„Není čas na hrdinství! Snaha prosadit Green Deal je sebevraždou celého kontinentu,“ říká Dočekal

„Není čas na hrdinství! Snaha prosadit Green Deal je sebevraždou celého kontinentu,“ říká Dočekal

Dostatek levné a dostupné energie je základním předpokladem ekonomického rozvoje a zvyšování životní úrovně každého z nás. Myslí si to Jan Dočekal, místopředseda Svobodných a zastupitel na Praze 6, podle kterého je nedostatek energií a přílišná drahota schopná zlikvidovat celá průmyslová odvětví a poslat nás zpátky do jeskyň. „Skutečně se nechci dožít toho, že budu za svitu svíčky v muzeu obdivovat rychlovarnou konvici a klimatizaci,“ říká Dočekal, podle kterého je řešením korekce sazeb DPH a velmi rázné a hlasité odmítnutí veškerých legislativních nesmyslů z dílny EU. „Proč vůbec máme šetřit? To na začátku 21. století v jednom z nejvyspělejších regionů světa neumíme zajistit energetickou soběstačnost?“ ptá se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Energetická krize dělá vrásky na čele nejen domácnostem a firmám, ale také mnoha radnicím, které shání dodavatele energií pro příští rok. Jak je na tom Praha 6? Má zajištěny dodávky energií pro radnici i příspěvkové organizace? 

Na Praze 6 je problematice věnována dostatečná pozornost. V současné době probíhá výběrové řízení na nového dodavatele energií. Jsou 3 varianty, které budou v horizontu 14 dní projednány ve finančním výboru a výsledek bude dále projednán na grémiu starosty. Neřekl bych, že je radnice Prahy 6 ohrožena výrazně více než jiné srovnatelné subjekty. Úředníci mohou být v klidu, odstávka kávovarů a odpojení od fejsbůku nehrozí. 

Velkou neznámou jsou také ceny energií, které vedení měst musí promítnout do připravovaného rozpočtu na příští rok. Nehrozí Praze 6, že kvůli rostoucím cenám bude muset omezit např. některé investice?

Celý rozpočet je trochu věštěním z křišťálové koule. Ale to na všech úrovních a ve všech organizacích. Nikoho by před rokem nenapadlo, že zde budeme mít inflaci atakující hranici 20 procent. Nicméně na Praze 6 neočekávám žádné kritické situace. Šestka je relativně bohatá městská část a v rozpočtu jsou vyčleněny příslušné rezervy. Tím ale neříkám, že bychom se měli chovat jako by se nic nedělo. Prostor na šetření a omezení zbytečných výdajů se najde jak na úrovni státu, tak pochopitelně i na úrovni jednotlivých radnic. Jako téměř na každé radnici bychom i na Praze 6 našli zbytečné úředníky, zbytečné agendy, nadměrný počet komisí a výborů, nesmyslné dotace, zbytečná „komunitní centra“ za desítky milionů. Ano, narážím na projekt Bubenečského nádraží.  

Měla by do řešení problémů měst a obcí s dodávkami a cenami energií nějak vstoupit vláda? Vždyť i na úrovni místní samosprávy jde stále o veřejný sektor a veřejné služby. 

Vláda by neměla přistupovat selektivně k městům a obcím, ale měla by řešit cenu energií plošně. Už jen proto, že to je levnější a jednodušší. Úplně stejné problémy jako na obce totiž doléhají i na firmy a na jednotlivé občany. Řešením je korekce sazeb DPH a velmi rázné a hlasité odmítnutí veškerých legislativních nesmyslů z dílny EU. Typicky jde o emisní povolenky a nereálnou a neskutečně drahou podporu obnovitelných zdrojů. Není čas na hrdinství. Ve světle řady velkých i malých událostí typu současný konflikt na Ukrajině, požár v Hřensku, přeprava uhlí do ČR z Austrálie atd., atd. je snaha prosadit Green Deal a Fit for 55 naprostou sebevraždou celého kontinentu v přímém přenosu. Dostatek levné a dostupné energie je základním předpokladem ekonomického rozvoje a zvyšování životní úrovně každého z nás. Její nedostatek a přílišná drahota je schopná zlikvidovat celá průmyslová odvětví a poslat nás s mírnou nadsázkou řečeno zpátky do jeskyň. Skutečně se nechci dožít toho, že budu za svitu svíčky v muzeu obdivovat rychlovarnou konvici a klimatizaci. Přijde někomu normální číst ve zprávách o tom, jak se díky růstu cen energií zavírají pekárny, sklářské provozy atd? Mě teda ne! 

