Ministr kultury Martin Baxa (ODS) v úterý avizoval zvýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas. Přitom ještě před rokem řekl, že tyto poplatky vláda zvyšovat nechce. „Koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Je zapotřebí v současné době to takto otevřeně říci,“ sdělil 3. července 2022 v pořadu Otázky Václava Moravce ministr kultury Martin Baxa. V rámci včerejší tiskové konference však k chystané novele zákona o České televizi (ČT) a Českém rozhlasu (ČRo) a zákona o rozhlasových a televizních poplatcích sdělil, že počínaje rokem 2025 počítá návrh se zvýšením o 25 Kč za televizi a 10 Kč za rozhlas. Celkově by se tak platilo 160 Kč za ČT a 55 Kč za ČRo. Petra Hrušová z tiskového oddělení ministerstva kultury v této souvislosti sdělila pro Epoch Times: „Uvedený ‚rozpor‘ zmínil pan ministr včera na TK k tzv. Velké mediální novele v PS, kdy uvedl, že ve svých loňských vyjádřeních se ke zvýšení koncesionářských poplatků stavěl rezervovaně. Tehdy však byla debata na toto téma na svém počátku. Pan ministr věří, že se mu na tiskové konferenci podařilo vysvětlit, proč nyní k jejich úpravě dochází. Svobodná a otevřená společnost potřebuje silná a nezávislá veřejnoprávní média.“ Dojít má také ke změně definice zařízení, na jehož základě se poplatky musí hradit. Současný koncept se dle tiskové zprávy ministerstva kultury rozšíří o „jakékoli zařízení, které může přijímat a reprodukovat rozhlasové nebo televizní vysílání, tedy například chytrý telefon či počítač“. Vyjmuty z povinnosti budou malé firmy a OSVČ. Internetové zpravodajství ČRo ve své zprávě s odvoláním se na vládní plány udává, že počet poplatníků se má po tomto zásahu zvýšit o 230 000. V současnosti je dle ministerstva kultury 3,3 milionu koncesionářů pro ČT a tři miliony pro ČRo. „Poplatky se u České televize nezvyšovaly 15 let, u Českého rozhlasu dokonce 18 let, současná hodnota poplatku je tak zhruba poloviční,“ komentoval inflační vliv na tiskové konferenci jako jeden z důvodů ministr Baxa. Pohled občanů se na koncesionářské poplatky různí. Zaznívají argumenty typu „na ČT se vůbec nedívám, ČRo vůbec neposlouchám“, „na co platit, když mají reklamy“. Jiní zase argumentují tím, že v rámci zachování nezávislosti média je poplatek nezbytný. Nezávislost ČT však někteří také zpochybňují. V již zmiňovaném pořadu Václava Moravce představil ředitel ČT Petr Dvořák statistiky, které dle všeho vypracovala agentura Kantar. Dle nich si 73 % dotázaných myslí, že existence veřejnoprávní TV (nezávislé na financování z privátních zdrojů) je důležitá (42 % určitě ano + 31 % spíše ano). Pokud jde o financování, průzkum prezentovaný Dvořákem ukazuje, že 33 % dotázaných si umí představit určité navýšení reklam, 37 % respondentů je připraveno na navýšení 15 Kč měsíčně a 28 % občanů s navýšením nesouhlasí (byť za situace omezení služeb). Koncem roku 2021 spustilo několik členů strany Svobodní online „petici za zrušení povinných televizních a rozhlasových poplatků“ a od včerejška na ní přibývají nové podpisy. Celkem je jich pod peticí 9 000. „Domníváme se, že základem kvalitních služeb je možnost svobodné volby a s tím související zdravé konkurenční prostředí, ze kterého by Český rozhlas a Česká televize neměly být vyjmuty,” argumentují iniciátoři petice. V komentářích u petice si signatáři stěžují především na ztrátu objektivity a nezávislosti ČT a ČRo. Jednou z výtek je pokrývání „covidu“. V této souvislosti zaslala organizace Zdravé Fórum stížnost Radě ČT v prosinci 2021 za to, že řada odborníků z této organizace byla v pořadu ČT Newsroom označena za příklad „antivaxerských skupin“ a „šiřitelů nesmyslů a dezinformací“. „Českou televizi i Rozhlas rozdělit na akcie a rozdat koncesionářům poměrným dílem podle plateb za posledních 10 let,“ navrhla své řešení na „X“ Tea Party, frakce ODS.
Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 8. února hostem politické diskuse Partie Terezie Tománkové, kde se střetl s opozičními stranami nad klíčovými tématy současné politiky – od personální krize kolem Filipa Turka přes státní rozpočet až po návrh zákazu sociálních sítí pro děti.
