Kubec: Brexit: Impérium vrací úder

Kubec: Brexit: Impérium vrací úder

Brexit se blíží a zatím to vypadá, že letitá vyjednávání byla zbytečná. Nepřeceňujme schopnosti vyjednávačů z Velké Británie, nicméně jednání Evropské unie si nezadá s imperiální politikou. Proč by ze současných eurofederalistů měl radost Leonid Brežněv a proč je od začátku jasné, že se vlastně EU na ničem moc dohodnout nechce?

Vedle neustálého informování ohledně několikaletého vyjednávání smlouvy mezi EU a Velkou Británií k Brexitu, se objevila zpráva, že Británie uzavřela smlouvu se Švýcarskem, kdy si obě země řekli, že po Brexitu spolu budou obchodovat dle stejných pravidel, jako předtím.

Za zmínku pak stojí i to, že již v roce 2016 představitelé Evropského sdružení volného obchodu (EFTA/ESVO) uvedli, že jsou připraveni přijmout Velkou Británii zpět.

Jaký to kontrast k Evropské unii.

 

Impérium bez opozice

Evropská unie se tu chová jako impérium, kterému se odtrhává neposlušná kolonie. EU, která vznikla dohodou svrchovaných států a jim – tedy i Velké Británii – by tedy měla být podřízena, zde ukazuje svoji snahu vytvořit sama ze sebe „nadstát“ – instituci, která je víc, než jednotlivé státy, jednotlivé vlády, parlamenty a voliči.

Snaha o držení jednotné doktríny v institucích EU je pak krásně ilustrována snahou letitého europoslance Jo Leinena o „schvalování vzniku poslaneckého klubu většinou parlamentu“. Jde o tak absurdní návrh, jako kdyby v poslanecké sněmovně musel například vznik klubu ODS být odsouhlasen většinou, takže pokud by si ANO nepřálo, ODS by neměla klub a rovné prostředky oproti ostatním. Jeden vládne všem, jeden jim všem káže. Vláda „jedné strany“.

Takto fungující instituce nikdo nemůže považovat za demokratické.

Snaha o neexistenci jakékoliv opozice je pak vidět v jasné komunikaci, kdy jakýkoliv byť malý úspěch reformních či eurokritických sil v jakékoliv zemi v EU je bráno jako „ohrožení celé Evropské unie“, jako ohrožení všech ostatních států.

 

Impérium trestá s lidskou tváří

Proto se EU staví k Velké Británii jako k tomu, koho je třeba preventivně ztrestat – vychýlení se z oficiálního eurokurzu unifikace a likvidace mezivládní konkurence, z kurzu defacto oligopolizace a kartelizace států na trhu daňové a legislativní konkurence je bráno jako ohrožení všech dalších, kteří se tohoto kartelu účastní.

Ze současného pohledu EU je tak třeba na výstrahu ukázat, jak se zatočí s těmi, kteří nebudou hrát dle našich pravidel.Evropská unie se ve skutečnosti nikdy nechtěla dohodnout – což bylo nepřímo řečeno už ve chvíli, kdy byl za EU jmenován jako vyjednavatel Brexitu Guy Verhofstadt, zakládající člen Spinelliho skupiny, jejíž cílem je federalizace Evropské unie. Absurdní.

 

Doktrína omezené suverenity

Nicméně, tento přístup není ničím neobvyklým a novým. „Odvracení se“ od eurofederalistických tendencí je bráno jako věc nikoliv dané konkrétní země, ale jako problém všech zainteresovaných.

V minulosti jsme to v Evropě již viděli jako takzvanou „Brežněvovu doktrínu“, která stála například i za vojenskou

Brežněvovi by se doktrína sdílené eurosuverenity líbila intervencí v Československu v roce 1968.

Pevně věřím, že kdybychom vynechali Unijní a státní instituce z Brexitových jednání a řídili se pouze názory a chováním konkrétních občanů a firem, bylo by dojednání odchodu Británie z EU mnohem jednodušší a rychlejší.

Lidé spolu chtějí spolupracovat a firmy obchodovat. Pokud máte kolem sebe známé, kteří jsou původně z Británie a nyní žijí v Česku (já mám), absolutně nechápete, proč by tito lidé najednou měli začít žádat o víza a bát se o svoji budoucnost v Unii. Pokud kupujete a používáte britské výrobky, nejspíš nenajdete důvod, proč by se na jejich dostupnosti a cestě na náš trh mělo něco změnit.

Unie totiž nejedná v zájmu „občanů-voličů“, ale v zájmu vlastním. Unie se transformovala do vlastní kasty byrokratů a politiků opojených mocí a snící o velkém evropském státě, který z nich udělá hvězdy světové politiky. Ostatně, kolik belgických premiérů byste znali, nebýt EU?

 

Verhofstadt jako Putin

Pro takovéto politiky je pak ohrožení síly unijních institucí a případná demokratická kontrola to nejhorší, co by se mohlo stát. Kontrola svazuje moc – moc, kterou si nyní prakticky nekontrolovaní vládci Unie užívají co hrdlo ráčí. Nechtějí o to přijít.

V tomto pak není rozdíl mezi představiteli Unie a například autoritativním Vladimirem Putinem. Když se tedy znelíbíte Impériu, čekejte jeho drtivý úder.

zdroj

Lukáš Kubec

člen Svobodných

 

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

 

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31