KREMLÍK: Evropská komise vypráví dětem o klimatu pohádky

KREMLÍK: Evropská komise vypráví dětem o klimatu pohádky

Varování pro školy. Publikace o klimatu, které pro mládež vydává Evropská komise, jsou i v češtině.

Před časem jsem varoval, že Strach z oteplování přivádí lidi na psychiatrii a děsí děti. Výuka o katastrofických změnách klimatu má za cíl nahnat dětem strach a indoktrinovat je. Na drsném zacházení s dětmi se podílejí i materiály Evropské komise, placené z našich daní.

Není divu, že k autorství se nikdo nehlásí a texty jsou anonymní. Není divu, že tu nejsou uvedeny poznámky a odkazy na zdroje. Jak také uvést zdroj k něčemu, co si člověk vymyslel?

TO STRAŠNÉ VEDRO

„To strašné vedro“ (2005)

http://ec.europa.eu/clima/sites/campaign/pdf/weather_cs.pdf

V této publikaci se Evropská komise snaží děti přesvědčit, že kvůli globálnímu oteplování se zhoršují požáry a sucha. EU vydala pro děti obrázkovou knížku, ve které velitel požárníků říká: “Pane starosto, jsme požárníci. Dĕláme jen svou práci. Vidíme, že země se otepluje. Dnešní lesní požár nebyl náhoda. My, lidé, jsme jej asi způsobili. Podnebí se mění!“ Děti poučené panem požárníkem pak přijdou v knížce s nápadem vyznamenat lidi jako jsou eurokomisaři: „Dejte medaile všem, kdo se snaží zabránit vzniku skleníkových plynů! Ti lidé jsou opravdoví hrdinové!”

O publikaci referovala i naše média

Ať rodiče nejezdí autem. EU straší žáky vedrem. LN 18.dubna 2011.

http://ec.europa.eu/environment/pubs/pdf/weather/cs.pdf

Publikace vypadá jako pohádková knížka a také že ano. Vlastní data však Evropskou komisi usvědčují, že k dětem vypráví pohádky. Požáry růstový trend nevykazují, korelace s růstem teplot ani skleníkových plynů není pozorována.

(Plocha spálená požáry ročně. Jižní Evropa celkem. EU uvádí jen data od roku 1980, ale i z toho je zřejmé, že vzestupný trend není.)

Forest Fires in Europe 2010. European Commission. Report no 11. 2010

http://effis.jrc.ec.europa.eu/reports/fire-reports/doc/79/raw

http://effis.jrc.ec.europa.eu/reports/fire-reports

I TY OVLÁDÁŠ ZMĚNY KLIMATU

„I ty ovládáš změny klimatu. Přijmi závazek“ (2006)

http://ec.europa.eu/clima/sites/campaign/pdf/toolkit_cs.pdf

V této brožuře EU vybízí, aby každé dítě podepsalo stachanovský závazek, že bude vypínat světla a nebude plýtvat energií. Není to nic špatného, pomineme-li znepokojivý fakt, jak se klimatikové snaží kontrolovat a řídit náš život i myšlení do poslední drobnosti už od dětství.

„Pokud závazek podepíše každý z tvých spolužáků, můžete společně sledovat své úsilí a vyměňovat si zkušenosti s bojem proti globálnímu oteplování.“

Je pouze úsměvné, pokud si někdo myslí, že chozením pěšky či ztlumením světel může ovlivnit globální klima. Připomíná to představy divochů, že rituálním tancem kolem ohně mohou přivolat déšť.

Horší je, že si v publikaci autoři vymýšlejí jako baron Prášil.

„Během minulého století si aktivity lidí začaly vybírat svou daň. Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, z nichž 80 % představuje CO2, výrazně vzrostla a je vyšší než byla za posledních 650 tisíc let. Výsledkem je, že průměrná teplota na zeměkouli vzrostla o 0,74°C a v Evropě o 1°C.“

Zavádějící. Ani klimatický panel OSN netvrdí, že by celé oteplení za posledních 100 let bylo způsobeno jen nárůstem CO2.

