Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Svobodní v médiích: o prezidentských volbách, referendu a dění v regionech

Svobodní v médiích: o prezidentských volbách, referendu a dění v regionech

25. 1. zveřejnily Byznys noviny článek Hulvát nebo liberál. Tak vidí kandidáty na českého prezidenta z Francie a z NěmeckaSvobodní brojí proti Zemanovi

Před volbou Miloše Zemana varovalo Republikové předsednictvo Svobodných. To provedlo „inventuru postojů a chování současného prezidenta“.

Prezident Zeman podle Svobodných ve funkci neobstál z následujících důvodů:

Miloš Zeman otevřeně několikrát lhal. V kauze Ferdinand Peroutka prohrál i soud. Jeho „nekampaň“ je navíc převážně založena na velmi zkresleném obvinění, že Drahoš je vítač ilegálních migrantů. V drsnější verzi pak prý podporuje islamizaci země. Pokud takto vyhraje, ukáže ostatním, že lhát a hrubě manipulovat je správně. Nechceme, aby další kandidáti tuto taktiku zkoušeli také.

Pro Svobodné představuje funkce prezidenta nejenom výkon ústavních pravomocí, z nichž za nejzásadnější považujeme obranu státu, osoba prezidenta by měla být také do značné míry morální autoritou. S politováním musíme konstatovat, že způsob výkonu funkce Milošem Zemanem se s tímto pojetím dostával vícekrát do rozporu.

K morální autoritě nevyhnutelně patří slušnost a důstojnost. Miloš Zeman mnohokrát prokázal pravý opak. S oblibou vystupuje vulgárně a používá hrubé výrazy s cílem šokovat. Ze svých chyb a neřestí se snaží dělat ctnost. Zcela zbytečně tím znevažuje úřad hlavy státu i sebe samotného. Není vzorem vhodným k následování, ani osobou, která by nás měla reprezentovat.

Naše země se za funkční období prezidenta Zemana přiblížila totalitním režimům, kde o vládě, zákonech a životě nás občanů rozhodují nikoli svobodné volby, ale vlastní zájem prominentů nastoleného režimu. V okolí prezidenta se za posledních pět let vyrojilo několik velice kontroverzních osob. Tito lidé se pohybují dokonce v samotném týmu obklopujícím prezidenta republiky a jsou jeho tzv. pravou rukou. Tento stav je nepřípustný.

Moci v právním státě mají být vždy v rovnováze. Prezident Zeman (stejně jako premiér Babiš) zkouší, co vše si ve své pozici může dovolit, a tím posouvá hranice. Připomeňme, že jmenoval vládu lidí, kteří neprošli volbami, a tuto vládu nechal bez důvěry půl roku vládnout. Malými krůčky tak dochází k vychylování rovnováhy ve prospěch výkonné moci. Za to nese zodpovědnost současný prezident, současný premiér i přímá volba prezidenta. Chceme prezidenta, který ctí rovnováhu moci i ústavní zvyklosti.

„V nadcházejícím druhém kole neexistuje pro Svobodné ideální volba, existuje však možnost volit s nadějí, že se nepřijatelný stav změním,“ uvedli členové Republikového předsednictva Svobodných Tomáš Pajonk, Jiří Payne, Alois Sečkár, Radim Smetka a Jiří Zapletal.

Server Globe24 zveřejnil 25. 1. článek Šéf Svobodných se skřípáním zubů podpořil Drahoše. Zeman prý vnesl do politiky něco, co ji může totálně zdestruovatSice se skřípáním zubů, ale přesto šéf Svobodných Tomáš Pajonk pro druhé kolo prezidentské volby podpořil bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše. Otevřeně sice dává najevo, že tento kandidát není podle jeho gusta, zároveň ale vysvětluje, z jakých důvodů nemůže volit Miloše Zemana.

