Trikolóra, Svobodní a Soukromníci se domluvili na dlouhodobé spolupráci. Z uzavřené dohody vyplývá, že v rámci letošních parlamentních voleb spojí své síly a podají společnou kandidátní listinu. Voličům chtějí nabídnout alternativu k současnému levicovému a protinárodnímu směřování české politiky. Trikolóra, Svobodní a Soukromníci budou společně hájit hodnoty, na kterých tato země zbohatla. Budou hájit českou korunu, svobodu, kapitalismus, tedy zejména lidi, kteří se nebojí převzít zodpovědnost sami za sebe či dát práci jiným lidem. Stát jsou lidé, ekonomika stojí na spontánních aktivitách svobodných lidí.
Zároveň chtějí změnit vládní strategii v boji proti Covid-19.
>>>> “Dnešní doba ze všeho nejvíce vyžaduje odhodlání. Odhodlání nabízet vizi, odhodlání nerezignovat na správu státu. V každé obrovské krizi (jako máme i dnes) dřímá velké nebezpečí nástupu socialismu, obrovského státu určujícímu vše, likvidace dosavadních hodnot, lidí, firem, způsobu života. Patříme k těm, kteří vidí řešení v klasické demokracii, v důvěře v aktivní lidi, soucitném konzervativismu, v hájení pravdy o tom, že bohatství vzniká z práce a ne z dávek a dotací. Ve víře, že jen my sami (Češi, Moravané, Slezané musíme určovat vývoj této země).
Odhodlání znamená i odhodlání spojovat síly a nepolitikařit. Proto vítám dlouhodobou spolupráci nesocialistických a národních stran. <<<<<<
„Vzhledem k mimořádnosti dnešní situace se Svobodní poprvé ve své historii rozhodli spojit síly do sněmovních voleb. Uvědomujeme si, že po těchto volbách musí být ve Sněmovně silně zastoupen hlas těch, kteří si váží svých osobních práv a svobod. Nikdo z nás si nechce ani představit, jak špatně by to mohlo dopadnout, kdyby pod čarou zůstalo významné množství hlasů lidí, kteří stojí o větší nezávislost na politicích u nás i v Bruselu,“ uvedl ke spojenectví Libor Vondráček, předseda Svobodných, který dodal, že bychom se tak mohli brzy definitivně rozloučit se svobodou slova, českou korunou, placením v hotovosti i naší současnou azylovou politikou.
„Díky vytvoření koalice Trikolóra, Svobodní a Soukromníci zabráníme v říjnových volbách propadnutí hlasu statisíců lidí, jejichž zájmy jsou dnes v Parlamentu hájeny jen velice málo. Není asi překvapením, že Svobodní, kteří mají z trojice partnerů nejmladší věkový průměr, často koukají i do vzdálenější budoucnosti. Věřím, že dnešní spojení našich sil sehraje v budoucnu ještě významnější roli. Myšlenka svobody a odpovědnosti jednotlivce opět pevně zakotví na české politické mapě a naše spolupráce přiblíží Českou republiku do nové éry, ve které se bude dařit i těm, kteří věří více sobě, své rodině a svému okolí než elitám, které by rády řídili jejich životy,“ dodal Libor Vondráček.
Podobně se na přínos vzájemné spolupráce dívá také Petr Bajer, předseda Strany soukromníků České republiky. „Především živnostníci a malí podnikatelé se stali obětí vládní politiky. Dosavadní vlády pouze zvyšovaly byrokracii, omezovaly svobodu podnikání, přicházely s novými regulacemi, lejstry a buzerací. Živnostník a podnikal byl vnímán jako zloděj, nikoliv ten, kdo vytváří hodnoty, pracovní místa i daňové příjmy státu. Přístup států vůči malým podnikatelům se pak naplno projevil během pandemie Covid-19, kdy to byli právě malí živnostníci, maloobchod a podnikatelé ve službách, které stát hodil přes palubu jako první. To se musí změnit a za Stranu soukromníků mohu konstatovat, že jsme připraveni se na této změně jako dlouhodobá politická sebeobrana živnostníků v ČR intenzivně podílet. Chceme prosadit antibyrokratickou revoluci, znovu nastartovat českou ekonomiku opřenou právě o houževnatost českých, moravských a slezských podnikatelů a odstranit diskriminaci živnostníků vůči fabrikám a nadnárodním řetězcům,“ uvedl Petr Bajer, předseda Strany soukromníků České republiky.
