Přestože Evropská unie přijímá jeden sankční balíček proti Rusku za druhým, podle místopředsedy Svobodných Luboše Záloma je důležité, abychom se především sami nestříleli do nohy. „Pokud je dlouhodobým cílem znepříjemňovat život řidičům, pak možná embargo na dovoz ropy bude z jejich pohledu úspěchem. Další zvýšení cen pohonných hmot způsobí, že určitá část lidí si prostě provoz svého auta nebude moci dovolit. Bude se méně jezdit a zelení aktivisté budou spokojeni,“ domnívá se Zálom, který největší problém shledává ve státních zásazích do celé ekonomiky, včetně energetiky. „Podstata problému je v nesmyslně nastavené politice, v zelené energetice, v absurdním systému obchodovatelných emisních povolenek,“ komentuje další vlnu zdražování energií Luboš Zálom.
Lídři zemí Evropské unie se shodli na dalším balíčku sankcí proti Rusku, tentokrát především na embargu na dovoz ruské ropy do zemí EU. Co na to říkáte?
Vlastně musím opět konstatovat, že postrádám nějaký strategický výhled, jak konkrétně tento další balíček sankcí Rusko poškodí, jak dlouho to bude trvat, a co budeme dělat, když výsledek nebude takový, jaký se očekává. Skoro mi připadá, že se žádná kritéria úspěšnosti nestanovují. Ani bezpečností nebo vojenské, ale ani ekonomické, včetně snahy o to, abychom se především nestříleli do nohy my sami. A třeba zde úspěšnost spočívá ve skutečnosti v něčem jiném. Nepřátelství politiků Evropské unie vůči automobilové dopravě je všeobecně známé. Pokud je dlouhodobým cílem znepříjemňovat život řidičům, pak možná embargo na dovoz ropy bude z jejich pohledu úspěchem. Další zvýšení cen pohonných hmot způsobí, že určitá část lidí si prostě provoz svého auta nebude moci dovolit. Bude se méně jezdit a zelení aktivisté budou spokojeni. Jak budou spokojeni občané, to je věc druhá. Zatímco ve Francii snad stále ještě funguje hnutí Žlutých vest, u nás zatím nic takového nevidím. Pokud se ukáže, že nový balíček sankcí už bude pro naše občany příliš, vyjdou do ulic? Jedna věc je nějakým způsobem strategicky poškodit Rusko. Ale druhá věc je hnát naše občany na ekonomická jatka.
Proti embargu na ruskou ropu se stavilo především Maďarsko, kterému však nakonec „stačil“ příslib EU, že v případě problémů nenechají Maďarsko na holičkách. Jak si tento kompromis vysvětlujete?
Možná Maďarsko potřebovalo ukázat vůči Evropské unii sdílnější tvář. Volby již proběhly, teď je opět čas na reálnou politiku. Dokážu si představit, že Orbán nemá potřebu být za každou cenu za potížistu a věří tomu, že když ustoupí v jedné věci, získá tím pozici k vyjednávání o něčem jiném. A nakonec pokud by se ukázalo, že se Maďarsko dostává do nepřekonatelných problémů a přísliby z Bruselu nebudou naplněny, není nic snazšího než od embarga ustoupit a dál si vztahy s Ruskem řešit po svém. Můžeme si být jisti, že Orbán ve skutečnosti udělal to, v čem pro sebe vidí největší výhodu. Nemyslím si, ale možná mi to nějaký odborník na maďarské záležitosti vyvrátí, že Orbánovi leží na srdci nějaké „vysoké ideály“, nějaký civilizační střet tzv. Západu s Ruskem, jak se to snaží pateticky a dost falešně líčit třeba naši politici. Spíš by mě zajímalo, co na tento kompromis říkají nekritičtí Orbánovi zastánci. Vždyť teď může každý říct: vidíte, vždyť i ten zaťatý Orbán nakonec ustoupil a postavil se za správnou věc!
Premiér Petr Fiala oznámil, že Česká republika má z tohoto embarga vyjednanou výjimku na 18 měsíců. Považujete to za úspěch české diplomacie?
