Kříž: Fetišizace soukromého vlastnictví?

Kříž: Fetišizace soukromého vlastnictví?

Nově jsme se dozvěděli od lidí, kteří jsou vystěhováváni z tzv. Kliniky v Praze, že fetišizace vlastnictví je horší, nežli jeho porušování. Tak se podívejme. Na to, že jsme nuceni se podvolovat státu, který nám říká, co můžeme a nemůžeme se svými věcmi dělat, si zvykáme čím dál víc. Logicky. Podřizujeme se násilí.  Když nám stát určuje, co můžeme vyrábět a jaké služby můžeme poskytovat, když pokorně žádáme o povolení vykopat si na svém pozemku studnu či pokácet náš strom, bojíme se trestu. Můžou nám dát pokutu, zavřít podnik, můžeme jít do vězení… Ale „fetišizace“ vlastnictví?

Již staří Římané definovali vlastnické právo jako právo absolutní. Platí to, že vlastněnou věc můžeme držet, užívat ji, požívat její plody a nakládat s ní. Jakmile je vlastnické právo zbaveno těchto atributů, přestává být vlastnickým právem a, jak říkával nebožtík profesor Cepl, začíná se blížit právu užívacímu, které známe z dob bolševika, kdy vše patřilo státu, který nám „umožňoval“ s ním dělat to, co zrovna považoval za souladící s tzv. socialistickou morálkou. A tak jsme třeba nesměli stavět rodinné domky, které měly více obytných místností či větší obytnou plochu, nežli socialistický stát považoval za přiměřené. Mysleli jsme, že jsme se tohoto způsobu uvažování zbavili s bolševikem, ale už ho tu máme zpět. Prý „fetišizace“ vlastnictví. Takový socialismus s kapitalistickou tváří.

Já mám nárok

Bolševik a jeho socialistická morálka nefungovaly. Protože vlastnit, rozhodovat si o svých penězích, svém majetku a svých záležitostech, je pro lidi přirozená věc. Já pán, ty pán. Úspěch a užitečnost pro ostatní se měří v penězích. Není to jediné kritérium, ale je to kritérium převažující. Proto lidi raději něco mají, nežli nemají. Protože něco mít znamená lépe moci uspokojovat svoje potřeby.

Ti neúspěšní, ti, kteří nejsou pro ostatní užiteční, však také chtějí více uspokojovat své potřeby. Proto si sami určili, že mají nárok. Nárok na cizí peníze, na cizí majetek. Lezou nám do peněženek, chtějí rozhodovat i našem majetku, chtějí ho užívat k uspokojování svých potřeb. Nechtějí tvořit hodnoty, protože to neumějí. Chtějí si jen užívat plody cizí práce. Tak označí ty, kteří ctí vlastnictví, za škodiče, rozvraceče společnosti a hodnot. Za renegáty, kteří jiným upírají nárok na zasloužený blahobyt.

Cesta k blahobytu

Myslím, že by konečně mělo zaznít, že stát, který nectí vlastnictví, který ho nebrání a neprosazuje možnost majitelů rozhodovat si o svém za své, nemůže dlouhodobě fungovat. Je odsouzen ke krachu, stejně jako zkrachoval stát bolševiků. Protože jakmile k blahobytu vede nikoliv tvorba hodnot, o které stojí ostatní, ale to, že jinému něco vezmu, přichází stagnace a úpadek. A jak známo, co neroste, to zanikne. Takové jsou zákony přírody. Takový je princip evoluce.

Proto se hrdě hlásím k tomu, že jsem jeden z těch, kteří vlastnictví fetišizují. A moc bych si přál žít ve státu, který nejen, že brání majitele a jejich majetek, ale který umožňuje majitelům, aby se i sami mohli bránit proti zlodějům, lupičům a nezvaným „uživatelům“. Protože ten, kdo zasahuje do cizího majetku, je zločinec. Ničí a rozkládá společnost.