„Za prvé si nemyslím, že prezidentská volba je pro tuto zemi zásadní. Za druhé je to volba každého z nás. Pro mnohé z nás je to volba mezi dvěma zly – jedním poznaným a druhým pravděpodobným,“ uvádí šéf Svobodných s tím, že nechce soudit voliče Zemana ani Drahoše, protože to považuje za odporné. „Oba kandidáti jsou pro mě špatní. Oba chtějí více EU, oba nepovažují skutečné občanské a ekonomické svobody za podstatné téma.“

Přesto všechno prý Pajonk nakonec volit půjde. „A nebudu volit Miloše Zemana. Proč? Protože Miloš Zeman vnesl do české politiky něco, co ji může dlouhodobě totálně zdestruovat. Je to tolerance ke lži. Miloš Zeman sedí na Hradě a jeho vlajka zní „Pravda vítězí“. On sám byl soudně usvědčen ze lži,“ připomíná politik kauzu Peroutka.

„Často bez problémů říká nepravdy ve svých projevech, říká nepravdy o svých oponentech a jeho kampaň je vytvořena primárně na vytvoření dojmu, že Jiří Drahoš je vítač imigrantů,“ shrnuje Pajonk, který na konci roku 2017 v čele strany vystřídal Petra Macha. Ten rezignoval kvůli špatnému výsledku ve volbách do Poslanecké sněmovny.

To podle něj není tak úplně pravda, Zemanova kampaň je podle něj postavena na fabulacích. „Když se tento styl kampaně osvědčí a Zeman zvítězí, tak to bude pro další české politiky znamenat – takto se vede kampaň, lidem se má lhát, mají se šířit hoaxy, mají se šířit falešné zprávy. A to bude pro naši politiku dlouhodobě velmi, velmi špatné,“ varuje Pajonk. Právě proto prý Zemana volit nemůže.

Není to prý tím, že by určitou propagandu a manipulaci na straně Drahoše. „Ta je tam samozřejmě také. Média jako Česká televize ho pravděpodobně podporují a má za sebou kandidáty a mediální moc, kterou jen tak normální kandidát nedostane. Přesto všechno – to, že Miloš Zeman naprosto toleruje otevřené lži, je důvod, proč ho já jako předseda Svobodných nemůžu volit,“ dodává na videu politik.

26. 1. zveřejnily Byznys noviny článek AntiZeman kontra AntiDrahoš. Prezidentské volby dokazují negativní princip demokraciePrezidentské volby v ČR jednoznačně prokázaly dominantně negativní charakter tohoto typu lidového hlasování. Mechanismus výběru hlavy státu se redukoval na bitvu AntiZemana (Drahoše) s antiDrahošem (Zemanem), respektive voličských antitáborů obou prezidentských kandidátů.

Ale podobnou bizarnost najdeme i v opačném táboře. Například i protibruselští libertariáni Svobodní doporučují volbu Drahoše. Samozřejmě, dominantně proto, že nechtějí, aby byl zvolen Zeman.

Přitom, programové priority Svobodných a politické směřování Jiřího Drahoše jsou fakticky zcela protikladné. Drahoš je zjevně prounijní socialista, třebaže (na rozdíl od Zemana) jistě velmi slušný. Svobodní jsou antiunijní antisocialisté…

Tento názorný příklad má ovšem obecnější přesah. Volby se primárně ukazují být jakýmsi obranným mechanismem, jenž občané používají jako spásu před potenciálním zvolením a uplatňováním politiky někoho, koho nechtějí a jehož vládnutí se obávají.

