Zálom: Svět podle Štěcha – 77 tisíc živnostníků do továren!

Zálom: Svět podle Štěcha – 77 tisíc živnostníků do továren!

Podle senátora Štěcha by bylo žádoucí nastavit daně tak, aby se tisícům živnostníků přestalo vyplácet pracovat sami na sebe a pokorně se zařadily mezi zaměstnance. Práci tisíců malých a středních podnikatelů označil pan senátor za nedůležitou a bezvýznamnou pro národní hospodářství.

Štěch poukazuje na to, že malí a střední podnikatelé platí ve srovnání se zaměstnanci mnohem nižší sociální a zdravotní daň. Tuto mantru opakují do omrzení snad všichni odborářští bossové v této zemi. Což o to – mají v zásadě pravdu. Bylo by na místě poznamenat, že kromě rozdílné míry zdanění se však život zaměstnanců a živnostníků liší v míře rizika a nejistoty a v neposlední řadě i v míře vlastního pracovního nasazení. Rozhoduje-li se člověk, zda být zaměstnancem, či pracovat sám na sebe, vyhodnocuje všechny tyto aspekty. Ne každý je schopen vzdát se určité jistoty, kterou nabízí standardní zaměstnanecký poměr. A naopak ne každý chce být zaměstnancem.

Bezohledná likvidace podnikatelů

Zdanění práce je v této zemi skutečně vysoké – a zaměstnanci jsou ti, kteří jsou nejvíc biti. Vadí to snad odborářským bossům – kteří by vlastně z popisu své práce měli hájit zájmy zaměstnanců? Očividně ne – zvláště když tito předáci čile kolaborují s vládou, která zaměstnance tak nemilosrdně daní. Chtějí jakousi jejich zvrácenou socialistickou spravedlnost, tedy rovnoměrné rozložení bídy, místo toho, aby volali po opačném řešení: radikálním snížení daňového zatížení zaměstnanců. Přitom z toho opačného, nesocialistického, pravicového, svobodného řešení by měli prospěch všichni. Bezohledná, ničemná likvidace tisíců malých a středních podnikatelů neprospěje nikomu.

Milan Štěch chce zničit živnostníky

Je naprosto irelevantní, jaký má práce toho či onoho podnikatele přínos pro tvorbu HDP. Tato veličina je důležitá pro vládní plánovače, kolektivistické politiky či ministerské úředníky, přičemž ve své pravé podstatě je to pouze statistika, která o skutečném stavu ekonomiky vypovídá jen velmi málo, protože skutečnou podstatu ekonomiky, tedy individuální lidské jednání, nelze v žádném případě vmáčknout do plánovacích tabulek.

Skutečně objektivně ohodnotitelný přínos či užitečnost práce podnikatelů (a nejen jich – platí to pro každého) tkví v jejich vztazích se svými zákazníky, s dodavateli, zaměstnanci nebo s rodinnými příslušníky, které ze své práce živí. To jsou důležitá, unikátní pouta, která kolektivista, který pro společnost nevidí člověka, nikdy nemůže pochopit – protože odmítá připustit, že společnost je pouhou abstrakcí, zatímco pouze jedinec je skutečnou jednající entitou.

Pohrdavé vyjádření odborářského předáka Štěcha, že práce tisíců malých a středních podnikatelů neznamená pro národní hospodářství žádný přínos, je vyjádřením povýšeného, bohorovného kolektivisty, vykladače „vyššího dobra“ a „společenského blaha“, který je kdykoliv připraven zničit osobní štěstí jednotlivce, překazit jeho plány a cíle, obětovat jeho život – protože život jednotlivce v očích kolektivisty neznamená ve srovnání s kolektivem vůbec nic.

V době, kdy ekonomika celkem šlape, by mělo přibývat lidí, kteří si troufnou riskovat a vymění jistotu zaměstnaneckého poměru za příslib lepšího výdělku a nezávislosti. Místo toho malých a středních podnikatelů v této zemi ubývá, což nelze klást za vinu nikomu jinému, než současné vládě. EET a povinné hlášení DPH přiměly mnoho podnikatelů se svou činností skončit. Socialistům to však nestačí, a v boji proti nezávislým lidem touží vytáhnout další zbraň. Jak dlouho to ještě budeme snášet?

Fantazie nepřátel Svobody je nekonečná

Pokud výroky odborářského bosse Štěcha zůstanou bez patřičné odezvy svobodomyslných, produktivních a nezávislých lidí, co nás asi čeká příště? Nucené naturální odvody vyžadované od každého malého a středního podnikatele? Speciální „solidární“ daň? Povinné vykazování odpracovaných hodin? Nebo ještě něco horšího? Jak víme z naší historie, fantazie nepřátel svobody je takřka nekonečná. Stejně jako je nekonečná jejich nenávist vůči svobodě a nezávislosti.

Koneckonců, nucený přesun tisíců politicky nepohodlných osob z jednoho oboru do jiného už si soudruzi Štěchové minulých dob vyzkoušeli. Stejně tak si tehdy tito Štěchové vyzkoušeli, jak lze neustálým přidáváním dalších a dalších povinností zničit tisíce drobných živnostníků a malých zemědělců. Tentokrát jim to nedovolíme.

Luboš Zálom, lídr kandidátky a předseda Svobodných ve Středočeském kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31