Miliony pro manažery ČEZu? Problém je jinde, ve státních zásazích do ekonomiky, myslí si Zálom

Miliony pro manažery ČEZu? Problém je jinde, ve státních zásazích do ekonomiky, myslí si Zálom

Přestože Evropská unie přijímá jeden sankční balíček proti Rusku za druhým, podle místopředsedy Svobodných Luboše Záloma je důležité, abychom se především sami nestříleli do nohy. „Pokud je dlouhodobým cílem znepříjemňovat život řidičům, pak možná embargo na dovoz ropy bude z jejich pohledu úspěchem. Další zvýšení cen pohonných hmot způsobí, že určitá část lidí si prostě provoz svého auta nebude moci dovolit. Bude se méně jezdit a zelení aktivisté budou spokojeni,“ domnívá se Zálom, který největší problém shledává ve státních zásazích do celé ekonomiky, včetně energetiky. „Podstata problému je v nesmyslně nastavené politice, v zelené energetice, v absurdním systému obchodovatelných emisních povolenek,“ komentuje další vlnu zdražování energií Luboš Zálom.

Lídři zemí Evropské unie se shodli na dalším balíčku sankcí proti Rusku, tentokrát především na embargu na dovoz ruské ropy do zemí EU. Co na to říkáte?  

Vlastně musím opět konstatovat, že postrádám nějaký strategický výhled, jak konkrétně tento další balíček sankcí Rusko poškodí, jak dlouho to bude trvat, a co budeme dělat, když výsledek nebude takový, jaký se očekává. Skoro mi připadá, že se žádná kritéria úspěšnosti nestanovují. Ani bezpečností nebo vojenské, ale ani ekonomické, včetně snahy o to, abychom se především nestříleli do nohy my sami. A třeba zde úspěšnost spočívá ve skutečnosti v něčem jiném. Nepřátelství politiků Evropské unie vůči automobilové dopravě je všeobecně známé. Pokud je dlouhodobým cílem znepříjemňovat život řidičům, pak možná embargo na dovoz ropy bude z jejich pohledu úspěchem. Další zvýšení cen pohonných hmot způsobí, že určitá část lidí si prostě provoz svého auta nebude moci dovolit. Bude se méně jezdit a zelení aktivisté budou spokojeni. Jak budou spokojeni občané, to je věc druhá. Zatímco ve Francii snad stále ještě funguje hnutí Žlutých vest, u nás zatím nic takového nevidím. Pokud se ukáže, že nový balíček sankcí už bude pro naše občany příliš, vyjdou do ulic? Jedna věc je nějakým způsobem strategicky poškodit Rusko. Ale druhá věc je hnát naše občany na ekonomická jatka.

Proti embargu na ruskou ropu se stavilo především Maďarsko, kterému však nakonec „stačil“ příslib EU, že v případě problémů nenechají Maďarsko na holičkách. Jak si tento kompromis vysvětlujete?  

Možná Maďarsko potřebovalo ukázat vůči Evropské unii sdílnější tvář. Volby již proběhly, teď je opět čas na reálnou politiku. Dokážu si představit, že Orbán nemá potřebu být za každou cenu za potížistu a věří tomu, že když ustoupí v jedné věci, získá tím pozici k vyjednávání o něčem jiném. A nakonec pokud by se ukázalo, že se Maďarsko dostává do nepřekonatelných problémů a přísliby z Bruselu nebudou naplněny, není nic snazšího než od embarga ustoupit a dál si vztahy s Ruskem řešit po svém. Můžeme si být jisti, že Orbán ve skutečnosti udělal to, v čem pro sebe vidí největší výhodu. Nemyslím si, ale možná mi to nějaký odborník na maďarské záležitosti vyvrátí, že Orbánovi leží na srdci nějaké „vysoké ideály“, nějaký civilizační střet tzv. Západu s Ruskem, jak se to snaží pateticky a dost falešně líčit třeba naši politici. Spíš by mě zajímalo, co na tento kompromis říkají nekritičtí Orbánovi zastánci. Vždyť teď může každý říct: vidíte, vždyť i ten zaťatý Orbán nakonec ustoupil a postavil se za správnou věc! 