Představitelé Trikolóry, Svobodných a Soukromníků také vyzvali ostatní podobně smýšlející osobnosti, politická hnutí či jiné organizace a spolky, aby se k této spolupráci přidaly. Právě před letošními volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu je třeba maximálně spojit síly a zabránit další devastaci hodnot, svobody i důvěry v osobní zodpovědnost každého jedince.
Kontakty:
Václav Klaus, ml., předseda Trikolóry mobil: +420 608 223 208
Libor Vondráček, předseda Svobodných mobil: +420 773 940 729
Petr Bajer, předseda Soukromníků mobil: +420 603 436 679
Debata, kterou v Událostech, komentářích vedla moderátorka Tereza Řezníčková, se odehrávala na pozadí čtvrtého dne války na Blízkém východě po společných útocích Spojených států a Izraele na Írán a následné íránské raketové a dronové odvetě. V regionu se podle systému Drozd nacházelo kolem 6400 registrovaných českých občanů, uzavíral se a znovu otevíral vzdušný prostor, rušily se linky a vláda spouštěla armádní i pronajaté repatriační lety z Egypta, Jordánska a Ománu
Ve studiu proti sobě usedla poslankyně STAN Barbora Urbanová a na dálku se připojil poslanec za Svobodné a místopředseda výboru pro evropské záležitosti Libor Vondráček. Jejich spor se rychle posunul od konkrétní pomoci turistům k širší otázce, jak Česko zvládá krizovou komunikaci a jak má v neklidném roce 2026 vypadat zahraniční politika malého státu.
Vondráček: stát dělá, co může, kapacity jsou omezené
Na úvodní otázku, jak Česká republika zvládá reakci na rychle se vyhrocující situaci, odpověděl Libor Vondráček obhajobou vlády a státního aparátu. Popsal, že na jednání jejich poslaneckého klubu vystoupil ministr obrany, který poslance informoval o intenzivní koordinaci mezi resorty obrany a zahraničí. Podle Vondráčka dělají „všichni, co mohou“, zásadním limitem jsou ale uzavřené vzdušné prostory v řadě států a omezená možnost plavby lodí, takže návrat domů je logisticky složitý a často riskantní i pro samotné turisty.
Vondráček připomněl, že Spojené arabské emiráty a další státy Perského zálivu se staly oblíbenou destinací posledních let, takže počet Čechů v oblasti není malý. I on sám prý dostává žádosti od zoufalých rodin, aby pomohl s kontakty či informacemi, ale naráží na stejná omezení jako vláda: uzavřené nebe, přetížené linky a omezené kapacity armádních letounů typu Casa a airbusů, které ministerstvo obrany nasadilo k repatriaci.
Z jeho slov se vinul hlavní apel: kdo může, ať do oblasti nyní necestuje, aby si „nepřidělával starosti“. V době, kdy do Prahy dorazil první armádní speciál z Jordánska a další lety z Ománu a Egypta se chystaly na noc a ráno, se tak snažil veřejnost spíše uklidnit než vyvolávat dojem, že stát situaci nezvládá.
Spor o komunikaci: systém vs. „telefon na premiéra“
Barbora Urbanová postavila proti Vondráčkovu popisu limitů státní moci tvrdou kritiku vládní komunikace. Připomněla, že o víkendu a v pondělí ráno podle ní prakticky neexistovala srozumitelná strategická komunikace státu, lidé v hotelích v Dubaji či na přestupních destinacích v regionu sledovali Českou televizi a rozhlas, ale ministra zahraničí v klíčových hodinách neviděli.
Urbanová argumentovala, že právě takové chvíle ukazují, jak chybí centrální útvar strategické komunikace, který koalice po nástupu k moci zrušila bez adekvátní náhrady. Podle ní by systém typu Drozd mohl být rozšířen i o notifikace a praktické návody, nejen o suché sdělení „zůstaňte na místě a zachovejte klid“. Připomněla i konkrétní dotazy lidí na léky nebo délku pobytu v odříznuté destinaci – témata, která by podle ní měl stát aktivně řešit, místo aby je nechal na improvizaci jednotlivců.
