Petr Mach: Vláda přijímá uprchlíky a při tom obchází parlament i názor občanů

Petr Mach: Vláda přijímá uprchlíky a při tom obchází parlament i názor občanů

Česká vláda obchází parlament i názor voličů tím, že přijímá do země uprchlíky. Uvedl to v rozhovoru pro Svobodný monitor europoslanec a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach. Ten naznačuje, že za vládním přístupem k imigrantům může být snaha „zobchodovat“ s Bruselem vstřícný postoj Česka k běžencům výměnou za eurodotace.

Jak by podle vás měla být řešena vlna imigrantů proudících do EU, kteří jsou „spontánně přerozdělování“ do jednotlivých členských států?

Evropská unie vždycky jen udělá nějaký summit, velkohubě tam cosi řekne, třeba že bude střílet do prázdných lodí, nebo že vymyslí kvóty na uprchlíky. Itálie pak na každém kroku prohlašuje, jaký má s imigranty velký problém, ale nedělá s tím vůbec nic a jen doufá, že to nějak vyřeší sama EU.

Já se snažím italským politikům říkat: „Nečekejte, že přijde Evropská unie a ten problém vám vyřeší! Nemyslete si, že zítra nebo za měsíc přijde z EU nějaká geniální myšlenka, která vás zbaví problému s uprchlíky“. Oni ale dělají jen to, co jste nazval „spontánním přerozdělováním“, tedy že uprchlíky pouštějí dál do Evropy.

Na tyhle situace přece byl vystavěn Schengenský systém… 

Schengenský prostor je jen děravá nádoba a v praxi se ukazuje, že ten systém vlastně nefunguje. Ukazuje se i to, že nemůže fungovat ani ono přerozdělování. To bychom museli všechny běžence zavřít do vězení nebo do detenčních táborů opatřených mříží. Protože jinak se vydají dál do Německa či do Švédska. Ty běžence žádné kvóty Evropské komise nezajímají. Jak vidno, EU žádné řešení nemá.

A kdo tedy takové řešení má? Kdo to dokáže vyřešit?

Italským politikům říkám, aby si vzali poučení z míst, kde to funguje. Například z Austrálie. Ať zkusí dojednat s nějakou zemí ve Středozemním moři, kde není válka, smlouvu o tom, že se tam vytvoří záchytný tábor pro zájemce o azyl v některé evropské zemi. Imigranti by pak mohli žádat přímo v tom táboře a počkat, jestli jej dostanou, nebo nikoliv. Výhodou by bylo, že by se ti uprchlíci, které EU nechce přijmout, vůbec nedostali na evropské území.

A připravuje někdo takový postup?

Nevím o tom, ale myslím si, že by tento postup byl asi jediný, který by fungoval.

Přílivem uprchlíků ekonomiku nezachráníme

Proč se máme tak vehementně bránit přílivu lidí z mimoevropských zemí? Evropa přece „vymírá“ a tvrdí se, že EU potřebuje čerstvou pracovní sílu…

Přiznám se, že přímo zuřím, když slyším argumenty, že si máme náš penzijní systém vylepšit tím, že přijmeme uprchlíky. To je přímo odporné sociální inženýrství, které vůbec nebere ohled na možné další negativní důsledky. Racionální pozorovatel musí přeci jasně vidět, že politika snažící se o „záchranu“ ekonomiky pomocí přílivu uprchlíků absolutně selhala – jak ve Francii, tak v Nizozemsku, ale i v Británii a jinde. Přece nechceme opakovat takto žalostný výsledek i v České republice…

Nicméně, imigranti z exotických zemí do Česka přicházejí a není jasné, co s nimi bude…

Nechápu přístup české vlády, která řekla, že máme „dobrovolně“ přijmout uprchlíky, kteří navíc ani v Česku žít nechtějí. A které u nás ani nechce drtivá většina občanů. Vláda v tom přesto obchází parlament i názor občanů. To mi nepřipadá demokratické.