Premiér Petr Fiala oznámil, že Česká republika má z tohoto embarga vyjednanou výjimku na 18 měsíců. Považujete to za úspěch české diplomacie?  

Nepovažuji. Samotná výjimka nic neznamená, pokud nebudeme schopni těch osmnáct měsíců nějak smysluplně využít. Navíc v tom vidím spíš prázdné gesto, i ze strany Evropské unie. Nikdo neví, co bude za rok a půl. Dokážu si představit, že pokud válka skončí nějakým patem, začne Evropská unie pod vlivem Německa uskutečňovat nějakou novou Ost-Politik, nějaký proces normalizace vztahů. Ostatně prezidentem Ruska nemusí být za rok a půl vůbec Putin ale někdo úplně jiný. A všimněme si, že jako hlavní symbol zla je označován Putin. Dokážu si tedy představit, že vztahy mezi někým novým a současnou politickou garniturou Evropské unie se budou zakládat na něčem úplně jiném. Například i na tom, že Evropa by to bez ruské ropy měla opravdu velmi těžké. Nevěřím tomu, že se ji v dohledné době podaří plnohodnotně nahradit jinými zdroji, tak, aby na tom Evropa ekonomicky nekrvácela.  

ČEZ v minulých dnech oznámil, že pro některé klienty zásadním způsobem navyšuje cenu elektrické energie. Zároveň vyšlo najevo, že si členové představenstva této polostátní energetické firmy rozdají na odměnách desítky milionů korun. Je to podle vás v pořádku? Měl by v této chvíli stát nějak zasáhnout?  

Pokud by šlo čistě o soukromý subjekt, pak samozřejmě nemá nikdo co mluvit do toho, jaké si představenstvo vyplácí odměny. Polostátní firma, která navíc funguje v oblasti, kde trhu není dovoleno normálně fungovat, by se ale měla asi posuzovat trochu jinak. Ve chvíli, kdy si lidé lámou hlavu, jak zaplatit svoje účty za energie a sám ČEZ zrovna v těchto dnech vydal nové ceníky, kde počítá s dalším zdražením, takový krok vzbudí velké vášně. Na druhou stranu, kdo určí, jaké odměny jsou přiměřené? A pokud by měl zasáhnout stát, měl by třeba i posuzovat, jestli ČEZ náhodou nevyplácí příliš vysoké dividendy svým akcionářům? A jaká dividenda a jaká odměna je vlastně přiměřená? Když odhlédneme od emocí, pak musíme uznat, že samotné odměny představenstvu přece nejsou podstatou toho problému. Ta se skrývá jinde. Ve státních zásazích do celé ekonomiky, včetně energetiky. V nesmyslně nastavené politice, v zelené energetice, v absurdním systému obchodovatelných emisních povolenek. Tam bychom se měli zaměřit. Poukazovat na odměny pro představenstvo ČEZu je sice mediálně vděčné, ale odvádí to naši pozornost úplně jinam. 

Statistici oznámili, že hrubý domácí produkt České republiky se v prvním čtvrtletí letošního roku zvýšil meziročně o 4,8 procenta, což je o jeden procentní bod více, než v předcházejícím kvartále. O čem to podle vás svědčí? Daří se české ekonomice lépe zvládat krizi, než se očekávalo?  