30. 1. zveřejnil server Plzeň.cz článek Osobnostem vadí, že kvůli finále Drahoš – Zeman spolu nemluví i kamarádiČlen republikového výboru Strany svobodných občanů za Plzeňský kraj Václav Dušek vysvětluje, že lidé zapomněli na důležitou, zcela podstatnou, věc. „Cokoliv, za každou cenu ANTI, dokáže způsobit přesný opak a vytvoří zastánce i u lidí, kteří Zemana zrovna dvakrát nemusí. Jako by všichni zapomněli, jakým způsobem nedávno vyhrál sněmovní volby Andrej Babiš. Nejvíce hlasů mu nepřihrálo to, jak je dobrý. Ale právě to, jak skupina politiků měla jako hlavní program ANTIBabiš. Se Zemanem je to velmi podobné, v letošních volbách získal po ANTI kampani dokonce o více než sto tisíc hlasů, než před 5 lety,“ přidává svůj pohled na výsledky finále mezi Drahošem a Zemanem.

O referendu

31. 1. zveřejnil Neviditelný pes článek Jiřího Payna POLITIKA: Referendum – revolver za dveřmi: Někteří politikové nabízejí falešné zboží. Tvrdí, že navrhují přímou demokracii ‚jako ve Švýcarsku‘, ale ve skutečnosti jsou to šmejdi. To, co nabízejí, je ve Švýcarsku zakázáno.

Referendum je na pořadu dne, někteří na něm dokonce fundamentalisticky trvají. Ve Sněmovně opět leží jeden takový návrh. Radikální politikové si od referenda slibují snadnější převrácení politiky naruby. Média tomu nerozumí navzdory štábům analytických a datových poradců, takže neumí ani formulovat otázky. Politikové i žurnalisté se odvolávají na švýcarskou přímou demokracii, ale zatím nikoho nenapadlo přečíst si švýcarský volební zákon. Málokdo si dal práci, aby zjistil, že referendum je nejkonzervativnější politický nástroj, který brání prosazení jakýchkoli změn.

Podívejme se na předlohu zákona, která leží ve Sněmovně.

Umožňuje hlasovat o čemkoli, na co se dá odpovědět ano, či ne. Švýcaři dávno pochopili, že to je cesta do pekel. Existují tisíce možností, jak něco udělat. Napřed se rozhodne a pak se bude vymýšlet, o čem jsme hlasovali? Co když se rozhodnutí dá uskutečnit tisíci způsoby? Proto se nesmí hlasovat o otázce, ale vždy jen o předloze způsobilé stát se zákonem. A aby byl návrh způsobilý, musí jej před tím projednat parlament. Hlasovat se smí jen o návrhu zákona schváleného parlamentem.

Když někdo splete dohromady potvrzovací referendum s lidovou iniciativou, vyjde z toho slátanina, která si nedokáže poradit s tím, jak předem posoudit, zda bude hlasování v souladu s ústavou a mezinárodními závazky, jakou právní váhu má rozhodnutí (stane se snad odhlasované ANO ústavním zákonem?).

Sněmovní předloha také tvrdí, že rozhodnutí v referendu je závazné. Pro koho? Jak? Podle Ústavy povinnosti lze ukládat jedině prostřednictvím zákona nebo na základě zmocnění v zákoně. Ústava zakazuje poslancům a senátorům přijímat jakékoli pokyny k hlasování. Ani referendum jim nemůže přikázat, jak mají hlasovat.

Chyb by se v návrhu našla ještě spousta, návrh, o který tak šíleně někteří bojují, je legislativní zmetek. Autoři se ani na okamžik nepokusili využít švýcarské zkušenosti a to, co nám předkládají, by bylo ve Švýcarsku zakázáno ústavou. Místo aby přímá demokracie pomohla posílit odpovědnost zákonodárců vůči občanům, předkládá se nám návrh, který sleduje jediný cíl: rozvrátit právní pořádek v České republice.

Nenechte se napálit, šmejdi vám nabízejí falešný produkt a zaplatili bychom všichni příliš vysokou cenu.

Různé

29. 1. zveřejnily Byznys noviny článek Analýza: Britské drama brexitu pokračuje. Hledá se lepší nástupce premiérky Mayové

Britská premiérka Theresa Mayová se dostává pod vzrůstající tlak. Její způsob vyjednávání podmínek brexitu naráží na čím dál větší nespokojenost euroskeptických členů konzervativní strany. Prvotní příčinou problémů Theresy Mayové je katastrofální výsledek parlamentních voleb v minulém roce, které vyhlásila jako předčasné v očekávání jasného vítězství a posílení své pozice.

