Svobodní v médiích: o prezidentských volbách, kvótách i zprávy z regionů

Svobodní v médiích: o prezidentských volbách, kvótách i zprávy z regionů

6. 1. zveřejnily Parlamentní listy rozhovor s Tomášem Pajonkem Nový předseda Svobodných: Miloš Zeman je prezidentem těch, kterým už leze krkem, jak jimi „lepší lidé“ opovrhují. Tu máte, náfukové, ať vám v kavárně praskne cévka: Ta funkce by v naší současné situaci chtěla minimálně génia politiky plus tunu štěstí, a já jsem zatím jen elév s vizí. Takových jsou politické hřbitovy plné. Ale poperu se s tím, co to půjde,“ vysvětluje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz nový předseda Svobodných Tomáš Pajonk. Prezident je podle něj pouze doplňující postava a nestojí za to, aby se kvůli němu rozděloval národ a nadávali jsme si. Sám bude volit Topolánka, ale favoritem je dle něj Miloš Zeman.

Čekají nás prezidentské volby. Dozvěděl jsem se, že Svobodní jednali s Topolánkem, Hynkem a Hannigem. Podpoříte někoho?

Kdybych věřil na konspirační teorie, mohl bych tvrdit, že prezidentské volby politici vymysleli, aby se národ hádal o nepodstatných kravinách, při kampani, která je podobná SuperStar. Jedna kráska nám sice raději už soutěžně před kritickým publikem nezpívá, ale její árie nám za 5 let zněly v uších více než dost. Prezident jen minimálně ovlivní skutečné životy lidí. Ty ovlivní parlament, vláda a také EU, její normy, nařízení a dotace. Nenadávejme ale na Brusel, to co se na nás hrne je i práce českých zástupců v EU. Prezident je spíše doplňující postava a nestojí za to, aby se kvůli němu rozděloval národ a nadávali jsme si.

Přesto mi přijde, že média prezidentovi věnují obrovskou, jeho skutečné funkcí neúměrnou pozornost. Asi jim ten současný opravdu hýbe žlučí, čímž jeho pozici jen a jen posilují. Svobodní o prezidentských volbách jednali, ale nakonec nebyla dostatečná shoda na jednom jméně, takže nikoho nepodpoříme. Já osobní názor mám a v prvním kole budu volit Mirka Topolánka, mohu k němu mít tisíc a jedna výhrad, ale i v nelehké volbě je třeba se rozhodnout. Nevidím to nijak dogmaticky a kohokoli, kdo zvolí jinak, nemám potřebu zatracovat. Je to o nuancích a neznám nikoho, kdo by byl na 100 % spokojen se svým favoritem.

Vyšlo i na serveru Svobodný svět.

O kvótách

4. 1. zveřejnily Byznys noviny článek Brusel zažaloval Česko kvůli odmítání uprchlických kvót. ČR hrozí tučná pokuta: Evropská komise žaluje Česko spolu s Polskem a Maďarskem kvůli neplnění migračních kvót u unijního soudu.

Brusel zažaloval Česko, Polsko a Maďarsko kvůli odmítání povinných migračních kvót. České republice tak hrozí, že zaplatí buď tučnou jednorázovou pokutu nebo opakované penále do chvíle, než splní své povinnosti. Podle odborníků ministerstva vnitra by se základní pokuta vyšplhala asi na 270 milionů korun.

Podle Svobodných vyhrožování soudem, pokutami nebo odebíráním dotací patří k osvědčeným taktikám zastrašování a ukazuje na to, jací jsou představitelé EU ve skutečnosti totalitáři a pokrytci.

„Přerozdělování lidí proti jejich vůli připomíná obchod s lidmi a na něm se Česká republika nesmí podílet,“ řekl předseda Svobodných Tomáš Pajonk.

Násilné přerozdělování migrantů je podle Svobodných překročením pravomocí EU, protože takovou pravomoc jí nedává ani Lisabonská smlouva. Strana proto vyzvala premiéra a prezidenta České republiky, aby v Evropské radě přednesli tento postoj a zásadní nesouhlas s touto politikou.

