Ve Stockholmu jsme podepsali deklaraci Youth ADDE za účasti Petra Macha a Nigela Farage

Ve Stockholmu jsme podepsali deklaraci Youth ADDE za účasti Petra Macha a Nigela Farage

V pátek 4.11. jsem se náš mladý zástupce spolu s předsedou Petrem Machem zúčastnil setkání členů ADDE[1] a mládežnického spolku Youth ADDE ve Stockholmu v Grand Hotelu, který je proslulý ceremoniálem udílení Nobelových cen. Spolu s dalšími členy jsme podepsali deklaraci a svou cenu zde dostal i prezident Václav Klaus.

Hlavní částí mého programu bylo podepsání deklarace Youth ADDE, jejíž body obsahují:

My, mladí vůdci Aliance pro přímou demokracii v Evropě

(ADDE) slibujeme, že v zájmu zajištění svobodné a úspěšné

budoucnosti pro evropskou mládež budeme hájit tyto zásady:

1. Jsme odhodláni zajistit, aby se budoucí

politické generace radily s lidem Evropy

přímým a demokratickým způsobem;

2. Jsme odhodláni zajistit pokračování našich

kulturních a národních tradic;

3. Jsme odhodláni bránit Evropu proti všem

hrozbám naší svobody a suverenity;

4. Jsme odhodláni zajistit, aby byl vnitrostátní

právní řád svrchovaný a moc nebyla odebrána lidu;

5. Budeme se i nadále stavět proti radikálnímu

islámu a chránit své hodnoty za každou cenu.

Dále byla podepsaná deklarace ADDE Petrem Machem[2] a ostatními členy aliance ADDE. Následovaly proslovy jednotlivých signatářů a velmi motivující proslov amerického hosta: Becky Norton Dunlopovou[3]– členkou Heritage Foundation[4] a ředitelkou kabinetu velkého prezidenta – Ronalda Reagana. Její proslov byl o principech a individualismu. Pro mě, jako individualistu byl pohlazením na duši. Proslovy byly zakončeny europoslancem a předsedou strany UKIP[5] Nigelem Faragem[6].

Další část programu probíhala během večeře v sále, kde se udílejí Nobelovy ceny. Hlavní náplní večera bylo udělení ceny The European freedom award bývalému prezidentovi Václavu Klausovi pro jeho boj za svobodu v Evropě. Byl to historicky první ročník této ceny. Před převzetím ceny měl však Nigel Farage velmi emotivní projev, o svobodě, suverenitě, která je europskými, nikdy nevolenými byrokraty pošlapována. O svobodě, za níž stojí bojovat a o svobodě, která má nevyčíslitelnou hodnotu.  Zmínil se také o rozhodnutí britského soudu, kdy musí o platnosti Brexitu rozhodnout Britský Parlament.[7] Poznamenal, že pokud Brexit Parlamentem neprojde, je rozhodnutý vrátit se do politiky v plné síle a rozhodně si s nikým nebude brát servítky. Nigela není hodno podceňovat, protože to byl hlavně on, kdo donutil Davida Camerona vypsat referendum o Brexitu.

Po Faragovi následovalo výše uvedené udělení ceny Václavu Klausovi, jenž byl zakončen rozsáhlým projevem[8]. Ve svém projevu zkritizoval nefunkčnost centralistické, byrokratické EU a ořezávání našich svobod salámovou metodou. Zmínil se o jeho ubývání svobod v západním světě v posledních 27 letech, o Lisabonské smlouvě, která velmi posílila dominantní roli Německa v EU, o snahu zničit národní státy a vytvořit nového občana – europana, nazvaného „Homo Bruxellarum“. Také pobaveně poznamenal to, že tato cena je první cenou, kterou kdy převzal od bruselské instituce. Celý večer byl provázen různými kulturními vložkami – typicky švédskou hudbou, pianistou, operní pěvkyní a jazzovou kapelou.

Jsem velmi rád, že jsem se mohl účastnit již druhého setkání členů Youth ADDE a poznal jsem opět charismatické, velmi nadějné mladé lidi, kteří mají pravděpodobně před sebou slibnou budoucnost. Sice se neshodneme ve všem, ale v tom hlavním ano. Pokud budeme táhnout za jeden provaz, tak můžeme Evropu změnit.

Deklaraci podepsali:

Tobias Andersson – Švédsko, SD

Tomáš Lejsek – ČR, Svobodní

Alexandre Loubet – Francie, Debout la République

Sven Tritschler – Německo, AFD

Jerome Munier – Belgie, Parti Populaire

Jamie Ross McKenzie – Velká Británie, UKIP

Matthijs Weststrate– Nizozemsko, VoorNederland

Video z podepisování deklarace je na tomto odkaze: https://www.facebook.com/addeurope/videos/1165063166915112/ kde samotné podepisování mládežnickými členy ADDE začíná přibližně v 37. minutě.


[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Aliance_za_p%C5%99%C3%ADmou_demokracii_v_Evrop%C4%9B

[2] http://www.petrmach.cz/konference-adde-podpis-spolecne-deklarace/

[3] http://www.heritage.org/about/staff/d/becky-dunlop

[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Heritage_Foundation

[5] https://cs.wikipedia.org/wiki/Strana_nez%C3%A1vislosti_Spojen%C3%A9ho_kr%C3%A1lovstv%C3%AD

[6] https://cs.wikipedia.org/wiki/Nigel_Farage

[7] http://www.lidovky.cz/plati-brexit-vystup-z-eu-musi-schvalit-parlament-rozhodl-soud-p7k-/zpravy-svet.aspx?c=A161103_113405_ln_zahranici_ELE

[8] http://www.institutvk.cz/texts-in-english/vaclav-klaus-european-freedom-award-freedom-endangering-european-union

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31