Grygar: Proč bych jako Rakušan volil Norberta Hofera?

Štítky: svoboda, Svobodní, Zelení

I přes skutečnost, že před prvním kolem přiznávaly některé průzkumu Norbertu Hoferovi v preferencích 8 %, dokázal první kolo prezidentských voleb suverénně vyhrát a porazit nejen Alexandra van der Bellena, ale i zástupce obou vládní stran (SPÖ a VPÖ).

Důvodů, proč bych jako Rakušan vhodil volební lístek Norbertu Hoferovi, je celá řada. Vybírám alespoň ty nejdůležitější:

Vztah k Evropské unii

Norbert Hofer na rozdíl od Van der Bellena odmítá jakoukoliv další centralizaci v rámci Evropské unie. Návrhy jeho protikandidáta, aby se při hlasování v Radě EU úplně odstranila jednomyslnost (resp. právo veta) jsou pro Hofera naprosto nepřijatelné. Hofer rovněž stejně jako Strana svobodných občanů požaduje okamžité ukončení přístupových rozhovorů s Tureckem. V centralizující se Unii pro nás není místo. Jak velmi trefně řekl Norbert Hofer:

„Evropa bude vždy jen tak silná, jak silné budou její národní státy.“

Rakouské prezidentské volby budou pro Evropu nesmírně důležité. Pokud vyhraje Norbert Hofer, přinejmenším silně zbrzdí procesy další socializace a centralizace v rámci Evropské unie.

Vztah k ekonomice a lidské svobodě

Norbert Hofer je pravicový kandidát, který si uvědomuje, že regulace všeho a všech, dotování selektivně vybraných subjektů a vysoké daně ekonomice škodí. Rakouští Svobodní dlouhodobě navrhují snižování daní, odstraňování nesmyslných regulací, které hází podnikatelům klacky pod nohy (registrační pokladny…), jsou proti zákazům kouření v restauracích. Rakouská FPÖ rovněž stejně jako Svobodní v ČR odmítá jakékoliv snahy o „odzbrojování“ občanů. Sám Norbert Hofer je velký milovník zbraní. Se svou pistolí Glock dokonce chodí i do Národní rady (komora rakouského Parlamentu).

Rakousko trpí (na místní poměry) vysokou nezaměstnaností, která dosahuje téměř 9 % (ve Vídni přes 13 %). Vysoká nezaměstnanost je způsobena velkým počtem na trhu práce neuplatnitelných, kulturně zcela odlišných migrantů a dále pak špatnou hospodářskou politikou vlády. Alexander Van der Bellen by tento problém z mého pohledu ještě více prohloubil. Například nově zvoleného amerického prezidenta Trumpa označil za „štváče“ a volební výsledek v USA za „šok“. Toto má být proobchodní zahraniční politika možného budoucího prezidenta, který zastupuje z Ústavy stát navenek? Uvědomuje si Alexander Van der Bellen, že přes 50 000 pracovních míst v Rakousku je závislých na dobrých vztazích s USA?

Obdobná situace se odehrává ve vztahu k Rusku. Norbert Hofer chce budovat dobré vztahy jak směrem na západ, tak směrem na východ. Požaduje například zrušení protiruských hospodářských sankcí, které se neosvědčily, nezměnily politiku Rusku a jen zničily tisíce pracovních míst.

Rozumný postoj k migrační krizi

Hoferův protikandidát Alexander Van der Bellen prohlásil: „Migrační krize a otevřené hranice? Není jiná možnost.“ Zaujímá tak stejné stanoviska jako Angela Merkelová, která ve vztahu k přijímání stovek tisíc kulturně odlišných migrantů prohlásila: „To zvládneme!“

Norbert Hofer naproti tomu říká: „Ne, to už nezvládneme!“

Sluší se připomenout, že otec Norberta Hofera (rovněž člen FPÖ) byl jeden z prvních, který stál v Burgenlandu na rakousko-maďarské hranici a osobně pomáhal skutečným maďarským uprchlíkům, kteří v Rakousku coby v první bezpečné zemi požádali o azyl. Pomáhal pronásledovaným Maďarům, kteří prchali před komunistickou totalitní diktaturou. Pomáhal někdy skutečným uprchlíkům osobně Alexander van der Bellen? Já mám spíše za to, že jen seděl desítky let v hospodářském výzkumném institutu a vymýšlel, jak centrálně řídit ekonomiku a společnost, co zadotovat, co zregulovat.

Je rozdíl pomáhat skutečným uprchlíkům a těm, kteří si jdou přes šest i více bezpečných zemí pro sociální dávky. Uprchlíkem je ten, kdo je z politických, náboženských, rasových, etnických a jiných obdobných důvodů pronásledován. Takový uprchlík má povinnost požádat o azyl v první bezpečné zemi, na jejíž půdu vstoupí. Ženevská úmluva o uprchlících nedopadá na masovou hospodářskou migrace, ale na individuálně pronásledované osoby.

Není však ani možné uprchlíky masově „naimportovat“ do Evropy. Jako daleko vhodnější se jeví např. budování utečeneckých táborů pro uprchlíky v bezpečných místech Blízkého východu a v severní Africe – uprchlíci potřebují okamžitou pomoc, která jim je co nejblíže, aby nemuseli svými dětmi riskovat život cestou přes Středozemní moře. Když o tomto na konferenci v Ženevě hovořil i Norbert Hofer, bývalý předseda Evropské komise J. M. Barosso řekl, že mu to připomíná budování plán na budování koncentračních táborů nacisty.[1] To je naprosto nechutné přirovnání. Je ale vidět, že pro-unijní establishment se neštítí vůbec ničeho.