„Česká vláda by neměla ustupovat ani před případným rozhodnutím unijního soudu, ale měla by bránit naši samostatnou imigrační politiku,“ dodal.

Články Svobodných

6. 1. zveřejnil Neviditelný pes článek Miroslava Červenky ÚVAHA: Rok 2018. Jaký bude?: Tak nám začal další osmičkový rok. Letos o to významnější, že se jedná o rok jubilejní, neboť tomu koncem října bude přesně sto let, co se nám vláda věcí našich prý do rukou navrátila. Že nenavrátila úplně, je jasné.

Ono to ani nejde, každé ruce patří určitému člověku, ovládá je jedna hlava s jedním mozkem a nejsou na světě dva lidé, kteří by přemýšleli stejně a při rozhodování o věcech společných se shodli. Shodněme se tedy alespoň my, že se před sto lety vláda věcí veřejných k rukou nás, Čechů/Moravanů, posunula blíže a že my, kteří si myslíme, že je to dobře (existují i našinci, kteří si to nemyslí a čas od času se vládu nad námi pokoušejí svěřit „moudřejším mozkům“, ať již do Berlína, Moskvy či Bruselu), bychom měli udělat vše, co je v našich silách, aby se ona vláda věcí našich udržela co nejblíže našim mozkům a rukám minimálně v podobě zachování současného stavu, když už je z různých příčin těžko představitelné, že je očekávatelný další posun k přiblížení vládnutí k nám coby suverénním jedincům.

8. 1. zveřejnil Neviditelný pes článek Jiřího Procházky EKOLOGIE: Další EU směrnice, další euronesmysl: Po křivých banánech, teplých žárovkách, silných vysavačích apod. je tu další snaha EU vychovávat vlastní občany k obrazu svému. Tentokráte skrze plastové tašky. A naše ministerstvo ŽP na to vyrobilo videoagitku, samozřejmě, za naše peníze.

Ale od začátku. ČR je povinna do svého právního řádu implementovat směrnici EU č. 2015/720 , která má za cíl snížit spotřebu plastových nákupních tašek. K dosažení těchto cílů ukládá směrnice obchodníkům povinnost prodávat od 1. 1. 2018 plastové odnosné tašky minimálně za náhradu nákladů, které odpovídají nákladům na její pořízení, kromě velmi lehkých plastových odnosných tašek (mikrosáčků) s tloušťkou stěny do 15 mikrometrů. Jediný český europoslanec Petr Mach (Svobodní) hlasoval proti. A ČR to skutečně do svého právního řádu zavedla novelou zákona o obalech č. 149/2017.

Svobodní jsou toho názoru, opakovaně, že žádné restrikce, omezování svobody rozhodnutí a sankce nepřinesou kýžený výsledek. Ten přinese jen poctivá osvěta a výchova k zodpovědnosti k sobě a svému okolí. Bohužel, EU si to nemyslí, a proto je na světě další regulace, hrozba sankce pro podnikatele a v konečném důsledku další nefungující euronesmysl.

P.S. Pokuta za darovanou tašku je stanovena do výše 500.000 Kč. Velká většina velmi lehkých tašek, které se nadále rozdávají zdarma, je vyrobena ve východní Asii.

Různé

8. 1. zveřejnil Deník Referendum článek Jan Škvrňák: Vyhlídky polské opozice v roce 2018: Polská občanská společnost, která je v opozici vůči Sjednocené pravici, se potýká s podobnými problémy jako občanská společnost v českých zemích. Dočká se Polsko změny?

V roce 2018 čeká polskou parlamentní, neparlamentní a občanskou opozici řada výzev. Bude se muset pokusit zabránit reformě soudnictví, postupu vlády proti „nevládním“ médiím pod pláštíkem polonizace médií se zahraničními vlastníky). Opozice bude muset také zaujmout postoj vůči spuštění unijního článku 7 proti Polsku. Ve všech těchto záležitostech tahá spíš za kratší konec provazu. Proto už teď napíná své úsilí také někam jinam.

