Svobodní v médiích: o prezidentských volbách, referendu a dění v regionech

Svobodní v médiích: o prezidentských volbách, referendu a dění v regionech

25. 1. zveřejnily Byznys noviny článek Hulvát nebo liberál. Tak vidí kandidáty na českého prezidenta z Francie a z Německa: Svobodní brojí proti Zemanovi

Před volbou Miloše Zemana varovalo Republikové předsednictvo Svobodných. To provedlo „inventuru postojů a chování současného prezidenta“.

Prezident Zeman podle Svobodných ve funkci neobstál z následujících důvodů:

Miloš Zeman otevřeně několikrát lhal. V kauze Ferdinand Peroutka prohrál i soud. Jeho „nekampaň“ je navíc převážně založena na velmi zkresleném obvinění, že Drahoš je vítač ilegálních migrantů. V drsnější verzi pak prý podporuje islamizaci země. Pokud takto vyhraje, ukáže ostatním, že lhát a hrubě manipulovat je správně. Nechceme, aby další kandidáti tuto taktiku zkoušeli také.

Pro Svobodné představuje funkce prezidenta nejenom výkon ústavních pravomocí, z nichž za nejzásadnější považujeme obranu státu, osoba prezidenta by měla být také do značné míry morální autoritou. S politováním musíme konstatovat, že způsob výkonu funkce Milošem Zemanem se s tímto pojetím dostával vícekrát do rozporu.

K morální autoritě nevyhnutelně patří slušnost a důstojnost. Miloš Zeman mnohokrát prokázal pravý opak. S oblibou vystupuje vulgárně a používá hrubé výrazy s cílem šokovat. Ze svých chyb a neřestí se snaží dělat ctnost. Zcela zbytečně tím znevažuje úřad hlavy státu i sebe samotného. Není vzorem vhodným k následování, ani osobou, která by nás měla reprezentovat.

Naše země se za funkční období prezidenta Zemana přiblížila totalitním režimům, kde o vládě, zákonech a životě nás občanů rozhodují nikoli svobodné volby, ale vlastní zájem prominentů nastoleného režimu. V okolí prezidenta se za posledních pět let vyrojilo několik velice kontroverzních osob. Tito lidé se pohybují dokonce v samotném týmu obklopujícím prezidenta republiky a jsou jeho tzv. pravou rukou. Tento stav je nepřípustný.

Moci v právním státě mají být vždy v rovnováze. Prezident Zeman (stejně jako premiér Babiš) zkouší, co vše si ve své pozici může dovolit, a tím posouvá hranice. Připomeňme, že jmenoval vládu lidí, kteří neprošli volbami, a tuto vládu nechal bez důvěry půl roku vládnout. Malými krůčky tak dochází k vychylování rovnováhy ve prospěch výkonné moci. Za to nese zodpovědnost současný prezident, současný premiér i přímá volba prezidenta. Chceme prezidenta, který ctí rovnováhu moci i ústavní zvyklosti.

„V nadcházejícím druhém kole neexistuje pro Svobodné ideální volba, existuje však možnost volit s nadějí, že se nepřijatelný stav změním,“ uvedli členové Republikového předsednictva Svobodných Tomáš Pajonk, Jiří Payne, Alois Sečkár, Radim Smetka a Jiří Zapletal.

Server Globe24 zveřejnil 25. 1. článek Šéf Svobodných se skřípáním zubů podpořil Drahoše. Zeman prý vnesl do politiky něco, co ji může totálně zdestruovat: Sice se skřípáním zubů, ale přesto šéf Svobodných Tomáš Pajonk pro druhé kolo prezidentské volby podpořil bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše. Otevřeně sice dává najevo, že tento kandidát není podle jeho gusta, zároveň ale vysvětluje, z jakých důvodů nemůže volit Miloše Zemana.

