P*d s tím uděláte. Jan Dočekal odhalil pravdu o elektřině a EU

P*d s tím uděláte. Jan Dočekal odhalil pravdu o elektřině a EU

„Rostoucí ceny energií jsou primárně způsobeny naprosto škodlivou politikou vedení EU,“ je přesvědčený místopředseda Svobodných a pražský zastupitel Jan Dočekal, který se domnívá, že svolávat k cenám energií mimořádnou schůzi Sněmovny je zcela zbytečné. „Energetickou krizi lze částečně řešit zcela jednoduše, levně a transparentně snížením nebo zrušením DPH na energie a PHM. Opravdu musíme mít na potraviny DPH ve výši 15 procent, když v Německu jim stačí 7 procent a Poláci mají dokonce 0 procent?“ ptá se Jan Dočekal v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Jak se zdá, zdražování energií stále nebere konce. Vláda Petra Fialy chce energetickou krizi řešit pouze prostřednictvím vyplácení příspěvku na bydlení. Bude to podle vás dostačující?

Vyplácení jakýchkoliv adresných příspěvků je z principu nesystémové a náročné na zpracování. Pokud začneme takto uvažovat, tak automaticky to znamená mít k dispozici hromadu úředníků, kteří posuzují oprávněnost jakýchsi žádostí, kde lidé dokladují příjmy, hmotnou nouzi atd. Musíme mít weby s vysvětleními a návody, hromadu formulářů, speciální software atd. Podotýkám, že to vše stojí hromadu neefektivně vynaložených peněz. I tak to navíc spousta lidí s nižší inteligencí, což jsou právě ti nízkopříjmoví a zdražováním nejvíce postižení občané, vůbec nepochopí. Nebudou vědět, kdy a kde o co mají žádat, nezvládnou vyplnit sexy cool interaktivní dotazník na webu apod. Energetickou krizi lze částečně řešit zcela jednoduše, levně a transparentně snížením nebo zrušením DPH na energie a PHM. Jednak je to výrazně efektivnější a potom i spravedlivější vůči všem občanům ČR. Aniž bych se chtěl jakkoliv zastávat Babiše, tak v tomto případě byl jeho přístup daleko lepší než přístup současné vlády.  

Opoziční hnutí ANO se ve čtvrtek snažilo prosadit mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, na které by se poslanci zabývali právě rostoucími cenami energií. Vládní většina však byla proti. Co vy na to? Nebylo by přece lepší tak zásadní problémy řešit také na půdě Sněmovny?

Vládní většina se chová pragmaticky. Ona totiž velmi dobře ví, že jednotlivé státy mají na rostoucí ceny energií minimální vliv. Teda ano, mohou měnit sazby DPH, vyplácet příspěvky apod., ale to všechno je jen ucpávání několika děr v cedníku. Rostoucí ceny energií jsou primárně způsobeny naprosto škodlivou politikou vedení EU. Začíná to neschopností zprovoznit Nord Stream 2, pokračuje přes nesmyslný Green Deal a s ním související přechod na bezuhlíkovou ekonomiku, odmítání jaderné energie jako čistého zdroje energie, přes emisní povolenky, násilné protlačování elektromobility a končí to budoucím zákazem topení dřevem v domácím krbu. A mezitím je celá řada dalších nařízení, zákazů, direktiv a příkazů. Takže svolávat na téma rostoucí ceny energií mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny je evidentní nesmysl. Poslanecká sněmovna ČR s tím udělá úplné prd. V tom mají poslanci vládní většiny pravdu, kterou sice nikdo z nich otevřeně nepřizná, ale všichni vědí, že to tak prostě je. Variantou by bylo se otevřeně postavit současné politice EU, ale to je při současném rozložení sil v Parlamentu ČR nereálné. 

Některé okolní státy, jako je Slovensko, Maďarsko nebo Polsko, přistoupily k zastropování cen energií, pohonných hmot nebo hypotečních úvěrů a snížení cen základních potravin. Jak se díváte na tyto kroky? Neměli bychom je zopakovat také v České republice?

