Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Proč neplatíme z daní nás všech třeba pivařský fond? Ptát se místopředseda Svobodných

Proč neplatíme z daní nás všech třeba pivařský fond? Ptát se místopředseda Svobodných

„Kapři se podobně jako vláda v prvé řadě starají o to, aby jim nevyschnul rybník,“ myslí si místopředseda Svobodných Jan Dočekal o přístupu vlády Petra Fialy k rekordní inflaci. Podle jeho slov je jediným řešením výrazné snížení daní a tím i státních výdajů. „Nemám vůbec nic proti tomu, že stát inkasuje vysoké dividendy z hospodaření ČEZu, ale když už ,žere‘ na jedné straně, tak by mohl méně ,mlaskat‘ na straně výběru daní. Obojí najednou mi přijde už nemravné,“ domnívá se Dočekal, který tak odmítá i úvahy o dobrovolném zachování elektronické evidence tržeb.

Poslanci budou projednávat vládní návrh na úplné zrušení EET. Zástupci opozice se však snaží prosadit, aby EET bylo ponecháno alespoň jako dobrovolný nástroj. Bývalá ministryně financí Alena Schillerová argumentuje především tím, že to chtějí sami podnikatelé. Jak se k tomu stavíte vy? Byl byste pro dobrovolné zachování EET? 

Rozhodně bych nechtěl komukoliv používání EET zakazovat. Na druhou stranu si nedokážu představit žádného podnikatele s tak masochistickými sklony, aby prodlužoval EET byť o jeden jediný den. Nevím, v čem by pro jakéhokoliv podnikatele či firmu mělo další provozování EET sebemenší přínos. Evidenčních, skladových a interních kontrolních systémů, včetně různých daňových a online aplikací, je v nabídce celá řada a je na každém ať si za své peníze provozuje to, v čem vidí největší přidanou hodnotu. Dávat státu dobrovolně informace jaké zboží a za kolik prodávám, nemá žádný smysl, naopak je zde velké riziko úniku informací a zneužití v konkurenčním boji. Paní Schillerovou v tomto, a nejenom v tomto, případě podezírám z účelového šíření lží a nepravdivých informací. Kde jsou ti její podnikatelé? A mohl bych je vidět?

Velkým problémem se stává inflace, která za duben překonala čtrnáctiprocentní hranici. Zdražování trápí nejen domácnosti, ale také řadu firem, některé se dokonce dostávají do existenčních problémů. Jak podle vás v tomto ohledu hodnotíte kroky české vlády? Jsou podle vás dostatečné? 

Jednoznačně nejsou. Vláda např. jako pomoc zmiňuje snížení spotřební daně na pohonné hmoty o 1,50 Kč, ale pouze na dobu čtyř měsíců, což je směšné opatření. Průměrnému motoristovi to možná ušetří cca 200 až 300 Kč. Ale porovnejme např. základní sazby DPH na potraviny. Polsko nyní 0 %, Francie, Itálie 10 %, Slovensko 10 %, Německo 7 % atd. Jen u nás se držíme v základní sazbě na 15 %. A podobné rozdíly bychom našli v řadě dalších odvětví. Ptám se, proč to jde u ostatních zemí, ale v ČR ne? Zkusím si odpovědět. Kapři se podobně jako vláda ČR v prvé řadě starají o to, aby jim nevyschnul rybník. Řešením je razantní snížení daní a omezení výdajové strany rozpočtu ČR. Prostě se snažit o méně peněz oškubat občany formou různých daní a naopak se začít snažit méně utrácet. Místo toho vidíme jako první kroky vlády zřízení dalších úřednických míst, další provozování naprosto zbytečných úřadů a institucí apod. Na co je třeba Státní vinařský fond? A proč nemáme ze státních peněz, tedy z daní nás všech, zřízený třeba pivařský fond?  

Velký rozruch vzbudila také aktivita Evropské komise, která oznámila plán na ukončení dodávek ruské ropy do Evropy již s koncem letošního roku. Co si o této protiruské sankci myslíte? Je vůbec tak rychlý a radikální krok reálný?

Na rozdíl od dodávek zemního plynu jsou k dodávkám ropy alternativy. Sice ne bez komplikací, ale technicky se jedná o zvládnutelný proces. Rafinerie v Litvínově umí zpracovat nejen ruskou REB ropu, ale i ropy z jiných regionů. Rafinerie v Kralupech neruskou – středněsirnou ropu umí zpracovávat bez dalších investic. Problém je v logistice. Předpokládalo by to navýšení kapacity ropovodu IKL/TAL. Jako zásadní vidím diverzifikaci zdrojů tak, abychom nebyli závislí na jednom dodavateli. Pro protiruské sankce mám pochopení, ale ne ve smyslu úplného zákazu dovozu. Spíše bych viděl reálnější tlak na Rusko ve smyslu ano, budeme od vás kupovat ropu, ale budeme platit 30 USD za barel a ne 100 USD. Berte nebo ne. 

