Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Payne: Na snahu potrestat Británii doplatí sama EU

Payne: Na snahu potrestat Británii doplatí sama EU

Evropská rada se prozatím, alespoň podle zpráv, pokouší oddělit jednání o vystoupení z EU od jednání o uspořádání vztahů po vystoupení. Tedy zamýšlí sjednat dvě smlouvy. Navzdory tomu, že Lisabonská smlouva v článku 50 požaduje, aby již smlouva o vystoupení z Unie zohlednila budoucí vztahy s Unií. I kdyby to Lisabonská smlouva nevyžadovala, je to hloupá vyjednávací taktika – rozdělením vyjednávacího pole se snižuje pravděpodobnost nalezení vyváženého řešení. Rovněž rozdělení do dvou smluv – o vystoupení a o následných vztazích – situaci jen komplikuje. Co kdyby byla ratifikována jen jedna? Spíš bych doporučoval jednu smlouvu vyžadující schválení v parlamentech a druhou na vládní úrovni (vláda UK versus Evropská rada).

Důvodem pro rozdělení do dvou smluv může být úmysl požadovat od Británie jakési platby i po odchodu z EU. To je dosti absurdní představa. Jako kdyby majitel bytu požadoval nájemné i po odstěhování nájemníka, který dal řádnou výpověď smlouvy a zaplatil nájemné až do svého odstěhování. Výpovědní lhůta je právě doba, kdy se majitel musí smířit s tím, že do jeho rozpočtu již nebude přicházet nájemné a aby si svůj rozpočet upravil. Pro nečlena již neplatí jurisdikce EU, tedy nemusí nic platit. EU má podle Lisabonské smlouvy dva roky na to, aby si rozpočet upravila.

Pokud použijeme přiměřeným způsobem pravidla o sukcesi států, je na straně EU právní kontinuita, zatímco Británie je subjekt nově osamostatněný. Jako takový nemá žádné závazky vůči EU plynoucí z minulých vztahů. Ledaže by EU chtěla, aby byla Británie rovněž nástupnickým státem, podobně jako tomu bylo v případě rozdělení Československa, kdy federace zanikla, a vznikly dva rovnoprávné nástupnické subjekty. Ovšem v takovém případě by se musela EU znovu založit, což si asi nikdo nepřeje.

Naopak Británie by mohla a měla požadovat zaplacení poměrného dílu ze všech majetkových aktiv EU pořízených za dobu britského členství v EU. Jde o investice, za které byly pořízeny budovy a ambasády, které EU používá. Podobně má Británie nárok i v případě veškeré další infrastruktury EU. Rozdělení majetku bylo bolestivé jak v případě rozpadu Jugoslávie, tak v případě Sovětského svazu. Československo předešlo konfliktu tím, že problematiku upravilo zákonem o pravidlech, jak se bude majetek dělit, a také tím, že rozdělení majetku bylo provedeno před faktickým rozdělením federace. EU má na výběr, jít československou nebo jugoslávskou cestou.

Británie mimo jednotný trh EU

Británie pravděpodobně při vyjednávání nebude usilovat o zachování tak jako tak sporných čtyř údajných svobod. Hlavním motivem brexitu přece bylo přání omezit volný pohyb pracovních sil. Jelikož Evropská unie evidentně nehodlá jednat o každé z nich samostatně, Británie se patrně vůbec nebude snažit o účast na jednotném evropském trhu.

Protože Británie není účastníkem schengenského systému a tudíž stále má hraniční kontroly, může celkem bez problémů zavést jakýsi druh pracovního povolení. Pokud bude Unie zastávat rozumnou vyjednávací strategii, pokusí se zahrnout víceméně automatické pracovní povolení pro všechny stávající pracovníky v Británii do smlouvy o následných vztazích. Británie si pak nadále bude regulovat příchod zahraničních pracovních sil podle vlastních potřeb.

Především Evropská unie bude však muset při jednání vycházet z toho, že mnohé evropské firmy potřebují vyvážet zboží na britský trh. Proto bude muset usilovat o uzavření svého druhu smlouvy o volném obchodu. Británie bude zcela určitě trvat na dovozním clu pro dotované evropské produkty, takže volný obchod bude platit jen pro nedotované zboží. Obchodní smlouva by možná mohla obsahovat v některých oblastech přechodné období. Zejména se bude jednat o dovozní clo na zemědělské produkty.

Dokáže EU utlumit revanšistické nálady?

Hodně bude záležet na tom, zda dokáže EU utlumit revanšistické nálady některých svých politiků. Navrhují, aby cílem jednání bylo potrestat odcházejícího člena za odchod. Pokud je EU nedokáže umlčet, vydá se na cestu podobnou rozpadu Jugoslávie. Dokáže-li pomstychtivé choutky umlčet, může se pokusit o model připomínající rozdělení Československa. Velmi záleží na tom, zda přijme EU za cíl jednání minimalizovat negativní dopad brexitu jak pro EU, tak pro Británii. Bude-li se EU snažit potrestat Británii za brexit, doplatí na to především sama.

Vedle toho bude potřeba uzavřít dohody v podstatě o každé kapitole, v níž má EU nějaké kompetence. Obdobně, jako se o jednotlivých kapitolách jedná v případě vstupu do EU. Jednání bude mít patrně téměř ve všech případech stejný kontext: dohodou mezi vládou Británie a Evropské rady se upraví problematika tak, aby pokud možno zůstalo vše tak, jako doposud. Možná s přechodným obdobím. Některé dohody budou vyžadovat ratifikaci, některé mohou být na úrovni exekutivy.  Tedy dohoda o tom, aby studenti dál mohli studovat, kde doposud studovali. Nebo aby mohla pokračovat spolupráce v boji proti organizovanému zločinu, aby pokračovala spolupráce ve zdravotnictví či kultuře apod.

Bezesporu bude velice poučné sledovat, jak se všechny užitečné oblasti evropské integrace postupně přemění na vládní dohody a jak zároveň pro Británii skončí všechny nesmyslné regulace.

Jiří Payne,
člen Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31