Oxid uhličitý navíc rozhodně nepředstavuje 80% skleníkových plynů v atmosféře. Hlavním skleníkovým plynem je vodní pára.

A co se tu říká o dopadech oteplování?

„Na druhé straně zeměkoule došlo k destabilizaci ledové kry, která pokrývá Antarktidu.“ (str. 4)

K ničemu takovému nedošlo. V Antarktidě se od 80.let mírně ochlazuje, nikoli otepluje.

„V uplynulém desetiletí se objevilo třikrát více přírodních katastrof, které mají souvislost s počasím, než v 60. letech minulého století.“

Není pravda. Počet přírodních katastrof nestoupl. Způsobují ale více pojistných škod, protože máme více lidí, více domů a jsme bohatší. Viz Muir-Woodova studie o normalizaci škod.

„Nejvíce ohroženy jsou druhy jako lední medvěd, mrož, lachtan a tučňák.“

Ledních medvědů je dnes nejvíce za půl století. Protože se omezil jejich lov. Úřady odmítly z dobrých důvodů lední medvědy zařadit na seznam druhů ohrožených vyhynutím. Protože jich neubývá. (podrobnosti)

Kdo publikaci sepsal, to se tu nedozvíme. Je tu jen podepsán eurokomisař pro životní prostředí Stavros Dimas.

KLIMATICKÁ ZMĚNA – O ČEM TO CELÉ JE

Změna klimatu. O čem to vlastně je. Úvod do problematiky pro mládež (2009)

http://ec.europa.eu/clima/publications/docs/kh-81-08-360_cs.pdf

Na straně 7 je kouzelná perla: „Změna klimatu již začala. Od roku 1850 se průměrná celosvětová teplota zvýšila o 0,76 °C.“

Eurokomisaři žijí v dojmu, že dříve se klima neměnilo a že to začalo teprve nyní. Panejo.

Strana 8: „Toto oteplování je způsobeno vzrůstajícím množstvím skleníkových plynů vznikajících v důsledku lidských činností a stále se zrychluje: rychlost zvyšování teploty během posledních 100 let vzrostla z 0,1 na 0,2 °C za deset let.“

Tak za prvé, nárůstem lidských skleníkových plynů je možná způsobena ČÁST oteplení. Ne celé. I IPCC uznává, že do počátku 70.let se klima dá vysvětit přirozeně.

Za druhé, srovnávat průměrné tempo oteplování za sto let s tempem za nějakých deset let, je statistická čuňárna. Tempo oteplování v první a poslední třetině 20.století bylo na chlup stejné. Ačkoli hladiny CO2 za sto let hodně stouply.

Strana 8: „Od roku 1850 ztratily ledovce v Alpách asi dvě třetiny svého objemu a rychlost jejich ubývání se od 80. let minulého století jednoznačně zvýšila.“

Neříká se tu ale, že většina tohoto tání proběhla před rokem 1940, kdy hladiny skleníkových plynů byly nepatrné a tudíž to nemohla být vina lidí. (Oerlemans 2005). Rychlost ubývání ledovců se od 80.let snížila a ne zvýšila – po roce 1998 se tání světových ledovců pozastavilo. (Cogley 2009).

Str. 9: „Jak tají polární ledové čepičky, zvyšuje se mořská hladina dvakrát rychleji než před 50 lety“

Statistický fígl. Rychlost růstu hladin moří kolísá dle oceánských cyklů. 30 let je růst rychlejší, 30 let pomalejší atd. Změna tohoto tempa je normální, není to žádná novinka natož nový trend. (Climate Change Reconsidered, kapitola 4)

Str. 9: „Začal tát ohromný ledový příkrov Grónska. Ztrácí nejméně 100 miliard tun ledu ročně.“

Už začal tát? Už? Grónský ledovec taje celé dějiny, pak zase přibývá, pak taje, pak zase přibývá. Ani slovo tu není o tom, že kolem roku 2000 byly v Grónsku stejné teploty jako za druhé světové války. Žádné oteplení se tam nekonalo. (Graf, J.Box 2009) A podle ledovcových vrtů GISP2 nebo GRIP tam ve středověku bylo o stupeň tepleji. (Graf, Dahl-Jensen 1998)

Str. 9: „Průměrný roční počet pohrom souvisejících s počasím a klimatem v Evropě stoupl mezi lety 1998 a 2007 asi o 65 % ve srovnání s průměrem 80. let minulého století.“

Statistické fígle. Ani slovo o nutnosti „normalizovat“ škody způsobené přírodními katastrofami. Nárůst pojistných škod je způsoben nárůstem populace, měst, majetku a příjmů lidí. Ne tím, že by se zhoršovalo klima. Viz Muir-Woodova známá studie z roku 2008.

