„ODS přišla o spojence. Kvůli TOP09 a KDU-ČSL už to nejde dál,“ vysvětluje zastupitel pražského magistrátu Tomáš Štampach

„ODS přišla o spojence. Kvůli TOP09 a KDU-ČSL už to nejde dál,“ vysvětluje zastupitel pražského magistrátu Tomáš Štampach

Po čtyřech letech končí na pražském magistrátu spolupráce ODS a Svobodných, kteří letos vstupují do komunálních voleb opět samostatně. „Náš pravicový program a recept na fungování Prahy bude mezí kandidujícími subjekty jedinečný a značně odlišný,“ říká předseda pražských Svobodných a dnešní zastupitel Tomáš Štampach.

Jak se zdá, v Praze se už naplno rozběhla kampaň před letošními komunálními volbami. Jak do nich vstoupí Svobodní?

Svobodní, ač přes několik nabídek koaliční spolupráce, se rozhodli do voleb do zastupitelstva hl. m. Prahy jít samostatně. Osobně mám za to, že pro voliče budeme jednoznačně identifikovatelní a čitelní. Náš pravicový program a recept na fungování Prahy bude mezí kandidujícími subjekty jedinečný a značně odlišný. Pevně věřím, že Svobodní budou první volbou pro ty Pražany, kteří chtějí ve svém městě svobodně žít, pracovat a pohybovat se. Dost bylo čtyřletého pirátského experimentu s podporou aktivistů z Prahy Sobě. Nebudeme nikomu nařizovat, zda má jezdit autem či na kole. Nebudeme rozhodovat o tom, jak má majitel nemovitosti s ní nakládat. Nebudeme z centra Prahy dělat skanzen a ztěžovat život místním podnikatelům. Necháme Prahu a Pražany svobodně dýchat!    

Před čtyřmi roky Svobodní kandidovali na společné kandidátní listině s ODS. Proč jste se letos nedomluvili na pokračování této spolupráce? Neměli jste o ni jako Svobodní zájem nebo vás nechtěla ODS?

Je třeba si říci, že spolupráce musí být výhodná pro obě strany. Po zvážení všech pro a proti jsme my i ODS vzájemně usoudili, že za nastalé politické situace nedává další spolupráce dostatečný smysl a postrádala by efektivitu. Přeci jenom ODS se po sněmovních volbách rozhodla zopakovat model SPOLU, kdy její koaliční partneři jsou svým politickým programem již vzdáleni od filozofie Svobodných. Naopak Svobodní zažívají růst volebních preferencí, lidé od nás očekávají, že naše myšlenky a názory budou ve veřejném prostoru hlasitě rezonovat, a ne že budeme potichu schováni v nějakém „slepenci“. S ODS jsme se tak zcela korektně domluvili na ukončení spolupráce, s kolegou Jiřím Kubíčkem však zůstávám do konce volebního období v klubu ODS. Kolegům z ODS se pak sluší za uplynulé čtyři roky poděkovat, domnívám se, že se jednalo o oboustranně kvalitní spolupráci a rád na toto období budu vzpomínat.  

Do jaké míry bylo překážkou pro spolupráci ve volbách na pražský magistrát to, jakým způsobem se kabinet Petra Fialy chopil vládnutí v naší zemi. Svobodní se často netají svoji kritikou k některým krokům české vlády …

V tomto ohledu máte samozřejmě pravdu. Ač v ekonomicky nelehké době, tak i přesto se vládní strany dopouští spousty zásadních omylů, na které Svobodní upozorňují. V případě společné magistrátní kandidátky s vládními stranami bychom tak stěží udrželi důvěru veřejnosti. Nikdo by naši kritiku nebral vážně, naopak by nám bylo předhazováno „pražské bratříčkování“. Toto se samozřejmě netýká voleb do zastupitelstev menších městských částí či obcí, kde je to primárně o lidech a ne o stranách.

Současný primátor Zdeněk Hřib se nechal slyšet, že by byl rád, kdyby současná koalice pokračovala na magistrátu i v příštích čtyřech letech. Co si o tom myslíte? Jak jste spokojený se současným vedením metropole?

Pevně věřím, že současná koalice zažívá poslední měsíce své existence a nic podobného Prahu již nikdy nepotká. Zeptejte se lidí, jak se jim líbí dopravní situace. Jak se žije nájemníkům v městských bytech? Jak se daří sportovním oddílům pro děti a mládež? Jak jsou majitelé restaurací a fiakristé spokojeni s házením klacků pod nohy v souvislosti s jejich živností? A tak dál, a tak dále. Ať se podíváme na jakoukoliv oblast, tak pouze zmatky a chaos. Jediné, co tato koalice umí, je zdražovat Pražanům život, vlastní PR, zaměstnávat rekordní počet poradců primátora, malovat cyklopruhy, šikanovat majitele automobilů, a v neposlední řadě přidělovat dotace „zpřáteleným“ neziskovkám. Praha nejenom že stagnuje, ale ve svém vývoji se bohužel vrací zpět v čase.    