„Za prvé si nemyslím, že prezidentská volba je pro tuto zemi zásadní. Za druhé je to volba každého z nás. Pro mnohé z nás je to volba mezi dvěma zly – jedním poznaným a druhým pravděpodobným,“ uvádí šéf Svobodných s tím, že nechce soudit voliče Zemana ani Drahoše, protože to považuje za odporné. „Oba kandidáti jsou pro mě špatní. Oba chtějí více EU, oba nepovažují skutečné občanské a ekonomické svobody za podstatné téma.“

Přesto všechno prý Pajonk nakonec volit půjde. „A nebudu volit Miloše Zemana. Proč? Protože Miloš Zeman vnesl do české politiky něco, co ji může dlouhodobě totálně zdestruovat. Je to tolerance ke lži. Miloš Zeman sedí na Hradě a jeho vlajka zní „Pravda vítězí“. On sám byl soudně usvědčen ze lži,“ připomíná politik kauzu Peroutka.

„Často bez problémů říká nepravdy ve svých projevech, říká nepravdy o svých oponentech a jeho kampaň je vytvořena primárně na vytvoření dojmu, že Jiří Drahoš je vítač imigrantů,“ shrnuje Pajonk, který na konci roku 2017 v čele strany vystřídal Petra Macha. Ten rezignoval kvůli špatnému výsledku ve volbách do Poslanecké sněmovny.

To podle něj není tak úplně pravda, Zemanova kampaň je podle něj postavena na fabulacích. „Když se tento styl kampaně osvědčí a Zeman zvítězí, tak to bude pro další české politiky znamenat – takto se vede kampaň, lidem se má lhát, mají se šířit hoaxy, mají se šířit falešné zprávy. A to bude pro naši politiku dlouhodobě velmi, velmi špatné,“ varuje Pajonk. Právě proto prý Zemana volit nemůže.

Není to prý tím, že by určitou propagandu a manipulaci na straně Drahoše. „Ta je tam samozřejmě také. Média jako Česká televize ho pravděpodobně podporují a má za sebou kandidáty a mediální moc, kterou jen tak normální kandidát nedostane. Přesto všechno – to, že Miloš Zeman naprosto toleruje otevřené lži, je důvod, proč ho já jako předseda Svobodných nemůžu volit,“ dodává na videu politik.

26. 1. zveřejnily Byznys noviny článek AntiZeman kontra AntiDrahoš. Prezidentské volby dokazují negativní princip demokracie: Prezidentské volby v ČR jednoznačně prokázaly dominantně negativní charakter tohoto typu lidového hlasování. Mechanismus výběru hlavy státu se redukoval na bitvu AntiZemana (Drahoše) s antiDrahošem (Zemanem), respektive voličských antitáborů obou prezidentských kandidátů.

Ale podobnou bizarnost najdeme i v opačném táboře. Například i protibruselští libertariáni Svobodní doporučují volbu Drahoše. Samozřejmě, dominantně proto, že nechtějí, aby byl zvolen Zeman.

Přitom, programové priority Svobodných a politické směřování Jiřího Drahoše jsou fakticky zcela protikladné. Drahoš je zjevně prounijní socialista, třebaže (na rozdíl od Zemana) jistě velmi slušný. Svobodní jsou antiunijní antisocialisté…

Tento názorný příklad má ovšem obecnější přesah. Volby se primárně ukazují být jakýmsi obranným mechanismem, jenž občané používají jako spásu před potenciálním zvolením a uplatňováním politiky někoho, koho nechtějí a jehož vládnutí se obávají.

