Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Josef Novotný: Jak řídit dopravu ve svém kraji (a nezbláznit se při tom)

Josef Novotný: Jak řídit dopravu ve svém kraji (a nezbláznit se při tom)

Kraje mají dva prioritní úkoly. Zajišťovat dopravní obslužnost a správu silnic 2. a 3. třídy. Ač je mi to líto, kraj nestaví dálnice. Je proto úsměvné, když na bilboardech vídávám vysmátou Jermanovou s heslem „Dálnice, dálnice, dálnice.“ Ministři z její vlastní partaje nepostavili ani jeden kilometr dálnice. Místo toho se nekonečně „opravují“ svodidla a je na výsost drzé slibovat dálnice a obchvaty. Je to jako byste po lidech házeli rajčata a pak jim slibovali dotovaný kečup.

Dálnice jsou v současné době především nástroj, jak z lidí tahat peníze a ty pak rozmrhat bůhví kam. Jen si to spočítejte, sotva sednete do auta nebo kamionu, už platíte. Silniční daň, dálniční známku, mýtné pro kamiony, DPH, povinné přimíchávání eko-nafty a spotřební daň na PHM. Sem tam i nějaká ta pokuta za vysokou rychlost na klidném rovném úseku (kde se to snadno měří, dohledá a vymáhá).

Že mýtné není daň? Ale je. Mýto ve výsledku neplatí ani spediční, ani dopravní firma, ale distributor, protože ve faktuře za dopravné se mu promítne ta korunka navíc. A tu korunku navíc se pak promítne ve finální ceně služeb. Není to zanedbatelná daň, to mýtné. Jednalo se o 9,7 miliard za rok 2015 , které putují do Státního fondu dopravní infrastruktury (celkové příjmy SFDI se pohybují v řádu 40 miliard). SFDI v roce 2015 dal krajům na silnice 2. a 3. třídy 4,4 miliardy.

Všimli jste si, že řada spojů na hranicích kraje na sebe nenavazuje? To je tím, že se málokdy dva sousedící kraje dohodnou, kdo bude platit za autobus, který pokračuje do vesnice v sousedním kraji a zase naopak. Základní příčinou problému je už jen to, že kraj má za úkol dopravu nejen objednávat, ale i platit. Jak teda zamezit plýtvání za poloprázdné autobusy nebo couráky? Berme tedy v tom případě hromadnou dopravu jako sociální službu. Autobus pro školáky, který je vyzvedne a rozveze. Mikrobus pro seniory, který je na objednání zaveze a budou to mít ještě s větším komfortem. Je to mnohem levnější než dotovat spoje, které v „sedle“ jezdí poloprázdné. Tato forma „uberizace“ krajské dopravy se mi líbí. Slyšel jsem i o případech v ČR, kde to funguje na podobné bázi, vesničky nemusí tedy pak platit „výpalné“ kraji za předražené poloprázdné spoje.

To, že stát a státní instituce mají monopol na objednání stavby a správu komunikací je opět základní příčinou problému nízké kvality naší dálniční a silniční sítě. Znám tu typickou otázku ďábla advokáta. „Kdo by bez státu stavěl silnice?

1. Buď nikdo.

2. Nebo stavební společnost, které pak komunikace bude patřit.

Ani jedna z alternativ mě neděsí. V prvním případě ušetříme peníze za vyhozené naprojektované dálnice a silnice, které se stejně nikdy nepostavily. Méně politiků pak i skončí v žaláři a ubude korupce.

