„Je třeba odmítnout i nepřímé vynucování očkování vládou,“ uvedl Luboš Zálom pro IVK

„Je třeba odmítnout i nepřímé vynucování očkování vládou,“ uvedl Luboš Zálom pro IVK

V prosinci poskytl náš místopředseda své vyjádření na anketní otázku pro Institut Václava Klause: Vakcinace proti Covid-19? Chápete vynucování očkování proti Covid-19, ať už ze strany státu nebo soukromých firem, jako zásah do občanských práv?
Stále více se mluví o tom, že některé firmy budou požadovat očkování proti Covid-19 jako podmínku pro nákup svého zboží či služeb zákazníky, ale dokonce i jako podmínkou pro zaměstnávání svých zaměstnanců. Má se postavit stát a jeho orgány za občany, kteří budou diskriminování, když se očkovat nenechají?

Firmy mají v zásadě právo klást si jakékoliv smluvní podmínky a je pouze na budoucích zákaznících či zaměstnancích, zda na ně budou ochotni přistoupit, a dojde tak ke směně, nebo nepřistoupí, a směna se tedy neuskuteční. Tak by tomu mělo být ve svobodné společnosti. Problém je, že ve svobodné společnosti nežijeme.
Vládní politika vnáší do aktu dobrovolné směny hodnot stále větší míru chaosu, vytváří atmosféru nerovnováhy nebo přímo nátlaku. Tak je tomu i dnes, v době tzv. pandemie. Vidíme, že je to hlavně stát, kdo pod záminkou boje s virem ničí naši svobodu ve stále masivnější míře. Zakazuje podnikat, pracovat, zkrátka vydělávat na živobytí. Mnohé firmy jistě čekají na vakcínu jako na prostředek, který jim umožní normálně fungovat, proto již teď dávají najevo, že ve věci vakcinace půjdou jakékoliv vládní politice na ruku. Vláda si nejspíš nedovolí uvalit na celou veřejnost povinnost vakcinace, ale soustavně vytváří atmosféru, která k ní lidi přinutí okolnostmi. To je třeba odmítnout. Covid-19 není tetanus, záškrt či pravé neštovice a plošnou vakcinaci neospravedlňuje. Nečekám však, že by se stát postavil za ty, kteří se očkovat nenechají a setkají se kvůli tomu s diskriminací.

Celé vydání si můžete přečíst zde.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31