30. 1. zveřejnil server Plzeň.cz článek Osobnostem vadí, že kvůli finále Drahoš – Zeman spolu nemluví i kamarádi: Člen republikového výboru Strany svobodných občanů za Plzeňský kraj Václav Dušek vysvětluje, že lidé zapomněli na důležitou, zcela podstatnou, věc. „Cokoliv, za každou cenu ANTI, dokáže způsobit přesný opak a vytvoří zastánce i u lidí, kteří Zemana zrovna dvakrát nemusí. Jako by všichni zapomněli, jakým způsobem nedávno vyhrál sněmovní volby Andrej Babiš. Nejvíce hlasů mu nepřihrálo to, jak je dobrý. Ale právě to, jak skupina politiků měla jako hlavní program ANTIBabiš. Se Zemanem je to velmi podobné, v letošních volbách získal po ANTI kampani dokonce o více než sto tisíc hlasů, než před 5 lety,“ přidává svůj pohled na výsledky finále mezi Drahošem a Zemanem.

O referendu

31. 1. zveřejnil Neviditelný pes článek Jiřího Payna POLITIKA: Referendum – revolver za dveřmi: Někteří politikové nabízejí falešné zboží. Tvrdí, že navrhují přímou demokracii ‚jako ve Švýcarsku‘, ale ve skutečnosti jsou to šmejdi. To, co nabízejí, je ve Švýcarsku zakázáno.

Referendum je na pořadu dne, někteří na něm dokonce fundamentalisticky trvají. Ve Sněmovně opět leží jeden takový návrh. Radikální politikové si od referenda slibují snadnější převrácení politiky naruby. Média tomu nerozumí navzdory štábům analytických a datových poradců, takže neumí ani formulovat otázky. Politikové i žurnalisté se odvolávají na švýcarskou přímou demokracii, ale zatím nikoho nenapadlo přečíst si švýcarský volební zákon. Málokdo si dal práci, aby zjistil, že referendum je nejkonzervativnější politický nástroj, který brání prosazení jakýchkoli změn.

Podívejme se na předlohu zákona, která leží ve Sněmovně.

Umožňuje hlasovat o čemkoli, na co se dá odpovědět ano, či ne. Švýcaři dávno pochopili, že to je cesta do pekel. Existují tisíce možností, jak něco udělat. Napřed se rozhodne a pak se bude vymýšlet, o čem jsme hlasovali? Co když se rozhodnutí dá uskutečnit tisíci způsoby? Proto se nesmí hlasovat o otázce, ale vždy jen o předloze způsobilé stát se zákonem. A aby byl návrh způsobilý, musí jej před tím projednat parlament. Hlasovat se smí jen o návrhu zákona schváleného parlamentem.

Když někdo splete dohromady potvrzovací referendum s lidovou iniciativou, vyjde z toho slátanina, která si nedokáže poradit s tím, jak předem posoudit, zda bude hlasování v souladu s ústavou a mezinárodními závazky, jakou právní váhu má rozhodnutí (stane se snad odhlasované ANO ústavním zákonem?).

Sněmovní předloha také tvrdí, že rozhodnutí v referendu je závazné. Pro koho? Jak? Podle Ústavy povinnosti lze ukládat jedině prostřednictvím zákona nebo na základě zmocnění v zákoně. Ústava zakazuje poslancům a senátorům přijímat jakékoli pokyny k hlasování. Ani referendum jim nemůže přikázat, jak mají hlasovat.

Chyb by se v návrhu našla ještě spousta, návrh, o který tak šíleně někteří bojují, je legislativní zmetek. Autoři se ani na okamžik nepokusili využít švýcarské zkušenosti a to, co nám předkládají, by bylo ve Švýcarsku zakázáno ústavou. Místo aby přímá demokracie pomohla posílit odpovědnost zákonodárců vůči občanům, předkládá se nám návrh, který sleduje jediný cíl: rozvrátit právní pořádek v České republice.

Nenechte se napálit, šmejdi vám nabízejí falešný produkt a zaplatili bychom všichni příliš vysokou cenu.

Různé

29. 1. zveřejnily Byznys noviny článek Analýza: Britské drama brexitu pokračuje. Hledá se lepší nástupce premiérky Mayové

Britská premiérka Theresa Mayová se dostává pod vzrůstající tlak. Její způsob vyjednávání podmínek brexitu naráží na čím dál větší nespokojenost euroskeptických členů konzervativní strany. Prvotní příčinou problémů Theresy Mayové je katastrofální výsledek parlamentních voleb v minulém roce, které vyhlásila jako předčasné v očekávání jasného vítězství a posílení své pozice.

