Ustavující zastupitelstvo hl. m. Prahy očima Svobodných

Ustavující zastupitelstvo hl. m. Prahy očima Svobodných

Čtvrtek 15. listopadu 2018 byl ten slavný den, kdy k nám nebyl zaveden elektrický proud, nýbrž byl do funkce zastupitele hl. m. Prahy složením slavnostní slibu oficiálně uveden první zástupce Strany svobodných občanů, Tomáš Štampach. Pro Svobodné je to další z řady postupných volebních úspěchů, navazující na post europoslance Petra Macha (později Jiřího Payna) či krajské zastupitele ze Zlína Tomáše Pajonka a Helenu Lasztoviczovou.

Jak ustavující zasedání zastupitelstva probíhalo, na jaké vedení se může matička Praha těšit či co obyvatele hlavní města v následujících 4 letech nemine? Dejme slovo tomu nejpovolanějšímu z nás, tedy Tomášovi, který nás na následujících řádcích s potřebnými informacemi seznámí.

„A je to tady, v sálu Nové radnice se ozvalo jméno Tomáš Štampach a já jdu směrem k Adrianě Krnáčové slavnostně splnit zastupitelský slib, převzít pamětní plaketu a podepsat se do pamětní knihy. Štípněte mě někdo, jestli se mi to jen nezdá… Nezdá, Svobodní opravdu mají 1 z 65 zastupitelů hl. m. Prahy. A i když u mého jména svítí titulek ODS, jelikož jsem členem tohoto zastupitelského klubu, tak vždy budu reprezentovat Svobodné. A ačkoliv nejsem olympijský vítěz či mistr světa poslouchající na stupních vítězů hymnu své země, tak se mi stejnak hlavou honí různé vzpomínky. Jedna z nich patří i mým studijním létům (a kamarádům) v Plzni. Proto je asi „paradoxní“, že jedním z protokolů celého slavnostního aktu, na kterého se zrovna dívám, je Martin Churavý. Spolužák právě ze zmíněného období. Holt, nebyli jsme špatný ročník!

Ale dost bylo toho již řečeno ve stylu „Andersena“, hlavní důvod proč toto čtete je politika, tudíž k ní teď přistoupím. Nejdříve musím zmínit kolegy z klubu ODS. Byl jsem až příjemně překvapen, o jak přátelský kolektiv se jedná. V lavici sedím s Petrem Fifkou, který mi dává cenné rady ohledně různých kanadských žertíků kolegů (jistě můžu zmínit dělání „oslích uší“ a „dloubání se v nose“ při záběru kamery či přihlášení do diskuse při vzdálení se ze svého křesílka). Takže o zábavu bude 4 roky postaráno… Ale toto pochopitelně uvádím jen pro zpestření. Daleko důležitější je, že kolegové z klubu jsou ve všech možných oblastech nesmírně fundovaní a ctí názor druhých. Tudíž rozhodně nehrozí praktiky „nátlaku na moji osobu na to správné hlasování“. Občas jsem se v průběhu kampaně setkal s hlasy „laické veřejnosti“, která mě od kandidatury v „dresu“ ODS odrazovala s ohledem na její prý „nedemokratické a mafiánské pozadí“. S klidným svědomím mohu po svých zkušenostech z Prahy 3 a hl. m. Prahy prohlásit, že ODS je demokratickou stranou bez jakýchkoliv jiných vlivů. Takže veškeré obdobné výkřiky do tmy prosím berte ve stylu „potrefená husa nejvíce kejhá“.

A teď s k samotnému programu ustavujícího zastupitelstva. Všichni jsme již dopředu věděli, že na koaliční spolupráci se domluvili Piráti, Spojené síly pro Prahu a Praha sobě. Několik dní před zasedáním jsem pak obdržel návrh nové koalice na obsazení Rady a programové prohlášení. Ačkoliv je programové prohlášení textově bohaté, tak slovem a významem je silně neurčité. Chybí jakékoliv konkrétnosti a termíny, osobně se tak domnívám, že stagnace Prahy bude bohužel nadále pokračovat. V klíčové oblasti dopravy chybí závazná prohlášení o vnitřním i vnějším okruhu. Okruhy jsou sice priorita, ale… Stále jsou v plánu hledat další a nová řešení, tudíž nové projekty, analýzy a studie, které budou zadávány za nemalý obolus „kamarádíčkům“. Touha po bouchnutí do stolu a prosazení dalšího pokračování staveb chybí, to radši se budou překreslovat pruhy na silnicích ve prospěch těch pár desítek cyklistů a to i formou život ohrožujících cykloobousměrek.

Z postupného představování všech 11 členů nové Rady mám právě nejhorší dojem z náměstka pro dopravu, pana Adama Scheinherra. Obávám se, že jeho jedinou kvalifikací pro daný post je zviditelnění se v iniciativě nebourání Libeňského mostu (bez jakéhokoliv odborného základu a posudku) a řidiče jaderného odpadu v objektu ÚJV Řež. Trošku smutná vizitka. Auto*Mat tak jistě již stojí velice blízko náměstka Scheinherra a bude určovat jeho kroky…

Naopak pozitivní dojem na mně zanechává primátor Zdeněk Hřib. Je rozhodný, nechybí mu sebevědomí, má rétorické schopnosti. Rozhodně se nebude jednat o slabou figurku na šachovnici, jak si mysleli lídrové dvou zbylých koaličních stran – Jiří Pospíšil a Jan Čižinský. A asi nebude dlouho trvat, než dojde k názorovému střetu uvnitř koalice.