Debata probíhala v napjaté atmosféře těsně po mimořádné sněmovní schůzi o nedůvěře vládě, kterou iniciovala opozice. Vondráček se v diskusi ocitl v defenzivě vůči kritice Ivana Bartoše (Piráti) a Věry Kovářové (STAN), kteří zpochybňovali vládní hospodaření i schopnost Petra Macinky zvládat současně dvě ministerstva. Zároveň musel balancovat mezi obhajobou vlády Andreje Babiše a vlastními principy Svobodných týkajících se fiskální zodpovědnosti.
Vondráček na úvod zdůraznil potřebu uklidnění politické situace a odmítl „štěpící“ rétoriku. Reagoval na kritiku demonstrací proti vládě tím, že odsoudil označování demonstrantů za „proruské síly“, jak zaznělo podle něj za minulé vlády. „Komunikovat rozhodně musíme, musíme komunikovat i s těmi, kteří přišli na ty protivládní demonstrace,“ zdůraznil s tím, že se s takovými hodnoceními setkával i z vlastního poslaneckého klubu SPD, konkrétně od Jaroslava Rajchla, což ale odmítl jako osobní názor, s nímž nesouhlasí.
Personální turbulence a role Motoristů
Hlavním terčem opozice byla role Petra Macinky, který jako vicepremiér dočasně vede ministerstvo zahraničí i životního prostředí po odmítnutí kandidatury Filipa Turka ze strany prezidenta Petra Pavla. Vondráček bránil Macinku slovy o jeho manažerských schopnostech: „Petr Macinka už překvapil mnoho lidí tím, jak dokázal jako manažer dostat svoji stranu do sněmovny, po dlouhé době se tam objevil nový subjekt. Takže já myslím, že jeho organizační schopnosti a jeho tým, který je současně na obou ministerstvech, toto umožňují.“
Když moderátorka připomněla, že Macinka nemohl odjet na summit ministrů životního prostředí kvůli jiným povinnostem, Vondráček mluvil o „počátečních porodních bolestech“ a vyjádřil přesvědčení, že se vymyslí fungující systém. Odmítl kritiku Ivana Bartoše, že by Motoristé „nerozuměli klimatu jak koza petrželi“, a namísto toho poukázal na plánovanou sněmovní konferenci „Může za sucho CO2″, která se má konat 30. března.
Vondráček zdůraznil demokratický mandát: „My jsme v těch demokratických volbách dostali mandát, Motoristé jsou součástí většiny.“ Nicméně, když byl dotázán, zda není problém, že jeden ministr má dva resorty, uznával, že „to je otázka“ a připustil, že na začátku to nebylo ideální. Opozice mu vytýkala, že se Svobodní, kteří mají ve svém programu návrat k vyrovnanému rozpočtu, vzdávají svých principů ve prospěch setrvání ve vládní koalici.
Rozpočtový spor a kritika Národní rozpočtové rady
Klíčovým tématem byla debata o státním rozpočtu a jeho souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Národní rozpočtová rada upozornila, že návrh rozpočtu od Aleny Schillerové je v rozporu se zákonem o 63 miliard korun. Premiér Andrej Babiš na to reagoval označením NRR za „zbytečnou instituci“, kterou nebude poslouchat, a vyrovnané rozpočty nazval „nesmyslem“.
Vondráček se pokusil navigovat mezi těmito protichůdnými postoji. Na jednu stranu připustil, že vzhledem k minulému průměrnému schodku 300 miliard korun za minulou vládu si „nikdo realisticky úplně neumí představit“ rychlý návrat k vyrovnaným rozpočtům. Na druhou stranu se snažil obhajovat návrh Schillerové: „Já doufám, že ta ekonomika i ty reformy způsobí, že to zas takový nesmysl nebude a že třeba ke konci volebního období už se budeme blížit k vyrovnaným rozpočtům.“
Když ho moderátorka konfrontovala s tím, že je jako právník v rozporu se zákonem, Vondráček odpověděl diplomaticky: „Já si myslím, že spíš ano, ale není to tak jednoznačné, protože opravdu, pokud měníte ten rozpočet v průběhu roku, tak nemůžete makroekonomicky počítat s tím, když schvalujete schodek v březnu, jak to je vůči tomu HDP.“
Vondráček se pokusil relativizovat kritiku NRR tím, že připomněl její politické složení: „Mojmír Hampl, který se nezjevil v Národní rozpočtové radě jako že by se tam snesl z obláčku, ale byl tam dosazen vládní většinou ve sněmovně, v Senátu, tímto způsobem se formuje Národní rozpočtová rada a ta pochopitelně má blíže k těm, kteří do těch pozic ji nominovali.“ Kovářová mu ale oponovala, že NRR kritizovala i vládu Petra Fialy velmi ostře a že byla založena na návrh Andreje Babiše v roce 2017.