Mají vůbec radnice nějakou možnost čelit důsledkům současné energetické krize? Neměly by i města či regiony posilovat svoji energetickou soběstačnost? 

Možnosti jednotlivých radnic jsou velmi omezené. Můžeme se bavit o zateplování, snižování teplot vytápěných prostor atd. Pár věcí se ale najde. Osobně vidím příležitost pro města a obce například v podpoře bioplynových stanic. Biometan lze totiž vtláčet do stávajících plynových rozvodů a bez dalších úprav jím nahradit zemní plyn. Souvislost s lepším využitím tříděného bioodpadu je více než zřejmá. Jako kandidát Patriotů pro Prahu 6 mohu potvrdit, že se touto myšlenkou intenzivně zabýváme a podobné aktivity budou mít naši podporu.   

Velkým trendem se v poslední době stává komunitní energetika, jejímuž rozvoji však stále brání zkostnatělá legislativa, která brání energetické decentralizaci. Jak se k tomuto trendu stavíte vy? Vidíte v tom možnost, jak se zbavit alespoň částečné závislosti a globálních energetických hrozbách?

Na slovo „komunitní“ jsem alergický. Co to je? Bezobsažný módní nesmysl. A komunitní energetika? Tím je myšleno, že třeba komunita členů jednoho SVJ v paneláku si dá na střechu solární panel? Pokud je to myšlené takto, tak se obávám, že jde o kapku v moři, která s globálními energetickými hrozbami neudělá naprosto nic. Nicméně i tak jde o správný směr. Zkostnatělá legislativa se přitom zdaleka netýká pouze energetiky. Těch oblastí je celá řada. Řešením ale na druhou stranu není rozvolnit třeba památkovou ochranu a na střechu letohrádku Hvězda umístit solární panely.  

Vláda Petra Fialy uklidňuje veřejnost před nadcházející topnou sezónou tím, že jednak vyjednala na úrovni EU společné úspory spotřeby plynu ve výši 15 procent a zároveň pro české domácnosti zajistila tzv. úsporný tarif. Bude to podle vás stačit k tomu, aby vláda nenechala lidi padnout, tak jak jim ministři slibují? 

V této souvislosti se zcela ztrácí zásadní otázka. Proč vůbec máme šetřit? To na začátku 21. století v jednom z nejvyspělejších regionů světa neumíme zajistit energetickou soběstačnost? Musíme omezovat průmysl? Neumíme zvolit rozumný kompromis mezi čistými a relativně čistými zdroji energií maximálně ohleduplnými k životnímu prostředí? Vážně jsme dospěli do stádia, kdy vláda řeší, jak nenechat lidi padnout? Kde to jsme? Není to náhodou tím, že se vytratil zdravý rozum a vše se žene do extrémů, které mnohdy odporují základním fyzikálním zákonům? Mám dojem, že jsme se nepoučili z historie a opět se snažíme poručit větru, dešti. Není to náhodou tím, že s našimi životy manipuluje hrstka nevzdělaných a nikým nezvolených krátkozrakých pseudointelektuálů a rudozelených progresivistů, jejichž hnacím motorem je pouze bezbřehá touha po moci?  Vládní řešení sází na dva postupy. První je zcela v souladu se zcestnou politikou EU, která zkazila, co mohla a nyní nevidí jiné řešení než v omezování spotřeby. Ono také nic jiného nezbývá, když jsme se orientovali téměř výhradně na dovoz zemního plynu a ropy z Ruska. Zeleným a ekologickým šílencům celé Evropy můžeme poděkovat za utlumení těžby uhlí a zavírání zcela funkčních a k životnímu prostředí šetrných uhelných a jaderných elektráren a s tím souvisejícím nárůstem cen energií. Připomínám, že v letech 1992 až 1998 se v ČR emise oxidu siřičitého i popílku díky technickým opatřením snížily nejméně o 90 % a emise oxidů dusíku o 50 %. Od roku 1999 byly všechny elektrárny v ČR provozované společností ČEZ vybaveny technologiemi zaručujícími maximální odsíření spalin, byla instalována řada fluidních kotlů atd. To vše spolykalo přes 110 miliard korun, které jsme v podstatě vyhodili z okna ve jménu zeleného náboženství. Druhým (a opět špatným) postupem je tzv. pomoc potřebným ve formě úsporného tarifu. Opět jde o přerozdělování peněz, které se nejdříve musely někomu formou daní vzít, případně natisknout za cenu roztočení inflační spirály. Opět jde o zbytečnou práci řady úředníků, opět pomoc proudí špatným směrem. Aniž bych jakkoliv chtěl zlehčovat životní situaci matek samoživitelek, důchodců a ekonomicky slabých, tak jednorázová pomoc jejich směrem nic neřeší. Potřebujeme bohatý stát s fungujícím průmyslem a početnou pracující střední třídou – pak budeme bohatí všichni. Nemá smysl si půjčit na zlaté vejce, které ihned rozporcujeme mezi „potřebné“. Smysl má pečovat o slepici, která ta zlatá vejce snáší a nezadlužovat sebe ani budoucí generace. 

