může matička Praha těšit či co obyvatele hlavní města v následujících 4 letech nemine? Dejme slovo tomu nejpovolanějšímu z nás, tedy Tomášovi, který nás na následujících řádcích s potřebnými informacemi seznámí.

„A je to tady, v sálu Nové radnice se ozvalo jméno Tomáš Štampach a já jdu směrem k Adrianě Krnáčové slavnostně splnit zastupitelský slib, převzít pamětní plaketu a podepsat se do pamětní knihy. Štípněte mě někdo, jestli se mi to jen nezdá… Nezdá, Svobodní opravdu mají 1 z 65 zastupitelů hl. m. Prahy. A i když u mého jména svítí titulek ODS, jelikož jsem členem tohoto zastupitelského klubu, tak vždy budu reprezentovat Svobodné. A ačkoliv nejsem olympijský vítěz či mistr světa poslouchající na stupních vítězů hymnu své země, tak se mi stejnak hlavou honí různé vzpomínky. Jedna z nich patří i mým studijním létům (a kamarádům) v Plzni. Proto je asi „paradoxní“, že jedním z protokolů celého slavnostního aktu, na kterého se zrovna dívám, je Martin Churavý. Spolužák právě ze zmíněného období. Holt, nebyli jsme špatný ročník!

Ale dost bylo toho již řečeno ve stylu „Andersena“, hlavní důvod proč toto čtete je politika, tudíž k ní teď přistoupím. Nejdříve musím zmínit kolegy z klubu ODS. Byl jsem až příjemně překvapen, o jak přátelský kolektiv se jedná. V lavici sedím s Petrem Fifkou, který mi dává cenné rady ohledně různých kanadských žertíků kolegů (jistě můžu zmínit dělání „oslích uší“ a „dloubání se v nose“ při záběru kamery či přihlášení do diskuse při vzdálení se ze svého křesílka). Takže o zábavu bude 4 roky postaráno… Ale toto pochopitelně uvádím jen pro zpestření. Daleko důležitější je, že kolegové z klubu jsou ve všech možných oblastech nesmírně fundovaní a ctí názor druhých. Tudíž rozhodně nehrozí praktiky „nátlaku na moji osobu na to správné hlasování“. Občas jsem se v průběhu kampaně setkal s hlasy „laické veřejnosti“, která mě od kandidatury v „dresu“ ODS odrazovala s ohledem na její prý „nedemokratické a mafiánské pozadí“. S klidným svědomím mohu po svých zkušenostech z Prahy 3 a hl. m. Prahy prohlásit, že ODS je demokratickou stranou bez jakýchkoliv jiných vlivů. Takže veškeré obdobné výkřiky do tmy prosím berte ve stylu „potrefená husa nejvíce kejhá“.

A teď s k samotnému programu ustavujícího zastupitelstva. Všichni jsme již dopředu věděli, že na koaliční spolupráci se domluvili Piráti, Spojené síly pro Prahu a Praha sobě. Několik dní před zasedáním jsem pak obdržel návrh nové koalice na obsazení Rady a programové prohlášení. Ačkoliv je programové prohlášení textově bohaté, tak slovem a významem je silně neurčité. Chybí jakékoliv konkrétnosti a termíny, osobně se tak domnívám, že stagnace Prahy bude bohužel nadále pokračovat. V klíčové oblasti dopravy chybí závazná prohlášení o vnitřním i vnějším okruhu. Okruhy jsou sice priorita, ale… Stále jsou v plánu hledat další a nová řešení, tudíž nové projekty, analýzy a studie, které budou zadávány za nemalý obolus „kamarádíčkům“. Touha po bouchnutí do stolu a prosazení dalšího pokračování staveb chybí, to radši se budou překreslovat pruhy na silnicích ve prospěch těch pár desítek cyklistů a to i formou život ohrožujících cykloobousměrek.