Velkým tématem komunálních voleb v Praze bude bezpochyby zvýšení dostupnosti bydlení. Často však toto téma zůstane jen v rovině předvolebních slibů. Jaký recept nabídnout svým voličům Svobodní?

Nalijme si čistého vína, otázku bydlení nelze vyřešit v rámci jedno volebního období. Ten, kdo toto ve svém programu tvrdí, je lhář. Svobodní, jako strana, která se hrdě hlásí ke kapitalismu, budou vždy říkat, že je třeba vytvořit vhodné podmínky pro developery. Bohužel vinou politických aktivistů se slovo developer stalo de facto slovem neslušným až hanlivým a bytová výstavba značně zpomalila. Nedostatek bytů pak má samozřejmě za následek jejich vyšší cenu, aneb když poptávka převyšuje nabídku… Dále si je třeba uvědomit, kolik nevyužitých bytů má ve svém vlastnictví hl. m. Praha a jednotlivé městské části. Sám ze zkušenosti z Prahy 3 vím, jak dlouho městské části trvá renovace bytu a jak dlouho je tedy daný byt neobydlený. Zde samozřejmě platí, že město má vlastnit minimum bytů, zbytek zcela transparentně prodat. Současné vedení města však na tuto problematiku nazírá zcela opačnou optikou, nic neprodávat, a naopak stavět městské byty. Jak se pak město stará o svůj majetek v podobě bytové fondu však dobře víme, vyjma nutných havárií do péče o bytový dům nedá ani korunu.   

Asi nejsledovanějším tématem bude doprava, především ve chvíli, kdy se v Praze omezil provoz na velmi dopravně vytíženém Barrandovském mostě. Jak je podle vás metropole na tuto rekonstrukci připravena? Využil magistrát všech možností, jak pomoci řidičům situaci zvládnout?

Po úvodních dnech rekonstrukce Barrandovského mostu zatím vypadá situace na místě poměrně dobře a sám musím přiznat, že jsem z toho příjemně překvapen. Osobně jsem očekával „tradiční parkoviště“. Náměstek Scheinherr a jeho kolegové z vládnoucí koalice se jistě budou bít v prsa, jak vše dobře zvládli. Ale jejich zásluhy bych úplně nepřeceňoval. Spíše je třeba ocenit řidiče, kteří zvyklí na dennodenní kolony se v případě Barrandovského mostu obávali nejhoršího a sami si nalezli vhodné alternativní trasy.

Špatně zkoordinované opravy silnic se však staly častým terčem kritiky vůči dnešnímu vedení magistrátu. Byla tato kritika podle vás oprávněná?

Jezdíte autem? Pokud ano, tak si jistě dokážete odpovědět sám. Opravy vozovek jsou samozřejmě nutné a budou probíhat v každém volebním období, ale za současného vedení Prahy chyběla jakákoliv koordinace. Nejednou jsme se setkali s tím, že díky „rozkopání“ více ulic chyběla vhodná objížďka. A aby toho nebylo pro řidiče málo, tak po skončení opravy vozovky se silnice zúžila díky všudypřítomným cyklopruhům a zelenobílým balisetům. Tato koalice jednoznačně vzkazovala Pražanům, sedněte na kola a šlapejte či se jděte v respirátorech mačkat do hromadné dopravy.

ODS například avizovala, že pokud bude ve volbách úspěšná, zruší cyklopruhy. Co si o tomto nápadu myslíte?

Pokud ODS toto bude myslet vážně, tak Svobodní se k této iniciativě velice rádi přidají. Stavme cyklostezky tam kde mají smysl, nemalujme nelogicky cyklopruhy na dopravní tepny. Tato nelogičnost nejenom že omezuje dopravu, ale je především hazardem se zdravím cyklistů.

Pro změnu lídr formace Praha sobě Jan Čižinský navrhuje, aby všechny restaurace v Praze museli pouštět turisty zdarma na toaletu. Podpořil byste tento návrh?

Tento návrh rozhodně nepodporuji. Jedná se o další nedomyšlený populistický krok pana Čižinského. Jak jsme již všichni měli možnost poznat, hnutí pana Čižinského je politicky neuchopitelné, bez programu, tudíž přichází s podobnými výstřelky. Jak jste mohli zaznamenat v médiích, Svobodní v minulých dnech tento nápad vtipnou formou panu Čižinskému předvedli v praxi, kdy u jeho bydliště umístili ceduli „Veřejné WC U Čižinských“. Zatím jsem neslyšel, že by pan Čižinský některého z kolemjdoucích vpustil k sobě na toaletu. Takže jako tradičně pan Čižinský káže vodu, ale sám pije víno.

Tomáš Štampach, zastupitel Magistrátu hlavního města Prahy

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31