Do debaty vnesla i symbolický motiv „covidových časů“, kdy premiér oznamoval v televizi ceny taxíků k hranicím. Také nyní jí vadilo, že Andrej Babiš se chlubí telefonáty s jednotlivými občany, čímž podle ní vzniká dojem, že bez kontaktu na předsedu vlády se člověk nedostane domů. Urbanová žádala systémová řešení, ne osobní mikromanagement.
Vondráček na tuto kritiku reagoval s tím, že by z celé situace nerad dělal politikum. Připomněl, že v minulých letech stát investoval „miliony a desítky milionů“ do strategické komunikace a že pokud by byla tak skvělá, jak se prezentovalo, lidé by už dávno věděli, jak se v podobných krizích chovat. Zmínil i příručku „72 hodin“, která má občany naučit připravit se na mimořádné události, a naznačil, že její pozdní vznik a slabý dopad nejsou vinou současné vlády.
Současně ale zůstal ve stejné linii: i kdyby u moci byla jiná garnitura, zásadně lépe by podle něj situaci nezvládla, protože fyzické kapacity repatriačních letů a omezení v regionu by zůstaly stejné.
Zahraniční politika: mezinárodní právo, Írán a Spojené státy
Debata se pak stočila k otázce, zda má Sněmovna přijmout usnesení, které by výslovně podpořilo české spojence, zejména Spojené státy a Izrael, a jasně se postavilo k útokům na Írán. Občanská demokratická strana se o takové usnesení pokusila, ale poslanci ho ani nezařadili na program schůze.
Vondráček odmítl, že by vláda potřebovala od ODS rady, jak dělat zahraniční politiku, a tvrdil, že výsledky posledních týdnů a měsíců – zejména zlepšení vztahů se Spojenými státy – jsou viditelné samy o sobě. Podle něj mezinárodní hráči nepotřebují sledovat, jak se česká Sněmovna hádá o rezolucích, zvlášť v době, kdy už nyní kvůli době jednání leží ve Sněmovně řada odložených zákonů.
Na otázku, zda Česká republika stojí za Spojenými státy a Izraelem, odpověděl s odkazem na programové prohlášení vlády: v první řadě prý stojíme za mezinárodním právem a suverenitou států, což podle něj platí jak pro Ukrajinu, tak pro aktuální konflikt s Íránem. Pokud Spojené státy mezinárodní právo neporušily, nemusejí se podle něj ničeho bát, ale Česká republika nemá potřebu to zvlášť deklarovat novým usnesením.
Zároveň varoval před „preventivními útoky“ a připomněl zkušenost z roku 2003, kdy americký ministr zahraničí Colin Powell ve Valném shromáždění OSN obhajoval invazi do Iráku údajnými zbraněmi hromadného ničení. Obával se, aby se podobný narativ nestal znovu záminkou pro vojenské operace, které by jinak těžko hledaly oporu v právu, a aby se na tento příklad neodvolávaly i jiné mocnosti, které by chtěly ospravedlnit své zásahy.
Na doplňující dotazy, zda existuje uvnitř vládního uskupení a spřízněných stran – ANO, Motoristé, SPD – jasná společná linie k íránskému konfliktu, připustil, že programové prohlášení otázku Íránu výslovně neřeší a vyprofilovaná pozice zatím neexistuje. Podle něj ale může být Česká republika spolehlivým spojencem Spojených států v rámci NATO, a přesto upozorňovat na možná porušování mezinárodního práva – a že zaznívání takových hlasů v české debatě považuje za užitečné.
Urbanová: svět nečeká, až se koalice shodne
Barbora Urbanová využila Vondráčkova přiznání, že vláda nemá k Íránu pevně formulovanou politiku, k širší kritice. Podle ní to není „přítomná otázka“ jen v programovém prohlášení, ale realita, která ovlivňuje ceny plynu a ropy, rozpočty domácností, bezpečnost Evropy i tlak na obranné rozpočty.
Připomněla, že i válka na Ukrajině, kterou Rusko dál vede a při níž umírají civilisté, nebyla v programových dokumentech předem popsána, ale Česko se muselo rychle zorientovat a zaujmout jasný postoj. Kritizovala současnou vládu, že navrhuje snížení rozpočtu na obranu právě ve chvíli, kdy se situace na Blízkém východě vyhrocuje a ruská agrese neskončila.