Podobný problém mají Svobodní, kteří tvrdí, že není nic jednoduššího než vystoupit z EU a vstoupit do EFTA.

29. 1. zveřejnil server Kurzy.cz článek s Urzou, který poskytl Deníku Referendum a ve kterém nás zmínil. Rozhovor pro Deník ReferendumChodíte jako anarchokapitalista k volbám, které jsou v podstatě státotvorné? A jak vnímáte Stranu svobodných občanů, kteří jsou největšími parlamentními odpůrci státu a EU, ale zároveň mají předsedu strany v europarlamentu a ve svém programu chtějí posílit státní represi vůči uprchlíkům. Není to pokrytecké?

Nemyslím, že volby jsou státotvorné, jelikož ti, kdo nehlasují, jsou prostě ignorováni; když přijde volit jen zlomek lidí, kteří volí teď, sice budou političtí komentátoři bít na poplach, ale výsledek voleb bude i tak platný, nemluvě o tom, že kdyby volební účast nějak výrazně poklesla, nejspíše se zavede volební povinnost – ostatně tuším, že takový Zeman o ní již v minulosti veřejně mluvil a nezpůsobilo to žádnou zásadní vlnu odporu. Ani si nemyslím, že se ke svobodě můžeme provolit, je to spíše takový náboženský rituál demokracie; sám se ho sice účastním, protože se stejně o politiku zajímám, takže mě to nestojí víc než cestu k urně, ale naprosto chápu lidi, kteří nemají zájem trávit stovky hodin důkladným zkoumáním situace, aby mohli uvědoměle odvolit, když šance, že jejich hlas cokoliv změní, se blíží nule. Úsměvní jsou pak různí chytráci, kteří nevoličům vyčítají, že jim volby nestály ani za tu výše zmíněnou cestu k urně, přitom to je na zodpovědné volbě asi tak to nejméně pracné, nechceme-li tam hodit toho, kdo se nejlépe usmívá z plakátu.

Ač jsem někdy se Svobodnými spojován (nejspíše proto, že mnozí jejich členové i předseda jsou mí kamarádi či známí), nikdy jsem nebyl a nehodlám být jejich členem; některé jejich programové cíle jsou mi sympatické, jiné zase ne. Státní represe vůči uprchlíkům mi přijde zavrženíhodná (jako každá státní represe), jen si nemyslím, že přímo tohle mají v programu.

Zprávy z regionů

Chrudim

29. 1. server Noviny Chrudim vydal článek Poklidná selanka chrudimského zastupitelstva na úvod roku. Nepřinesla příliš vzruchu, spíše spoustu užitečných rozhodnutíPrvní místostarosta Jaroslav Trávníček (ČSSD) přednesl osmý bod programu, který se týkal poskytnutí provozní dotace společnosti Městské lesy Chrudim ve výši 700 000 Kč. Tady se zdrželi hlasování oba zastupitelé Strany svobodných Petr Lichtenberg a Josef Káles mladší, zatímco zbývající zastupitelé s dotací souhlasili.

Mutěnice

Týdeník Slovácko uveřejnil 30. 1. článek Starostovi hrozí trest. Za kanály: Trestní oznámení podali tři opoziční obecní zastupitelé. „Jsme rádi, že nám dala policie a potom i státní zástupce za pravdu. Není možné utrácet peníze obyvatel Mutěnic jen tak, bez kontroly a bez odpovědnosti ,“ vyjádřil se například zastupitel Josef Vagunda-Drgáč.

Článek zveřejnil i Břeclavský deník , Hodonínský deník a Znojemský deník nebo server vodarenstvi.cz.

(ler, dap)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31