Mach: EU migranty dováží, místo aby Evropu před ilegální migrací chránila

Mach: EU migranty dováží, místo aby Evropu před ilegální migrací chránila

Jako poslanec Evropského parlamentu mám tzv. právo interpelace – můžu klást Evropské komisi dotazy a ona má povinnost mi na ně odpovídat. Nedávno jsem položil i velmi důležitý dotaz, který se týká mého vážného podezření, že Evropská unie překračuje svoji pravomoc v oblasti ochrany hranic a poškozuje tím všechny obyvatele Evropy.

Schengen měl zaručit ochranu vnější hranice

Většina států unie tvoří tzv. Schengenský prostor – státy se domluvily, že si ušetří hlídání hranic uvnitř EU, když budou dobře hlídány hranice vnější. Ostraha vnější hranice je odpovědností členských států na vnější hranici a agentura EU Frontex jim v tom má pomáhat. To celé by mohl být dobrý nápad, kdyby ochrana vnější hranice fungovala.

Ochrana hranic ale nefunguje – po Evropě se volně pohybuje přes milion ilegálních migrantů, kteří přišli přes Řecko a Itálii a jejichž totožnost je nejasná. Mnoho z nich inklinuje k Islámskému státu, teroristické organizaci z Blízkého východu a mnoho z nich v Evropě již spáchalo teroristické útoky. EU a státy na okraji unie totálně selhaly v zajištění základní podmínky bezpečnosti – ostraze vnějších hranic – a ohrozily tak na dlouhou dobu bezpečnost a budoucnost všech obyvatel Evropy.

EU ale migranty dováží, místo aby hranice chránila

Dlouhodobě ale čteme v médiích zprávy, jako je např. tato: Italská pobřežní stráž zachránila u libyjských břehů 3300 migrantů. Píše se zde např.: „Více než 3300 migrantů bylo v neděli při 36 operacích zachráněno z vod Středozemního moře u pobřeží Libye…Na záchranných operacích se kromě italské pobřežní hlídky podílelo také námořnictvo, plavidla evropské agentury Frontex.“

Jak to, že se agentura EU Frontex podílí na výpravách k libyjským břehům – stovky kilometrů od hranic EU, aby tam lovila migranty z gumových člunů a vozila je do Evropy? Copak to má EU od členských států a jejich občanů za úkol? Nemá!

EU zřídila agenturu Frontex na to, aby pomáhala státům Schengenského prostoru hlídat vnější hranici EU. Její poslání vystihuje např. tento odstavec z Nařízení č. 2007/2004, kterým byla zřízena agentura Frontex:

„Berouc v úvahu, že za kontrolu a ostrahu vnějších hranic odpovídají členské státy, agentura …zajištěním koordinace činností členských států při provádění těchto opatření…přispívá k účinné, vysoké a jednotné úrovni kontroly osob a ostrahy na vnějších hranicích členských států.“

Kromě koordinace politiky členských států při ochraně hranic má agentura dále poskytovat výzkum, analýzy a „nezbytnou pomoc pro organizaci společných návratových operací prováděných členskými státy a určit osvědčenou praxi k získání cestovních dokladů a k vyhoštění státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na území členských států.“

Agentura Frontex má zkrátka pomáhat státům EU s ostrahou hranic a rozhodně nemá mandát vyplouvat mimo pobřežní vody zemí EU a provádět humanitární záchranné operace.

Viním EU z překračování pravomocí a zneužívání peněz

Evropská unie se tedy podílí na importu migrantů do EU, aniž by k tomu měla mandát.

V právním státě má platit zásada, že úřad smí dělat jen to, co je mu uloženo. Jinak jde o překročení pravomocí, o zneužití peněz daňových poplatníků a o pošlapání principů právního státu.

Jako poslanec mám právo interpelovat Evropskou komisi. Vznesl jsem tedy v září 2016 tento dotaz:

Podle veřejně dostupných informací podniká agentura Frontex u břehů severní Afriky (obzvláště pak Libye) „záchranné“ operace, pátrá po člunech a lodích běženců a následně je převáží na území Evropské unie. V této souvislosti mám na Komisi následující otázky:

1. V jaké vzdálenosti od afrických břehů „záchranné“ operace probíhají?

2. Na jakém právním základě Frontex takovýmto způsobem jedná?

Mám za to, že nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie obsahuje v článku 2 taxativní výčet hlavních úkolů agentury FRONTEX a že žádné ustanovení nařízení Rady č. 2007/2004 agentuře Frontex neumožňuje jednat výše uvedeným způsobem.

3. Neshledává Komise import běženců z vod nenáležících do území členských států EU jako porušení primárního cíle agentury Frontex chránit vnější hranici Unie a bojovat proti nelegální imigraci?

A jaká je odpověď EU?

Evropská komise mi jako poslanci podle odst. 5 čl 130 Jednacího řádu musí odpovědět do 6 týdnů. Můj dotaz ohledně Frontexu ale zůstává nezodpovězený již více než čtyři měsíce.

Pouze mi odpověděla kancelář parlamentu, že můj dotaz je nekorektní, že sousloví „import běženců“, které mám v posledním odstavci, by mohlo být urážlivé. Doporučili mi, ať změním výraz „import běženců“ na neutrálnější výraz „sbírání běženců.“ To jsem udělal. Poslal jsem tedy Komisi tento upravený dotaz:

Neshledává Komise sbírání běženců z vod nenáležících do území členských států EU jako porušení primárního cíle agentury Frontex chránit vnější hranici Unie a bojovat proti nelegální imigraci?

A dál několik měsíců čekám na odpověď. Budu vás, milí občané, informovat, jakmile mi Komise odpoví.

Jasné je jedno: EU svoji roli při ostraze hranic neplní a neplní ji ani Itálie a Řecko, nemůže tedy fungovat ani Schengenská dohoda.

Petr Mach,
předseda Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31