Na okraji politického spektra i nadále zůstává libertariánská politická formace (zhruba jednou ročně mění název) Janusze Korwina-Mikkeho. Mají podobný problém jako čeští Svobodní, tvrdé jádro, ale jinak málo voličů. V eurovolbách to stačí na mandát, v ostatních volbách se pohybují kolem 2–4 procent.

Dění v regionech

Praha 3

Lednové Radniční noviny Prahy 3 zveřejnili článek zastupitele Tomáše Štampacha Komunální volby 2018.

Praha – Letňany

9. 1. zveřejnily Letňanské listy v rubrice Diskuzní fórum příspěvek našeho zastupitele Martina Halamy Diskusní FÓRUM (1/2018): Martin Halama, Strana svobodných občanů: Vážení letňanští obyvatelé. V novém roce 2018 Vám přeji hlavně zdraví, dále klid, pohodu a spokojenost. Ať se Vám daří v životě osobním i pracovním. Nejlépe je člověku s úsměvem na rtech svých i rtech lidí okolo. Není důležité, co bych osobně já, opoziční zastupitel, rád projednal a prosadil v posledním roce tohoto volebního období.

Pohledem zpět do zápisů schůzí ZMČ Praha 18 zjistíme, že bodů navrhovaných opozicí bylo k projednání schváleno neskutečně málo. Letňanský koaliční slepenec nepustí na program schůze ZMČ prakticky nic, co by předkládala opozice. A když už koalice uzná, že opozicí navrhovaný bod je pro občany zajímavý a důležitý, pak se zasadí o neschválení programu schůze ZMČ a uspořádá zcela irelevantní besedu, ze které nevzejde žádné stanovisko. K takové situaci jsme to v Letňanech „dopracovali“.

Politikaření a útoky na politické oponenty, končící v soudních síních. Ignorace zájmu a názorů občanů. To je letňanská realita. Velmi rád bych prosadil změnu takových poměrů! Ovšem tu dokážete prosadit jen Vy, letňanští voliči! Proto, prosím, velmi zodpovědně zvažte, komu dáte svůj hlas v podzimních komunálních volbách!

Cheb

9. 1. napsaly Krajské listy článek Dusno v pohraničí. Lidé si hrátky politiků nechtějí nechat líbit: Je to hanba, puč a podraz: K napínavé politické situaci došlo v Chebu, kde se nedávno opět rozpadla vládnoucí koalice. Opoziční zastupitelé, včetně členů koaličního hnutí ANO, totiž odvolali starostu Antonína Jalovce z vítězného sdružení VPM-Alternativa a místostarostku Gabrielu Lickovou z Koalice pro Cheb, údajně kvůli rozpočtu na letošní rok. Jenže místní si to nenechali líbit a proti politickým hrátkám na radnici svolali demonstraci, jíž se zúčastnilo na tisíc chebských občanů, kteří byli s dosavadním starostou velmi spokojeni. Navíc jeho návrat žádají v masově podepisované petici.

Křehká koalice, sestavená ze zástupců ANO, VPM-Alternativa, Koalice pro Cheb a Strany svobodných občanů, disponovala většinou jediného hlasu. Vznikla přitom před pouhými sedmi měsíci, když byl kvůli kauze ROP Severozápad odvolán dosavadní starosta Petr Navrátil (ČSSD). Výsledkem překvapivého převratu byla volba nového vedení, složená z ANO, ČSSD a ODS s podporou KSČM. Na výsledky volby proto reagovala část občanů výkřiky „hanba“.