Já se domnívám, že ekonomické jevy je potřeba posuzovat v delším časovém období. Pokud česká ekonomika krizi zvládá, je to pěkné, ale počkal bych si na dlouhodobější vývoj. A navíc, makroekonomické agregáty nedokáží postihnout stav ekonomiky v celé šíři. Ekonomika, to nejsou tabulky statistiků, centrálních bankéřů a vládních plánovačů. Ekonomika, to jsou lidé, jednotlivci. Je důležité, jak se ve skutečnosti daří jim. A já si myslím, že důsledky zvyšování cen energií a důsledky růstu cenové hladiny na lidi teprve postupně dopadnou. Pokud například lidé očekávají, že inflace dále poroste, neznamená to, že mnoho z nich začalo utrácet za věci, jejichž nákup třeba odkládali? Nemůže to znamenat, že si lidé chtějí ještě něco užít, dokud nejsou ceny třeba o polovinu vyšší, a nevyrazí teď houfně na zahraniční dovolenou, která může být na několik příštích let poslední? Podle mě k optimismu žádné důvody nejsou…

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

V Poslanecké sněmovně se 10. listopadu sešli poslanci, právníci, zástupci policie i organizátoři Pochodu pro život. Téma kulatého stolu „Ústavní ochrana svobody slova a shromažďování pro zranitelné skupiny“ bylo jasné: jak zajistit, aby pokojné shromáždění – zvláště když se ho účastní rodiny s dětmi – mohlo dojít do cíle, a aby o tom nerozhodovala ulice.

Pozváni byli T. Malá (omluvila se z důvodu programu), H. Válková, Z. Ožanová, K. Haas, K. Stojanová, M. Výborný, Z. Hraba, J. Kříž, Z. Koudelka, R. Suchánek, M. Vondrášek, K. Šimka, J. Kudrna, dále byli osloveni P. Černý a F. Říha. Hlavní vystoupení měli organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč a poslanec Karel Haas. Moderoval místopředseda Ústavně-právního výboru Libor Vondráček.

Vondráček na úvod připomněl, že zákon o právu shromažďovacím je z roku 1990. Situace se od té doby změnila. Pochod pro život se v posledních letech stal učebnicovým příkladem toho, co se může stát, když se proti ohlášené a povolené akci postaví radikální skupiny, které ji fyzicky zablokují.

„Tisíce lidí se bojí přijet do Prahy“

Organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč popsal loňský průběh: několik tisíc účastníků, převážně rodin s dětmi, bylo dvě hodiny zablokováno a zastrašováno radikálními skupinami. Letos policie nasadila 901 příslušníků, místo shromáždění bylo hermeticky uzavřeno. Účastníci psali organizátorům, že se bojí přijet do Prahy.

„Ústavní soud dospěl k závěru, že policie nepochybila a že vina je na rodičích, že berou děti na veřejná shromáždění,“ uvedl Ucháč. „Nevoláme po důraznějším policejním zásahu. Nám opravdu nechceme. Ale znepokuje nás tolerance protiprávního jednání.“ Podle něj bylo uděleno pouze pět pokut, což vytváří pocit beztrestnosti. Agresivita podle něj rok od roku roste. Řešení podle něj mohou být různá – od omezení účasti od 15 let přes jiné nástroje pro policii – a právě o tom se má diskutovat, aby se Česko nedostalo do stavu, který vidíme na západ od našich hranic.

Ochrana je obsahově slepá – a co říká kauza Ellinger

Poslanec Karel Haas (ODS) připomněl klíčovou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ochrana shromáždění je obsahově slepá – platí stejně pro všechny. Jako nosný příklad uvedl kauzu rakouských lékařů pro život proti Rakousku (Ellinger a další), která se odehrála v Salzburgu na začátku 80. let.

Šlo o pochod lékařů podporujících právo na život, proti kterému se postavili kontrademonstranti. Ti pokřikovali, házeli potraviny a snažili se akci fyzicky zastavit. Evropský soud tehdy formuloval pozitivní závazek státu: stát musí nasadit přiměřené a vhodné prostředky, aby pokojné shromáždění mohlo proběhnout. Nezaručuje výsledek, ale nesmí improvizovat, když má informace o protiakcích. Musí plánovat, předvídat a chránit. Haas zdůraznil, že jde o závazek prostředků, nikoli o závazek státu k tomu, že každé shromáždění dopadne pozitivně.