Str. 12: „Změna klimatu se nedá zastavit okamžitě, ale čím dříve si ji všichni uvědomíme a začneme proti ní bojovat, tím spíše budeme schopni získat kontrolu nad svým osudem…“

Člověk žasne. Eurokomisaři snad vážně věří, že klimatická změna může skončit a dá se zastavit! Klima se měnilo už miliardy let před vznikem člověka. Nelze to zastavit o nic více než lze zastavit střídání noci a dne.

ZÁVĚREM

Člověk někdy klimatology slyší se hájit, že oni za nic nemohou. To prý politici alarmisticky překrucují vědu. Ano, to se také děje. Výše uvedené je toho dokladem. Jenom jsem nikdy neslyšel, že by klimatologové politiky veřejně pokárali a protestovali proti nepravdivým publikacím. Ani tehdy když je ohroženo vzdělávání mládeže.

Kdo jiný to ale má místo klimatologů dělat? Pekaři? Zedníci? Blogeři?

Vítězslav Kremlík je členem Svobodných, provozuje www.klimaskeptik.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V Poslanecké sněmovně se 10. listopadu sešli poslanci, právníci, zástupci policie i organizátoři Pochodu pro život. Téma kulatého stolu „Ústavní ochrana svobody slova a shromažďování pro zranitelné skupiny“ bylo jasné: jak zajistit, aby pokojné shromáždění – zvláště když se ho účastní rodiny s dětmi – mohlo dojít do cíle, a aby o tom nerozhodovala ulice.

Pozváni byli T. Malá (omluvila se z důvodu programu), H. Válková, Z. Ožanová, K. Haas, K. Stojanová, M. Výborný, Z. Hraba, J. Kříž, Z. Koudelka, R. Suchánek, M. Vondrášek, K. Šimka, J. Kudrna, dále byli osloveni P. Černý a F. Říha. Hlavní vystoupení měli organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč a poslanec Karel Haas. Moderoval místopředseda Ústavně-právního výboru Libor Vondráček.

Vondráček na úvod připomněl, že zákon o právu shromažďovacím je z roku 1990. Situace se od té doby změnila. Pochod pro život se v posledních letech stal učebnicovým příkladem toho, co se může stát, když se proti ohlášené a povolené akci postaví radikální skupiny, které ji fyzicky zablokují.

„Tisíce lidí se bojí přijet do Prahy“

Organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč popsal loňský průběh: několik tisíc účastníků, převážně rodin s dětmi, bylo dvě hodiny zablokováno a zastrašováno radikálními skupinami. Letos policie nasadila 901 příslušníků, místo shromáždění bylo hermeticky uzavřeno. Účastníci psali organizátorům, že se bojí přijet do Prahy.

„Ústavní soud dospěl k závěru, že policie nepochybila a že vina je na rodičích, že berou děti na veřejná shromáždění,“ uvedl Ucháč. „Nevoláme po důraznějším policejním zásahu. Nám opravdu nechceme. Ale znepokuje nás tolerance protiprávního jednání.“ Podle něj bylo uděleno pouze pět pokut, což vytváří pocit beztrestnosti. Agresivita podle něj rok od roku roste. Řešení podle něj mohou být různá – od omezení účasti od 15 let přes jiné nástroje pro policii – a právě o tom se má diskutovat, aby se Česko nedostalo do stavu, který vidíme na západ od našich hranic.

