Petr Mach: Vláda přijímá uprchlíky a při tom obchází parlament i názor občanů

Petr Mach: Vláda přijímá uprchlíky a při tom obchází parlament i názor občanů

Česká vláda obchází parlament i názor voličů tím, že přijímá do země uprchlíky. Uvedl to v rozhovoru pro Svobodný monitor europoslanec a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach. Ten naznačuje, že za vládním přístupem k imigrantům může být snaha „zobchodovat“ s Bruselem vstřícný postoj Česka k běžencům výměnou za eurodotace.

Jak by podle vás měla být řešena vlna imigrantů proudících do EU, kteří jsou „spontánně přerozdělování“ do jednotlivých členských států?

Evropská unie vždycky jen udělá nějaký summit, velkohubě tam cosi řekne, třeba že bude střílet do prázdných lodí, nebo že vymyslí kvóty na uprchlíky. Itálie pak na každém kroku prohlašuje, jaký má s imigranty velký problém, ale nedělá s tím vůbec nic a jen doufá, že to nějak vyřeší sama EU.

Já se snažím italským politikům říkat: „Nečekejte, že přijde Evropská unie a ten problém vám vyřeší! Nemyslete si, že zítra nebo za měsíc přijde z EU nějaká geniální myšlenka, která vás zbaví problému s uprchlíky“. Oni ale dělají jen to, co jste nazval „spontánním přerozdělováním“, tedy že uprchlíky pouštějí dál do Evropy.

Na tyhle situace přece byl vystavěn Schengenský systém… 

Schengenský prostor je jen děravá nádoba a v praxi se ukazuje, že ten systém vlastně nefunguje. Ukazuje se i to, že nemůže fungovat ani ono přerozdělování. To bychom museli všechny běžence zavřít do vězení nebo do detenčních táborů opatřených mříží. Protože jinak se vydají dál do Německa či do Švédska. Ty běžence žádné kvóty Evropské komise nezajímají. Jak vidno, EU žádné řešení nemá.

A kdo tedy takové řešení má? Kdo to dokáže vyřešit?

Italským politikům říkám, aby si vzali poučení z míst, kde to funguje. Například z Austrálie. Ať zkusí dojednat s nějakou zemí ve Středozemním moři, kde není válka, smlouvu o tom, že se tam vytvoří záchytný tábor pro zájemce o azyl v některé evropské zemi. Imigranti by pak mohli žádat přímo v tom táboře a počkat, jestli jej dostanou, nebo nikoliv. Výhodou by bylo, že by se ti uprchlíci, které EU nechce přijmout, vůbec nedostali na evropské území.

A připravuje někdo takový postup?

Nevím o tom, ale myslím si, že by tento postup byl asi jediný, který by fungoval.

Přílivem uprchlíků ekonomiku nezachráníme

Proč se máme tak vehementně bránit přílivu lidí z mimoevropských zemí? Evropa přece „vymírá“ a tvrdí se, že EU potřebuje čerstvou pracovní sílu…

Přiznám se, že přímo zuřím, když slyším argumenty, že si máme náš penzijní systém vylepšit tím, že přijmeme uprchlíky. To je přímo odporné sociální inženýrství, které vůbec nebere ohled na možné další negativní důsledky. Racionální pozorovatel musí přeci jasně vidět, že politika snažící se o „záchranu“ ekonomiky pomocí přílivu uprchlíků absolutně selhala – jak ve Francii, tak v Nizozemsku, ale i v Británii a jinde. Přece nechceme opakovat takto žalostný výsledek i v České republice…

Nicméně, imigranti z exotických zemí do Česka přicházejí a není jasné, co s nimi bude…

Nechápu přístup české vlády, která řekla, že máme „dobrovolně“ přijmout uprchlíky, kteří navíc ani v Česku žít nechtějí. A které u nás ani nechce drtivá většina občanů. Vláda v tom přesto obchází parlament i názor občanů. To mi nepřipadá demokratické.