Ostatně jeden už jsme viděli hned v tento den ustavujícího zasedání zastupitelstva. Konkrétně se jednalo o stanovení počtu členů výborů. Koalice navrhla pro Prahu klasicky 9 členné výbory s tím, že poměr koalice : opozice bude 6 : 3, ačkoliv zažitá nepsaná pravidla pro naše hl. m. mluví o poměru 5 : 4. Strhla se tak více než 3 hodinová debata, kdy zejména Pirátům bylo nepříjemné sedět na svých koaličních židlích, jelikož s návrhem opozice by neměli žádný problém (dokonce primátor Hřib v týdnu opozici poměr ve výborech 5 : 4 přislíbil). Ale za koaliční nitky holt tahají jiní, ti, kteří v Radě radši nesedí, zdráhají se odpovědnosti za Pražany a radši inkasují peníze z Bruselu, Poslanecké sněmovny či Prahy 7. V napjaté atmosféře se tak čekalo, než si své vlastní promo na Václaváku udělá právě europoslanec Jiří Pospíšil, vrátí se zpět na zasedání zastupitelstva a odsouhlasí kompromisní návrh 7 : 4, který byl následně jednomyslně schválen. „Krásné“ pak bylo sledovat, jak pan Pospíšil toto hned uměl prodat přítomným médiím, v tu chvíli největší „maladěc“ celého dne. Jak se asi v daný okamžik cítili Piráti či radní Kordová Marvanová a náměstek Hlaváček, kteří v tomto s opozicí evidentně souhlasili hned od počátku, nemusím rozepisovat… Čtyři roky budou dlouhá doba…

A závěrem musím zmínit i počet uvolněných zastupitelů. V Praze se jejich počet v minulosti pohyboval okolo čísla 14, naposledy vlivem krize uvnitř koalice primátorky Krnáčové vystoupal na číslo 18. I toto je však cifra, kterou dokázala nová koalice snadno překonat, numero uvolněných zastupitelů se prozatím zastavilo na kolonce 21. „Já na bráchu, brácha na mě.“ Mrzí mě, že přímými aktéry rozdávání pašalíků jsou Piráti. Velice dobře si pamatuji časy, kdy jsme jako Svobodní se s Piráty potkávali na demonstracích a měli společné přesvědčení, že nechceme být „jako oni“. Ačkoliv svoji DNA patří Svobodní a Piráti do jiného politického spektra, tak vždy jsme se shodovali, že politika nemá být o vlastním byznysu typu „trafik“ či omezování slova opozice a neparlamentních stran. Piráti od té doby politicky značně vyrostli, zato my Svobodní začali stagnovat na těch 2 %. A výsledek? Piráti jsou součástí koalice, která rozdává nejvíce placených funkcí zastupitelů a ještě měla návrh omezit slovo opozice ve výborech. Dle mého názoru tak Piráti nejsou „jako oni“, oni jsou totiž ještě daleko horší! A jelikož tabulky neuvolněných členů zastupitelstva jsou veřejné, tak jen pro připomenutí, o jakých částkách se bavíme. Např. předseda či místopředseda (opětovně pražské „novum“) výboru neklesne se svým platem pod 80.000 Kč / měsíc. Dotyčným finance nezávidím, naopak přeji, ale budu bedlivě sledovat jejich práci a výstupy. Řízení jednání daného výboru jednou za měsíc totiž tuto hodnotu rozhodně nemá!“

Děkujeme Tomášovi za náhled do zákulisí zastupitelstva hl. m. Prahy a předání informací o nové koalici. Pevně věříme, že Svobodné bude na Mariánském nám. dobře reprezentovat a bude i nadále takto „informačně otevřen“.

KrP Praha + Tomáš Štampach

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Nejnovější video

MUDr. Miroslav Havrda, místopředseda strany Svobodní, vystoupil 9. prosince 2025 v pořadu Host Mariána Barana na TV Česko s výrazně kritickým pohledem na současný stav české demokracie a politiky. V třicet dva minuty dlouhém rozhovoru s názvem „Máme opět zvonit klíčema?“ otevřeně vyjádřil své obavy o budoucnost České republiky a svobody jejích občanů.​

Kritika ODS a změna politické orientace

Havrda během rozhovoru zmínil svou osobní politickou cestu, která začínala u ODA. „Já určitě patřím mezi ty, kdo ji kdysi volil. A potom na tvrdou musel jsem zkrátka přestat,“ vysvětlil své odklonění se od strany, kterou dnes označuje za „progresivní levicovou stranu, která lže a podvádí lidi“. Zvláště kritizoval Martina Dvořáka,  bývalého spoluzakladatele ODA: „Já, když porovnám moje názory, které jsou stále stejné, a jeho názory, co on říká v televizi, že prostě chceme euro, prostě budeme konfederace EU… tak mě to šíleně mrzí“.​