Ochrana je obsahově slepá – a co říká kauza Ellinger

Poslanec Karel Haas (ODS) připomněl klíčovou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ochrana shromáždění je obsahově slepá – platí stejně pro všechny. Jako nosný příklad uvedl kauzu rakouských lékařů pro život proti Rakousku (Ellinger a další), která se odehrála v Salzburgu na začátku 80. let.

Šlo o pochod lékařů podporujících právo na život, proti kterému se postavili kontrademonstranti. Ti pokřikovali, házeli potraviny a snažili se akci fyzicky zastavit. Evropský soud tehdy formuloval pozitivní závazek státu: stát musí nasadit přiměřené a vhodné prostředky, aby pokojné shromáždění mohlo proběhnout. Nezaručuje výsledek, ale nesmí improvizovat, když má informace o protiakcích. Musí plánovat, předvídat a chránit. Haas zdůraznil, že jde o závazek prostředků, nikoli o závazek státu k tomu, že každé shromáždění dopadne pozitivně.

Stejné pravidlo platí i v opačném případě – malá skupina protestující proti homofobii v Gruzii v roce 2012, kterou několikanásobná přesila napadla a policie situaci nezvládla. Ochrana nezná barvu politického názoru. „Kdo smí rozhodnout, zda pokojné shromáždění dojde do cíle? Svolavatel, úřad, policie, nebo ten, kdo vytvoří fyzickou překážku v ulicích?“ ptal se Haas. Podle něj ulice rozhodovat nemá. Zranitelnost účastníků (děti, těhotné ženy) laťku ochrany zvyšuje, nesnižuje.

Haas z judikatury vyseparoval i praktické požadavky na policii: předvídat a pracovat s informacemi preventivně, plánovat logistiku a úzká místa, komunikovat, prostorově oddělit tak, aby zůstala možnost vyjadřování názorů, a při naplnění podmínek účinně postihnout. Neprovedení zákroku tam, kde policie disponuje informacemi, že zákrok má být proveden, je podle něj porušením zákona o policii.

Hluk, blokády a trestné činy

V diskuzi se opakovaně vracelo téma hluku. Překročení hygienických norem může být kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu ublížení na zdraví – zvláště pokud jde o těhotné ženy nebo děti mladší 15 let. Haas zdůraznil, že policie má povinnost zasahovat proti trestným činům i přestupkům. Ucháč upozornil, že důsledné vymáhání běžných přestupků (neuposlechnutí pokynu, legitimace) by podle něj odstranilo většinu agresivity. „Bylo zadrženo 200 osob v kordonech. Nebylo potřeba žádné násilí. Stačilo pouštět jednoho po druhém proti občance legitimovat a později pokutovat.“

„Oni vyhráli. Neprošli.“

Z veřejnosti zazněla i osobní zkušenost. Mírka Vybihalová ze Zábřeha na Moravě popsala, jak stála se svou dcerou zablokovaná a slyšela radost protistrany: „Neprošli. Podařilo se jim to.“ „My jsme byli poraženi. Oni vyhráli. A příště to bude jednodušší, protože žádný větší postih z toho neměli.“ Zdůraznila, že rodina je základ společnosti a že je potřeba rozhodnout, jakou společnost chceme. Inženýr Ivo Pata hovořil o širší společenské atmosféře vůči rodinám s dětmi a demografických dopadech, i když se diskuse držela primárně práva shromažďovacího.

Vondráček: Kauza Ellinger ukazuje, že zákon je klíčový

Vondráček v závěru na Haasovu prezentaci kauzy Ellinger přímo navázal. Připomněl, že Evropský soud v té věci řekl, že pokud protishromáždění (i to blokující) splní podmínky zákona o právu shromažďovacím, tak se téměř nedá zakazovat – určitě ne preventivně a předem.

„Pokud se máme držet toho rozsudku, pak je naprosto klíčové, jak ten zákon o právu shromažďovacím zní,“ řekl Vondráček. „Nejenom že se musí pamatovat na paragrafy, které v něm jsou, ale možná je čas se zamyslet, jestli neexistují pravidla, která by se měla zpřesnit.“ Stav z roku 2025 podle něj nelze považovat za správný výkon práva shromažďovacího. Stát historicky vznikl právě proto, aby tu neplatilo právo silnějšího.