Stejné pravidlo platí i v opačném případě – malá skupina protestující proti homofobii v Gruzii v roce 2012, kterou několikanásobná přesila napadla a policie situaci nezvládla. Ochrana nezná barvu politického názoru. „Kdo smí rozhodnout, zda pokojné shromáždění dojde do cíle? Svolavatel, úřad, policie, nebo ten, kdo vytvoří fyzickou překážku v ulicích?“ ptal se Haas. Podle něj ulice rozhodovat nemá. Zranitelnost účastníků (děti, těhotné ženy) laťku ochrany zvyšuje, nesnižuje.

Haas z judikatury vyseparoval i praktické požadavky na policii: předvídat a pracovat s informacemi preventivně, plánovat logistiku a úzká místa, komunikovat, prostorově oddělit tak, aby zůstala možnost vyjadřování názorů, a při naplnění podmínek účinně postihnout. Neprovedení zákroku tam, kde policie disponuje informacemi, že zákrok má být proveden, je podle něj porušením zákona o policii.

Hluk, blokády a trestné činy

V diskuzi se opakovaně vracelo téma hluku. Překročení hygienických norem může být kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu ublížení na zdraví – zvláště pokud jde o těhotné ženy nebo děti mladší 15 let. Haas zdůraznil, že policie má povinnost zasahovat proti trestným činům i přestupkům. Ucháč upozornil, že důsledné vymáhání běžných přestupků (neuposlechnutí pokynu, legitimace) by podle něj odstranilo většinu agresivity. „Bylo zadrženo 200 osob v kordonech. Nebylo potřeba žádné násilí. Stačilo pouštět jednoho po druhém proti občance legitimovat a později pokutovat.“

„Oni vyhráli. Neprošli.“

Z veřejnosti zazněla i osobní zkušenost. Mírka Vybihalová ze Zábřeha na Moravě popsala, jak stála se svou dcerou zablokovaná a slyšela radost protistrany: „Neprošli. Podařilo se jim to.“ „My jsme byli poraženi. Oni vyhráli. A příště to bude jednodušší, protože žádný větší postih z toho neměli.“ Zdůraznila, že rodina je základ společnosti a že je potřeba rozhodnout, jakou společnost chceme. Inženýr Ivo Pata hovořil o širší společenské atmosféře vůči rodinám s dětmi a demografických dopadech, i když se diskuse držela primárně práva shromažďovacího.

Vondráček: Kauza Ellinger ukazuje, že zákon je klíčový

Vondráček v závěru na Haasovu prezentaci kauzy Ellinger přímo navázal. Připomněl, že Evropský soud v té věci řekl, že pokud protishromáždění (i to blokující) splní podmínky zákona o právu shromažďovacím, tak se téměř nedá zakazovat – určitě ne preventivně a předem.

„Pokud se máme držet toho rozsudku, pak je naprosto klíčové, jak ten zákon o právu shromažďovacím zní,“ řekl Vondráček. „Nejenom že se musí pamatovat na paragrafy, které v něm jsou, ale možná je čas se zamyslet, jestli neexistují pravidla, která by se měla zpřesnit.“ Stav z roku 2025 podle něj nelze považovat za správný výkon práva shromažďovacího. Stát historicky vznikl právě proto, aby tu neplatilo právo silnějšího.

Kulatý stůl nepřinesl hotový návrh novely. Přinesl ale jasnou shodu, že pokojné shromáždění s rodinami a dětmi nesmí končit tím, že někdo přijde, zablokuje cestu a řekne „vyhráli jsme“. Ochrana je obsahově slepá, zranitelné skupiny mají vyšší nárok na ochranu a ulice nemá právo veta. A podle Vondráčka právě kauza Ellinger ukazuje, že pokud chceme, aby to fungovalo i v praxi, nestačí jen aplikovat současný zákon z roku 1990 – je potřeba se podívat, jestli ještě odpovídá realitě a zda není čas ho aktualizovat. Debata podle něj dneškem neskončila.

