Tolik nenávisti, tolik urážek… Vždyť jsou to „jenom“ volby… Ano, volíme sice prezidenta, ale proč je kolem toho tolik hysterie? Naše republika nemá prezidentský systém, vládne tu přece vláda v čele s premiérem. A tuto volbu jsme před pár měsíci již absolvovali.
Ani nestačím sledovat, jestli je Andrej Babiš momentálně designovaný premiér, nebo premiér v demisi. Každopádně v praktickém pojetí je to jedno. Dle našich zákonů je Babiš prostě premiér a ministři jsou ministři. Všichni mají stejné pravomoci, jako kdyby vláda měla důvěru. Sice se tak nějak očekává, že když vláda nemá důvěru, tak nebude dělat nějaká zásadní rozhodnutí, ale jak jsme mohli během ledna sledovat, „noc dlouhých nožů“ na ministerstvech proběhla. Několik náměstků bylo nuceno své posty opustit. Takže očekávat sice můžeme, ale naše očekávání nemusí být jaksi naplněno. Tak proč tolik šílenství právě kolem voleb prezidentských?
Možná tím vysvětlením je to, co od prezidenta očekáváme. V jednom táboře lidé podvědomě cítí, že se v naší zemi děje pod novou vládou něco zvláštního, že prostě „něco nesedí“ a berou v potaz i to, jak se jejich kandidát postaví k osobě současného premiéra. Koho pověří sestavováním vlády? Vyšetřovaného Babiše, který vyhrál volby, nebo někoho jiného? Je to totiž jedna z mála pravomocí, které náš prezident má. V táboře druhém hraje hlavní roli migrace a chystající se Dublin IV, v němž prezident sehraje svoji úlohu jako ten, kdo bude muset tuto smlouvu schválit. A voliči právě tohoto tábora doufají, že jejich favorit bude mít dost odvahy to neudělat. V obou případech jde ale jen o spekulativní naděje a oba kandidáti mohou velmi nepříjemně překvapit. Nebo naopak. Mnoho lidí ani volit nechce, nemá koho.
Ani já osobně nejsem výjimka a potýkám se s podobnými myšlenkami. Zeman vs. Drahoš. Pro mě jsou oba kandidáti špatní. Oba kandidáti nejsou zastánci štíhlého a suverénního státu. Státu, který hájí zájmy svých občanů nejen v zahraničí, ale i doma. Hledám pozitiva, ale přiznám se, moc mi to nejde. V tomto týdnu budou probíhat debaty, tak se uvidí, jestli něco pozitivního nakonec dokážu najít. Nevím. Co vím ale jistě, tato volba bude pro mě volbou zla – menšího či většího. Ale zlo zůstane pořád zlem. Bohužel…
Lenka Brčková, předsedkyně Svobodných v Plzeňském kraji
Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Politická rozprava: Pavel Strunz o účelovém používání předběžné opatrnosti
Proslov z Republikového sněmu, 11. 11. 2023.
PŘEPIS PROJEVU
Vážení spolustraníci, vážené spolustranice, milí hosté a samozřejmě, milé hostesky,
pohovořím o předběžné opatrnosti.
Jsem-li předběžně opatrný, nedopustím masovou imigraci ze zemí s jinými kulturními vzorci. Protože vím, že se mi to může vymstít v časovém horizontu jedné generace. Jsem-li předběžně opatrný, nezanedbávám armádu, časová konstanta vybudování armády je deset let, geopolitická situace se však může změnit za kratší dobu. Ještě v roce 2009 v Praze podepisovali Obama a Medvěděv redukci jaderných zbraní, necelých pět let poté Rusko anektovalo Krym. Jsem-li předběžně opatrný, nezakážu si zákonem dva ze tří stabilních zdrojů energie, uhlí a jadernou energetiku, což se vbrzku projeví na energetické bezpečnosti.
