Josef Novotný: Jak řídit dopravu ve svém kraji (a nezbláznit se při tom)

Josef Novotný: Jak řídit dopravu ve svém kraji (a nezbláznit se při tom)

Kraje mají dva prioritní úkoly. Zajišťovat dopravní obslužnost a správu silnic 2. a 3. třídy. Ač je mi to líto, kraj nestaví dálnice. Je proto úsměvné, když na bilboardech vídávám vysmátou Jermanovou s heslem „Dálnice, dálnice, dálnice.“ Ministři z její vlastní partaje nepostavili ani jeden kilometr dálnice. Místo toho se nekonečně „opravují“ svodidla a je na výsost drzé slibovat dálnice a obchvaty. Je to jako byste po lidech házeli rajčata a pak jim slibovali dotovaný kečup.

Dálnice jsou v současné době především nástroj, jak z lidí tahat peníze a ty pak rozmrhat bůhví kam. Jen si to spočítejte, sotva sednete do auta nebo kamionu, už platíte. Silniční daň, dálniční známku, mýtné pro kamiony, DPH, povinné přimíchávání eko-nafty a spotřební daň na PHM. Sem tam i nějaká ta pokuta za vysokou rychlost na klidném rovném úseku (kde se to snadno měří, dohledá a vymáhá).

Že mýtné není daň? Ale je. Mýto ve výsledku neplatí ani spediční, ani dopravní firma, ale distributor, protože ve faktuře za dopravné se mu promítne ta korunka navíc. A tu korunku navíc se pak promítne ve finální ceně služeb. Není to zanedbatelná daň, to mýtné. Jednalo se o 9,7 miliard za rok 2015 , které putují do Státního fondu dopravní infrastruktury (celkové příjmy SFDI se pohybují v řádu 40 miliard). SFDI v roce 2015 dal krajům na silnice 2. a 3. třídy 4,4 miliardy.

Všimli jste si, že řada spojů na hranicích kraje na sebe nenavazuje? To je tím, že se málokdy dva sousedící kraje dohodnou, kdo bude platit za autobus, který pokračuje do vesnice v sousedním kraji a zase naopak. Základní příčinou problému je už jen to, že kraj má za úkol dopravu nejen objednávat, ale i platit. Jak teda zamezit plýtvání za poloprázdné autobusy nebo couráky? Berme tedy v tom případě hromadnou dopravu jako sociální službu. Autobus pro školáky, který je vyzvedne a rozveze. Mikrobus pro seniory, který je na objednání zaveze a budou to mít ještě s větším komfortem. Je to mnohem levnější než dotovat spoje, které v „sedle“ jezdí poloprázdné. Tato forma „uberizace“ krajské dopravy se mi líbí. Slyšel jsem i o případech v ČR, kde to funguje na podobné bázi, vesničky nemusí tedy pak platit „výpalné“ kraji za předražené poloprázdné spoje.

To, že stát a státní instituce mají monopol na objednání stavby a správu komunikací je opět základní příčinou problému nízké kvality naší dálniční a silniční sítě. Znám tu typickou otázku ďábla advokáta. „Kdo by bez státu stavěl silnice?

1. Buď nikdo.

2. Nebo stavební společnost, které pak komunikace bude patřit.

Ani jedna z alternativ mě neděsí. V prvním případě ušetříme peníze za vyhozené naprojektované dálnice a silnice, které se stejně nikdy nepostavily. Méně politiků pak i skončí v žaláři a ubude korupce.

