Řezníček: Environmentální socialismus

Řezníček: Environmentální socialismus

Podstatou všech socialistických teorií je popření přirozených majetkových práv jednotlivců. Socialistické teorie nadřazují zájmy skupin zájmu jednotlivců a snaží se dokázat, že socialisté vědí lépe než lidé sami, co je pro lidi dobré a správné. K prosazení svých teorií vytváří socialistický totalitní stát.

Totalitní socialismus v minulém století vyzkoušel několik ideologií zdůvodňujících oloupení a vraždy majitelů kapitálu i nemajetných nepohodlných odpůrců totalitní moci. Lidé v bývalých socialistických zemích si prakticky vyzkoušeli, že socialismus není možné vybudovat a že jakýkoli pokus vede k totálnímu ekonomickému kolapsu a milionovým lidským ztrátám. Nemuseli to zkoušet, kdyby nepodceňovali ekonomické vzdělání. Ekonomové totiž nejpozději v roce 1922 přišli s dosud nevyvrácenou logickou argumentací o nemožnosti socialismu (1). Lidé, a mezi nimi bohužel i Češi, zbytečně dostali praktickou lekci z reality národního a poté i komunistického socialismu.

Přes všechna způsobená příkoří je socialismus u mocichtivých lidí stále v oblibě. Je to jediná iluze, kterou lze zabalit do pseudovědeckého hávu a zdůvodnit jí existenci všemocného státu, který musí ostatní řídit, danit, regulovat, pokutovat a vůbec je chránit před nimi samými. Pseudovědeckou fasádu lze měnit a tu, která se prakticky znemožnila, nahradit novou. Tak dnes na místo národního socialismu a marxismu-leninismu máme environmentalismus doplněný politickou korektností a multikulturalismem. Cíl ovšem zůstává stejný – totalitní stát ovládaný hrstkou všemocných, nejlépe nevolených politiků.

Environmentalismus původně vznikl jako reakce na selhání demokratického státu, když státní monopol soudní moci nedokázal ochránit oběti znečištění životního prostředí a přinutit znečišťovatele k náhradě škody. Okamžitě se však změnil na totalitní socialistickou ideologii usilující o státem organizované přerozdělování vzácných zdrojů a řízení životů všech lidí. Svobodnou společnost považuje za cestu do zkázy lidstva i přírody a vytváří fantaskní, děsivé a naprosto nereálné iluze o vyčerpání přírodních zdrojů, zničení přírody lidskou civilizací a hororových následcích globálního oteplování.

Jako každá socialistická ideologie i environmentalismus vytváří rádoby vědecké teorie, které mají zdůvodnit potřebu totalitní vlády. Tyto teorie obsahují skrytou agendu, mají předem definované výsledky a proto jsou nevyhnutelně argumentačně slabé. Jejich vědeckými metodami jsou lež, podvod a zlovolná manipulace. Jako příklad se velice stručně podívejme na dvě v praxi velmi destruktivní environmentální teorie. První je údajná škodlivost DDT a druhou je teorie člověkem způsobené změny klimatu.

DDT je velmi levná chemikálie a pro člověka v podstatě neškodná chemikálie (2). Je to také insekticid, který účinně hubí malárii přenášející komáry. Její použití v malarických oblastech, které jsou většinou velmi chudé, podstatně snížilo výskyt onemocnění nebo i úplně malárii zlikvidovalo. Pak se objevila pouze subjektivními dojmy odůvodněná představa (3), že DDT ničí populace divokých ptáků tím, že zeslabuje sílu vaječné skořápky. Než byla tato zlovolná lež experimentálně vyvrácena (4), environmentalisté přesvědčili vlády mnohých států s výskytem malárie, že DDT je třeba zakázat. Následoval návrat malárie (5) a WHO v současnosti odhaduje počet obětí na 1 milion ročně, z nichž většina jsou africké děti do pěti let věku.

Člověkem způsobené globální oteplování (AGW), později kvůli nedostatku oteplování přejmenované na změnu klimatu, je nesporně největší perla environmentalismu. Iluzorní hrozba zničujícího oteplení vedla politiky a jejich zisk hledající klienty k návrhu tak nákladných opatření, že jejich realizace by vedla ke globálnímu ekonomickému kolapsu. Státem financovaná klimatologie upravovala a homogenizovala data z meteorologických stanic tak, aby z nich vyšlo oteplování, chybnými statistickými metodami dokazovala, že posledních třicet let minulého století bylo nejteplejší období v posledních dvou tisíciletích, bránila publikaci odlišných názorů a vytvářela nákladné klimatické modely, které sice předpovídaly katastrofální globální oteplení ve stoletém horizontu, ale zastavení růstu teploty po roce 1998 předpovědět nedokázaly (6). Podvody státních klimatologů vyvrací mimo poctivých vědců (7) i účastníci specializovaných blogů (8) a vychází o nich knihy, z nichž poslední je o aféře ClimateGate (9). Politická státní klimatologie vážné argumenty o AGW nepřinesla, zato zlikvidovala poslední zbytek důvěry veřejnosti ke klimatologům a otřásla důvěrou ve výsledky státem financované vědy obecně.

