MACH: Plýtvání na Sčítání lidu

MACH: Plýtvání na Sčítání lidu

Poslanci všech stran schválili v létě Zákon o sčítání lidu, domů a bytů. Komisaři nás přijdou obtěžovat v březnu 2011 a daňové poplatníky to bude stát 2,5 miliardy korun. K čemu sčítání je? Jak uvedl předkladatel, tehdejší ministr financí Kalousek, „Zákon je zpracován tak, aby údaje odpovídaly nařízením Evropské unie …a současně aby byly plně využitelné pro široké spektrum všech uživatelů jak ve státní správě, samosprávě, vědě, výzkumu, podnikatelské sféře i občanské společnosti, která bádá, jak těm či oněm minoritám býti ku pomoci. Nezapomínáme ani na potřeby Organizace spojených národů.“

Považuji sčítání lidu, domů a bytů jen za další buzeraci státu. Chtějí-li úřady, podnikatelé či charitativní spolky znát detailně, jak lidé bydlí, ať si zaplatí výběrový průzkum, který je bude stát pár desítek tisíc. Není nutné se ptát všech deseti milionů lidí za 2500 milionů korun. Navrhuji, aby se v rámci úsporného balíčku Zákon o sčítání lidu zrušil a stát nás nesečetl. Co je koneckonců státu a Bruselu do toho, jestli mám doma internet a záchod?

Komu vadí, že se stát ptá na citlivé údaje (víra, registrované partnerství, vztah mezi osobami v domácnosti atd.), ten asi nebude uklidněn větou v §22 zákona, která říká, že „ke zpracování citlivého údaje není třeba výslovný souhlas fyzické osoby, která ho pro účely zákona poskytla.“ Také je dobré vědět, že kdo se nenechá sečíst, nebo něco uvede chybně, dostane pokutu 10 tisíc korun. Právnické osoby (např. společenství vlastníků bytů) dostanou pokutu až 200 tisíc korun.

Stát se nás zeptá na: adresu, jméno, rodné číslo, datum narození, pohlaví, státní občanství, rodinný stav, registrované partnerství, bydliště v rozhodný okamžik, bydliště jeden rok před sčítáním, bydliště matky v době narození, mateřský jazyk, nejvyšší ukončené vzdělání, obor vzdělání, počet živě narozených dětí celkem, počet živě narozených dětí v současném nebo posledním manželství, hlavní ekonomickou aktivitu, odvětví ekonomické činnosti, zaměstnání, postavení v zaměstnání, místo pracoviště nebo školy, frekvenci dojížďky do místa pracoviště nebo školy, dobu trvání denní dojížďky nebo docházky do zaměstnání nebo školy, dopravní prostředek používaný při denní dojížďce do zaměstnání nebo školy, popřípadě údaj o docházce, národnost a náboženskou víru (nepovinné), znovu na adresu bytu, způsob bydlení bytové domácnosti, obydlenost bytu, právní důvod užívání bytu, velikost bytu – počet místností a plochu, na kuchyň nebo kuchyňský kout, na obytné místnosti s plochou 4 až 7,9 m2, obytné místnosti s plochou 8 a více m2, ostatní prostory bytu, polohu bytu v domě, na plyn, vodovod, teplou vodu, způsob vytápění, energii používanou k vytápění, koupelnu nebo sprchový kout, záchod, osobní počítač a připojení k internetu, seznam fyzických osob v bytě nebo v jiném obydlí – jméno, popřípadě jména, a příjmení a datum narození, vztahy mezi společně hospodařícími členy bytové domácnosti, na členy bytové domácnosti pobývající 12 měsíců a déle mimo území České republiky; jména a příjmení, datum narození, dočasně přítomné osoby – jména a příjmení, datum narození; majitelé domu musí uvést identifikaci domu – okres, obec, část obce, sčítací obvod, ulice a číslo orientační, číslo popisné a evidenční domu, pořadové číslo budovy, počet bytů v domě, druh domu, obydlenost domu, druh vlastníka, období výstavby nebo rekonstrukce, materiál nosných zdí, počet nadzemních podlaží, připojení na odpad, ústřední topení a druh paliva a na výtah.

Sčítání lidu nám sice nařizuje EU – Nařízením č. 763/2008, ale abychom od EU nedostali pokutu, stačilo by do Bruselu poslat údaje, které stát o nás má v registru obyvatel a v katastru nemovitostí doplněné o nějaké údaje z výběrových šetření. Neplýtvejme penězi a časem daňových poplatníků na zbytečnosti.

Petr MACH je předsedou Svobodných a lídrem v Praze pro volby do PSP ČR
(článek byl publikován na http://blog.ihned.cz/mach)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31