Vím, že nadpis článku je spíše přáním – a tedy otcem myšlenky tento článek takto nazvat. Tuto větu vídám (zejména na Facebooku) docela často u těch, kteří nesouhlasí s kritikou státního šmírování či různých forem presumpce viny. V tomto článku se věnuji předvídatelnosti podnikatelského prostředí v České republice inspirované případem úspěšného e-shopu levneelektro.cz.
O co v případu jde?
To si sám nejsem jistý, protože je k dispozici jen vyjádření majitele provozovatele e-shopu a náznaky Finanční správy, že je všechno úplně jinak. (a já jsem si myslel, že nesmějí ani naznačovat) Tak tedy popořádku. Majitel firmy, pan Petr Václav, v dubnu veřejně popsal trable, se kterými se setkává při podnikání v České republice. V červnu došlo k náhlému ukončení činnosti e-shopu LevneElektro.cz, ke kterému pan Petr Václav poskytl zpravodajskému portálu iDNES.cz rozhovor. Vzápětí se nechala slyšet Finanční správa, že všechno je jinak, ale že o tom nemůže veřejně mluvit bez svolení dotčeného daňového subjektu.
Nechci v tomto článku hodnotit co se stalo v tomto kokrétním případě. Natolik neznám všechna fakta. Jde mi o princip bez ohledu na to, o kterého daňového poplatníka jde.
Tři nepříjemné instituty
Daňová správa může zcela legálně využívat tři instituty, které jsou pro podnikatele přinejmenším nepříjemným rizikem. Nejsem daňovým poradcem a tak si nečiním nárok na úplnou přesnost. Pokud najdete v tomto článku chybu, budu rád, když mi o ní napíšete.
1. Ručení za DPH
Pokud se daňové správě podaří prokázat, že poplatník věděl, měl vědět nebo mohl vědět, že jeho obchodní partner neodvede DPH, ručí podnikatel za příslušnou DPH. Vlastně tedy stačí podložená domněnka. Víte, že váš obchodní partner má jakékoliv finanční potíže? Potom nejspíš ručíte i za DPH, kterou váš obchodní partner má odvést státu. Je jedno, zda za to můžete nebo ne. Víte to, můžete to vědět nebo jste to měli vědět (třeba z toho, že platí se zpožděním), takže ačkoliv sami dlužníky nejste, může se na vás stát „zahojit“.
2. Obchodování s „nespolehlivým plátcem“
Finanční správa může daňové subjekty označit za nespolehlivé plátce. Naštěstí ne jen tak z plezíru, ale musejí být splněné určité podmínky. Třeba opakované opožděné podání přiznání nebo dluh fůči finanční správě nad půl milionu. Lustrujete si každého dodavatele a odběratele v ARESu? Platíte faktury jen na účty, které má u Finanční správy uvedené jako zveřejněné? Pokud nesplňujete aspoň jednu z podmínek, potom za takového obchodního partnera také můžete ručit.
3. Zajištění daně
To je asi největší průšvih. Správce daně může vydat „zajišťovací příkaz“ na doposud nestanovenou nebo nesplatnou daň, pokud má indicie, ze kterých usoudí, že nějaká daňová povinnost vznikne. Vlastně stačí, aby měl váš dodavatel nepořádek v dokladech a nebyl schopen prokázat, jak získal zboží, které vám prodal. Vy, ač se vás to zdánlivě vůbec netýká, musíte zaplatit zajištění daňové povinnosti, která možná někdy vznikne. Je to podobné jako dostat příkaz na zaplacení alimentů na dítě pro ženu, na kterou jste se zadívali v autobusu. K ničemu nedošlo, žádné dítě neexistuje, ale „mohlo by“, takže pro jistotu… Z jinak nezúčastněného daňového subjektu se tak stává něco jako „sprostý podezřelý“.
K čemu to je?
Tyto instituty nevznikly jen tak z ničeho nic. Dokonce za ně ani nemůže současný ministr financní ani poslanci jeho strany. Tyto instituty, včetně zajištění daně, jsou totiž starší. Měly sloužit k rozbití kruhových podvodů s daní z přidané hodnoty (tzv. „karuselové obchody“), které jsou založené na obchodování řetězce mnoha subjektů, účelové přenesení daňové povinnosti na jeden z nich a jeho likvidace s nevymahatelným nedoplatkem na DPH. A protože DPH funguje mezi obchodními subjekty tak, že jeden zaplatí a druhému ji stát vrátí, byly a asi ještě jsou tyto „karuselové obchody“ způsobem, jak ze státu vyždímat peníze.
Úmysl dobrý, ale důsledky nejsou dobré. Tak to obvykle dopadá, když místo odstranění příčiny problému přichází snaha o léčbu následků. Je to asi jako symptomatická léčba namísto odstranění příčiny. Jako když máte horečku a místo, aby se podpořil imunitní systém a došlo k odstranění zánětu se jen snižuje horečka. Bez horečky to vypadá dobře, ale když zánět zůstane, pacientovi lépe nebude.
Špatné to je, protože to kromě skutečných podvodníků dopadá také na nevinné a jinak nezúčastněné podnikatele a firmy. Možná si řeknete, že když se kácí les, tak létají třísky. Pokud ano, tak snad vám tedy nebude vadit, až vás policisté honící vraha odstřelí spolu s ním – protože se skrýval ve skupince lidí na zastávce autobusu, kde jste byli i vy. Vrah bude zastaven a ti ostatní – to je „collateral damage„.
Kdo za to může?
Jako téměř za všechno, mohou za to poslanci a senátoři, nejspíš především z předchozích volebních období. Prostě ti, kteří rozhodli o existenci takové presumpce viny, která umožňuje zlikvidovat nevinného. Ano, možná to zachrání pár miliard, ale zdá se, že to přitom popraví pár podnikatelů. Na úředníky finanční správy se zlobit nelze – ti jen vykonávají platnou legislativu, podobně jako třeba policisté. Jestli je to správné, že se k tomu propůjčili, to bych rád ponechal jejich osobnímu svědomí.
Co s tím?
Celý problém je zapříčiněn principem fungování DPH. Zkombinováno s principem reverse charge a různými sazbami DPH (firma může mít vstupy zatížené 21% DPH, ale poskytuje výstupy zatížené třeba 10% nebo 15% DPH) to vede na možnost tzv. „nadměrného odpočtu DPH“, tedy na vracení DPH daňovým subjektům. A takové rychlé peníze od státu, to je velké lákadlo.
Pokud se nepodaří systém daně z přidané hodnoty změnit tak, aby nedocházelo ke karuselovým obchodům a tak, aby poplatníci nebyli snadno zlikvidovatelnými „sprostými podezřelými“, bylo by asi načase přemýšlet o opuštění principu daně z přidané hodnoty. Nahradit by ji mohla třeba daň z maloobchodního prodeje, tzv. sales tax – běžně používaná například v USA.
Státní role v podnikatelském prostředí musí být předvídatelná a stát nesmí podnikatele jen tak náhodně likvidovat. Už žádné klacky pod nohy.
Karel Zvára
místopředseda Svobodných