Jablonec nad Nisou

8. 1. zveřejnil server Genus plus článek Česká Lípa se ptá srozumitelně, jablonecká otázka pro referendum je krkolomná: Jablonecké referendum

Souběžně s I. kolem volby prezidenta, tj. v pátek 12. ledna 2018 od 14:00 do 22:00 hodin a v sobotu 13. ledna 2018 od 8:00 hodin do 14:00 hodin, se v Jablonci nad Nisou uskuteční místní referendum. Je věnováno potlačení hazardu ve městě a lidé, budou odpovídat na tuto krkolomnou otázku:

„Souhlasíte s tím, aby město Jablonec nad Nisou, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení bezpečnosti ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení provozu výherních hracích přístrojů, interaktivních videoloterních terminálů, centrálních a lokálních loterních systémů a dalších loterií uvedených v § 2 písm. e), g), j), l), m) bod 2 a n) a § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách, a totalizátorových her a technických her uvedených v § 3 odst. 2 písm. c) a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách?“

Náklady na jablonecké referendum jsou odhadovány na 900 tisíc korun, které město vezme z rozpočtu. Pokud budou chtít občané volit prezidenta i hlasovat v místním referendu, budou muset jít do dvou různých místností a legitimovat se dvěma různým komisím.

Se zákazem hracích automatů v Jablonci ostře nesouhlasí předseda Svobodných pro Liberecký kraj Jindřich Hradecký. Upozorňuje na významný úbytek příjmů do městské kasy, které se nové zastupitelstvo bude pokoušet vykrýt zvýšením daně z nemovitosti. „Všem majitelům nemovitostí proto radím, aby se referenda neúčastnili. Referendum tak bude neplatné a nové zastupitelstvo nebude mít záminku lidem zdvojnásobit domovní daň,“ apeluje Hradecký v prohlášení, které rozeslal koncem roku do médií. Podle něj zákaz automatů problémy gamblerství stejně neřeší.

(dap, ler)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

V Poslanecké sněmovně se 10. listopadu sešli poslanci, právníci, zástupci policie i organizátoři Pochodu pro život. Téma kulatého stolu „Ústavní ochrana svobody slova a shromažďování pro zranitelné skupiny“ bylo jasné: jak zajistit, aby pokojné shromáždění – zvláště když se ho účastní rodiny s dětmi – mohlo dojít do cíle, a aby o tom nerozhodovala ulice.

Pozváni byli T. Malá (omluvila se z důvodu programu), H. Válková, Z. Ožanová, K. Haas, K. Stojanová, M. Výborný, Z. Hraba, J. Kříž, Z. Koudelka, R. Suchánek, M. Vondrášek, K. Šimka, J. Kudrna, dále byli osloveni P. Černý a F. Říha. Hlavní vystoupení měli organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč a poslanec Karel Haas. Moderoval místopředseda Ústavně-právního výboru Libor Vondráček.

Vondráček na úvod připomněl, že zákon o právu shromažďovacím je z roku 1990. Situace se od té doby změnila. Pochod pro život se v posledních letech stal učebnicovým příkladem toho, co se může stát, když se proti ohlášené a povolené akci postaví radikální skupiny, které ji fyzicky zablokují.

„Tisíce lidí se bojí přijet do Prahy“

Organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč popsal loňský průběh: několik tisíc účastníků, převážně rodin s dětmi, bylo dvě hodiny zablokováno a zastrašováno radikálními skupinami. Letos policie nasadila 901 příslušníků, místo shromáždění bylo hermeticky uzavřeno. Účastníci psali organizátorům, že se bojí přijet do Prahy.

„Ústavní soud dospěl k závěru, že policie nepochybila a že vina je na rodičích, že berou děti na veřejná shromáždění,“ uvedl Ucháč. „Nevoláme po důraznějším policejním zásahu. Nám opravdu nechceme. Ale znepokuje nás tolerance protiprávního jednání.“ Podle něj bylo uděleno pouze pět pokut, což vytváří pocit beztrestnosti. Agresivita podle něj rok od roku roste. Řešení podle něj mohou být různá – od omezení účasti od 15 let přes jiné nástroje pro policii – a právě o tom se má diskutovat, aby se Česko nedostalo do stavu, který vidíme na západ od našich hranic.

Ochrana je obsahově slepá – a co říká kauza Ellinger

Poslanec Karel Haas (ODS) připomněl klíčovou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ochrana shromáždění je obsahově slepá – platí stejně pro všechny. Jako nosný příklad uvedl kauzu rakouských lékařů pro život proti Rakousku (Ellinger a další), která se odehrála v Salzburgu na začátku 80. let.