Vztah ke státu Izrael

Rakouští Svobodní (FPÖ) jsou svými odpůrci mnohdy nálepkováni jako „neonacisté“, „antisemité“ apod.

Ve skutečnost je to však téměř jediná strana v Rakousku, která zcela otevřeně podporuje stát Izrael. Předseda FPÖ H. C. Strache několikrát jasně řekl, že zpochybňování Izraele a kopírování rétoriky Palestinců ze strany některých rakouských a unijních politiků je zcela neakceptovatelné.[2]

Území Izraele v současné době zachvátily rozsáhlé požáry. Můžete hádat, kdo byl první nebo přinejmenším jeden z prvních, kdo interpeloval/vyzval vládu k tomu, aby do Izraele Rakousko vyslalo pomoc? Byl to předseda FPÖ Heinz Christian Strache. Prezident Hofer nominovaný FPÖ by byl dobrý přítel státu Izrael, který je ostrůvkem svobody na Blízkém východě.

Obdobná je v tomto i politika Svobodných pod vedením předsedy, europoslance Petra Macha: Petr Mach v Evropském parlamentu založil skupinu Přátel Judeje a Samaří – jejím cílem zastavit tok peněz z EU do Palestinských území, které jsou často zneužívány k podpoře protiizraelského terorismu. Rovněž požadujeme, aby Unie okamžitě zrušila cla na židovské výrobky z oblasti tzv. Západního břehu.[3]

Způsob výkonu ústavních pravomocí

Prezident nemá být podle mého názoru šedá myš ani sluha či papoušek jiných státních orgánů. Rakouská ústava dává prezidentovi silné pravomoci ve vztahu ke jmenování vlády (čl. 70) i ve vztahu k Národní radě, kterou může prezident v podstatě kdykoliv rozpustit, jen nesmí opakovat stejný důvod (čl. 29, odst. 1). Norbert Hofer by byl první prezident od roku 1945, který by své ústavně garantované pravomoci s největší pravděpodobností využívat do důsledku.

Pokud by současná vláda například pokračovala v nynější chybné migrační politice, odvolal by ji. Zvolení Norberta Hofera prezidentem rovněž výrazně zvyšuje šanci rakouským Svobodným, že budou členy nadcházející vlády, jejíž členy by jmenoval právě Norbert Hofer. Tímto může Hofer de facto plně realizovat své vize dalšího směřování Rakouska směrem k bezpečnosti s svobodě občanů. Jak Hofer prohlásil: „Nesmíme svět přenechat komunistům, marxistům a Zeleným.“

Vztah k České republice

Norbert Hofer několikrát řekl (naposledy v rozhovoru pro Lidové noviny 18. 11.), že Českou republiku navštíví po svém zvolení jako první zemi. To je zásadní rozdíl od Alexandera Van der Bellena, který by jel nejprve „poklonkovat“ (bez)mocným socialistům do Paříže. Zvolení Norberta Hofera je předpokladem pro dobrý rozvoj vztahů mezi Rakouskou republikou a Českou republikou, a to i se zohledněním dílčích odlišných názorů v oblasti jaderné energetiky a dekretů prezidenta Beneše, což je otázka, kde se s Norbertem Hoferem a FPÖ neshodnu (kritický postoj k jaderné energetice a dekretům prezidenta Beneše však, dlužno podotknout, zaujímá prakticky celé rakouské politické spektrum). Norbert Hofer však opakovaně prohlásil, že se těmto tématům nehodlá jako prezident věnovat a chce se zabývat otázkami vzájemné spolupráce a budoucnosti, ne minulosti. To je z mého pohledu alfou i omegou.

Zvolení Norberta Hofera by bylo citelnou ranou pro eurocentralisty, neomarxisty, multikulturalisty a samozvané elitáře s ambicí řídit lidem, kteří o to nestojí, jejich životy. Už to stojí za jeho podporu.

Tomáš Grygar,

místopředseda Svobodných v Olomouckém kraji

Autor o rakouských prezidentských volbách rovněž hovořil v pořadu Pro a Proti na Českém rozhlasu Plus.

[1] https://www.youtube.com/watch?v=yHNN8lNAtXs

[2] https://www.youtube.com/watch?v=Tcel99M_8iQ

[3] Podrobněji http://www.petrmach.cz/temata/izrael-a-my/

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Další články autora >

Novinky

Libor Vondráček vs. Karel Haas: Pokuta za billboard SPD: spravedlnost, nebo cenzura?

7. 6. 2026

Vondráček v Kulatém stole ČRO: Rada vlády pro rovnost žen nad muži je zbytečná

3. 6. 2026

Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát

1. 6. 2026

Libor Vondráček vs. Pirát ve střetu o Ukrajince: dávky, auta, kontrola a tvrdá pravidla

29. 5. 2026

Vondráček vs. Munzar: obstrukce ve Sněmovně, dotace pro Babiše a spor o živnostníky

27. 5. 2026

Čas na obranu obcí se krátí. Lhůta pro připomínky k „akceleračním zónám“končí už 1. června, varuje poslanec Libor Vondráček

26. 5. 2026

Libor Vondráček v ostré debatě na CNN Prima NEWS: ebola, očkování, Ústava i sudetoněmecký sjezd

23. 5. 2026

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.