Událost první:
15. 3. 1939 na území Česka vpadla okupační vojska nacistického Německa. České území již bylo od října 1938 okleštěno a také v ten den již bez znacizovaného Slovenska, které vyhlásilo svojí samostatnost a přidalo se na stranu fašistů.
Této historické události, která nás stála svobodu na více než 6 let, v níž bylo zničeno statisíce životů, ve které byla zdecimovaná nezávislá republika, předcházely jiné.
Po půlnoci, 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. K jednání nebyl přizván nikdo z české reprezentace. S Francií a Velkou Británií tehdy existovala dohoda o vojenské pomoci v případě napadení Československa.
Francie a Velká Británie tehdy ustrašeně couvly před mocichtivostí a rozpínavostí nacistického Německa. Měli za to, že to bude nacistickému Německu stačit. Nestačilo. Zlu nikdy nestačí to, v čem mu ustoupíte. Jen to posiluje jeho přesvědčení, že může ještě víc.
Intermezzo:
15. 3. 2018 jsem se díval na televizi na dokument o vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Jatka. Příšerná jatka, ke kterým nemuselo vůbec dojít. K tomu, aby mohlo být zlo zahnáno zpět, musely být zmařeny milióny životů. Stovky měst, městeček a vesnic bylo zničeno. Celé rodiny byly povražděny, jeden národ byl bezmála vyhlazen.
Událost druhá:
15. 3. 2018 se v Česku pořádají demonstrace na obranu svobody slova, zachování „nezávislosti veřejnoprávní ČT“.
V ten samý den ve zprávách ovšem není ani zmínka o smutném výročí z 15. 3. 1939. A pokud někde proběhla letmá zprávička, pak už to nebylo prezentováno jako „napadení“, „okupace“, ale jako „vstup armády“. Pro mne divný posun významu slov. Relativizace skutečnosti, Orwellův „newspeak“.
Závěr:
Proč jsem dal do souvislosti zdánlivě nesouvisející události, které se staly ve stejný den, na stejném území, v rozdílných století?
Zarazilo mne, že tak významná událost, totiž napadení Česka nacistickým Německem, která je historickým mementem, v podstatě nebyla zmiňována. Ačkoli se v současné době také jedná o naší nezávislosti a svrchovanosti mimo naše území a svým způsobem „bez nás“. A to v sídle EU, Bruselu. Státy jako Německo, Francie a další se tentokrát, nikoli tanky, ale dotačními úplatky a následným vyhrožováním odebráním těchto úplatků snaží vnutit nám svojí vůli.
Namísto toho se pořádají demonstrace za jakousi „nezávislost“ veřejnoprávní ČT, která dávno nezávislá není, jak již potvrdily i studie, které se touto problematikou zabývaly. Namísto toho školy dávají volno žákům a studentům a zapojují se do politických aktů, i když z právního pohledu mají povinnost zůstat apolitické.
Proč tedy spíše nevedou diskuzi o událostech z 15. 3. 1939 a neukazují, co se tenkrát stalo a kdo v tom měl namočené prsty a jaké z toho byly hrůzné důsledky? Takže se vracím ke svému citátu v úvodu: „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ Nedopusťme to…
Ivan Šrámek,
člen Republikového výboru Svobodných
Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.