Zároveň zdůraznila, že nechce po 108 vládních poslancích jednotu v každém detailu, ale očekává jasnou, srozumitelnou „českou pozici“ v nebezpečném světě roku 2026. Odmítla jakýkoli náznak sympatií k íránskému režimu, který označila za zrůdný a odpovědný za vraždění vlastních občanů, ale současně upozornila, že veřejnost ani poslanci nemají dost informací, aby mohli definitivně posoudit odůvodněnost americko-izraelského útoku.
Urbanová vidí problém i v tom, že kabinet nedává prostor plnohodnotné parlamentní debatě o tak zásadních otázkách. Připomněla, že koalice neumožnila zařazení bodu k Blízkému východu na program, zatímco Sněmovna podle ní „hodiny“ řeší symbolické dny a dílčí novely, jako byl například bod o týrání zvířat. Její výtka mířila k tomu, že místo seriózní debaty o válce a dopadech na české občany se poslanci věnují vedlejším tématům.
Naslouchání a realita cen: co Sněmovna může a nemůže
Moderátorka v závěru připomněla výzvu prezidenta, aby si poslanci víc naslouchali. Vondráček trval na tom, že debata ve Sněmovně probíhá – jen ne v podobě samostatného bodu, ale v rámci projednávání programu, což označil za „folklor“, kdy se u bodu o programu mluví o všech možných tématech.
Znovu citoval programové prohlášení: Česká republika bude důsledně hájit mezinárodní právo a suverenitu států, podporovat diplomatické kroky k ukončení války na Ukrajině a eliminovat rizika války v Evropě. Připustil, že válka na Blízkém východě není válkou „v Evropě“, ale princip respektu k mezinárodnímu právu se podle něj vztahuje i na ni.
Současně zchladil očekávání, že vnitrostátní debaty mohou ovlivnit každodenní realitu: ceny benzínu a ropy podle něj porostou bez ohledu na to, zda se o konfliktu bude v českém parlamentu mluvit hodinu, nebo deset hodin. Česko může vyzývat k deeskalaci a usilovat o zprovoznění klíčových tras, jako je Hormuzský průliv, ale rozhodující tahy se dějí jinde.
Záběr z letiště: krizová operace v přímém přenosu
Televizní reportáž po skončení politického duelu přesunula pozornost z abstraktní diplomacie k velmi konkrétnímu obrazu: na čtvrtý terminál pražského letiště právě dorazil první armádní letoun z Jordánska s asi 40 Čechy na palubě. Redaktorka Kateřina Golasovská popsala, že další, větší airbus z Ománu s až stovkou cestujících se čeká v noci a nad ránem má dorazit letoun Casa z Egypta, po dočerpání paliva a výměně posádek se pak stroje vrátí zpět pro další lidi.
Ministr zahraničí Petr Macinka mluvil o „rozsáhlejší operaci než poslat jedno letadlo na jedno místo“, která musí reagovat na počasí, typ letadel i přelety nad jednotlivými státy, a potvrdil, že Česko repatriuje své občany zároveň ze tří zemí. V regionu přitom podle aktuálních dat systému Drozd zůstává přes šest tisíc českých občanů, kteří se postupně snaží dostat domů i s pomocí komerčních letů, například společnosti Smartwings.
Reportáž tak v několika minutách ukázala dvě tváře stejné krize: složité politické hledání postoje mezi loajalitou ke spojencům a respektem k mezinárodnímu právu a vedle toho praktickou snahu dostat v co nejkratší době domů tisíce turistů, kteří se ocitli v regionu, kde opět padají rakety a uzavírají se letiště.
Libor Vondráček v této mozaice vystoupil jako politik, který se snaží zdůraznit omezené kapacity českého státu, varovat před opakováním chyb z irácké války, a přitom se nenechat vtáhnout do obviňování vlády z totálního selhání. Urbanová oproti tomu tlačila na systémovou přípravu, jasnou „českou“ pozici a silnější roli parlamentu i strategické komunikace. Napětí mezi těmito dvěma pohledy definovalo tón celého pořadu.