V případě druhém se nabízí velice atraktivní varianta. Soukromník na vlastní riziko za vlastní peníze bude muset vyjednávat o podobě a velikosti komunikace. Z čísel vyjadřující hustotu dopravy v daném úseku si vypočítá předpokládanou poptávku po počtu pruhů. Soukromá firma bude muset vyjednávat o koupi pozemků nebo jejich pronájmů. Nemůže tedy nikdy dojít k vyvlastnění nebo znárodnění půdy ve jménu stavby státní dálnice. Stavební firma nebude moci vylobovat přes úřad demolici vašeho domu. Bude se prostě muset dohodnout s vámi, ne jako ve filmu Stopařův průvodce po galaxii. Stavební firma také bude muset vyřešit protihlukové a protiemisní opatření. V soukromém sektoru se naopak vlastnické právo velmi respektuje a s tím i spojené prostředí v okolí vašeho soukromého majetku. Dále také platíte přímo za užívání komunikace. Vaše peníze jdou přímo na provoz komunikace. Není to tedy forma daně, která se někam rozkutálí jako v případě mýtného. I zde v tomto případě odpadá potenciální korupční rizika, protože se do toho stát a kraj moc nemíchá, má jen dozorující roli v podobě zajištění smluvních podmínek pro bezplatné užívání pro sanitní vozy atd.

V případě státní silnice se dnes práva pořádně ani nedovoláte. V soukromé sféře budete moci případně žalovat stavební firmu za nedodržení smluvních podmínek ohledně výstavby a provozu. Máte s ní jako obyvatel přilehlé vesnice smluvní podmínky, které by byly vymahatelné. U soukromé dálnice se vám také nemůže stát, že by na svodidlech nepracoval nikdo a bylo zde pět zúžení (jako minulý měsíc směrem na Liberec). Soukromník má prioritní zájem a to uspokojit své zákazníky. V dnešní situaci se na ŘSD obrátit nemůžete. Řeknou vám, že jim to je líto a dají hezkou ceduli, že fňuk fňuk, slza ukápla, ale je nám to fakt líto, opravovat svodidla budeme donekonečna, ale dělníka neuvidíte ani jednoho. Na nikoho se obrátit nemůžete a stížnosti? Ale kdepak…

Řeknu vám hypotetický scénář s nadsázkou. Řekněme, že stát jako jediný provozuje výrobu obuvi.Vy platíte daň z podrážky, daň za výšku podpatku (čím vyšší, tím progresivnější sazba) a dále chodeckou daň za opotřebování chodníků. Ve vašich botách je povinně nainstalované čidlo, které tuto daň podle výkonového klíče vybírá. Chodecká policie vás pokutuje za nepřiměřeně rychlý běh na chodnících, kde nemáte běhat rychle. Z bot se vybere 125 miliard. Na výstavbu chodníků se dá hypotetických 50 miliard. Jak to celé dopadne? Nosit boty na podpatku bude známka luxusu, že si to dotyčný dokáže dovolit. Nebo lidé raději budou chodit bosky…

Projekty na výstavbu soukromých silnic a dálnice, ale nejen jich je v Evropě a ve světě celá řada. V Polsku ty nejlepší dálnice (a asi pořádně jediné) jsou ty soukromé. Úsek mezi Krakowem a Katowicemi za deset zlotých a s pohodlnými 140 km/h byl jeden mých z nejkrásnějších řidičských zážitků v Evropě. Žádné nekonečné opravy, žádné zúžení, žádná inflace dopravního značení, které by řidiče rozptylovalo od plného soustředění na vozovku.

Takže jak na krajskou dopravu a nezbláznit se při tom? Zapojme více soukromý sektor. Nemáme se myslím čeho bát, protože pokud současný stav funguje, tak to si pak nedovedu představit alternativu při které by to ještě mohlo nefungovat a bylo by to ještě horší.

PS: Ano, může to být horší. Pro britskou stínovou ministryni dopravy nejpalčivější problém britských železnic je to, že v pohádce o mašinkách je málo ženských postav. Mohu ji ubezpečit, že lodičky to gendrově vyrovnávají, protože jako jedno z mála slov „ship“ je v angličtině ženského rodu.