Obrana a úspory – kontroverzní škrty
V debatě o rozpočtu zazněla ostrá kritika škrtů v oblasti obrany. Vondráček tvrdil, že vláda „ušetří 21 miliard korun na obraně, aniž by to zmenšilo obranyschopnost této země.“ Vysvětloval to tím, že se nebudou platit „zbytečné zálohy“ jen proto, aby se formálně dosáhlo dvou procent HDP na obranu: „My prostě nebudeme dělat takové ty triky, že zaplatíme navíc zálohy, abychom utratili 2% HDP, ty zálohy nám obranyschopnost nezvýší.“
Zároveň se hájil proti kritice, že vláda jen škrtá: „My jsme dali 26 miliard korun do dopravy, které tam chyběly, to znamená, ty stavby, které se zastavily, budou moci povětšinou běžet.“ Kovářová mu vytýkala, že vláda dva měsíce řeší personální problémy místo konsolidace veřejných financí, a připomněla, že předchozí vláda předala rozpočet s deficitem pouhých 2% k HDP.
Svoboda versus bezpečnost – sociální sítě pro děti
Překvapivým tématem bylo oznámení Andreje Babiše, že vláda zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, podobně jako v Austrálii. Ivan Bartoš (Piráti) upozornil, že plošný zákaz by vyžadoval ověřování totožnosti občanským průkazem, což by znamenalo konec anonymity na internetu.
Vondráček zaujal jasně libertariánské stanovisko: „Jakmile se vzdá společnost svobody ve prospěch bezpečí, nakonec může ztratit oboje dvoje. A tohle to jsou slova Benjamina Franklina.“ Upozornil, že by takový zákaz mohl vést k odchodu některých sociálních sítí z českého trhu, podobně jako Elon Musk čelí tlaku Evropské unie kvůli regulaci DSA (Digital Services Act).
Když byla otázka směřována na ochranu dětí a jejich duševní zdraví, Vondráček připustil, že jako otec malého dítěte chápe výzvu, ale trval na tom, že svoboda nesmí být obětována: „My bychom tu svobodu měli hájit, kdo jiný než Svobodní.“ Kovářová označila téma za velmi závažné, ale varovala před tím, aby byl návrh jen další „perličkou“, kterou Babiš vypouští do médií, aby odvedl pozornost od skutečných problémů vlády.
Komunikace a politická kultura
Vondráček se během debaty snažil prezentovat jako zastánce slušné politické diskuse. Kritizoval „soudy“ typu označování části politického spektra za „svoloč“ a odmítl minulé výroky o demonstrantech jako o „proruských silách“. Navrhl, aby občané měli možnost „opravovat zákony vládní většiny třeba ve formě lidového veta,“ což je dlouhodobý program Svobodných. „Ať občané nemuseli jenom chodit frustrovaně na demonstrace, ale mohli si třeba sesbírat nějaké podpisy a zabránit, já nevím, korespondenční volbě nebo něčemu, co je pro ně důležité,“ vysvětloval.
Bartoš mu ale připomněl nesrovnalosti v komunikaci koaličních partnerů. Zmínil, že Jindřich Rajchl (PRO), dříve demonstrace vehementně podporoval, ale nyní je kritizuje: „Když se demonstrovalo proti minulé vládě, když Andrej Babiš křičel Fialova drahota, tak v pohodě. A když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě nebo nespokojení lidé jdou do ulic, tak ti samí politici tohle to shazují.“
Vondráček se od Rajchlových výroků distancoval a zdůraznil, že osobně podporuje právo na shromažďování. Připomněl případ muže, který přišel na protivládní demonstraci obhajovat Petra Macinku a byl „polit vodou a nadávali mu“, ale přesto zůstal a snažil se komunikovat: „A já tohle to musím ocenit, protože pokud tam ten člověk nejde tu demonstraci kazit, pískat, narušovat, bučet, tak je to přece v pořádku.“
Vztah k Evropské unii a zahraničí
Bartoš se Vondráčka zeptal na konzistenci jeho postojů k Evropské unii, připomněl mu, že Svobodní prosazujícího Czexit. Vondráček na to nereagoval přímo a namísto toho se zaměřil na kritiku EU: „Ursula von der Leyen vyhrožuje velkými pokutami Elonu Muskovi, když nebude zavádět pomocí různých jeho algoritmů to, co si přeje Evropská unie formou DSA.“ Rovněž obhajoval cestu Petra Macinky do USA, kde měl jednat s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, ačkoliv nakonec kvůli sněhu zůstal ve Frankfurtu.