Vnímám jako nepřijatelné diktovat prodejcům maximální ceny jakékoliv komodity. Naproti tomu jsem pro vytvoření takových podmínek ve společnosti, které na jedné straně uleví občanům a na druhé straně přinesou státu benefit v podobě vyššího výběru daní. Zdánlivě to zní jako protimluv. Ale pojďme se podívat na srovnání Polska a ČR. Snížením spotřebních daní a DPH došlo v Polsku zároveň ke snížení cen pro koncového uživatele. Důsledkem je, že desetitisíce lidí z ČR jezdí do Polska tankovat benzín, nakupovat potraviny, sednout si v restauraci na kafé atd. Neboli utrácejí „české“ peníze v Polsku. To chceme? A teď se podívejme jen na jeden segment tohoto trhu, mám na mysli pohonné hmoty. ČR je tranzitní zemí uprostřed Evropy. Co by se asi stalo, kdybychom maximálně snížili spotřební daň a DPH z pohonných hmot? Nafta by stála třeba 25 Kč za litr. Vsadím se, že u všech pump by byly fronty kamioňáků křižujících Evropu a benzínky u hranic by musely nabírat nové lidi, aby ten nápor zvládaly. Věřím, že při konečném součtu by státní kasa obdržela více a všichni byli spokojení. Chce to jen odvahu. To samé se projevuje třeba i u zmíněných potravin. Opravdu musíme mít na potraviny DPH ve výši 15 procent, když v Německu jim stačí 7 procent a Poláci mají dokonce 0 procent? Zkuste se optat lidí z pohraničí, kam jezdí dělat větší nákupy. 

V mezidobí se zdá, že do ústraní se dostala debata o evropském Green Dealu, který je podle mnoha kritiků jedním z hlavních příčin energetické krize. Není to podle vás jen zastírací manévr a snaha odvést pozornost o způsobu řešení růstu cen energií jinam?

Většina soudných lidí tuší, že evropský Green Deal je násilně tlačený nesmysl propagovaný humanisticky vzdělanými lidmi ve vedení EU, kteří nechápou elementární technické zákonitosti. Celý Zelený úděl likviduje konkurenceschopnost evropské ekonomiky, sníží životní úroveň každého občana EU a posune Evropu z pozice světového technologického lídra na pozici států rozvojového světa. Dostatek levné energie jakéhokoliv druhu (elektrická, tepelná atd.) je totiž nutnou podmínkou technologického růstu a zachování průmyslového výkonu daného regionu v celosvětovém měřítku. Pokud se lídři EU domnívají, že spasí svět snížením emisí CO2 o 0,05 %, rozvíjením start-upů sdílených elektrokoloběžek a dotacemi na cyklostezky, tak se zásadně mýlí. Energetickou krizi by Evropa prostě neměla připustit za žádnou cenu. Naopak se domnívám, že zajištění dostatku levných energií by měl být její prvořadý úkol. Chceme snad být regionem, který je závislý na dovozu uhlí z Austrálie, zkapalněného CNG z Ameriky nebo zemního plynu z Ruska? Je to i bezpečnostní riziko. Stačí jakýkoliv konflikt a někdo Evropě zavře kohoutek. Co potom budeme dělat, když si podle směrnice z EU nebudeme moci ani zatopit polenem z místního lesa, protože by prý někde stoupla hladina moře o jeden milimetr? Pořád platí okřídlené rčení: Bližší košile než kabát. Obávám se však, že tyto souvislosti představitelům EU (kteří létají i trasu Vídeň–Bratislava, tedy 47 km, soukromým tryskáčem), poněkud unikají. Hlavně že bojujeme za zelenější planetu. 

Najde se podle vás právě mezi zeměmi, jako je např. Maďarsko, Polsko či Česká republika, dostatek síly na to, aby tyto země společně prosazovaly změnu či dokonce zrušení evropského zeleného údělu?

Nenajde. Alespoň za současné konstelace ne. A je to veliká škoda. Pokud by státy V4 postupovaly alespoň v zásadních otázkách jednotně, tak by jejich hlas měl mnohem vyšší váhu než hlasy jednotlivých států. Zásadními otázkami myslím třeba přístup k migraci, Green Dealu, zachování rozmanitosti kultur atd. Bohužel nás Německo s Francií pořád vnímají jako lehce nesvéprávné státy odněkud z východu, které není třeba brát moc vážně, a které stačí tu a tam lehce „klepnout přes prsty“ a oni zase budou vděční za pár euro z evropských dotací. Primárním úkolem evropských struktur by mělo být odstraňování obchodních bariér, navazování úzké spolupráce jednotlivých zemí tak, jak to kdysi bylo definováno při založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Jeho účelem byl rozvoj ekonomik, zvýšení zaměstnanosti a zvýšení životní úrovně v rámci společenství. Bohužel se to postupem času „tak trochu zvrtlo“ v současnou EU, kdy již jednotlivé státy přicházejí o svoji suverenitu, jsou jim násilně diktovány nové zelené ideologie, kvóty na výrobu cukru a další podobné nesmysly. 

Jan Dočekal, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31