Podobný problém mají Svobodní, kteří tvrdí, že není nic jednoduššího než vystoupit z EU a vstoupit do EFTA.

29. 1. zveřejnil server Kurzy.cz článek s Urzou, který poskytl Deníku Referendum a ve kterém nás zmínil. Rozhovor pro Deník Referendum: Chodíte jako anarchokapitalista k volbám, které jsou v podstatě státotvorné? A jak vnímáte Stranu svobodných občanů, kteří jsou největšími parlamentními odpůrci státu a EU, ale zároveň mají předsedu strany v europarlamentu a ve svém programu chtějí posílit státní represi vůči uprchlíkům. Není to pokrytecké?

Nemyslím, že volby jsou státotvorné, jelikož ti, kdo nehlasují, jsou prostě ignorováni; když přijde volit jen zlomek lidí, kteří volí teď, sice budou političtí komentátoři bít na poplach, ale výsledek voleb bude i tak platný, nemluvě o tom, že kdyby volební účast nějak výrazně poklesla, nejspíše se zavede volební povinnost – ostatně tuším, že takový Zeman o ní již v minulosti veřejně mluvil a nezpůsobilo to žádnou zásadní vlnu odporu. Ani si nemyslím, že se ke svobodě můžeme provolit, je to spíše takový náboženský rituál demokracie; sám se ho sice účastním, protože se stejně o politiku zajímám, takže mě to nestojí víc než cestu k urně, ale naprosto chápu lidi, kteří nemají zájem trávit stovky hodin důkladným zkoumáním situace, aby mohli uvědoměle odvolit, když šance, že jejich hlas cokoliv změní, se blíží nule. Úsměvní jsou pak různí chytráci, kteří nevoličům vyčítají, že jim volby nestály ani za tu výše zmíněnou cestu k urně, přitom to je na zodpovědné volbě asi tak to nejméně pracné, nechceme-li tam hodit toho, kdo se nejlépe usmívá z plakátu.

Ač jsem někdy se Svobodnými spojován (nejspíše proto, že mnozí jejich členové i předseda jsou mí kamarádi či známí), nikdy jsem nebyl a nehodlám být jejich členem; některé jejich programové cíle jsou mi sympatické, jiné zase ne. Státní represe vůči uprchlíkům mi přijde zavrženíhodná (jako každá státní represe), jen si nemyslím, že přímo tohle mají v programu.

Zprávy z regionů

Chrudim

29. 1. server Noviny Chrudim vydal článek Poklidná selanka chrudimského zastupitelstva na úvod roku. Nepřinesla příliš vzruchu, spíše spoustu užitečných rozhodnutí: První místostarosta Jaroslav Trávníček (ČSSD) přednesl osmý bod programu, který se týkal poskytnutí provozní dotace společnosti Městské lesy Chrudim ve výši 700 000 Kč. Tady se zdrželi hlasování oba zastupitelé Strany svobodných Petr Lichtenberg a Josef Káles mladší, zatímco zbývající zastupitelé s dotací souhlasili.

Mutěnice

Týdeník Slovácko uveřejnil 30. 1. článek Starostovi hrozí trest. Za kanály: Trestní oznámení podali tři opoziční obecní zastupitelé. „Jsme rádi, že nám dala policie a potom i státní zástupce za pravdu. Není možné utrácet peníze obyvatel Mutěnic jen tak, bez kontroly a bez odpovědnosti ,“ vyjádřil se například zastupitel Josef Vagunda-Drgáč.

Článek zveřejnil i Břeclavský deník , Hodonínský deník a Znojemský deník nebo server vodarenstvi.cz.

(ler, dap)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31