Právě o těchto i dalších otázkách diskutovali zajímaví hosté na konferenci o Alternativě pro Evropu, kterou v Praze uspořádala politická frakce v Evropském parlamentu EFDD.

Hlavní hosté byli: 
Jiří T. Payne, europoslanec EFDD (Svobodní)
Václav Klaus ml., poslanec (ODS)
Petr Mach, ekonom, bývalý europoslanec EFDD (Svobodní)
Petr Robejšek, politolog a publicista (Realisté)

Petr Robejšek mj. upozornil na „autoritářství v západní společnosti, které vykazuje postupující tendence, projevující se v sílící centralizaci. Místo tlaku na politiky vidíme spíš snahy o větší kontrolu občanů – viz např. snaha zavést bezhotovostní platby.“

Dále varoval před tím, že „model růstové ekonomiky vyčerpává svůj potenciál a je to faktický konec konzumní společnosti jako stabilizačního faktoru, tj. když se lidem vede dobře, nedělají politické problémy.“ Eurozóna podle něj „stojí na prahu kritického roku 2018 – bude se muset rozhodnout, co dál, jako urychlovač bude, že Evropská centrální banka bude muset omezit trend levných peněz.“

Jeden z hlavních problému P. Robejšek vidí v tom, že „západní společnosti, tj. včetně nás, nemají nosnou myšlenku týkající se smyslu existence – jediný společný je majetek nebo konzum, ale ten trend bohužel končí. Vidíme, že bohaté společnosti, jako třeba Německo, hloupnou, což se projevuje to špatnou politikou. České politické strany ale dělají, jakoby se nic nedělo – je pro ně pohodlnější nerušit společnost v jejích konzumních snech…“

Závěrem zodpověděl hlavní otázku konference (zda je možné EU reformovat) tak, že „EU se pohybuje směrem k autoritativnímu režimu. Západní společnost upadla do hluboké krize. Máme co o činění s dekadentní společností.“

Petr Mach připomněl, že „narůstá odpor proti snaze upevňovat centrální moc Bruselu , a to jak ve formě např. brexitu, tak i v posilování různých euroskeptických stran. Já bych viděl řešení v opaku, tj. vrátit pravomoci členským státům.“

Zhodnotil také některé kandidáty na českého prezidenta: „Ten stávající sundal českou vlajku a vztyčil nad Hradem tu modrou se žlutými hvězdami. Jiný vážný kandidát, pan Topolánek, je pro změnu ten, kdo prosadil Lisabonskou smlouvu… Takže my zastánci suverenity máme nyní těžkou volbu. Když tehdy Topolánek mluvil o Lisabonské smlouvě, stavěl to tak, že je buď Brusel, nebo Moskva. To ale není pravda, a proto jsme také tehdy založili Svobodné.“

P. Mach dále zdůraznil: „Alternativou k EU rozhodně není Moskva! Co je tedy tou alternativou? Zachování národní svrchovanosti, posuzování každého zákona zvlášť, ne bezhlavé přejímání všeho, co přijde z Bruselu nebo ze Štrasburku. Jsou dva způsoby řešení: buď po vzoru brexitu dát výpověď z EU, nebo jít cestou československého modelu, tj. dohodou států, že skončí EU a přemění se na spolupráci typu EFTA.“

Václav Klaus ml. pobavil přítomné svou úvodní větou: „Čistě matematicky je alternativou EU neexistence EU.“ Podle něj je „přání svobodných lidí, aby k tomu došlo nenásilnou cestou. Reforma je jen takové drobné vylepšení, taková přestavba – jdeme po stejné cestě, ale v lepších botách. Nebo léčíme jen příznaky nemoci, ale ne nemoc samotnou.“

Pak stručně připomněl důležité historické milníky budování EU:

„Začátek v roce 1957 v podobě Římských smluv, kde se psalo o společné Evropě;

1965 Bruselská smlouva – umožnila vznik Evropské komise, která je nadřazená národním vládám;

1986 Jednotný evropský akt – základ hospodářské a měnové unie;

1992 Maastrichtská smlouva – zavedení eura;

1997 Amsterodamská smlouva – zde už se objevilo trestání neposlušných členů a Schengen jako součást evropského práva;

2007 Lisabonská smlouva – původní euroústava neprošla, a tak byla vnucená znovu pod názvem L.S., ztráta suverenity, u nás ji prosadil Topolánek;

2017 Dublin – zde už máme nemožnost států určovat si, koho pustí na své území.

Závěrem zdůraznil, že „EU je nereformovatelná, alternativu jsem zmínil v úvodu, jakékoliv prostředky, které k ní povedou, jsou dobře.“

