Republikovému sněmu se představili kandidáti na předsedu strany

Republikovému sněmu se představili kandidáti na předsedu strany

Předsedou Svobodných se chtějí stát celkem čtyři kandidáti a tři z nich vystoupili v abecedním pořadí. Ten čtvrtý, Petr Hampl, se ale jednání Sněmu vůbec nezúčastnil, takže jeho kandidátský proslov si účastníci Sněmu neposlechli (a chybí tím pádem samozřejmě i v této zprávě).

Miloslav Bednář

Upozornil „na problémy, kterými strana trpí a jak by je řešil. Základní problém je, že věnujeme naprostou většinu činnosti úřadování a pleteme si byrokracii s politikou. Vedení nebylo schopno jednat v situaci, kdy byla úžasná příležitost vyzdvihnout náš hlavní směr – referendum o vystoupení z EU. Většina veřejnosti odmítá EU, ale my jsme toho nebyli schopni využít. Ukázalo se, že vedení není kompetentní a tohle považuju za závažné selhání.“

Strana také podle něj „v době ohrožení Evropy nedostatečně zdůrazňuje nutnost našeho členství v NATO a podporu toho. A to bych rád viditelně změnil.“

Jediným úspěch strany bylo podle něj zvolení P. Macha do EP. „On si stanovil projekt dobrovolného eura, ale zmiňuje se o tom velmi málo. Obávám se, že tato snaha neuspěje, ale i kdyby uspěla, tak stanovisko EP je stejně nedostatečné, musela by se k tomu kladně vyjádřit i Evropská rada. Proto myslím, že náš zástupce v EP by měl vystupovat mnohem viditelněji než dosud, a to podobně jako předseda UKIP Nigel Farage, který se opravdu nebojí vystoupit před celým plénem proti politice EU. To by naši stranu velice zviditelnilo,“ prohlásil M. Bednář.

Roman Kříž

Také vystoupil s kritikou: „My jsme v uplynulých dvou letech pokračovali v tom, co se neosvědčilo, stále se snažíme naše neúspěchy vydávat za úspěchy. Nedostatek vize a plánů nahrazujeme byrokracií.“

Upozornil také na to, že „preference máme 2,5 %, přestože 90 % lidí v této zemi souhlasí s tím, co je definice svobody. Nejsme schopni oslovit voliče. Rádi se nimráme v tom, jak jsme kvalitní, ale voliči nás nějak nechápou.“

Kritice podrobil i dění uvnitř strany: „Komunikace probíhá je shora dolů.“

Ostře se distancoval od jakékoliv spolupráce s Blokem proti islámu (o kterou usiluje P. Hampl): „To nemá se svobodou nic společného. Pokud se vydáme touhle cestou, už u toho nebudu!“

Odmítl také „volání po tom, že bychom se měli rozkročit a víc prosazovat, co říkají lidi, být ochotní ke kompromisům. Krom toho, že mi to připomíná, že stahujeme kalhot, když brod ještě ani není vidět, cpeme se někam, kde už je dávno obsazeno.“

Nastínil také svou vizi, jak by jako předseda postupoval: „Chci se ve spolupráci s nepolitickým subjektem snažit vyvolat poptávku mezi lidmi po svobodě. Na tom budu pracovat s cílovými skupinami, nacházet ideovou shodu se subjekty, s nimiž se třeba neshodneme ve všem.“ Závěrem ujistil, že Libertariánský institut bude rozvíjet, i když nebude zvolen předsedou strany.

Petr Mach

Úvodem důrazně odmítl „takhle poraženeckou náladu. Když vidím ten plný sál a že díky technickým možnostem nás sledují i ti, kdo nemohli přijet do Prahy, to podle mě naopak svědčí o dobré kondici strany. Poprvé také máme vysoký počet kandidátů na předsedu a ještě větší počet a místopředsedu – i to svědčí o dobré kondici strany.“

Ocitoval loňské usnesení ze sněmu, kde se mj. uvádí „Svobodní svoji politickou filosofii nabízejí voličům a nepodléhají okamžitým náladám a okamžité společenské poptávce“ a zdůraznil „od začátku jsme měli mezi principy svobodu.“

P. Mach by nerad, „abychom pro jedno téma zapomněli základní principy, proto jednoznačně odmítám pokus Svobodné zničit a integrovat je do jiného subjektu. Stejně tak ale není ani dobré udělat ze Svobodných subjekt jen proti EU.“

Upozornil také, že „ČR se přeměňuje v oligarchii, kdy nejbohatší muž stojí včele ministerstva financí a je místopředsedou vlády. Nesmíme proto pro jedno téma polevovat a nepřestávat upozorňovat na ta další nebezpečí, která k nám přicházejí nikoliv z EU, ale od místopředsedy naší vlády!“

Ohledně svého projektu na dobrovolné euro připustil, že to nebude lehké, ale že to mu bylo jasné od začátku. Zmínil také aktuální dění v EU: „Před pár dny jsem vyzval premiéra Sobotku, aby využil toho, že britský předseda vlády Cameron předložil podmínky EU, které považuje Velká Británie za nezbytné pro své další setrvání v EU.

Zmínil i kauzu paní Michalákové a vysvětlil, proč se jí zastal: „Neznal jsem detaily z té rodiny, ale hájil jsem principy – a sice, že stát nemá co vychovávat děti, odebírat je a dávat je cizím lidem, kteří péči o ně mají jen jako byznys. Tento princip byl v Norsku strašlivě porušen. Stejně jako princip presumpce neviny. Proto jsem se paní Michalákové zastal.“

Závěrem zdůraznil: „Chci se opřít o zdravý rozum, který, jak věřím, je u Svobodných ve většině.“

Další program

V tuto chvíli se účastníkům Sněmu představují jednotliví kandidáti na místopředsedu. Následovat bude politická rozprava a změny stanov.

 

V Praze dne 14. listopadu 2015

Kateřina Kašparová, tisková mluvčí Svobodných
e-mail: kasparova@svobodni.cz
telefon: 736 530 384

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31