Roman Kříž,
člen Republikového výboru Svobodných

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Autor je zakladatelem www.libertarianskyinstitut.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Celorepublikový volební sněm Svobodných se 14. listopadu 2026 nesl v duchu spojování sil a rázného apelu na celou politickou scénu k odsouzení násilí a agrese vůči odlišným názorovým platformám.

Jako hosté vystoupily přední osobnosti české politiky. Jako první promluvil předseda Poslanecké sněmovny a hnutí SPD Tomio Okamura, který poděkoval Svobodným za skvělou práci a vyzdvihl zejména aktivitu předsedy Libora Vondráčka v rámci poslaneckého klubu SPD.

​Ministr zahraničí a předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka definoval ideální výsledek dosavadní spolupráce jako „svobodného motoristu“. V jeho projevu zazněla jako podmínka silné společnosti důvěra státu občanům místo restrikcí. Popřál Svobodným, aby zůstali svobodní.

​Senátorka Daniela Kovářová pojala svobodu jako právo žít po svém a rozhodovat o vlastním životě ve vlastní zemi a vyjádřila ostrý nesouhlas s regulacemi Evropské unie. Poslanec a předseda PRO Jindřich Rajchl přirovnal EU k Mordoru a pozastavil se nad tím, že prosté vyjadřování pravdy je dnes částí společnosti vnímáno jako útok.

​Tradiční host sněmu Michal Simkanič pobavil přítomné krátkou alegorickou povídkou o aktuálních společenských a politických trendech. Neočekávaně vystoupil také jeden ze zakladatelů Svobodných Ladislav Jakl. Připomněl svůj dřívější text o symbolickém spojení Sparty a Slavie, kterým varoval před neuváženými fúzemi. Současně však poukázal na to, že při obraně společného hřiště je možné dočasně odložit rozdílné dresy. Pokud podle něj Evropská unie odebírá českým politickým stranám pravomoci rozhodovat doma v Praze, měly by všechny strany, kterým to vadí, spojit síly.

​Téma spojování, nutnosti držet při sobě, omezování vlivu státu a odchodu z EU rezonovalo celým sněmem.

​Volby vedení a diskuze o konfidentech či bezpečnosti

​V závěrečné části se představili kandidáti na předsedu, místopředsedy a členy Republikového výboru. Libor Vondráček letos poprvé neměl protikandidáta a lze očekávat, že po skončení elektronického hlasování 21. listopadu obhájí po sedmi letech post předsedy strany.

​V následné politické diskusi se řešila také páteční konference „Co bude po EU?“. Účastníci kritizovali postup policie, která podle nich poskytla neúměrný prostor protestujícím na úkor řádných účastníků akce. V reakci na to sněm přijal ostré usnesení odsuzující omezování svobody slova a vstupů na akce jako nástroj politického boje. Závěr sněmu patřil praktickým podnětům a návrhům na úpravu stanov, které mají umožnit hlubší integraci politických subjektů v rámci Svobodných.

​Usnesení Republikového sněmu Svobodných (14. listopadu 2026)

​Svobodní varují před rostoucí mírou násilí používaného jako nástroj politiky.

​Alarmujícím příkladem je pro nás páteční útok (13. 11. 2026) levicových a progresivistických aktivistů, kteří násilím bránili hostům a účastníkům ve vstupu do sálu na konferenci „Co bude po EU? Migrace, nebo remigrace?“.

​Nebudou-li tyto projevy jasně odsouzeny – a to nejen námi, ale všemi stranami a hnutími, jež se hlásí k demokracii –, je nepochybné, že se budou stupňovat. Ukazují se totiž jako účinné a je jen otázkou času, kdy bude ve jménu tzv. tolerance a pokroku někdo zraněn nebo připraven o život. Kdo za to ponese morální a politickou odpovědnost?

​Vyzýváme proto strany a hnutí zastoupené v Poslanecké sněmovně: postavme se společně projevům násilí v politice, rázně je odsuďme a vyšleme jasný signál, že Česká republika je stále demokratickou a svobodnou zemí, kde lze bez obav projevit politický názor.

Tisková mluvčí

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31