Petr Mach: Výročí listopadu 89 jako připomínka naděje na změnu poměrů

Petr Mach: Výročí listopadu 89 jako připomínka naděje na změnu poměrů

Vzpomínám na listopad 89 a raduji se ze svobody. Nemám ale radost z nastupujícího korporativizmu a novodobého diktátu z Bruselu, který nahradil diktát moskevský. Výročí 17. listopadu nám ale připomíná naději a změnu.

Patřím do generace, která si 17. listopad 1989 živě pamatuje. Byl jsem v prvním ročníku gymnázia Na Zatlance a hned následující pracovní den jsme zahájili stávku. Celý listopad jsem velmi silně prožíval se spolužáky a kamarády i se svou rodinou a nakonec jsme se radovali ze svržení socialismu a vlády jedné strany.

Musím říct, že mám v úctě všechny, kteří se socialistickým mocipánům postavili, bez ohledu na to, že později projevili názory a postoje, které mi už blízké nejsou. Odpor vůči totalitě se cení!

Stručně zmíním, z čeho se stále raduji, a z čeho naopak dnes radost nemám.

Raduju se dosud z toho, že máme demokracii, svobodu projevu, svobodu volby i právo zakládat politické strany. Můžeme podnikat a hledat si práci podle svého gusta. Většině lidí vzrostla životní úroveň, můžeme cestovat.

S dnešními poměry ale nejsou spokojeni lidé ani na pravici ani na levici. Jedni říkají, že máme příliš socialismu a druzí, že příliš kapitalismu. V čem je tedy problém?

Socialismus jsme zavrhli, ale kapitalismus jsme nevytvořili. To, co dnes máme, je korporativismus. Tedy stav, kdy daně jak živnostníků, tak zaměstnanců jsou vybírány do státního rozpočtu a v hojné míře předávány velkým korporacím napojeným na vládu. Korporace sají státní peníze v podobě dotací, pobídek, daňových prázdnin či vykoupení dluhů. Takovou možnost živnostník nebo dělník nikdy nedostane. Zákony jsou tvořeny na míru velkým firmám a na úkor drobných živnostníků a zaměstnanců.

Diktát z Moskvy byl nahrazen diktátem z Bruselu a zvrácené severozápadní chápání lidských práv v podobě migračních kvót, pozitivní diskriminace či odebírání dětí rodinám do náruče „moudrých“ úředníků ničí naši vlastní kulturu a tradice.

Výročí 17. listopadu nám ale připomíná naději, že stávající stav není naším nevyhnutelným osudem.

V posledních letech se lidé začínají probouzet a hledat východisko. Východiskem ale není ani nenávist, ani slepá víra v manažera-mesiáše, ale vize spravedlivé společnosti a svobody pro všechny usilovat o vlastní štěstí. A za tuto vizi bojujme!

V Praze dne 17. listopadu 2015

Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů, europoslanec

Článek vyšel na blogu Idnes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.

Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až  populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.

Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.

V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.

Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.

Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.

V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31