Tak proč to vláda dělá? Co tím získá, když jde proti obyvatelstvu?

Mám obavu, že to vláda dělá ze strašně nízkých důvodů. Že jí zřejmě v Bruselu řekli: „Chcete v Česku dotace na cyklostezky? Tak musíte přijmout uprchlíky…“.

Deset let plácání na místě

Od posledních voleb do sněmovny už pomalu uplynou dva roky. Jak hodnotíte vládu, která z těch voleb vzešla? Jaký čekáte výsledek jejího vládnutí?

Jsme nešťastní z toho, jak se Česká republika už deset let plácá na místě. Žalostná byla už Nečasova vláda, která chtěla být „reformní“ a vymyslela nesmyslnou reformu penzí, kterou veřejnost nechtěla a Sobotkova vláda ji následně zrušila…

Česko už strašně dlouho nemělo vládu, která by udělala jakýkoliv rozumný krok k lepšímu. Výsledkem dlouhodobého přešlapování na místě pak byla stagnující ekonomika.

Máme přece ve vládě stranu ANO, která se tvářila velmi reformně…

Někdo choval naději, že nová vláda s novou stranou ANO něco podstatného změní. Ale když se bez emocí podíváme na realitu, tak je zřejmé, že pokračuje zadlužování země, přetrvávají vysoké daně, přibývají zbytečné úřady a tak dále. Vláda ale nemá v programu potřebné změny. Takže s touto vládou se za čtyři roky nezmění k lepšímu vůbec nic. Jen z lidí postupně vyprchají plané naděje a optimismus.

Což je špatně. My totiž strašně potřebujeme novou naději, že se dá žít v zemi, která se přestane zadlužovat, kde budou daně nižší, kde bude méně úřadů. Ale to může nastat nejdříve až po dalších volbách. Od současné vlády nic pozitivního čekat nemůžeme.

Chceme zmenšit stát

Nejste zklamáni z toho, že ani po šesti letech existence se Svobodným na domácí půdě příliš nedaří a není ve Sněmovně, což se naopak podařilo i stranám, které do politiky vstoupili takříkajíc „pár dnů“ před volbami…

Vím, je to jen spekulace, ale kdybychom měli do začátku stovky milionů korun, jako mělo třeba hnutí pana Babiše, ale třeba i Věci Veřejné, nebo kdysi i TOP 09, a oblepili bychom zemi nápisy typu „Nová šance“, tak by to asi vypadalo jinak. Ty strany, které jsem zmiňoval, vlastně uspěly jen s proklamacemi o boji proti korupci a proti kradení, ale s něčím novým nepřišly. Nikdo nechce, aby se kradlo, ale oni vůbec neříkají, jak toho dosáhnout.

My víme, jak na to. Chceme „zmenšit stát“, tedy zmenšit moc úředníků a politiků. Chceme nechat více peněz v kapsách lidí.

Věříte tedy ještě v úspěch na domácí politické scéně?

Samozřejmě! Problém je, že na činnost nemáme stovky milionů. Takže naše cesta je a bude postupnější. Úspěch v posledních evropských volbách byl proto pro nás obrovským povzbuzením.

Proti nám stojí prominent minulého režimu, který s miliardovým kapitálem založil novou politickou stranu, koupil si všechna dostupná média… Takže to máme, pochopitelně, těžší. Jsme nešťastní z toho, že se z České republiky stává oligarchická země, tedy přesně to, co jsme s despektem pozorovali na Ukrajině nebo v Itálii. Ale nestěžujeme si, naštěstí existují i alternativní média…

Euro je příčinou všech nesnází Řecka

Jaký předpokládáte vývoj eurozóny, která vnutila další obrovské půjčky předluženému Řecku? Může to vést k rozpadu či naopak k posílení eurozóny?

Autor: Martin Maňák, šéfredaktor Svobodného Monitoru

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31