Zálom: Macron je výhrou pro EU, prohrou pro Evropu

Zálom: Macron je výhrou pro EU, prohrou pro Evropu

Novým francouzským prezidentem se po napínavém boji stal probruselský Emmanuel Macron. Ačkoliv – o napínavý souboj šlo spíše z líčení médií. Bylo zřejmé, že mocenský i mediální establishment spojí všechny síly v jakousi národní frontu, s jediným cílem: zachovat status quo. Fakt, že ačkoliv tato volební koalice podporovaná důkladnou mediální masáží, nezískala silnější podporu než 66 %, by však odpůrce Marine Le Penové neměl naplňovat pocitem klidu. Výsledek je nepopiratelný: třetina voličů si přeje radikální změnu, a s touto silou je potřeba napříště počítat.

Tak či onak, Francouzi si zvolili a dříve či později ponesou následky své volby. Je to jejich boj – a nás by nemusel jejich osud tak dalece zajímat, pokud bychom ovšem nebyli s touto zemí (nebo lépe řečeno touto zemí) svázáni v projektu EU. Kyselé ovoce francouzských voleb tak na sobě pocítíme i my, zde v České republice.

Jestliže by bývala vyhrála Marine Le Penová, znamenalo by to pro eurosocialistický projekt citelnou ránu a naopak morální vzpruhu pro myšlenku obnovení Evropy suverénních národních států. Ať už by se Francie pod vedením Le Penové odhodlala k vyhlášení „Frexitu“ nebo by jen nad politickým projektem EU visela jeho stálá hrozba, mnohé by se muselo změnit. Pokud by Francie Evropskou unii opustila, ta by se bezpochyby sesypala jako domeček z karet, protože odchodem další silné země by již nebylo možné předstírat, že jde snad o něco jiného, než o ekonomický kolonizační projekt Německa. A chtěl by snad někdo v takovém projektu nadále zůstat? Odchody dalších zemí by na sebe nedaly dlouho čekat.

Nebo bychom snad mohli doufat, že, zvítězila-li by Marine Le Penová, byla by tak EU donucena k reformám, k jakémusi návratu ke kořenům, k uvolňování regulací a rušení euronesmyslů, k opuštění myšlenky politické integrace a plíživé federalizace? I v tomto případě by EU a její politická aristokracie nejspíše skončila, v souladu s citátem Alexise de Tocquevilla: Nejnebezpečnější okamžik pro jakoukoliv špatnou vládu nastává tehdy, začne-li se liberalizovat.

Další hřebíček do rakve suverenity

Nic takového se ale v příštích několika letech nestane. V Elysejském paláci usedne politik, který má ambice stát se po boku německého kancléře (ať už jím bude nadále Angela Merkelová, nebo nově Martin Schulz) vůdčím hlasem Evropské unie, a jako takový dal už během své kampaně jasně najevo, na co se hodlá především zaměřit: uvalit sankce na Polsko a Maďarsko za údajná porušování pravidel EU, a donutit středoevropské země podvolit se sebezničující imigrační politice a kvótám. To se týká samozřejmě i České republiky. Ať už tedy bude Evropské unii vládnout tandem Macron-Merkelová nebo Macron-Schulz, bude to znamenat další hřebíček do rakve suverenity evropských států, k nimž se vůdčí osobnosti EU chovají jako ke svému nezpochybnitelnému lénu.

Naše pozice v EU tak bude opět o něco složitější, i když síla lidí jako je Macron vnutit nám svoji vůli nevyplývá ani tak z jejich vlastní síly, jako spíše z naší aktuální slabosti – ze slabosti našich politiků, kteří, žijeme-li v demokratickém systému, mají v popisu práce hájit zájmy svých občanů, nikoliv zájmy těch, jež pokládají za své lenní pány. Je pro nás tedy klíčové zvolit v letošních parlamentních volbách především takové politiky, kteří projeví vůli a odvahu tlaku Francie a Německa vzdorovat.

Vítězství Emmanuela Macrona dává probruselské politické a mediální elitě čas nevidět realitu. Ulehčené oddechnutí, které zaznívá z každého jejich novinového titulku či příspěvku na sociálních sítích, dává tušit, v jakém strachu tyto elity poslední dva týdny žily. Realita však nezávisí na naší ochotě ji akceptovat a dříve či později bude třeba podívat se pravdě do očí. Eurofanatici ženou svoje země, k nimž by měli mít upřímný a vřelý vztah, do záhuby ekonomické, prostřednictvím antitržní politiky, ale i kulturní a civilizační, prostřednictvím ideologie multikulturalismu a sebeobětující imigrační politiky. Kurz je pevně nastaven, a prezident Macron rozhodně nebude tím, kdo jej bude chtít změnit. Macron nabízí iluzi: vše je v pořádku, všechno zvládáme.

S Emmanuelem Macronem a jeho snahou opatřit evropský žalář národů jen dalšími, pevnějšími okovy tak jen přibyl další důvod, proč ve vystoupení z Evropské unie spatřovat jeden z hlavních politických cílů pro nejbližší budoucnost.

Luboš Zálom,
místopředseda středočeských Svobodných a lídr kandidátky do voleb ve Středočeském kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31