Z postupného představování všech 11 členů nové Rady mám právě nejhorší dojem z náměstka pro dopravu, pana Adama Scheinherra. Obávám se, že jeho jedinou kvalifikací pro daný post je zviditelnění se v iniciativě nebourání Libeňského mostu (bez jakéhokoliv odborného základu a posudku) a řidiče jaderného odpadu v objektu ÚJV Řež. Trošku smutná vizitka. Auto*Mat tak jistě již stojí velice blízko náměstka Scheinherra a bude určovat jeho kroky…

Naopak pozitivní dojem na mně zanechává primátor Zdeněk Hřib. Je rozhodný, nechybí mu sebevědomí, má rétorické schopnosti. Rozhodně se nebude jednat o slabou figurku na šachovnici, jak si mysleli lídrové dvou zbylých koaličních stran – Jiří Pospíšil a Jan Čižinský. A asi nebude dlouho trvat, než dojde k názorovému střetu uvnitř koalice.

Ostatně jeden už jsme viděli hned v tento den ustavujícího zasedání zastupitelstva. Konkrétně se jednalo o stanovení počtu členů výborů. Koalice navrhla pro Prahu klasicky 9 členné výbory s tím, že poměr koalice : opozice bude 6 : 3, ačkoliv zažitá nepsaná pravidla pro naše hl. m. mluví o poměru 5 : 4. Strhla se tak více než 3 hodinová debata, kdy zejména Pirátům bylo nepříjemné sedět na svých koaličních židlích, jelikož s návrhem opozice by neměli žádný problém (dokonce primátor Hřib v týdnu opozici poměr ve výborech 5 : 4 přislíbil). Ale za koaliční nitky holt tahají jiní, ti, kteří v Radě radši nesedí, zdráhají se odpovědnosti za Pražany a radši inkasují peníze z Bruselu, Poslanecké sněmovny či Prahy 7. V napjaté atmosféře se tak čekalo, než si své vlastní promo na Václaváku udělá právě europoslanec Jiří Pospíšil, vrátí se zpět na zasedání zastupitelstva a odsouhlasí kompromisní návrh 7 : 4, který byl následně jednomyslně schválen. „Krásné“ pak bylo sledovat, jak pan Pospíšil toto hned uměl prodat přítomným médiím, v tu chvíli největší „maladěc“ celého dne. Jak se asi v daný okamžik cítili Piráti či radní Kordová Marvanová a náměstek Hlaváček, kteří v tomto s opozicí evidentně souhlasili hned od počátku, nemusím rozepisovat… Čtyři roky budou dlouhá doba…

A závěrem musím zmínit i počet uvolněných zastupitelů. V Praze se jejich počet v minulosti pohyboval okolo čísla 14, naposledy vlivem krize uvnitř koalice primátorky Krnáčové vystoupal na číslo 18. I toto je však cifra, kterou dokázala nová koalice snadno překonat, numero uvolněných zastupitelů se prozatím zastavilo na kolonce 21. „Já na bráchu, brácha na mě.“ Mrzí mě, že přímými aktéry rozdávání pašalíků jsou Piráti. Velice dobře si pamatuji časy, kdy jsme jako Svobodní se s Piráty potkávali na demonstracích a měli společné přesvědčení, že nechceme být „jako oni“. Ačkoliv svoji DNA patří Svobodní a Piráti do jiného politického spektra, tak vždy jsme se shodovali, že politika nemá být o vlastním byznysu typu „trafik“ či omezování slova opozice a neparlamentních stran. Piráti od té doby politicky značně vyrostli, zato my Svobodní začali stagnovat na těch 2 %. A výsledek? Piráti jsou součástí koalice, která rozdává nejvíce placených funkcí zastupitelů a ještě měla návrh omezit slovo opozice ve výborech. Dle mého názoru tak Piráti nejsou „jako oni“, oni jsou totiž ještě daleko horší! A jelikož tabulky neuvolněných členů zastupitelstva jsou veřejné, tak jen pro připomenutí, o jakých částkách se bavíme. Např. předseda či místopředseda (opětovně pražské „novum“) výboru neklesne se svým platem pod 80.000 Kč / měsíc. Dotyčným finance nezávidím, naopak přeji, ale budu bedlivě sledovat jejich práci a výstupy. Řízení jednání daného výboru jednou za měsíc totiž tuto hodnotu rozhodně nemá!“

Děkujeme Tomášovi za náhled do zákulisí zastupitelstva hl. m. Prahy a předání informací o nové koalici. Pevně věříme, že Svobodné bude na Mariánském nám. dobře reprezentovat a bude i nadále takto „informačně otevřen“.

KrP Praha + Tomáš Štampach

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31