Kulatý stůl nepřinesl hotový návrh novely. Přinesl ale jasnou shodu, že pokojné shromáždění s rodinami a dětmi nesmí končit tím, že někdo přijde, zablokuje cestu a řekne „vyhráli jsme“. Ochrana je obsahově slepá, zranitelné skupiny mají vyšší nárok na ochranu a ulice nemá právo veta. A podle Vondráčka právě kauza Ellinger ukazuje, že pokud chceme, aby to fungovalo i v praxi, nestačí jen aplikovat současný zákon z roku 1990 – je potřeba se podívat, jestli ještě odpovídá realitě a zda není čas ho aktualizovat. Debata podle něj dneškem neskončila.

Prezentace Pavla Kalendy

Kulatý stůl ve Sněmovně: Blokáda ulice nesmí rozhodovat, který pochod dojde do cíle

V Poslanecké sněmovně se 10. listopadu sešli poslanci, právníci, zástupci policie i organizátoři Pochodu pro život. Téma kulatého stolu „Ústavní ochrana svobody slova a shromažďování pro zranitelné skupiny“ bylo jasné: jak zajistit, aby pokojné shromáždění – zvláště když se ho účastní rodiny s dětmi – mohlo dojít do cíle, a aby o tom nerozhodovala ulice.

Pozváni byli T. Malá (omluvila se z důvodu programu), H. Válková, Z. Ožanová, K. Haas, K. Stojanová, M. Výborný, Z. Hraba, J. Kříž, Z. Koudelka, R. Suchánek, M. Vondrášek, K. Šimka, J. Kudrna, dále byli osloveni P. Černý a F. Říha. Hlavní vystoupení měli organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč a poslanec Karel Haas. Moderoval místopředseda Ústavně-právního výboru Libor Vondráček.

Vondráček na úvod připomněl, že zákon o právu shromažďovacím je z roku 1990. Situace se od té doby změnila. Pochod pro život se v posledních letech stal učebnicovým příkladem toho, co se může stát, když se proti ohlášené a povolené akci postaví radikální skupiny, které ji fyzicky zablokují.

„Tisíce lidí se bojí přijet do Prahy“

Organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč popsal loňský průběh: několik tisíc účastníků, převážně rodin s dětmi, bylo dvě hodiny zablokováno a zastrašováno radikálními skupinami. Letos policie nasadila 901 příslušníků, místo shromáždění bylo hermeticky uzavřeno. Účastníci psali organizátorům, že se bojí přijet do Prahy.

„Ústavní soud dospěl k závěru, že policie nepochybila a že vina je na rodičích, že berou děti na veřejná shromáždění,“ uvedl Ucháč. „Nevoláme po důraznějším policejním zásahu. Nám opravdu nechceme. Ale znepokuje nás tolerance protiprávního jednání.“ Podle něj bylo uděleno pouze pět pokut, což vytváří pocit beztrestnosti. Agresivita podle něj rok od roku roste. Řešení podle něj mohou být různá – od omezení účasti od 15 let přes jiné nástroje pro policii – a právě o tom se má diskutovat, aby se Česko nedostalo do stavu, který vidíme na západ od našich hranic.

Ochrana je obsahově slepá – a co říká kauza Ellinger

Poslanec Karel Haas (ODS) připomněl klíčovou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ochrana shromáždění je obsahově slepá – platí stejně pro všechny. Jako nosný příklad uvedl kauzu rakouských lékařů pro život proti Rakousku (Ellinger a další), která se odehrála v Salzburgu na začátku 80. let.

Šlo o pochod lékařů podporujících právo na život, proti kterému se postavili kontrademonstranti. Ti pokřikovali, házeli potraviny a snažili se akci fyzicky zastavit. Evropský soud tehdy formuloval pozitivní závazek státu: stát musí nasadit přiměřené a vhodné prostředky, aby pokojné shromáždění mohlo proběhnout. Nezaručuje výsledek, ale nesmí improvizovat, když má informace o protiakcích. Musí plánovat, předvídat a chránit. Haas zdůraznil, že jde o závazek prostředků, nikoli o závazek státu k tomu, že každé shromáždění dopadne pozitivně.

