Zelení bohužel v tomto názoru nejsou osamoceni. ANO chce zřejmě dle odpovědi na mou otázku na facebooku „určitě rozšiřovat bytový fond“, TOP 09 se STANem mají v plánu mimo jiné výstavbu městských bytů.
Snažil jsem se tedy dopátrat, jaké jsou nejčastější argumenty pro existence městských bytů a rád bych je v tomto článku vyvrátil.
Služební a profesní byty
Ač chápu, že může být výhodné, aby lékaři bydleli poblíž nemocnic, a že je zajímavé uplácet nedoceněné učitele lepším bydlením, město takto upírá těmto zaměstancům možnost volby. Tradičně člověk čelí kompromisu mezi komfortní lokací a cenou a snaží se najít optimální poměr ceny bytu nebo nájmu a času, který stráví dojížděním. Každý má jiné preference a tedy se tento výběr nedá centrálně naplánovat.
Zároveň se ti, kteří městský byt nechěli nebo nezískali, mohou cítit oprávněně poškozeni, neboť jim daňový poplatník nájem nedotuje.
Startovací byty
Startovací byty většinou slouží pro mladé manželské páry, případně mladé páry s dětmi apod.
Stát, resp. obec tímto zvýhodňuje jednu skupinu lidí a v podstatě i propaguje preferovaný styl života. Svobodný občan však nepotřebuje stát, aby ho vybídl se vzít, nepotřebuje stát, aby mu doporučil mít děti. Svobodný občan nepotřebuje pomoc daňového poplatníka, aby se odstěhoval od rodičů.
Předpokládám, že poptávka v tomto případě převyšuje nabídku, tedy opět někdo byt získá, někdo ne, což dává úředníkům obrovskou moc nad lidskými životy a otevírá dveře obálkám se všimným.
Mladé rodiny by si mohly dovolit vlastní byty, kdyby je stát nepřipravoval o přibližně polovinu jejich výdělku, kdyby jim nebránil podnikat a neházel neustále klacky pod nohy na každém kroku v jejich životě.
Sociální byty
Stát je notoricky známý tím, že není efektivní. Tak, jako nebylo efektivní centrální plánování, tak, jako jsou předražené a nekvalitní dálnice, tak, jako nefunguje Česká pošta, tak zhruba takto efektivně bude fungovat podpora sociálně slabých organizovaná státem nebo úředníkem.
Není to většinou z jejich zlé vůle, je to jednoduše přirozený následek toho, že úředníci nám nevidí do hlavy, takže nemají šanci vědět, jaké jsou naše priority a potřeby, a dokonce ani jestli svou práci dělají dobře, nebo špatně, protože jim nikdo nekonkuruje.
Pokud někdo má skvělý plán, jak pomoci sociálně ohroženým skupinám, měl by tento plán realizovat za soukromé peníze a daňového poplatníka z toho vynechat. Rozdávat byty z veřejných rozpočtů je nejvíc pohoršující, když si představíme, že pro mnoho lidí je zajištění ubytování otázkou intenzivního spoření a úsporného života na hraně chudoby, ale obrovské daně a regulace jim nikdo neodpustí.
Soukromě organizované charity by měly tu výhodu, že by se musely ucházet o peníze sponzorů a mecenášů, a tedy snižovat náklady a zároveň prokazatelně zvyšovat efektivitu pomoci.
Pokud předpokládáme, že demokraticky zvolená zastupitelstva reprezentují vůli občanů, tak tito občané jistě svou vůli vykonají i pomocí peněženky, nejen volebním lístkem. Na přechodné období by pak bylo možné použít voucherový systém, kterým by dal lidem možnost část svých daní dedikovat vybranému projektu.
Závěr
Centrální plánování prokazatelně nefunguje, a nefunguje ani v oblasti ubytování. Obce by se měly snažit byty ve svém vlastnictví co nejrychleji a co nejférovějším a nejtransparentnějším způsobem privatizovat a rozhodně by se neměly pokoušet bytový fond rozšiřovat.
Zenon Kuder,
člen Republikového výboru Svobodných
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
