Do připomínkového řízení se na začátku října dostal návrh úhradové vyhlášky pro rok 2017. Podle informací Ministerstva zdravotnictví má přidat do systému veřejného pojištění až o 13 miliard více, částečně z větších příjmů od pojištěnců, částečně ze státního rozpočtu. Po schválení bude úhradová vyhláška uvedena v praxi formou zákona.
Finanční nezodpovědnost ve zdravotnictví
Předseda vlády Sobotka za uplynulý rok deklaroval, že za pomoci více peněz, které mají jít do zdravotnictví, chce zdravotníkům zvednout platy až o 10 %. Když pomineme kritiku, že ani větší finanční příjem toto procento nepokryje, zdá se mi zásadně nezodpovědné zdravotnictví více dotovat, především za dvou důvodů:
1) Situaci ve zdravotnictví žádné dotování nezachrání. Je potřeba komplexní změna zdravotnického systému, která zavede alespoň trochu více tržního prostředí. Jedním z těchto opatření může být větší spoluúčast pacientů v různých odvětvích (například v úhradě lázeňské péče), nebo třeba právě zrušení úhradové vyhlášky. Samotnou vyhlášku rozeberu ještě níže.
2) Ekonomická situace je v současnosti velice příznivá. I tak se ale zdravotnictví dotuje a nevytváří se žádné rezervy. V případě, že nastane ekonomická krize (která jednoho dne téměř s jistotou nastane), zdravotnictví bude jako sektor samo o sobě totálně nesoběstačné a bude třeba do něj investovat mnohem více státních financí. V současné době tedy politici nesmyslně plýtvají a vůbec nemyslíme do budoucna.
Úhradová vyhláška jako brzda
Úhradová vyhláška je zákon, který každým rokem stanovuje výši úhrad od pojišťoven směrem k nemocnicím a lékařům. Zákon obsahuje pravidlo, že poskytovatelé zdravotnických služeb se mohou s pojišťovnou dohodnout na vlastních pravidlech úhrady. Dohodnout se ale musí všichni, proto ti poskytovatelé, kteří by si tak nepřišli na nejvýhodnější podmínky, budou zpravidla dohodu mařit a nechají, ať se situace vyřeší skrze zákon o úhradové vyhlášce. Proto vyhláška potlačuje možnost pojišťoven jednat alespoň částečně tržně a zároveň vytváří nerovné prostředí, jelikož je pro některé poskytovatele výhodnější na úkor druhých.
Posledně schvalované vyhlášky řeší úhrady spíše ze směru "od lékaře", což znamená, že o výši úhrad za má přehled lékař, který by měl sám zdravotnické výkony ekonomicky regulovat, vůbec ale neřeší autonomii samotných pojištěnců. Stejně tak se neohlíží na efektivitu zdravotnických zařízení – jednoduše: Kdo hospodařil neefektivně a dráž, dostane i příští rok kvůli přepočtovým koeficientům více. Další kritikou bych pak mohla nadále pokračovat.
Zdravotnictví jako sektor je velice komplikovaným systémem, který by potřeboval kompletní reformaci. Nikdo si však do tohoto obrovského neefektivního molochu netroufne z politické pozice píchnout. Nezbývá nám tedy než čekat, jestli následující ekonomická krize přinese nějaké změny. A doufat, že uvolní zdravotnictví ale částečně tržním a efektivnějším řešením.
Tereza Sladkovská,
místopředsedkyně pražských Svobodných
