Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Ministrova dcera chce rychle na opery v Berlíně? Vysokorychlostní trať musíme zarazit, burcuje Strachota

Ministrova dcera chce rychle na opery v Berlíně? Vysokorychlostní trať musíme zarazit, burcuje Strachota

Podle jaderného fyzika Jiřího Strachoty, který v barvách Svobodných kandiduje do Senátu, je třeba poslat minimálně k ledu záměr vlády Petra Fialy (ODS) na vybudování vysokorychlostní tratě. „Vůbec není jasné, k čemu kromě ježdění do opery v Berlíně rychleji potřebujeme novostavbu vysokorychlostní tratě, na které bude spotřeba elektrické energie téměř 4× větší než na konvenční trati a potřeba elektrického výkonu téměř 8× větší,“ upozorňuje Strachota v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Jako kandidát do Senátu pořádáte diskuse s občany napříč celým regionem. Co z těchto diskusí vyplývá jako největší problém, který trápí místní obyvatele?

Je to cena elektřiny a plynu všude kromě okolí plánované novostavby vysokorychlostní trati Praha-Brno. V oblasti dotčené záměrem vysokorychlostní trati nejvíce místní obyvatele trápí radikální zásah této novostavby do jejich krajiny a života.

Proč podle vás vláda Petra Fialy tak zrychlila přípravy na vybudování vysokorychlostní trati? Opravdu je to tak strategicky důležitá investice?

Příčinu zrychlení nedovedu posoudit odpovědně, ale jistě má vliv skutečnost, že ministrem dopravy je nyní Martin Kupka, který je povoláním novinář, později politik a byl mluvčím ministerstva dopravy v roce 2009. Na vlastní uši jsem ho slyšel ve Vidicích dne 27. května 2021 při diskusi o vysokorychlostní železnici ve Středočeském kraji uvést jako podstatný argument pro výstavbu, že jeho dcera chce rychle dojet na opery v Berlíně. Je to strategicky nežádoucí investice, protože pokus o její uskutečnění by mohl ČR vážně poškodit. Musíme ji přinejmenším uložit k ledu, protože postrádá racionální základ, zbytečně rozřízne naši zemi a přináší ohromná rizika. Strategicky žádoucí investicí je bezpečnost, kvůli které občané stát mají, dále např. jaderné elektrárny, využití našich zásob uhlí a obranyschopnost.

Bude mít Česká republika na vysokorychlostní trať peníze, když tvrdíte, že její vybudování bude mnohem dražší, než vybudování nového bloku jaderné elektrárny?

Česká republika nemá peníze ani na celý loňský rozpočet a na kus předloňského. Tak vysoký státní dluh nyní máme. Přirovnání investičních nákladů k plánovanému bloku jaderné elektrárny Dukovany je zajímavé tím, že velmi nutně potřebujeme jeho elektrický výkon, i když vysokorychlostní trať nebude. Na druhé straně vůbec není jasné, k čemu, kromě ježdění do opery v Berlíně rychleji, potřebujeme novostavbu vysokorychlostní tratě, na které bude spotřeba elektrické energie téměř 4× větší než na konvenční trati a potřeba elektrického výkonu téměř 8× větší.

Proč by bylo podle vás lepší investovat peníze raději do modernizace současné železniční trati?

V dokumentu Ministerstva dopravy Program rozvoje vysokorychlostních železničních spojení v ČR z ledna 2017 jsou dvě dostatečné výhody srozumitelně uvedeny, konkrétně „nižší finanční nároky“ a „rychlejší realizovatelnost jednotlivých projektů ve srovnání s novostavbami vysokorychlostních tratí s výrazně větším stavebním rozsahem“. Od té doby už byla řada projektů modernizace uskutečněna, takže se finanční náročnost modernizace ještě snížila. Tučně vytištěné tvrzení „Potřeba zkrácení jízdních dob, jako kvalitativní parametr vedoucí k výstavbě VRT“ je pouhé dogma bez důkazu.

A mé další důvody jsou 8× menší výkonová náročnost, navázání zahraničních tratí do 200 km/h sloužících i pro nákladní a vojenskou dopravu místo „ostrova rychlosti 350 km/h mezi Německem a Rakouskem v ČR“, riziko, že za plánovaných 30 roků výstavby bude doprava úplně jiná, než si dovedeme dnes představit. Např. samořiditelné drony či auta. A naše „TGV.cz“ se stane dalším exponátem skanzenu josefínských pevností Terezín a Josefov.

Na svých přednáškách zároveň upozorňujete na to, že spotřeba elektrické energie u vysokorychlostní trati je čtyřikrát větší, než v případě zmodernizované současné železniční trati. Opravdu jsou ty rozdíly takto markantní? A nebude to podle vás pak tedy znamenat vysokou nehospodárnost provozu vysokorychlostních trati, obzvláště když jsme zasaženi energetickou krizí?

Ano, snad všichni se to učili na základní škole ve fyzice. Spotřeba energie roste s druhou mocninou rychlosti při pohybu (nejen) ve vzduchu. A potřebný výkon s třetí mocninou. Při stejné cestě vlakem rychlostí 175 km/h spotřebujeme jen čtvrtinu energie a osminu výkonu elektráren proti rychlosti 350 km/h. Odpověď na vaši druhou otázku ponechávám na ctěném čtenáři.

Vláda argumentuje tím, že díky vysokorychlostní trati budou moci vlaky jezdit až 350 km v hodině a z Prahy do Brna se cestující dostane za pouhou jednu hodinu, což přinese velký komfort cestujícím. Proč podle vás tento argument neobstojí?

Při cestě mezi body A a B s dojezdovými dobami 20 minut do stanice VRT nám bude cesta s poloviční rychlostí vlaku 175 km/h trvat jen o necelou hodinu déle než 2 hodiny při rychlosti vlaku VRT 350 km/h. Při dojezdové době do stanice VRT větší než 20 minut bude rozdíl jízdní doby ještě méně významný.

Upozornil jste také na to, že Správa železnic uzavřela dohodu s francouzskou SNCF na vybudování infrastruktury TGV na rychlost 300 až 350 km/h s minimálním poloměrem oblouku 7 km. Co to bude znamenat pro váš region a jeho obyvatele?

Považuji záměr použít parametry francouzského projektu TGV v téměř 7× menší zemi za nepochopitelný. Trať s minimálním poloměrem oblouku 7 km se mnohem hůř vpisuje do osídlené a členité krajiny než trati na rychlost do 200 km/h, kde je minimální poloměr oblouku 2 km. Takové fungují např. v Japonsku, Číně, Itálii, nyní i v ČR na úseku Sudoměřice – Votice. Za jedinou výhodu volby TGV bychom mohli považovat, že v libovolném místě třeba i nedokončené trasy můžeme postavit standardní mezinárodní dopravní letiště.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Mgr. Jiří Strachota

Mgr. Jiří Strachota

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31