Prezentace Pavla Kalendy

Kulatý stůl ve Sněmovně: Blokáda ulice nesmí rozhodovat, který pochod dojde do cíle

V Poslanecké sněmovně se 10. listopadu sešli poslanci, právníci, zástupci policie i organizátoři Pochodu pro život. Téma kulatého stolu „Ústavní ochrana svobody slova a shromažďování pro zranitelné skupiny“ bylo jasné: jak zajistit, aby pokojné shromáždění – zvláště když se ho účastní rodiny s dětmi – mohlo dojít do cíle, a aby o tom nerozhodovala ulice.

Pozváni byli T. Malá (omluvila se z důvodu programu), H. Válková, Z. Ožanová, K. Haas, K. Stojanová, M. Výborný, Z. Hraba, J. Kříž, Z. Koudelka, R. Suchánek, M. Vondrášek, K. Šimka, J. Kudrna, dále byli osloveni P. Černý a F. Říha. Hlavní vystoupení měli organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč a poslanec Karel Haas. Moderoval místopředseda Ústavně-právního výboru Libor Vondráček.

Vondráček na úvod připomněl, že zákon o právu shromažďovacím je z roku 1990. Situace se od té doby změnila. Pochod pro život se v posledních letech stal učebnicovým příkladem toho, co se může stát, když se proti ohlášené a povolené akci postaví radikální skupiny, které ji fyzicky zablokují.

„Tisíce lidí se bojí přijet do Prahy“

Organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč popsal loňský průběh: několik tisíc účastníků, převážně rodin s dětmi, bylo dvě hodiny zablokováno a zastrašováno radikálními skupinami. Letos policie nasadila 901 příslušníků, místo shromáždění bylo hermeticky uzavřeno. Účastníci psali organizátorům, že se bojí přijet do Prahy.

„Ústavní soud dospěl k závěru, že policie nepochybila a že vina je na rodičích, že berou děti na veřejná shromáždění,“ uvedl Ucháč. „Nevoláme po důraznějším policejním zásahu. Nám opravdu nechceme. Ale znepokuje nás tolerance protiprávního jednání.“ Podle něj bylo uděleno pouze pět pokut, což vytváří pocit beztrestnosti. Agresivita podle něj rok od roku roste. Řešení podle něj mohou být různá – od omezení účasti od 15 let přes jiné nástroje pro policii – a právě o tom se má diskutovat, aby se Česko nedostalo do stavu, který vidíme na západ od našich hranic.

Ochrana je obsahově slepá – a co říká kauza Ellinger

Poslanec Karel Haas (ODS) připomněl klíčovou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ochrana shromáždění je obsahově slepá – platí stejně pro všechny. Jako nosný příklad uvedl kauzu rakouských lékařů pro život proti Rakousku (Ellinger a další), která se odehrála v Salzburgu na začátku 80. let.

Šlo o pochod lékařů podporujících právo na život, proti kterému se postavili kontrademonstranti. Ti pokřikovali, házeli potraviny a snažili se akci fyzicky zastavit. Evropský soud tehdy formuloval pozitivní závazek státu: stát musí nasadit přiměřené a vhodné prostředky, aby pokojné shromáždění mohlo proběhnout. Nezaručuje výsledek, ale nesmí improvizovat, když má informace o protiakcích. Musí plánovat, předvídat a chránit. Haas zdůraznil, že jde o závazek prostředků, nikoli o závazek státu k tomu, že každé shromáždění dopadne pozitivně.