Šlo o pochod lékařů podporujících právo na život, proti kterému se postavili kontrademonstranti. Ti pokřikovali, házeli potraviny a snažili se akci fyzicky zastavit. Evropský soud tehdy formuloval pozitivní závazek státu: stát musí nasadit přiměřené a vhodné prostředky, aby pokojné shromáždění mohlo proběhnout. Nezaručuje výsledek, ale nesmí improvizovat, když má informace o protiakcích. Musí plánovat, předvídat a chránit. Haas zdůraznil, že jde o závazek prostředků, nikoli o závazek státu k tomu, že každé shromáždění dopadne pozitivně.

Stejné pravidlo platí i v opačném případě – malá skupina protestující proti homofobii v Gruzii v roce 2012, kterou několikanásobná přesila napadla a policie situaci nezvládla. Ochrana nezná barvu politického názoru. „Kdo smí rozhodnout, zda pokojné shromáždění dojde do cíle? Svolavatel, úřad, policie, nebo ten, kdo vytvoří fyzickou překážku v ulicích?“ ptal se Haas. Podle něj ulice rozhodovat nemá. Zranitelnost účastníků (děti, těhotné ženy) laťku ochrany zvyšuje, nesnižuje.

Haas z judikatury vyseparoval i praktické požadavky na policii: předvídat a pracovat s informacemi preventivně, plánovat logistiku a úzká místa, komunikovat, prostorově oddělit tak, aby zůstala možnost vyjadřování názorů, a při naplnění podmínek účinně postihnout. Neprovedení zákroku tam, kde policie disponuje informacemi, že zákrok má být proveden, je podle něj porušením zákona o policii.

Hluk, blokády a trestné činy

V diskuzi se opakovaně vracelo téma hluku. Překročení hygienických norem může být kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu ublížení na zdraví – zvláště pokud jde o těhotné ženy nebo děti mladší 15 let. Haas zdůraznil, že policie má povinnost zasahovat proti trestným činům i přestupkům. Ucháč upozornil, že důsledné vymáhání běžných přestupků (neuposlechnutí pokynu, legitimace) by podle něj odstranilo většinu agresivity. „Bylo zadrženo 200 osob v kordonech. Nebylo potřeba žádné násilí. Stačilo pouštět jednoho po druhém proti občance legitimovat a později pokutovat.“

„Oni vyhráli. Neprošli.“

Z veřejnosti zazněla i osobní zkušenost. Mírka Vybihalová ze Zábřeha na Moravě popsala, jak stála se svou dcerou zablokovaná a slyšela radost protistrany: „Neprošli. Podařilo se jim to.“ „My jsme byli poraženi. Oni vyhráli. A příště to bude jednodušší, protože žádný větší postih z toho neměli.“ Zdůraznila, že rodina je základ společnosti a že je potřeba rozhodnout, jakou společnost chceme. Inženýr Ivo Pata hovořil o širší společenské atmosféře vůči rodinám s dětmi a demografických dopadech, i když se diskuse držela primárně práva shromažďovacího.

Vondráček: Kauza Ellinger ukazuje, že zákon je klíčový

Vondráček v závěru na Haasovu prezentaci kauzy Ellinger přímo navázal. Připomněl, že Evropský soud v té věci řekl, že pokud protishromáždění (i to blokující) splní podmínky zákona o právu shromažďovacím, tak se téměř nedá zakazovat – určitě ne preventivně a předem.

„Pokud se máme držet toho rozsudku, pak je naprosto klíčové, jak ten zákon o právu shromažďovacím zní,“ řekl Vondráček. „Nejenom že se musí pamatovat na paragrafy, které v něm jsou, ale možná je čas se zamyslet, jestli neexistují pravidla, která by se měla zpřesnit.“ Stav z roku 2025 podle něj nelze považovat za správný výkon práva shromažďovacího. Stát historicky vznikl právě proto, aby tu neplatilo právo silnějšího.