Jiří Payne se ve svém vystoupení zaměřil na demokratický deficit: „Autor projektu evropské integrace Jean Monnet svůj záměr opakovaně při různých příležitostech popsal. Zjednodušeně řečeno: sebrat moc politikům a dát ji úředníkům, kteří vědí lépe, co je pro občany dobré. Bylo mu ale jasné, že politici moc dobrovolně nepředají, a proto vymyslel „salámovou metodu“ – pro začátek odebrat produkci uhlí a oceli, potom pravomoci týkající se vnitřního trhu a postupovat dále až k převzetí celého zahraničního obchodu a jako poslední navrhoval odebrat politikům vliv na vojenskou obranu.“

Upozornil, že „základy EU jsou špatné, nejde na nich postavit demokratický systém. V textu Alternativa pro Evropu jsme s Petrem Machem dokazovali, že nejde odstranit demokratický deficit. Kdyby to opravdu šlo, tak už na to někdo přišel.“

J. Payne také připomněl, že „Schulz už představil svou představu federální Evropy. To kdyby někdo zkusil prosadit, tak dojde k občanským válkám po celé Evropě – podobně jako byla válka o konfederaci v Americe. Macron také předložil svou představu, a sice že z EU vyhodíme malé země, které zdržují a frankogermánský tandem ji povede. Juncker chce jednotnou Evropu s otevřenou náručí vůči migrantům. Je potřeba vnést náš pohled na celou věc – musí existovat alternativa, nikdy nejde jen jedna cesta.“

Stejně jak už zmínil P. Mach, inspiroval by se J. Payne situací při dělení Československé federace: „Jde to napsat podobně a během pár týdnů. Naše zkušenosti s rozdělením Československa jdou použít, tehdy se také předělávaly federální smlouvy na bilaterální. Mám to už rozmyšlené i legislativně, jak by se mohlo začít.“

Podle něj by se mělo zavést jakési „období karantény“, kdy by se zjistilo, co funguje a má tedy smysl na to uzavřít smlouvy (např. výměnné studentské pobyty), a co bude špatné (nejrůznější nesmyslné regulace), to prostě odumře – z těchto smluv státy odejdou a nebudou v nich pokračovat.

V následné diskusi padaly otázky jak z aplikace Sli.do, tak i přímo z přítomného publika. Živě se diskutovalo například:

• o brexitu (zda Británie vstoupí do EFTA),
• o tom, zda Česká republika opravdu může fungovat mimo EU (jak řekl např. P. Robejšek: „EU neexistovala vždycky, a ČR fungovala, teoreticky je to možné, reálně je teď czexit nemožný),
• o případné spolupráci stran Svobodných a Realistů (jejich představitelé přiznali, že „jsou styčné body a je dobré o tom jednat“),
• jak lidem to téma vysvětlovat (P. Mach:  „My máme rádi Evropu, dost často někdo ale zaměňuje EU a Evropu, chceme spolupráci,“ V. Klaus: „Nechci společnou Evropu, mně není Portugalec bližší než Kanaďan, tuhle myšlenku nesdílím.“),
• o odpovědnosti politiků (J. Payne: „Je to odpovědností každého politika, jestli věci dělá dobře a hlavně, jestli to lidem něco přináší.“).

Na dotaz, jak dlouho potrvá, než se EU rozpadne, hosté mj. odpověděli:

P. Robejšek: „Musel bych se ptát, jaká je definice rozpadu, už by se o něm vlastně dalo mluvit teď. Jak už jsem řekl, v roce 2018 bude muset Evropská centrální banka zvyšovat úroky, což povede k zániku firem, které přežívají jen díky levným penězům, zaniknou některé banky… Když tohle začne, stačí to k rozkývání celého evropského konceptu.“

P. Mach: „EU je už teď v mnoha ohledech v rozvalu – brexit, dále je tu nařízení ohledně distribuce migrantů, které některé země odmítají plnit. Podle mě je definice rozvalu  jasná – to bude den, kdy eurokomisařům a poslancům EP nepřijde výplata. To bude ten moment a těším se na něj.“

V. Klaus: „Nastane kolem roku 2030.“

J. Payne: „EU má stále více nepřátel, přinejmenším Trump není přítelem EU – sice má asi radost, že je EU ekonomicky slabá, ale nejspíš by si přál, aby fungovala jinak.  Izrael má problém s EU, Švýcaři rovněž, bojí se, že je EU pohltí… Nestabilita EU je daná i tím, že si mnoho států přeje nepokračování tohoto systému. Paradoxně velkým podporovatelem EU je Putin – v jeho zájmu je přesně ta současná EU, která nefunguje, to je pro jeho mocenské zájmy ideální. Není pro Rusko nic lepšího než stávající nefungující EU. Existencí EU pomáháme Putinovi. Rostou protestní hlasy ve volbách a trend směřuje k tomu, aby se něco stalo. V roce 2019 mohou ve volbách (do EP) převážit hlasy, které budou chtít alternativu. V horizontu 5-7 let to opravdu může nastat.“

Kateřina Kašparová
tisková mluvčí europoslance J. Payna