Nebo je slavná EU jen přežitek chvilkového poblouznění neomarxistických bláznů, kteří chtěli poručit větru, dešti? … Zvláštní, že jak jde do tuhého, tak najednou je po veškeré solidaritě.

Ano, všichni jsme evropané, čeká nás zářivá budoucnost, máme humanitární ideály, vítáme běžence, zasadíme se o bezuhlíkovou stopu, zadotujeme každý nesmysl, postavíme rozhlednu, cyklostezku, pro Vaše zdraví zavřeme jaderné a uhelné elektrárny, zakážeme auta se spalovacími motory, zbytečně plýtváte, tak vám zakážeme žárovky a rtuťové teploměry, protože ty, společně s uchošťoury, jsou skutečnou hrozbou, a nedej bože, aby jste měli výkonný vysavač.

Také poznáváte „kecy“ z evropské unie? A opravdu toto chcete? Není vše náhodou trochu jinak?

Ve světle koronavirové pandemie se najednou ukazuje, že krizové situace EU prostě nezvládá. Najednou neplatí prázdná slova o solidaritě, najednou si každý začíná uvědomovat platnost přísloví „bližší košile než kabát“. Najednou zjišťujeme, že ochrana hranic není přežitek, že starost o zdraví vlastních občanů se politicky vyplácí. Takže co se vlastně děje?

– Německo zadržuje na hranicích kamiony se zdravotní pomocí pro české nemocnice
– Česká republika zadržuje zásilku roušek Červeného kříže pro Itálii
– žádná země nenabídne Itálii volnou kapacitu plicních ventilátorů i když pro ně nemá momentálně využití a v Itálii umírají lidé.
– iluze „volných hranic“ se rozplývá jak pára nad hrncem

– ČR a Nizozemsko volí diametrálně odlišný přístup (karanténa x „rychle si to odbudeme“)
– atd. atd.

Chápu, že krizová situace se může vyskytnout. Ale co dělá naše slavné „evropské vedení“? Víte o nějakém krizovém štábu? Metodice jak postupovat? Zajistila EU dostatek roušek a dalšího zdravotnického materiálu pro své obyvatele? Má nějaký krizový plán – a jestli ano, tak proč o něm nevíme a proč není uskutečňovaný? Má EU strategické zásoby? … Nebo se vrcholní představitelé dokáží jen fotografovat s Grétou a „buzerovat“ občany nesmyslnými nařízeními? Vlastně ano – máme komisaře EU pro řešení krizových záležitostí. Nějaký pan Janez Lenarčič. Jeho jméno jsem našel po delším googlení. Vsadím se, že většina čtenářů se o tomto zajisté velmi dobře placeném pánovi dozvěděla až teď z tohoto blogu.

Je to asi fantazie, ale funkční EU by měla možná postupovat jinak

EU měla smysl v podobě odstraňování obchodních a celních bariér. Ale časem (podpisem vnucené Lisabonské smlouvy) se z ní stal byrokratický moloch, který se bezúčelně stěhuje na trase Štrasburk – Brusel, který své občany jen svazuje nesmyslnými omezeními, uzurpuje si pravomoce národních států a když přijdou skutečné problémy a krize (migrační problém, epidemie koronaviru atd.), tak je naprosto impotentní, není schopný adekvátně reagovat a přijímat jasná řešení. Opravdu tohle chceme? Pro tohle jsme hlasovali při vstupu do EU? Nebo to tenkrát bylo jiné společenství. Společenství, které respektovalo vůli jednotlivých států a „nekecalo“ do věcí typu povinnost bezdotykových baterií a pomazánkové máslo?

Ani omylem nevolám po silném „vůdci“, nevolám po direktivním řízení. Naopak volám po ponechání co nejvíce pravomocí jednotlivým státům. Nedělejme z Evropy superstát. Ono to ani nelze. Je zde mnoho překážek – namátkou spousta rozličných jazyků, různé ekonomické úrovně, kulturní rozdíly apod. Obávám se ale, že ne všichni si tyto rozdíly uvědomují a navzdory vůli obyvatel se snaží Evropu zprůměrovat do jakési indiferentní kaše. Nefunguje to. Názorně to vidíme na migrační krizi i na současné koronakrizi.

Jaké je řešení? Domnívám se, že ideální stav by byl návrat do dob před Lisabonskou smlouvou, kdy každý stát měl právo veta. Ano, pojďme se jako suverénní státy domluvit na určitých opatřeních, ale nenechme si diktovat něco, co nechceme. Ať už to je rozdělování migrantů nebo zákaz tuzemského rumu. Pojďme spolu spolupracovat na vzájemně výhodném základu, ale nenechejme se vmanipulovat do věcí, které se nám nelíbí a kde při nesouhlasu budeme jednoduše přehlasováni silným Německem a Francií.

Ideologicky přijatá usnesení současného neomarxistického vedení EU (jen na okraj připomínám vztyčení sochy Marxe či Lenina v Německu) nesmí být závazná pro ostatní státy, nesmí ve svém důsledku vést k podlamování energetických cílů jednotlivých zemí (zákazy jaderných a uhelných elektráren), nesmí škrtit základ ekonomiky evropských zemí (který z nezanedbatelné míry spočívá v autoprůmyslu) nesmyslnými regulacemi, nařízeními a emisními normami, které jsou v přímém rozporu s fyzikálními zákony i zdravým rozumem.

Pokud současné vedení EU nedokáže jasně definovat vize, cíle a místo Evropských zemí na světové mapě, pokud nedokáže jasně reagovat v případě ohrožení (a je jedno, zda se jedná o ochranu hranic či o ochranu před pandemií) a místo toho iniciativně řeší vlasové sponky pro kadeřnice a rozměry cirkusových stanů, tak dle mého soudu nemá nárok na existenci ve stávající podobě.