Kulatý stůl nepřinesl hotový návrh novely. Přinesl ale jasnou shodu, že pokojné shromáždění s rodinami a dětmi nesmí končit tím, že někdo přijde, zablokuje cestu a řekne „vyhráli jsme“. Ochrana je obsahově slepá, zranitelné skupiny mají vyšší nárok na ochranu a ulice nemá právo veta. A podle Vondráčka právě kauza Ellinger ukazuje, že pokud chceme, aby to fungovalo i v praxi, nestačí jen aplikovat současný zákon z roku 1990 – je potřeba se podívat, jestli ještě odpovídá realitě a zda není čas ho aktualizovat. Debata podle něj dneškem neskončila.

Prezentace Pavla Kalendy

Kulatý stůl ve Sněmovně: Blokáda ulice nesmí rozhodovat, který pochod dojde do cíle

V Poslanecké sněmovně se 10. listopadu sešli poslanci, právníci, zástupci policie i organizátoři Pochodu pro život. Téma kulatého stolu „Ústavní ochrana svobody slova a shromažďování pro zranitelné skupiny“ bylo jasné: jak zajistit, aby pokojné shromáždění – zvláště když se ho účastní rodiny s dětmi – mohlo dojít do cíle, a aby o tom nerozhodovala ulice.

Pozváni byli T. Malá (omluvila se z důvodu programu), H. Válková, Z. Ožanová, K. Haas, K. Stojanová, M. Výborný, Z. Hraba, J. Kříž, Z. Koudelka, R. Suchánek, M. Vondrášek, K. Šimka, J. Kudrna, dále byli osloveni P. Černý a F. Říha. Hlavní vystoupení měli organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč a poslanec Karel Haas. Moderoval místopředseda Ústavně-právního výboru Libor Vondráček.

Vondráček na úvod připomněl, že zákon o právu shromažďovacím je z roku 1990. Situace se od té doby změnila. Pochod pro život se v posledních letech stal učebnicovým příkladem toho, co se může stát, když se proti ohlášené a povolené akci postaví radikální skupiny, které ji fyzicky zablokují.

„Tisíce lidí se bojí přijet do Prahy“

Organizátor Pochodu pro život Radim Ucháč popsal loňský průběh: několik tisíc účastníků, převážně rodin s dětmi, bylo dvě hodiny zablokováno a zastrašováno radikálními skupinami. Letos policie nasadila 901 příslušníků, místo shromáždění bylo hermeticky uzavřeno. Účastníci psali organizátorům, že se bojí přijet do Prahy.

„Ústavní soud dospěl k závěru, že policie nepochybila a že vina je na rodičích, že berou děti na veřejná shromáždění,“ uvedl Ucháč. „Nevoláme po důraznějším policejním zásahu. Nám opravdu nechceme. Ale znepokuje nás tolerance protiprávního jednání.“ Podle něj bylo uděleno pouze pět pokut, což vytváří pocit beztrestnosti. Agresivita podle něj rok od roku roste. Řešení podle něj mohou být různá – od omezení účasti od 15 let přes jiné nástroje pro policii – a právě o tom se má diskutovat, aby se Česko nedostalo do stavu, který vidíme na západ od našich hranic.

Ochrana je obsahově slepá – a co říká kauza Ellinger

Poslanec Karel Haas (ODS) připomněl klíčovou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ochrana shromáždění je obsahově slepá – platí stejně pro všechny. Jako nosný příklad uvedl kauzu rakouských lékařů pro život proti Rakousku (Ellinger a další), která se odehrála v Salzburgu na začátku 80. let.

Šlo o pochod lékařů podporujících právo na život, proti kterému se postavili kontrademonstranti. Ti pokřikovali, házeli potraviny a snažili se akci fyzicky zastavit. Evropský soud tehdy formuloval pozitivní závazek státu: stát musí nasadit přiměřené a vhodné prostředky, aby pokojné shromáždění mohlo proběhnout. Nezaručuje výsledek, ale nesmí improvizovat, když má informace o protiakcích. Musí plánovat, předvídat a chránit. Haas zdůraznil, že jde o závazek prostředků, nikoli o závazek státu k tomu, že každé shromáždění dopadne pozitivně.