Po těchto příkladech oprávněné předběžné opatrnosti považte, co se děje u našich, stále ještě bohatých, sousedů v Německu. V několika politikách, migrace, armáda, jaderná energetika, Německo aplikovalo předběžnou neopatrnost. To má své důsledky. Slabou armádu v turbulentních časech, kriminalita roste, imigranti se zhusta neztotožňují s německým státem, vysoké ceny energií vyhání firmy z Německa, konkurenceschopnost upadá. Proto je těžko pochopitelné, že takto předběžně neopatrné Německo naopak bylo a je předběžně přeopatrnělé stran globálního oteplování, které hypoteticky může mít důsledky až za několik generací. Tedy dlouho po dokonaných důsledcích masové imigrace, zanedbávání armády, odklonu od jádra a uhlí. Německo převzalo paniku Grety Thunberg a stalo se motorem doktríny Green Deal.
Protože se Německo osvědčilo v několika ohledech jako odstrašující příklad, neměla by se Česká republika u něj inspirovat bez mimořádné obezřetnosti. Bohužel je však z některých prohlášení zřejmé, že česká vláda se na toto Německo hodlá čím dál víc orientovat. Hodlá například opakovat některé jeho energetické chyby. Odstoupení od uhlí, masovou podporu obnovitelných zdrojů, ale i zákaz spalovacích motorů. Ministr průmyslu potvrzuje cíl ukončit spalování uhlí do roku 2033, zároveň Petr Fiala protlačuje nestabilní a obtížně regulovatelné obnovitelné zdroje energie bez vyřešení ukládání přebytků.
To si vyžádá paradoxní doplnění energetiky o zdroje spalující zahraniční fosilní palivo, zemní plyn, tedy nyní LNG, i z nestabilního Blízkého Východu, ale i oklikou z Ruska, za vyšší sazby než dříve, samozřejmě. Pokud se tak stane, bude to za cenu ztráty konkurenceschopnosti, za cenu, že se staneme hlubokým dovozcem elektřiny, což též nepřispěje k energetické bezpečnosti. Bude to za cenu obrovských regulací připomínajících socialistické plánované hospodářství, tzn. neférové podmínky a naprosté pokřivení trhu.
Naše vláda přestává být předběžně obezřetná v krátko a střednědobém horizontu. Používá pouze Green Deal, a přitom se tak děje za situace, kdy větší světoví producenti skleníkových plynů, než je Evropská unie, si konkurenceschopnost takovouto doktrínou nepodkopávají.
Zároveň o správnosti premis antropogenního globálního oteplování pochybují i významní vědci, jedním z nich je kvantový fyzik John Clauser, nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 2022. Ten letos podepsal petici proti klimatickému alarmismu. Kolega Clauser říká: „Populární narativ o změně klimatu odráží nebezpečné zkorumpování vědy. Chybná klimatická věda metastázovala do masivní šokové novinářské pseudovědy. Žádná skutečná klimatická krize neexistuje, existuje však krize energetická.“ Takové prohlášení chce odvahu. Nepapouškovat mantry jako dekarbonizace či klimaticky neutrální společnost může dnes vědcovi přinést nepříjemnosti. Pravděpodobnost financování jeho výzkumu se rapidně sníží. To je to zkorumpování vědy, o kterém hovoří Clauser.
Vážení, všiml jsem si nedávno zvláštní symbiózy. Zatímco Čína začíná lovit mozky na Západě, některé mozky na Západě vymýšlejí, jak jí lov usnadnit. Greta Thunberg a její řídící mozky v Evropské unii v zásadě vyhrály. A já doufám, že jenom bitvu, nikoli však válku.
Čekají nás eurovolby. Obdobně jako loni na sněmu, upozorňuji i letos předběžně opatrnicky naše budoucí europoslance, aby se naočkovali proti bruselóze. Ta, jak známo, způsobuje politickou sterilitu u velkých zvířat. Sami sobě položte otázku: co udělala EU za dvacet let našeho členství dobře? Myslím, že těch pozitivních počinů je velmi málo. Naši naočkovaní europoslanci se mohou pokusit to změnit. Konkrétně v energetice mohou prosazovat následující. Postavit se proti zákazu spalovacích motorů samozřejmě, prosazovat jadernou energetiku, bránit nesmyslným regulacím v rámci Green Dealu, neodstupovat od Energetické charty chránící investice do energetiky. Dle zdravého rozumu budou jistě konat i v jiných oblastech a já věřím, že z žádného našeho europoslance se nestane politický EUnuch. Děkuji za pozornost.