Stejné pravidlo platí i v opačném případě – malá skupina protestující proti homofobii v Gruzii v roce 2012, kterou několikanásobná přesila napadla a policie situaci nezvládla. Ochrana nezná barvu politického názoru. „Kdo smí rozhodnout, zda pokojné shromáždění dojde do cíle? Svolavatel, úřad, policie, nebo ten, kdo vytvoří fyzickou překážku v ulicích?“ ptal se Haas. Podle něj ulice rozhodovat nemá. Zranitelnost účastníků (děti, těhotné ženy) laťku ochrany zvyšuje, nesnižuje.

Haas z judikatury vyseparoval i praktické požadavky na policii: předvídat a pracovat s informacemi preventivně, plánovat logistiku a úzká místa, komunikovat, prostorově oddělit tak, aby zůstala možnost vyjadřování názorů, a při naplnění podmínek účinně postihnout. Neprovedení zákroku tam, kde policie disponuje informacemi, že zákrok má být proveden, je podle něj porušením zákona o policii.

Hluk, blokády a trestné činy

V diskuzi se opakovaně vracelo téma hluku. Překročení hygienických norem může být kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu ublížení na zdraví – zvláště pokud jde o těhotné ženy nebo děti mladší 15 let. Haas zdůraznil, že policie má povinnost zasahovat proti trestným činům i přestupkům. Ucháč upozornil, že důsledné vymáhání běžných přestupků (neuposlechnutí pokynu, legitimace) by podle něj odstranilo většinu agresivity. „Bylo zadrženo 200 osob v kordonech. Nebylo potřeba žádné násilí. Stačilo pouštět jednoho po druhém proti občance legitimovat a později pokutovat.“

„Oni vyhráli. Neprošli.“

Z veřejnosti zazněla i osobní zkušenost. Mírka Vybihalová ze Zábřeha na Moravě popsala, jak stála se svou dcerou zablokovaná a slyšela radost protistrany: „Neprošli. Podařilo se jim to.“ „My jsme byli poraženi. Oni vyhráli. A příště to bude jednodušší, protože žádný větší postih z toho neměli.“ Zdůraznila, že rodina je základ společnosti a že je potřeba rozhodnout, jakou společnost chceme. Inženýr Ivo Pata hovořil o širší společenské atmosféře vůči rodinám s dětmi a demografických dopadech, i když se diskuse držela primárně práva shromažďovacího.

Vondráček: Kauza Ellinger ukazuje, že zákon je klíčový

Vondráček v závěru na Haasovu prezentaci kauzy Ellinger přímo navázal. Připomněl, že Evropský soud v té věci řekl, že pokud protishromáždění (i to blokující) splní podmínky zákona o právu shromažďovacím, tak se téměř nedá zakazovat – určitě ne preventivně a předem.

„Pokud se máme držet toho rozsudku, pak je naprosto klíčové, jak ten zákon o právu shromažďovacím zní,“ řekl Vondráček. „Nejenom že se musí pamatovat na paragrafy, které v něm jsou, ale možná je čas se zamyslet, jestli neexistují pravidla, která by se měla zpřesnit.“ Stav z roku 2025 podle něj nelze považovat za správný výkon práva shromažďovacího. Stát historicky vznikl právě proto, aby tu neplatilo právo silnějšího.

Kulatý stůl nepřinesl hotový návrh novely. Přinesl ale jasnou shodu, že pokojné shromáždění s rodinami a dětmi nesmí končit tím, že někdo přijde, zablokuje cestu a řekne „vyhráli jsme“. Ochrana je obsahově slepá, zranitelné skupiny mají vyšší nárok na ochranu a ulice nemá právo veta. A podle Vondráčka právě kauza Ellinger ukazuje, že pokud chceme, aby to fungovalo i v praxi, nestačí jen aplikovat současný zákon z roku 1990 – je potřeba se podívat, jestli ještě odpovídá realitě a zda není čas ho aktualizovat. Debata podle něj dneškem neskončila.

Prezentace Pavla Kalendy

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31