Nepovažuji. Samotná výjimka nic neznamená, pokud nebudeme schopni těch osmnáct měsíců nějak smysluplně využít. Navíc v tom vidím spíš prázdné gesto, i ze strany Evropské unie. Nikdo neví, co bude za rok a půl. Dokážu si představit, že pokud válka skončí nějakým patem, začne Evropská unie pod vlivem Německa uskutečňovat nějakou novou Ost-Politik, nějaký proces normalizace vztahů. Ostatně prezidentem Ruska nemusí být za rok a půl vůbec Putin ale někdo úplně jiný. A všimněme si, že jako hlavní symbol zla je označován Putin. Dokážu si tedy představit, že vztahy mezi někým novým a současnou politickou garniturou Evropské unie se budou zakládat na něčem úplně jiném. Například i na tom, že Evropa by to bez ruské ropy měla opravdu velmi těžké. Nevěřím tomu, že se ji v dohledné době podaří plnohodnotně nahradit jinými zdroji, tak, aby na tom Evropa ekonomicky nekrvácela.
ČEZ v minulých dnech oznámil, že pro některé klienty zásadním způsobem navyšuje cenu elektrické energie. Zároveň vyšlo najevo, že si členové představenstva této polostátní energetické firmy rozdají na odměnách desítky milionů korun. Je to podle vás v pořádku? Měl by v této chvíli stát nějak zasáhnout?
Pokud by šlo čistě o soukromý subjekt, pak samozřejmě nemá nikdo co mluvit do toho, jaké si představenstvo vyplácí odměny. Polostátní firma, která navíc funguje v oblasti, kde trhu není dovoleno normálně fungovat, by se ale měla asi posuzovat trochu jinak. Ve chvíli, kdy si lidé lámou hlavu, jak zaplatit svoje účty za energie a sám ČEZ zrovna v těchto dnech vydal nové ceníky, kde počítá s dalším zdražením, takový krok vzbudí velké vášně. Na druhou stranu, kdo určí, jaké odměny jsou přiměřené? A pokud by měl zasáhnout stát, měl by třeba i posuzovat, jestli ČEZ náhodou nevyplácí příliš vysoké dividendy svým akcionářům? A jaká dividenda a jaká odměna je vlastně přiměřená? Když odhlédneme od emocí, pak musíme uznat, že samotné odměny představenstvu přece nejsou podstatou toho problému. Ta se skrývá jinde. Ve státních zásazích do celé ekonomiky, včetně energetiky. V nesmyslně nastavené politice, v zelené energetice, v absurdním systému obchodovatelných emisních povolenek. Tam bychom se měli zaměřit. Poukazovat na odměny pro představenstvo ČEZu je sice mediálně vděčné, ale odvádí to naši pozornost úplně jinam.
Statistici oznámili, že hrubý domácí produkt České republiky se v prvním čtvrtletí letošního roku zvýšil meziročně o 4,8 procenta, což je o jeden procentní bod více, než v předcházejícím kvartále. O čem to podle vás svědčí? Daří se české ekonomice lépe zvládat krizi, než se očekávalo?
Já se domnívám, že ekonomické jevy je potřeba posuzovat v delším časovém období. Pokud česká ekonomika krizi zvládá, je to pěkné, ale počkal bych si na dlouhodobější vývoj. A navíc, makroekonomické agregáty nedokáží postihnout stav ekonomiky v celé šíři. Ekonomika, to nejsou tabulky statistiků, centrálních bankéřů a vládních plánovačů. Ekonomika, to jsou lidé, jednotlivci. Je důležité, jak se ve skutečnosti daří jim. A já si myslím, že důsledky zvyšování cen energií a důsledky růstu cenové hladiny na lidi teprve postupně dopadnou. Pokud například lidé očekávají, že inflace dále poroste, neznamená to, že mnoho z nich začalo utrácet za věci, jejichž nákup třeba odkládali? Nemůže to znamenat, že si lidé chtějí ještě něco užít, dokud nejsou ceny třeba o polovinu vyšší, a nevyrazí teď houfně na zahraniční dovolenou, která může být na několik příštích let poslední? Podle mě k optimismu žádné důvody nejsou…
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Zdroj: Parlamentní listy