Josef Novotný
člen Svobodných

Článek vyšel 4. října 2016 na Idnes.cz.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček, předseda strany Svobodných, vystoupil 18. listopadu 2025 v diskusním pořadu 360 na CNN Prima News, který moderoval Michal Půr. Pořad byl věnován oslavám Dne boje za svobodu a demokracii a aktuální politické situaci kolem jmenování nové vlády.​

Svoboda projevu a kritika na Národní třídě

Vondráček v debatě zdůraznil, že 17. listopad je přesně o tom, že každý má svobodu vyjádřit svůj názor. Reagoval na pískání a kritiku, kterou na Národní třídě sklízeli někteří politici včetně prezidenta Petra Pavla. Podle něj je to zpětná vazba pro politiky a největší výhra demokratické společnosti – možnost svobodně oponovat těm, se kterými nesouhlasíme.​

Obhajoba nepřítomnosti Tomia Okamury

Významnou část diskuse Vondráček věnoval obhajobě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury nevzpomínat na Národní třídě. Vysvětlil, že Okamura se svobodně vydal na jiná místa, včetně Hlávkovy koleje a Ruzyně, kde také zemřeli studenti v roce 1939. Vondráček odmítl, že by všichni politici museli chodit na stejné místo, a přirovnal to k povinným oslavám za minulého režimu.​

Osobní zkušenost z Národní třídy

Vondráček uvedl, že poslední sedm let chodil na Národní třídu pravidelně a vždy si vyslechl nějaké pískání. Zdůraznil však, že mnohem více lidí za ním přišlo, potřáslo mu rukou a poděkovalo za práci. Upozornil, že negativní titulky vždy lákají větší pozornost, ale skutečná atmosféra byla jiná.​

Kritika pokrytectví kolem svátku

Vondráček vyjádřil názor, že se dostáváme do stavu, kdy svátek 17. listopadu už tak nevzpomíná na události roku 1989 a že je v něm skryto hodně pokrytectví. Zmínil, že mu bylo mnohokrát říkáno, že nemá právo tam chodit, přestože před 36 lety na Národní třídě stálo 2000 lidí a každý z nich dnes možná volí někoho jiného. Zdůraznil, že za to bylo bojováno – aby zde nebyla jedna strana a jeden názor.​

Střet zájmů Andreje Babiše

V druhé části pořadu se diskuse přesunula k tématu střetu zájmů Andreje Babiše a výroků prezidenta Petra Pavla. Vondráček upozornil, že prezident nejprve řekl, že varianty řešení střetu zájmů, které mu Babiš ukázal, vypadají, že jsou v souladu se zákonem, ale nyní mění podmínky. Kritizoval, že některé kroky k vyřešení střetu zájmů se nedají vrátit zpátky, a pokud by Babiš tyto kroky učinil bez následného jmenování, mohlo by to na něj mít zbytečný dopad.​

Ústavní otázky

Vondráček jako právník poukázal na to, že ústava neobsahuje žádnou lhůtu, do kdy musí prezident někoho jmenovat premiérem. Navrhl, že by stálo za zvážení zavést například 60denní lhůtu po ustavení sněmovny, protože současný stav teoreticky umožňuje mít čtyři roky vládu v demisi. Upozornil, že článek 2 ústavy říká, že veškerá moc v zemi pramení od lidu, a dlouhé váhání prezidenta by mohlo být důvodem pro ústavní žalobu.​

Obhajoba Okamury proti obvinění z poštvávání

Když byl Vondráček konfrontován s obviněním Tomia Okamury z podněcování nenávisti, označil to za čarodějnický politický proces. Zdůraznil, že pokud vzpomínáme na svobodu projevu a svobodu slova, měli bychom říct, že už žádné takovéto procesy za výroky a projevy názoru nebudou. Obhajoval, že varování před negativními jevy na západě je součástí svobody slova.​

Závěr

Libor Vondráček v pořadu 360 důsledně obhajoval pozice SPD a Tomia Okamury, zdůrazňoval význam svobody projevu a kritizoval výroky prezidenta Petra Pavla k jmenování nové vlády. Jeho vystoupení bylo vedeno v duchu zdůrazňování demokratických svobod získaných po roce 1989, i když některé jeho argumenty vyvolaly kritickou reakci ostatních hostů pořadu.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31