Jsem přesvědčený, že dotovat bohaté a zdaňovat chudé je ten nejnespravedlivější a nejamorálnější systém, jaký kdy kdo mohl vymyslet. Zatímco se všichni občané ČR skládají na to, aby mohl náš stát zaplatit svůj příspěvek do EU, z fondů EU čerpají ti nejbohatší a nejvlivnější, kteří mají konexe. Zastávat se současné podoby Evropské unie a jejích přerozdělovacích mechanismů znamená zastávat se doslova loupeže.
Známe to všichni. Paniku politiků a novinářů ve chvíli, kdy se ČR „nedaří čerpat“ z fondů EU. Radost nad každým vyčerpaným eurem. Chvalozpěvy na EU, když někdo spočítá, kolik “jsme” zaplatili a kolik “dostáváme”. Celé to však ignoruje podstatu věci. Soustředěním se na celkové součty opomíjíme detaily. A v detailu je zakopaný pes.
Faktem je, že peníze do EU posíláme všichni. ČR z daní svých občanů platí příspěvek do rozpočtu EU, který jen za minulý rok činil 42 mld. korun. I ti nejchudší platí daně – minimálně ty nepřímé, jako jsou DPH, daň z pohonných hmot, tabáku nebo alkoholu. Málokdo si u pumpy uvědomuje, že je benzín téměř 2x dražší kvůli daním. V ceně zboží to zaplatí i ti, kdo auto nemají. Včetně důchodců nebo lidí bez práce.
Peníze z EU se však dostanou jen k některým. Nebudu se na tomto místě zabývat problémy těch projektů, které jsou tzv. veřejné. Těm věnuji některý z příštích článků. Jedním z cílů dotačních miliard jsou však soukromé firmy. Pravděpodobně jste dosud neslyšeli o nikom, kdo by pobíral minimální mzdu a obdržel dotaci z EU. Lidé, kteří jen tak tak vyjdou s penězi, nebývají ti, kdo mohou po nocích vyplňovat složité žádosti o dotace z fondů EU. Totéž platí i pro živnostníky a malé firmy. Náklady na související administrativu jsou pro ně tak velké, že se zpravidla nevyplatí o dotaci vůbec žádat. Nikdo nezaručí, že peníze skutečně dostanou.
V jiné situaci jsou však velké firmy. Korporace se stovkami či tisícovkami zaměstnanců si platí své právní kanceláře a mohou si také dovolit zaplatit celý odbor zaměstnanců nebo expertní firmu. Ta pro ně sepíše žádost o dotaci takovým způsobem, který je přesně šitý na míru byrokratům, kteří o přidělení dotace rozhodují. Bokem nezůstávají ani osobní známosti a někdy i podvody. Při výši dotací v řádu desítek i stovek milionů se to vyplatí.
Pravdou je, že tzv. čistá pozice ČR vůči rozpočtu EU je usměvavou maskou smutné reality. Zatímco se všichni občané ČR skládají na to, aby mohl náš stát zaplatit svůj příspěvek do EU, z fondů EU čerpají ti nejbohatší a nejvlivnější, kteří mají konexe.
Dotace z EU nepomáhají České republice. Pomáhají oligarchizaci českého státu a české politiky, jak vidíme na příkladu Agrofertu Andreje Babiše a dalších. Desítky milionů korun z evropských dotací čerpají v ČR také globální společnosti, jakými jsou například Nestlé, Coca-Cola, PepsiCo či Wrigley. V tabulce najdete 20 společností, které se na přerozdělování od chudých k bohatým podíleli největší měrou.
Jsem přesvědčený, že dotovat bohaté a zdaňovat chudé je ten nejnespravedlivější a nejamorálnější systém, jaký kdy kdo mohl vymyslet. Zastávat se současné podoby Evropské unie a jejích přerozdělovacích mechanismů znamená zastávat se doslova loupeže. Bohužel legalizované, ale stále stejně odsouzeníhodné.
Žádná stávající parlamentní strana však tento systém věrohodně nekritizuje. Sponzorům (v případě ANO spíše majitelům) velkých stran dotační systém od chudých k bohatým naprosto vyhovuje.Korporace od nás i ze zahraničí žádnou reformu nechtějí. Svobodní však nejsou napojení na velký business. Máme proto volnou ruku v tom zastávat se malých podnikatelů, živnostníků a všech běžných zaměstnanců. A proto říkáme: „Buďme spojení s Evropou a se západními státy. Opusťme však to špatné a amorální, pokud takoví sami nechceme být. Současná EU má alternativu.“
13. října 2016
Ondřej Konečný
člen Republikového výboru Svobodných