Socialistický environmentalismus je stejně nebezpečný jako jakákoli jiná verze socialismu. Ke své proliferaci potřebuje státní podporu a financování a je tedy jasné, že k jeho likvidaci by mimo jiné vedlo:

– ukončení státní podpory vyděračským spolkům environmentálních aktivistů

– přechod financování vědy na soukromé grantové společnosti, které by vlastnily případné prakticky použitelné výsledky

– zrušení státních institucí a legislativy, které z důvodů ochrany přírody brání svobodnému výkonu majetkových práv jednotlivců a soukromých podniků

– (legislativní) definice výpočtu škody způsobené znečištěním a závazného postupu soudního řízení o náhradě této škody

Odkazy a poznámky:
1) Ludwig Mises – Socialism, hlavně kapitola 5
2) Agency for toxic substances – Toxicological profile for DDT
3) Carsonová – Silent spring (1962). Ornitologická pozorování potvrdila, že v době používání DDT v USA populace „postižených“ druhů ptáků rostly. Kniha environmentální aktivistky tvrdí pravý opak.
4) J. Gordon Edwards – DDT: A case study in scientific fraud.
5) WHO – World malaria report. Annex 3A a 3B uvádí růst počtu případů i úmrtí v malarických oblastech po ukončení používání DDT.
6) Aféra ClimateGate.
7) Roy Spencer, Roger Pielke, Luboš Motl a další.
8) Climate Audit, Anthony Watts, atd.
9) S. Mosher, T. Fuller – Climategate

RNDr. Václav Řezníček je příznivcem Svobodných a členem Komise pro životní prostředí
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček, předseda strany Svobodných, vystoupil 18. listopadu 2025 v diskusním pořadu 360 na CNN Prima News, který moderoval Michal Půr. Pořad byl věnován oslavám Dne boje za svobodu a demokracii a aktuální politické situaci kolem jmenování nové vlády.​

Svoboda projevu a kritika na Národní třídě

Vondráček v debatě zdůraznil, že 17. listopad je přesně o tom, že každý má svobodu vyjádřit svůj názor. Reagoval na pískání a kritiku, kterou na Národní třídě sklízeli někteří politici včetně prezidenta Petra Pavla. Podle něj je to zpětná vazba pro politiky a největší výhra demokratické společnosti – možnost svobodně oponovat těm, se kterými nesouhlasíme.​

Obhajoba nepřítomnosti Tomia Okamury

Významnou část diskuse Vondráček věnoval obhajobě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury nevzpomínat na Národní třídě. Vysvětlil, že Okamura se svobodně vydal na jiná místa, včetně Hlávkovy koleje a Ruzyně, kde také zemřeli studenti v roce 1939. Vondráček odmítl, že by všichni politici museli chodit na stejné místo, a přirovnal to k povinným oslavám za minulého režimu.​

Osobní zkušenost z Národní třídy

Vondráček uvedl, že poslední sedm let chodil na Národní třídu pravidelně a vždy si vyslechl nějaké pískání. Zdůraznil však, že mnohem více lidí za ním přišlo, potřáslo mu rukou a poděkovalo za práci. Upozornil, že negativní titulky vždy lákají větší pozornost, ale skutečná atmosféra byla jiná.​

Kritika pokrytectví kolem svátku

Vondráček vyjádřil názor, že se dostáváme do stavu, kdy svátek 17. listopadu už tak nevzpomíná na události roku 1989 a že je v něm skryto hodně pokrytectví. Zmínil, že mu bylo mnohokrát říkáno, že nemá právo tam chodit, přestože před 36 lety na Národní třídě stálo 2000 lidí a každý z nich dnes možná volí někoho jiného. Zdůraznil, že za to bylo bojováno – aby zde nebyla jedna strana a jeden názor.​

Střet zájmů Andreje Babiše

V druhé části pořadu se diskuse přesunula k tématu střetu zájmů Andreje Babiše a výroků prezidenta Petra Pavla. Vondráček upozornil, že prezident nejprve řekl, že varianty řešení střetu zájmů, které mu Babiš ukázal, vypadají, že jsou v souladu se zákonem, ale nyní mění podmínky. Kritizoval, že některé kroky k vyřešení střetu zájmů se nedají vrátit zpátky, a pokud by Babiš tyto kroky učinil bez následného jmenování, mohlo by to na něj mít zbytečný dopad.​

Ústavní otázky

Vondráček jako právník poukázal na to, že ústava neobsahuje žádnou lhůtu, do kdy musí prezident někoho jmenovat premiérem. Navrhl, že by stálo za zvážení zavést například 60denní lhůtu po ustavení sněmovny, protože současný stav teoreticky umožňuje mít čtyři roky vládu v demisi. Upozornil, že článek 2 ústavy říká, že veškerá moc v zemi pramení od lidu, a dlouhé váhání prezidenta by mohlo být důvodem pro ústavní žalobu.​

Obhajoba Okamury proti obvinění z poštvávání

Když byl Vondráček konfrontován s obviněním Tomia Okamury z podněcování nenávisti, označil to za čarodějnický politický proces. Zdůraznil, že pokud vzpomínáme na svobodu projevu a svobodu slova, měli bychom říct, že už žádné takovéto procesy za výroky a projevy názoru nebudou. Obhajoval, že varování před negativními jevy na západě je součástí svobody slova.​

Závěr

Libor Vondráček v pořadu 360 důsledně obhajoval pozice SPD a Tomia Okamury, zdůrazňoval význam svobody projevu a kritizoval výroky prezidenta Petra Pavla k jmenování nové vlády. Jeho vystoupení bylo vedeno v duchu zdůrazňování demokratických svobod získaných po roce 1989, i když některé jeho argumenty vyvolaly kritickou reakci ostatních hostů pořadu.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31