Koalice 108 hlasů a spolupráce s ANO

Havrda obhajoval spolupráci Svobodných se SPD, Trikolorou a ANO jako jediné možné řešení v současné politické situaci. „Tady prostě jiná možnost nebyla, než udělat tuhle 108. koalici,“ zdůraznil s tím, že koalici spojují klíčové body: odmítnutí zbavování se práva veta v Bruselu, zamítnutí nelegální migrace, zachování české koruny a odmítnutí Green Dealu. O hnutí ANO mluvil s respektem na místní úrovni: „Za to ANO, to je tam asi 5 starostů. Jsou to prostě velice slušní lidé, co na těch vesnicích vládnou 5, 6, 7, 8 let a kdyby ti lidé byly špatní, tak je je lidé nezvolí“.​

Ostré výtky vůči prezidentu Petru Pavlovi

Jedním z nejtěžších útoků směřoval Havrda na prezidenta Petra Pavla. Kritizoval jej za podpis zákona o důchodech, kde „v zásadě okradli důchodce o peníze a pan prezident řekl, že sice je to špatně, ale že to podepíše“. Ještě ostřeji se vyjádřil ke korespondenční volbě: „Ta volba nebyla rovná, nebyla tajná… To odporuje ústavě České republiky“. Podle Havrdy se prezident chová „aktivisticky“ a ne podle ústavy, když odmítá jmenovat Babiše premiérem, což označil za „nezákonné protiústavní“ jednání.​

Kritika českých médií a veřejnoprávních institucí

Havrda věnoval značnou část rozhovoru kritice České televize a Českého rozhlasu. „My jsme vždycky, když bylo potřeba, tak nás odsunula v rámci veřejnoprávních médií, mimo hlavní média, a když naše myšlenky ty lidé nemohli slyšet,“ stěžoval si na prostor Svobodných v médiích. Označil novináře České televize za „aktivistické“ a připomněl incident, kdy se redaktorka zeptala Tomia Okamury, „jestli je rasista“. Kritizoval také systém financování České televize, kde „firmy nad 10 zaměstnanců, nad myslím 15 zaměstnanců platí poplatky české televizi“, což označil za vynález „pravicového politika pana Baxy“ z ODS.​

Migrace a bezpečnostní hrozby

Havrda sdílel svou nedávnou zkušenost z návštěvy německého města: „Já jsem teď přijel z Mnichova, kde jako tolik cizinců, co jsem viděl na ulici, tak to se fakt jako nevidí. Já jsem tam byl nakupovat Lidlu. Tam byl jeden Němec. Jinak tam nebyl žádný německý občan“. Upozornil na bezpečnostní opatření na vánočních trzích se zátarasy kvůli hrozbě terorismu. Zároveň zdůraznil, že Svobodní nejsou proti migraci jako takové: „Jestliže někdo přijde a  bude tady chtít pracovat a slušně žít a dodržovat naše zákony, tak strana Svobodných a ani SPD, ani jiné strany, my proti tomu vůbec nic nemáme“.​

Srovnání se socializmem a varování před totalitou

V emotivní části rozhovoru Havrda přirovnal současnou situaci k období socialismu. Vzpomínal na svou matku: „Moje maminka, ta pochází z rodiny soukromého zemědělce, v těch 50. letech, tak ta nemohla nastoupit ani na střední školu. Měla samý jedničky na základce. Tak prostě komunisty jí nedovolili, aby studovala střední školu“. S obavou dodal: „My se k tomu obloukem dostáváme znova. Je to šílené“. Varoval před tím, že „lidé se bojí něco říct nahlas, aby je nevyhodili z práce“.​

Covid jako zlomový okamžik

Pandemie covidu představuje pro Havrdu klíčový moment, kdy se rozdělila společnost. „Tady nás rozdělil covid. Tady vlastně ta demagogie, která zaznívala, ta lež, která zaznívala od médií… od těch takzvaných odborníků, kteří nám říkali nesmysly, jakože kdo se nechá naočkovat, tak nemůže nikoho nakazit“. Připomněl segregaci a strach, který byl mezi lidmi vyvolán.​

Národní zadání a budoucnost

V závěru rozhovoru Havrda naznačil novou iniciativu: „V lednu budeme spouštět aktivitu nazvanou Národní zadání, kde ve smyslu jde o to, že už politici si nebudou moci své volně dělat, co se jim zamane“. Svou motivaci k politickému angažmá vysvětlil především jako boj za svobodu svých dětí: „Já to dělám pro svoje děti. Já chci, aby moje děti žili opět tak, jako my po revolucí ve svobodné zemi. Mohli tady říkat názor… aby mohli normálně fungovat, normálně pracovat“.​

Havrda tak ve svém vystoupení představil výrazně kritický pohled na současný politický vývoj České republiky, přičemž opakovaně vyjádřil obavy o stav demokracie a svobody v zemi, což symbolicky shrnul otázkou v názvu pořadu odkazující na Sametovou revoluci: „Máme opět zvonit klíčema?“

Oblíbené štítky

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31