Stejné pravidlo platí i v opačném případě – malá skupina protestující proti homofobii v Gruzii v roce 2012, kterou několikanásobná přesila napadla a policie situaci nezvládla. Ochrana nezná barvu politického názoru. „Kdo smí rozhodnout, zda pokojné shromáždění dojde do cíle? Svolavatel, úřad, policie, nebo ten, kdo vytvoří fyzickou překážku v ulicích?“ ptal se Haas. Podle něj ulice rozhodovat nemá. Zranitelnost účastníků (děti, těhotné ženy) laťku ochrany zvyšuje, nesnižuje.

Haas z judikatury vyseparoval i praktické požadavky na policii: předvídat a pracovat s informacemi preventivně, plánovat logistiku a úzká místa, komunikovat, prostorově oddělit tak, aby zůstala možnost vyjadřování názorů, a při naplnění podmínek účinně postihnout. Neprovedení zákroku tam, kde policie disponuje informacemi, že zákrok má být proveden, je podle něj porušením zákona o policii.

Hluk, blokády a trestné činy

V diskuzi se opakovaně vracelo téma hluku. Překročení hygienických norem může být kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu ublížení na zdraví – zvláště pokud jde o těhotné ženy nebo děti mladší 15 let. Haas zdůraznil, že policie má povinnost zasahovat proti trestným činům i přestupkům. Ucháč upozornil, že důsledné vymáhání běžných přestupků (neuposlechnutí pokynu, legitimace) by podle něj odstranilo většinu agresivity. „Bylo zadrženo 200 osob v kordonech. Nebylo potřeba žádné násilí. Stačilo pouštět jednoho po druhém proti občance legitimovat a později pokutovat.“

„Oni vyhráli. Neprošli.“

Z veřejnosti zazněla i osobní zkušenost. Mírka Vybihalová ze Zábřeha na Moravě popsala, jak stála se svou dcerou zablokovaná a slyšela radost protistrany: „Neprošli. Podařilo se jim to.“ „My jsme byli poraženi. Oni vyhráli. A příště to bude jednodušší, protože žádný větší postih z toho neměli.“ Zdůraznila, že rodina je základ společnosti a že je potřeba rozhodnout, jakou společnost chceme. Inženýr Ivo Pata hovořil o širší společenské atmosféře vůči rodinám s dětmi a demografických dopadech, i když se diskuse držela primárně práva shromažďovacího.

Vondráček: Kauza Ellinger ukazuje, že zákon je klíčový

Vondráček v závěru na Haasovu prezentaci kauzy Ellinger přímo navázal. Připomněl, že Evropský soud v té věci řekl, že pokud protishromáždění (i to blokující) splní podmínky zákona o právu shromažďovacím, tak se téměř nedá zakazovat – určitě ne preventivně a předem.

„Pokud se máme držet toho rozsudku, pak je naprosto klíčové, jak ten zákon o právu shromažďovacím zní,“ řekl Vondráček. „Nejenom že se musí pamatovat na paragrafy, které v něm jsou, ale možná je čas se zamyslet, jestli neexistují pravidla, která by se měla zpřesnit.“ Stav z roku 2025 podle něj nelze považovat za správný výkon práva shromažďovacího. Stát historicky vznikl právě proto, aby tu neplatilo právo silnějšího.

Kulatý stůl nepřinesl hotový návrh novely. Přinesl ale jasnou shodu, že pokojné shromáždění s rodinami a dětmi nesmí končit tím, že někdo přijde, zablokuje cestu a řekne „vyhráli jsme“. Ochrana je obsahově slepá, zranitelné skupiny mají vyšší nárok na ochranu a ulice nemá právo veta. A podle Vondráčka právě kauza Ellinger ukazuje, že pokud chceme, aby to fungovalo i v praxi, nestačí jen aplikovat současný zákon z roku 1990 – je potřeba se podívat, jestli ještě odpovídá realitě a zda není čas ho aktualizovat. Debata podle něj dneškem neskončila.

Prezentace Pavla Kalendy

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31