Babička sedí s vnoučkem na terásce chaty. Dívají se přes údolí na lesy a na silničku, která vede do Chudenic. Letní slunečný den, ptáci zpívají v korunách ovocných stromů.
Zdálky uslyší hřmot, jaký v té klidné oblasti a lesích nikdy nebylo slyšet. Zvedají se, aby lépe viděli, co se děje.
Od Klatov se po silnici valí kolona tanků a nákladních aut plných vojáků. Babičce, která zažila válku, proběhne hlavou: „Okupace…“ Se slzami v očích a s obavami usedá na lavici a vnoučka přivine blíž k sobě.
Normalizace – posílení moci
Normalizace byla důsledkem srpnové okupace Československa Sovětskou armádou a vojsky Varšavské smlouvy v rámci „bratrské pomoci“.
Aktivní odpůrci proti okupaci byli vyhazováni z práce. Nebylo jim dovoleno cestovat, a to ani v rámci socialistického bloku. Dětem nebylo umožněno studovat. Mnohé rodiny byly sledovány Státní bezpečností. V rámci RVHP byly ještě striktněji určeny oblasti, co která země smí nebo nesmí produkovat. Centrální plánování zcela zničilo jakékoli snahy o decentralizaci a možný návrat živnostníků.
Do škol se ještě usilovněji vrátily prvky „ideové masírky“ dětí, které měly zajistit „správný vývoj“ nového socialisticky smýšlejícího člověka. To vše bylo „hlídáno“ (ne)povinnou organizovaností mládeže v Pionýru a Svazu socialistické mládeže.
Mlčící většina se přizpůsobuje ještě větším ztrátám svobod a snaží se tak nějak přežít.
Současnost
Novodobé RVHP v podobě EU určuje, co se smí kde vyrábět, jaké zemědělství se bude kde podporovat. Jak zakřivený může být banán a okurka, jak výkonný smí být vysavač…
Různé „úmluvy“ mají zajistit správnou „ideovou masírku“ malých dětí, aby z nich vyrostla uvědomělá mládež, ten správný „Evropan“, vykořeněný z „nacionalistických“ předsudků a vědomí o své vlasti.
Přijímá se legislativa, která má „odzbrojit“ obyvatelstvo a potichu se plánuje vznik „evropské armády“. Že by předzvěst možné další „bratrské pomoci“?
A mlčící většina se přizpůsobuje ztrátám svobod a nařízením, která často odporují zdravému rozumu a pudu sebezáchovy.
Závěr
Ti, co zažili jakoukoli dobu temna a měli i osobní zkušenost s perzekucí, stále neztratili instinkty vůči totalitě, i plíživé. A je jedno, jestli ta totalita je hnědá, rudá nebo modrá s hvězdami.
Nebuďme lhostejní a nenechme se odradit napadáním vlastních názorů, nálepkováním a dejme najevo své postoje.
Buďte si jistí, že když se nebudete zajímat o politiku, politici se začnou rychle zajímat o vaše svobody a peněženky. A vůbec k tomu nemusí použít tanky…
Ivan Šrámek,
člen Republikového výboru Svobodných
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