Vláda zároveň avizuje, že zimní sezónu překonáme i díky tomu, že máme téměř plné zásobníky plynu a máme objednanou kapacitu v nizozemských zásobnících na zkapalněný zemní plyn. Je to podle vás dostatečná jistota, že během zimy nedojde k přerušení dodávek plynu? 

Jisté jsou pouze daně a smrt. Vládě bych v tomto směru nevěřil ani slovo. On se totiž každý zásobník dříve nebo později vyprázdní. Ostatně se scénáři úplného přerušení dodávek plynu pracuje celá řada vlád napříč kontinentem, včetně těch, které mají v přístavech terminály na dovoz zkapalněného plynu. Situace ČR je o to horší, že moře prostě nemáme a na Lipně terminál nezakotvíme. Problém je, že plyn z terminálu v Nizozemí není jak dopravit do ČR. On ten obchod s plynem funguje zjednodušeně tak, že se bártruje stylem – my máme plyn v Holandsku a někdo jiný jej má někde poblíž ČR. Tak si každý vezme to, co má blíž. Ale co když poblíž nic nebude??  

Na energetickou krizi reaguje také EU, které změnila pravidla pro vyhlašování nouzového stavu spojeného s nedostatkem plynu. Nově o vyhlášení tohoto krizového opatření bude rozhodovat místo Evropské komise Rada EU. Proč podle vás dochází v tichosti k přesunu těchto kompetencí? 

Rada EU (dříve také Rada ministrů) představuje poněkud kompetentnější orgán než Evropská komise. Přeci jen se od členů Rady EU, kterými jsou zpravidla ministři jednotlivých států, v jejichž gesci je energetika, očekává vyšší stupeň znalosti problematiky. Jak už jsem kdysi psal, mezi členy Evropské komise není jediná osoba s technickým vzděláním. Důvod přesunu těchto kompetencí ale vidím jinde. Představitelé Evropské komise v čele s Uršulou von der Leyenovou si svoji bezmocnost a vinu na současné situaci velmi dobře uvědomují. Zároveň se jako čert kříže bojí nedostatku plynu, blackoutů a následných nepokojů. Bojí se, že by si občané zemí EU mohli konečně uvědomit, kdo je skutečným viníkem poklesu jejich životní úrovně. Pokud by k tomu došlo, a já si myslím, že dojde, tak nebude nic jednoduššího, než svalit vinu na již zmíněnou Radu EU a jednotlivé ministry členských zemí, kteří se rázem ocitnou v roli obětního beránka. Můj tip je, že první na řadě bude Maďarsko a hned za ním v těsném závěsu reprezentanti Polska. Pud sebezáchovy a záchovy vlastních korýtek funguje univerzálně a eurokomisaři nejsou výjimkou. Nikdo přece dobrovolně nepřizná, že je nevzdělaný blb, který rozhodoval o věcech, o nichž nic neví a způsobil katastrofu. Koneckonců to je lidské. Ale vina je na nás. To my si svůj osud určujeme v každých volbách. I v těch následujících komunálních. Za Patrioty na Praze 6 slibuji, že se vždy budu řídit zdravým rozumem a ne idoelogiemi. 

Jan Dočekal, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Svobodni-31