Stejné pravidlo platí i v opačném případě – malá skupina protestující proti homofobii v Gruzii v roce 2012, kterou několikanásobná přesila napadla a policie situaci nezvládla. Ochrana nezná barvu politického názoru. „Kdo smí rozhodnout, zda pokojné shromáždění dojde do cíle? Svolavatel, úřad, policie, nebo ten, kdo vytvoří fyzickou překážku v ulicích?“ ptal se Haas. Podle něj ulice rozhodovat nemá. Zranitelnost účastníků (děti, těhotné ženy) laťku ochrany zvyšuje, nesnižuje.

Haas z judikatury vyseparoval i praktické požadavky na policii: předvídat a pracovat s informacemi preventivně, plánovat logistiku a úzká místa, komunikovat, prostorově oddělit tak, aby zůstala možnost vyjadřování názorů, a při naplnění podmínek účinně postihnout. Neprovedení zákroku tam, kde policie disponuje informacemi, že zákrok má být proveden, je podle něj porušením zákona o policii.

Hluk, blokády a trestné činy

V diskuzi se opakovaně vracelo téma hluku. Překročení hygienických norem může být kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu ublížení na zdraví – zvláště pokud jde o těhotné ženy nebo děti mladší 15 let. Haas zdůraznil, že policie má povinnost zasahovat proti trestným činům i přestupkům. Ucháč upozornil, že důsledné vymáhání běžných přestupků (neuposlechnutí pokynu, legitimace) by podle něj odstranilo většinu agresivity. „Bylo zadrženo 200 osob v kordonech. Nebylo potřeba žádné násilí. Stačilo pouštět jednoho po druhém proti občance legitimovat a později pokutovat.“

„Oni vyhráli. Neprošli.“

Z veřejnosti zazněla i osobní zkušenost. Mírka Vybihalová ze Zábřeha na Moravě popsala, jak stála se svou dcerou zablokovaná a slyšela radost protistrany: „Neprošli. Podařilo se jim to.“ „My jsme byli poraženi. Oni vyhráli. A příště to bude jednodušší, protože žádný větší postih z toho neměli.“ Zdůraznila, že rodina je základ společnosti a že je potřeba rozhodnout, jakou společnost chceme. Inženýr Ivo Pata hovořil o širší společenské atmosféře vůči rodinám s dětmi a demografických dopadech, i když se diskuse držela primárně práva shromažďovacího.

Vondráček: Kauza Ellinger ukazuje, že zákon je klíčový

Vondráček v závěru na Haasovu prezentaci kauzy Ellinger přímo navázal. Připomněl, že Evropský soud v té věci řekl, že pokud protishromáždění (i to blokující) splní podmínky zákona o právu shromažďovacím, tak se téměř nedá zakazovat – určitě ne preventivně a předem.

„Pokud se máme držet toho rozsudku, pak je naprosto klíčové, jak ten zákon o právu shromažďovacím zní,“ řekl Vondráček. „Nejenom že se musí pamatovat na paragrafy, které v něm jsou, ale možná je čas se zamyslet, jestli neexistují pravidla, která by se měla zpřesnit.“ Stav z roku 2025 podle něj nelze považovat za správný výkon práva shromažďovacího. Stát historicky vznikl právě proto, aby tu neplatilo právo silnějšího.

Kulatý stůl nepřinesl hotový návrh novely. Přinesl ale jasnou shodu, že pokojné shromáždění s rodinami a dětmi nesmí končit tím, že někdo přijde, zablokuje cestu a řekne „vyhráli jsme“. Ochrana je obsahově slepá, zranitelné skupiny mají vyšší nárok na ochranu a ulice nemá právo veta. A podle Vondráčka právě kauza Ellinger ukazuje, že pokud chceme, aby to fungovalo i v praxi, nestačí jen aplikovat současný zákon z roku 1990 – je potřeba se podívat, jestli ještě odpovídá realitě a zda není čas ho aktualizovat. Debata podle něj dneškem neskončila.

Prezentace Pavla Kalendy

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31