V roce 2002 jsem jako záchranář ČČK pomáhal po povodních. Byla to víceméně obdobná situace jako je nyní na Hodonínsku a Břeclavsku. Myslím, že z toho mám pár zkušeností o které bych se rád podělil.
K pomáhání je totiž potřeba přistupovat s rozumem a věcně. Základní pravidlo zní:
– posílejte PENÍZE, PENÍZE, PENÍZE. Ti lidé sami nejlépe vědí, co potřebují. Zásobování funguje a otevřený obchoďák je zpravidla pár km! Někdo potřebuje elektrocentrálu, někdo stavební materiál, někdo nový sporák. Je fajn, že někomu dáte čtvery obnošené tepláky, ale roura od kamen pro něj může být daleko užitečnější. Pokud nemáte kontakt přímo na konkrétní lidi, tak informace o číslech kont, kam posílat pomoc, zpravidla najdete na stránkách příslušné obce. Doporučuji pomoc zasílat co nejblíže postiženým oblastem a nikoliv velkým přerozdělovacím molochům typu Člověk v tísni (ale to je jen můj osobní dojem).
Pokud přesto chcete dávat přímo nějaké věci, tak zpravidla neuděláte chybu s tímto sortimentem:
– Savo, saponáty, hadry, kýble. Obecně úklidové prostředky.
– Nářadí jako lopaty, košťata, stavební kolečka, hadice, obyč. wapka (za cca 2 tis.)
– Prostředky, které pomohou rychle zastřešit a chránit obydlí: Typicky plachty, latě, hřebíky atd.
Naopak co není vhodné:
– Potraviny. Hladomor nikde neřádí a zkušenost je taková, že v prvních pár dnech se tam toho navozí hromada a pak se to vyhazuje. Chápu, že hodně lidí koná v dobré víře, ale dát jako humanitární pomoc dodávku plnou másla je trochu nešťastné (skutečně se stalo). Kupodivu, když jsme rozdávali z bedny lahve rumu, tak se všichni tvářili nadšeně.
– Voda. Je to těžké a zabírá moc prostoru z hlediska logistiky. Pokud neteče voda, tak všude jsou přistavené cisterny. Ono to opticky vypadá dobře – přivézt na sběrné místo jako dar třeba 2 palety minerálek, je to velké, relativně levné …… ale někdo se musí zabývat i distribucí.
– Oblečení, boty, hračky. Spousta lidí vyprázdní šatník, místo do popelnice to hodí „na charitu“ a plácají se po zádech jak jsou šlechetní. NE! Jednak půlka těch věcí je špinavá a potom jak to chcete rozdělovat? Jsou různé velikosti atd. Většina toho končí jako hadr na vytírání a zbytek jde do popelnice. Vzpomínám si, jak jsme od Celní správy dostali několik set zabavených triček s napůl odstraněným nápisem Versace. Vypadaly příšerně – nevzal bych to na sebe ani za nic. Přijeli jsme s tím do vesnice Kly na Mělnicku a lidé na nás koukali, že jsme se asi zbláznili.
Navíc ze zkušenosti vím, že těm lidem (i když přišli o vše) je někdy „blbé“ přebírat uválené obnošené věci. Ono to chce i trochu empatie. Nelze k lidem, kteří přišli o dům přijít a s velkopanským úsměvem jim podávat roličku toaletního papíru (i to jsem zažil). Ale zde to je trochu individuální a pochopitelně existují výjimky. Pokud můžete, zkuste kontaktovat postižené rodiny třeba přes známé nebo na fb a domluvit se s nimi co přesně by třeba z toho oblečení potřebovali.
Když už vezete nějakou pomoc, tak by jste měli vědět kam a zjistit si, zda se tam dá přímo dojet. Někdy bývají komunikace i celé oblasti uzavřené. Ve většině obcí bude nějaké kontaktní místo, které pomoc rozděluje. Ale většinou tam nikdo nemá čas třídit pytle a přepravky od banánů s oblečením a zkoumat, komu by se co hodilo. Preferovaný sortiment jsem zmínil výše. Pozor na vykuky, kteří vám budou tvrdit něco ve smyslu: Já jsem majitel (!) krizového štábu, všechno nechte u mě ve stodole, já to rozdám (opět citace z praxe – toto mi doslova řekl obyvatel Podhoří v Praze). Tenkrát jsem reagoval slovy: A já jsem z Červeného kříže a budu si rozdávat podle své úvahy.
Nezapomínejte na oblasti, vesnice, které jsou mimo mediální záběr, ale jsou také postižené.
Nabídka pomoci s úklidem, odklízením apod.:
– ozvěte se s nabídkou nejdříve za týden, za 14 dní po události. V prvních dnech nechte pracovat složky IZS a dobrovolníky, kteří se tam stejně nahrnou tak jako tak a dělají si selfíčka. Navíc se musíte vyhýbat reportérům a politikům, kteří si přihřívají polívčičku.
– po cca 14 dnech opadá prvotní nadšení hurápomocníků, kteří se dosud pouze pletli pod nohy hasičům, statikům a jen zvyšovali chaos. Práce je ještě na půl roku minimálně. O to cennější je pomoc třeba za zmíněných 14 dní nebo za měsíc, kdy už je přesně jasné co dělat, s čím pomoct. Po této době už opadá mediální zájem a ti lidé jsou ponecháni sami sobě. Věřte, že všichni tuto pomoc ocení daleko víc a budete nepoměrně užitečnější než první den po události.
– pokud jedete pomáhat, mějte s sebou vlastní základní vybavení (montérky, pracovní rukavice, pevná obuv, lopata apod.) včetně vody, jídla apod. Není nic horšího, než když se někde zjeví manekýn a řekne dejte mi něco na práci a koukejte mi k tomu dát najíst!
Nedělám si patent na moudro, nejsem hasič, odborník na krizové záležitost, jen jsem shrnul své zkušenosti z dob, kdy jsem 2 měsíce rozvážel tuny věcí.
Jan Dočekal, místopředseda strany
Zdroj: zde.
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.