Rekordy láme také cena elektřiny, přitom ČEZ oznámil nejlepší hospodářské výsledky za svoji existenci. Nedostáváme se tak podle vás do schizofrenní situace, kdy na jedné straně stát pomáhá domácnostem zvládat vysoké ceny energií a na straně druhé kasíruje velké dividendy z ČEZu? 

Stát nemá moc možností, jak ovlivnit hospodaření ČEZu, aniž by tím poškodil minoritní akcionáře a vystavil se tím celé řadě žalob, které by zákonitě prohrál. V případě cen energií má ale stát možnost ovlivnit sazbu DPH, která má na cenu elektrické energie výrazný vliv. Nemám vůbec nic proti tomu, že stát inkasuje vysoké dividendy z hospodaření ČEZu, ale když už „žere“ na jedné straně, tak by mohl méně „mlaskat“ na straně výběru daní. Obojí najednou mi přijde už nemravné. Další otázkou pak je, zda má stát pomáhat domácnostem cíleně nebo plošně. Mám dojem, že se veškerá pomoc soustřeďuje pouze na ohrožené skupiny obyvatel, přičemž zde chybí podpora pracující střední třídy, která ty ostatní víceméně živí, ale to by bylo na samostatný článek.  

Často se také mluví o tom, že problémem je fakt, že sice v ČR vyrábíme levnou energii, ale tu prodáváme na burzu, odkud ji pak zpětně draze kupujeme. Neměl by se tento systém změnit? Kdo na něm profituje? 

ČR není ostrovní systém a účastní se celoevropského trhu s elektrickou energií. Ono to má svoji logiku. Elektřina nejde rozumně skladovat a nadbytek výroby v jednom státě pomáhá vykrývat deficity v jiném státě. Burza pouze odráží vztahy mezi nabídkou a poptávkou. Tento primitivní a funkční tržní mechanismus je bohužel naprosto deformován nekompetentními zásahy politiků a ekologických dobrose*ů, které v důsledku vedou k horentním cenám silové elektřiny PXE. Co tím mám na mysli? Nesmyslné dotace do obnovitelných zdrojů, vzpomeňme na naše solární barony, ničím nepodložený ústup od jaderných zdrojů v Německu, technologicky neodůvodněný násilný přechod na elektromobilitu, zvrácený systém emisních povolenek atd. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by nebylo zmíněných zásahů do tržního prostředí, tak bychom měli cenu elektrické energie na třetině dnešního stavu a možná ještě méně. Na současném stavu profitují hlavně vlády (vyšší daně), celá armáda naprosto zbytečných úředníků, vykukové, kteří vědí „jak na to“, ekologičtí aktivisté, neziskovky.

Ministr financí mluví o tom, že vláda zřídí státního obchodníka s elektřinou. Je to podle vás správná cesta? 

To slyším poprvé. Takže zřídíme další úřad? Další kanceláře s „výhodným“ nájmem, nábytkem a kopírkama? Asi tak 200 zaměstnanců? Každý dostane počítač? Mobil? 20 nejšikovnějších služební auto? K nim vyhrazená parkovací místa? Tipuji tak 30 bytů za zvýhodněné nájemné pro potřebné profese? … A aby zdůvodnili svoji existenci, tak vytvoří 5 webových stránek, vymyslí 50 formulářů a podají návrh na 8 legislativních změn? A budou za něco vybírat pokuty? A už ten úřad nikdy nikdo nezruší? … Tak v tom případě naprosto souhlasím. Ano, je to správná cesta! Těch cca 64 % z toho, co já i můj zaměstnavatel odvádíme z mé mzdy na tento bohulibý účel, obětuji rád.  

Ministr pro legislativu Michal Šalamoun uvedl, že je třeba nejdříve zmrazit ruský majetek v ČR a pak řešit, jak ho zabavit a prodat. Je to podle vás správná iniciativa? 

Tady si nejsem tak úplně jistý, jak odpovědět. Pocitově ano, rozumově ne. V zásadě Rusko odsuzuji – na území jiného státu se prostě neleze a je to bez jakékoliv diskuze agrese. Na druhou stranu nejsme s Ruskem ve válečném stavu (což by situaci zásadně měnilo) a mezinárodní dohody stále platí. Spíše by se mi líbila nějaká dohoda ve smyslu: „Koukejte navalit nemovitosti na Praze 6 a klidně si za to seberte Český dům v Moskvě“. Jsem bezvýhradným zastáncem soukromého vlastnictví a dodržování platných právních norem. V tomto kontextu mi zabavování majetku státu (se kterým nejsme ve válečném stavu), přijde ne zcela „košer“. 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31