Tak proč to vláda dělá? Co tím získá, když jde proti obyvatelstvu?

Mám obavu, že to vláda dělá ze strašně nízkých důvodů. Že jí zřejmě v Bruselu řekli: „Chcete v Česku dotace na cyklostezky? Tak musíte přijmout uprchlíky…“.

Deset let plácání na místě

Od posledních voleb do sněmovny už pomalu uplynou dva roky. Jak hodnotíte vládu, která z těch voleb vzešla? Jaký čekáte výsledek jejího vládnutí?

Jsme nešťastní z toho, jak se Česká republika už deset let plácá na místě. Žalostná byla už Nečasova vláda, která chtěla být „reformní“ a vymyslela nesmyslnou reformu penzí, kterou veřejnost nechtěla a Sobotkova vláda ji následně zrušila…

Česko už strašně dlouho nemělo vládu, která by udělala jakýkoliv rozumný krok k lepšímu. Výsledkem dlouhodobého přešlapování na místě pak byla stagnující ekonomika.

Máme přece ve vládě stranu ANO, která se tvářila velmi reformně…

Někdo choval naději, že nová vláda s novou stranou ANO něco podstatného změní. Ale když se bez emocí podíváme na realitu, tak je zřejmé, že pokračuje zadlužování země, přetrvávají vysoké daně, přibývají zbytečné úřady a tak dále. Vláda ale nemá v programu potřebné změny. Takže s touto vládou se za čtyři roky nezmění k lepšímu vůbec nic. Jen z lidí postupně vyprchají plané naděje a optimismus.

Což je špatně. My totiž strašně potřebujeme novou naději, že se dá žít v zemi, která se přestane zadlužovat, kde budou daně nižší, kde bude méně úřadů. Ale to může nastat nejdříve až po dalších volbách. Od současné vlády nic pozitivního čekat nemůžeme.

Chceme zmenšit stát

Nejste zklamáni z toho, že ani po šesti letech existence se Svobodným na domácí půdě příliš nedaří a není ve Sněmovně, což se naopak podařilo i stranám, které do politiky vstoupili takříkajíc „pár dnů“ před volbami…

Vím, je to jen spekulace, ale kdybychom měli do začátku stovky milionů korun, jako mělo třeba hnutí pana Babiše, ale třeba i Věci Veřejné, nebo kdysi i TOP 09, a oblepili bychom zemi nápisy typu „Nová šance“, tak by to asi vypadalo jinak. Ty strany, které jsem zmiňoval, vlastně uspěly jen s proklamacemi o boji proti korupci a proti kradení, ale s něčím novým nepřišly. Nikdo nechce, aby se kradlo, ale oni vůbec neříkají, jak toho dosáhnout.

My víme, jak na to. Chceme „zmenšit stát“, tedy zmenšit moc úředníků a politiků. Chceme nechat více peněz v kapsách lidí.

Věříte tedy ještě v úspěch na domácí politické scéně?

Samozřejmě! Problém je, že na činnost nemáme stovky milionů. Takže naše cesta je a bude postupnější. Úspěch v posledních evropských volbách byl proto pro nás obrovským povzbuzením.

Proti nám stojí prominent minulého režimu, který s miliardovým kapitálem založil novou politickou stranu, koupil si všechna dostupná média… Takže to máme, pochopitelně, těžší. Jsme nešťastní z toho, že se z České republiky stává oligarchická země, tedy přesně to, co jsme s despektem pozorovali na Ukrajině nebo v Itálii. Ale nestěžujeme si, naštěstí existují i alternativní média…

Euro je příčinou všech nesnází Řecka

Jaký předpokládáte vývoj eurozóny, která vnutila další obrovské půjčky předluženému Řecku? Může to vést k rozpadu či naopak k posílení eurozóny?

Autor: Martin Maňák, šéfredaktor Svobodného Monitoru

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31