TOMSKÝ: Demokracie pitomců, nebo ztráta zdravého rozumu?

TOMSKÝ: Demokracie pitomců, nebo ztráta zdravého rozumu?

Český psycholog Slavomil Hubálek nedávno prohlásil, že třetina národa jsou pitomci a proto to s demokracií a politikou vypadá tak mizerně. Socioložka Jiřina Šiklová zase opatrně navrhla, aby lidé, kteří nejdou třikrát po sobě, k volbám dostali šanci se svého volebního práva dobrovolně leč pod mírným nátlakem vzdát, čímž by se zlepšila průměrná kvalita voličstva a politici by se nemohli podbízet té primitivní nepatrné menšině, která vlastně o kvalitě vlády a demagogii voleb rozhoduje.

Ponechme stranou, zda většina voličů, která nadává, ale volí stále stejně, není také pitomá. A co to vůbec je ten zdravý dříve selský rozum, kam se poděl?

Vláda všeobecné čisté demokracie je nepochybně demagogická a destruktivní (Aristotéles) a proto musí být i liberální demokracie smíšená, musí obsahovat nevolené, nezávislé a nevolitelné prvky – ústavu, nezávislé soudy, centrální banku, svobodu kritiky a hlavně neporušitelnou tradici věcí zásadních a stálých, přirozeně lidských i civilizačních, a tudíž musí být i do značné míry aristokratická. A protože jsme aristokracii nahradili politickou elitou, je teď na ni, aby náš vesmír permanentních hodnot (nikoli jen práv) chránila, udržovala a obnovovala. A tady je myslím zakopán pes. Jestliže naše evropská politická třída konsensus a tradici ztratila, marné volání. To ona dnes a denně rozvrací zdravý rozum a řádný občan je ztracen stejně jako ten neřádný.

Ideologické menšiny ovlivňují vlády a ve jménu rovnosti, tolerance a práv rozvrací tradiční hodnoty ty úplné samozřejmosti zdravého rozumu. Ještě nedávno za zločin považované jesle dnes mají umožnit ženám chodit do zaměstnání a nevychovávat děti. Co platno, že sovětský totalitní experiment tak jako dobrovolný izraelský kibuc prokázaly, že to dobré není! Společnost, jež nutí mladé ženy chodit do zaměstnání je odsouzená k zániku. V rámci rodové pseudorovnosti vycházejí ministerské příručky, které przní svobodný majestát jazyka. Jazyková manipulace má zavést celonárodní kibuc. Odlišná role mužů a žen se neuznává a společenské uspořádání ji nesmí vyjít vstříc. V obraně práv dětí ničí feministky autoritu rodičů a školy, takže roste kriminalita. Po mužích žádají rovnost v dělbě domácích povinností, jejímž výsledkem je útěk mužů ode všech povinností. A proto nastoupí stát vyrovnávající samoživitelkám materiální úroveň, aby je zrovnoprávnila s normální rodinou.

Zelení ministři úspěšně prosazují, abychom do motorových paliv přidávali drahá škodlivá biopaliva (produkovali tím skleníkový kysličník dusný), vyráběli elektřinu z dražších a nespolehlivých větrníků (3x), solárních baterií (12x) a nakonec odsouhlasí i spalování hnědého uhlí, sice lacinější než atomová energie, ale zamořující vzduch a devastující krajinu. A to nás ještě připravují o nesmírně vzácnou chemickou surovinu. Zločinný atom je ideologicky na rozdíl od neekologického uhlí absolutně nepřijatelný. Politici podléhají masové hysterii globálního oteplování a plánují stoleté nákladné akce na omezování životodárného kysličníku (živí rostliny), jehož výskyt se v ovzduší za 100 let zvýšil o osm tisícin procenta a nic nedělají na záchranu měst, kde prach a oxidy dusíku i síry všechny dusí. A nejvyšší světová klimatologická autorita falšuje prognostické statistiky.

Pečovatelský stát vyděsí každá nová chřipka (ptačí, prasečí), hystericky propadá panice a utrácí miliardy za zbytečné vakcíny. Na opravdovou pandemii stát přece z principu nestačí.

Nejhorší je to v ekonomii, o jejíž racionalitě humanitářští socialisté a jejich pseudoekonomové nechtějí vůbec nic vědět. Nevědí, jaká legislativní makroekonomická role přísluší státu a jaká pokřivuje trh. Všichni se teď vrhají na chamtivé bankéře, ačkoli všechny krize působí primárně stát a jeho levné peníze (úroky), jež nutně vytváří inflaci nebo tržní bublinu, a jeho deficitní hospodaření a nesmyslná podnikavost.

Stranické vidění světa na každou tezi vymyslí ještě absurdnější antitezi. Vidíme to na absurdních titulcích novin – Haiti: oběť mezinárodní lichvy nebo americká anexe? Hranice mezi realitou a magickým realismem zaniká, mezi tím, co je a tím, co by čistě teoreticky mohlo nastat, rozdíl není. Množí se spiklenecké teorie historie. Realismus se ve školách neučí. Nedivme se proto, že zaniká i většinový zdravý rozum.

Alexandr Tomský je členem Svobodných v Praze. Psáno pro časopis Týždeň . Vyšlo nablogu Aktualne.cz.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31