V případě druhém se nabízí velice atraktivní varianta. Soukromník na vlastní riziko za vlastní peníze bude muset vyjednávat o podobě a velikosti komunikace. Z čísel vyjadřující hustotu dopravy v daném úseku si vypočítá předpokládanou poptávku po počtu pruhů. Soukromá firma bude muset vyjednávat o koupi pozemků nebo jejich pronájmů. Nemůže tedy nikdy dojít k vyvlastnění nebo znárodnění půdy ve jménu stavby státní dálnice. Stavební firma nebude moci vylobovat přes úřad demolici vašeho domu. Bude se prostě muset dohodnout s vámi, ne jako ve filmu Stopařův průvodce po galaxii. Stavební firma také bude muset vyřešit protihlukové a protiemisní opatření. V soukromém sektoru se naopak vlastnické právo velmi respektuje a s tím i spojené prostředí v okolí vašeho soukromého majetku. Dále také platíte přímo za užívání komunikace. Vaše peníze jdou přímo na provoz komunikace. Není to tedy forma daně, která se někam rozkutálí jako v případě mýtného. I zde v tomto případě odpadá potenciální korupční rizika, protože se do toho stát a kraj moc nemíchá, má jen dozorující roli v podobě zajištění smluvních podmínek pro bezplatné užívání pro sanitní vozy atd.

V případě státní silnice se dnes práva pořádně ani nedovoláte. V soukromé sféře budete moci případně žalovat stavební firmu za nedodržení smluvních podmínek ohledně výstavby a provozu. Máte s ní jako obyvatel přilehlé vesnice smluvní podmínky, které by byly vymahatelné. U soukromé dálnice se vám také nemůže stát, že by na svodidlech nepracoval nikdo a bylo zde pět zúžení (jako minulý měsíc směrem na Liberec). Soukromník má prioritní zájem a to uspokojit své zákazníky. V dnešní situaci se na ŘSD obrátit nemůžete. Řeknou vám, že jim to je líto a dají hezkou ceduli, že fňuk fňuk, slza ukápla, ale je nám to fakt líto, opravovat svodidla budeme donekonečna, ale dělníka neuvidíte ani jednoho. Na nikoho se obrátit nemůžete a stížnosti? Ale kdepak…

Řeknu vám hypotetický scénář s nadsázkou. Řekněme, že stát jako jediný provozuje výrobu obuvi.Vy platíte daň z podrážky, daň za výšku podpatku (čím vyšší, tím progresivnější sazba) a dále chodeckou daň za opotřebování chodníků. Ve vašich botách je povinně nainstalované čidlo, které tuto daň podle výkonového klíče vybírá. Chodecká policie vás pokutuje za nepřiměřeně rychlý běh na chodnících, kde nemáte běhat rychle. Z bot se vybere 125 miliard. Na výstavbu chodníků se dá hypotetických 50 miliard. Jak to celé dopadne? Nosit boty na podpatku bude známka luxusu, že si to dotyčný dokáže dovolit. Nebo lidé raději budou chodit bosky…

Projekty na výstavbu soukromých silnic a dálnice, ale nejen jich je v Evropě a ve světě celá řada. V Polsku ty nejlepší dálnice (a asi pořádně jediné) jsou ty soukromé. Úsek mezi Krakowem a Katowicemi za deset zlotých a s pohodlnými 140 km/h byl jeden mých z nejkrásnějších řidičských zážitků v Evropě. Žádné nekonečné opravy, žádné zúžení, žádná inflace dopravního značení, které by řidiče rozptylovalo od plného soustředění na vozovku.

Takže jak na krajskou dopravu a nezbláznit se při tom? Zapojme více soukromý sektor. Nemáme se myslím čeho bát, protože pokud současný stav funguje, tak to si pak nedovedu představit alternativu při které by to ještě mohlo nefungovat a bylo by to ještě horší.

PS: Ano, může to být horší. Pro britskou stínovou ministryni dopravy nejpalčivější problém britských železnic je to, že v pohádce o mašinkách je málo ženských postav. Mohu ji ubezpečit, že lodičky to gendrově vyrovnávají, protože jako jedno z mála slov „ship“ je v angličtině ženského rodu.

Josef Novotný
člen Svobodných

Článek vyšel 4. října 2016 na Idnes.cz.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31